Rubrika: Povídky a fantazie

Když Kateřina vyšla z koupelny, pohlédla na Mirka a s úsměvem mu řekla: „Sem moc ráda, Míro, že si se do mě udělal. Myslím, že je na čase, aby sme zadělali Jonáškovi na bratříčka nebo sestřičku. Ode dneška tedy nejen na ostro, ale nebudeš ani vyndavat, ano? Věřím, že příroda už to zaonačí“. Seděli pak bok po boku na pohovce u televize a dívali se na Česko-Slovensko má talent. Katka to sledovala se zájmem, ale Mirek se díval, ale hlavou mu kolovali jiné myšlenky, než-li se zajímat, kdo jak kdáká, kdo má nebo nemá hlas, kdo tam ze sebe dělá…

Kateřina byla zjištěním, jak byla Pavlem zneužita a prozřením, že si tehdy před 5 měsíci oplodnil jeden ze tří jí doposud neznámých černochů tak vyděšena a roztrpčena, že si to chtěla s Pavlem hned vyříkat. Bože, jaký na něho měla vztek, jak ho kvůli tomu nenáviděla. Nebylo by radno zde ani vypisovat, kolik jmen od ní během chvíle dostal. Oblékla se a protože si pamatovala, kde její ex pracoval, zamířila na zastávku MHD a jela tam. Jenže na vrátnici jí bylo sděleno, že pan Rajmer (Tak se Pavel jmenuje) tam již skoro dva měsíce nepracuje. Prý dal výpověď a odešel…

Katka přišla domů od gynekologa na což si ten den vzala v práci volno, vytáhla klíče a odemkla dveře od bytu. Ještě přede dveřmi si vyzula kozačky a berouc je do ruky, vstoupila tiše do předsíně jejich bytu. Ani si neuvědomovala, že je tichá jako myška. Nebyl v tom úmysl, ona taková byla. V předsíni vysvlékla bundu a zahleděla se před zrcadlem na své pod svetrem se nadouvající pětiměsíční těhotné břicho. Pak uslyšela ty zvuky… Slyšela ženské hekání, hlasité vzdechy, kvílivé zvuky, ochkání. Ty zvuky jí byly ale poněkud povědomé. Přicházelo to z obýváku. Pomalu se šinula vpřed za zvukem…