Kadeřnice Lenka – 4.díl

1+

Uběhlo několik let. Tedy, přesně, čtyři roky a osm měsíců, a má krásná Lenka, má ostýskaná milenka se stává znovu středobodem mého života. Předevčírem se nepřímo přihlásila zpět do klubu a čeká na projev souhlasu k plnohodnotnému členství, jenž zrušila jednostranně a nečekaně.

Byl jsem se objednat ke stříhání a Lenička mě mezi řečí označila milým slůvkem, kterým mě nazývala při našich schůzkách. „Cucánek“, tak mi říkala ve chvílích vzrušení a lásky.

Dnes k ni jedu na stříhání. Určitě bude velmi nervózní z toho, že tam s ní budu sám. Moje choť onemocněla a přišla o vlasy kvůli aplikované chemoterapii, a tak zůstala doma.

Přijíždím ke kadeřnictví. Lenka uklízí a zametá před vchodem. Už z dálky působí velice hezky. V džínové sukni a bílé halence s černými motivy písma ji to velmi sluší. Vlasy, obarvené ve světlém odstínu slámy má stažené do ohonu, s pěkně nalíčenou tváří a rudými rty. Prostě, hezká. Zdá se mi, že je o něco štíhlejší, vidím to na vypracovaných, štíhlých nohách. Dokonce se mi zdá, že jsou štíhlejší, než je třeba.

Vystupuji z vozu a hned mě zdraví zvednutím dlaně. Zdá se, že má opravdu radost, ale……věřte ženě. Odkládá smeták za dveře a zve mne dovnitř.

„Jsi první na řadě a máme ještě chvilku, popovídáme?“

Souhlasím. Usedáme k malému stolku, já nervózně svírám okraje židle po straně, ona přehazuje nohu přes nohu a stále to mění. Neuvědomuje si to, ale pokaždé na mne blikne bílými kalhotkami v klíně. Nemálo mne to vzrušuje. Poslouchám ji, ale zároveň si v mysli vybavuji tvar a chuť její kundičky.

Též je nervózní. A dobře ví, proč by měla být. Ptá se na zdraví mé choti, jak to snáší, zda ji bývá špatně a tak. Lenka se náhle rozpláče a vypráví mi o svém bratru, který též onemocněl a léčba mu nepomáhá. Lituje oba a usedavě pláče. Rudé oči si utírá do kapesníku, který jsem ji nabídl. Přes stolek ji beru za ruku a pokouším se ji uklidnit. Náhle vstává, obíhá stolek, pokleká kolenem na dlažbě a vrhá se mi do náruče. Trhavě pláče a šeptá:

„Je to na hovno, je to na hovno, je to na hovno.“

Trochu se tím uklidňuje, utře si oči a pohlédne mi do tváře. Dává mi pusu na líc a objímá mě. Potom vstává a smutně mne zve do křesla. Usedám, montuje na mě pelerínu a v stoje za mnou se mi přes zrcadlo dívá do očí.

„Víš, spoustu věcí bych vzala zpět, jen to není možné. Někdo odchází, někdo přichází. Někdy je dobré se vrátit. Je to složité. Ráda bych jim pomohla, ale neumím to.“

„Nedávej si vinu za to, že nemůžeš pomoci, pomáhej, kde můžeš.“

Levné hračky pro miláčky...

Začíná stříhat a já se ji pokouším proniknout zrakem pod triko, nebo pozoruji pohyb jejích boků při práci. Má na sobě černou, krajkovou podprsenku, která ji, při pohledu ze zadu, stahuje. Mírně vypouklé bříško se klene nad páskem sukně.  Těch pár let a určitě i nemálo tělesných zážitků se sportovcem se na jejím těle podepsalo a zanechalo po sobě stopy.

„Jak jste na tom s Jirkou? Jste v pohodě?“

Jirka je její manžel, pokud si vzpomínáte.

„Jo, s Jirkou jsme v pohodě.“

„Nic se za tu dobu nedozvěděl?“

Pokouším se přitvrdit. Švenkne po mě pohledem a odpovídá:

„To musím zaklepat, ani o Danovi, ani o tobě, nic neví.“

Dan byl můj následník v lásce.

„A Dan už není?“

„Ne, Dan už není. Nebo, vlastně je, ale s mladší.“

„Lituješ?“

„Co myslíš?“

„Jestli lituješ, že sis s ním něco měla.“

„To ne, lituju, že jsem tě nechala takovým způsobem. Omlouvám se.“

„Není proč. Byl jsem smutný jen chvíli.“

„Já vím, bylo to vidět.“

Sklání se a líbá mě na ucho. Rukama kolem krku mne objímá a chvilku tak se mnou v náručí stojí. Dělá mi to dobře. Je stále velmi hezká a já ji chci, jako před tím. A myslím si, že to ví. Po chvilce dostávám ještě jedno políbení, tentokrát na tvář, a po té pokračuje v práci. Ve chvíli, kdy stojí po mé levé stran, vysunuju ruku z pod peleríny, obtáčím ji kolem jejích boků a tisknu ji k sobě. Vypíná strojek a stojí. Tisknu svou hlavu k jejímu teplému tělu a cítím, jak rychle ji tluče srdce. Omotává mou hlavu rukama a tiskne mně k sobě. Sklání se a šeptá mi do ucha:

Levné hračky pro miláčky...

„Stále jsi můj cucánek, nezapomněla jsem. Bylo mi s tebou tak dobře. Jsem pitomá, prosím, odpusť.“

Vstávám, beru ji do náruče a dlouze ji líbám. Stojí na špičkách a svým jazykem se mi dobývá do úst. Jsme zpět tam, kde jsme skončili.

Tisknu ji rukama v pase, zatím co ona svýma obtáčí mou šíji. Naše rty se dotýkají a navzájem se ochutnávají. Jejich borůvkovou příchuť jsem stále nezapomněl.

Sundává ze mě pelerínu, pohazuje ji na zem a pomalu mne táhne k židli, jedinému použitelnému kusu nábytku v místnosti. Usedám na ni, ona mě na klín, a hned se ke mně má. Rozpíná mi kalhoty a loví v poklopci rukou jako kdysi. Náhle vstává, jde ke dveřím a zamyká je. Zháší světla a vypíná rádio.

„Za chvíli má kdosi přijít, ale je zavřeno. Musíme být potichu.“

Sděluje a rty cestuje po mé tváři. Usedá znovu na klín, tentokrát čelem a za stálého líbání mi sundává košili. Dlaněmi cestuje po mých bradavkách a ramenech.

„Není to ono, viď? Jsi zvyklá na jiné tvary.“

„ Tvé mi jsou bližší, a věrnější.“

Tiskne si mne k sobě, zatím co ji pod trikem rozepínám podprsenku. Kůzlátka vyběhla a pod trikem zaujala postavení. Házím to zbytečné triko na zem, a………. V tom někdo bere za kliku. Lenka si dává prst ke rtům, a oba čekáme, co bude. Prozatím si pohrávám s jejími prsy. Skrz prosklení ve dveřích se někdo snaží dohlédnout dovnitř, ale nedaří se mu to. Po pěti minutách se obrací a odchází. Lenka, vzrušená mou hrou s prsy se staví, rozpíná si sukni a jen v kalhotkách si znovu sedá na klín. Má bílé kalhotky s něžným, slabým, růžovým proužkem, a s tmavě prosvítajícím klínem vpředu. Přestala si asi holit kundičku, napadá mě. Znovu loví v mých kalhotách a úlovek vytahuje na světlo. Dlaní ho laská, a sleduje jeho růst.

Seskakuje ze mne a dosvlékáme se. Já kalhoty a slipy, ona kalhotky.

„Jsi stále velmi hezká, jsem rád, že tě mám opět v náručí.“

„ Těším se, že mi to uděláš, jako tehdy.“

„Velmi rád, pojď ke mně.“

Už po několikáté znovu sedá na klín, ale tentokrát přímo na penis. Pomáhá si rukou a po chvilce ho má v sobě zcela. Asi zapomněla moje parametry. Popadá dech a při tom si zvyká. Vyplňuji její kundu bezezbytku. Jsem pasivní, jen si hraji s jejími kůzlátky. Velké tmavé bradavky s ostrými čudlíky uprostřed jsou, jako byly. Jen mi napadá, že jsou určitě více oblízané a okousané, než dříve. Poskakuje mi na ocase a postupně si ji okolo ptáka uvolňuje. Je v ni příjemně teplo a vlhko. Svírá mě a svými pohyby mě vzrušuje až k zbláznění. Sama také přispívá k orgasmu, při nejhlubších průnicích ještě doráží pánví, a tím si penis zatlouká více a více do sebe. Ale nic není na vždy. Postupně zpomaluje a v momentu největší touhy se kroutí a zmítá, zatím co já ji stříkám semeno do útrob. Každý výstřik doprovází výkřikem slasti, a teplé sperma ji rozlévá teplo v celém podbřišku.

Sedí se mnou v objetí a odpočívá.

„Věděla jsem to. Byl jsi ve mně vždy spolehlivý, dnes je to stejné.“

Chci se z ni uvolnit, ale odpírá to:

„Nech ho ve mně ještě chvíli, prosím, chci se s ním pomazlit.“

Ještě patnáct minut se mazlí s penisem v sobě, potom ho propouští a spěchá s kundičkou v ruce na WC. Cestou ztrácí semeno po dlažbě, jedna ruka tomu nemůže zabránit. Chvilku si ji na WC utírá toaletním papírem, pak splachuje, přichází s hadrou, a ještě nahá stírá podlahu. Celou dobu ji pozoruji, a je tak sexy, že se mi začíná znovu stavět. Vidí to a praví:

„To snad, nemyslíš vážně. Myslíš. Že by to bylo možné?“

„To nevím, ale necháme to na příště, co myslíš? Nebo, nebude žádné příště?“

„Určitě bude, budeš li chtít. Je to na tobě. Nechci se ti vnucovat.“

„Bylo to nádherné, chtěl jsem tě celé čtyři roky.“

„Jsi můj cucánek.“

A líbá mě s vášní. Oblékáme se, a zjišťujeme, zda je čistý vzduch. Potom odcházím. Jen na rozloučenou pusinkuju obě kůzlátka. Nejsem moc dobře ostříhán, ale jsem výborně vystříkán, to se dá vydržet. Jsem rád, že je zpět.

 

 

1+
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *