Můj příběh

18+

Dnes, když jsem se vrátil totálně sedřený z práce (pracuji jako montážní dělník na lince v kolínské automobilce) a pokoušel jsem se utišit hladový žaludek čím si, co by se dalo nazvat rajskou omáčkou, pokud ta má mít růžovou barvu, přišla za mnou moje žena Marta. Ano, ta rajská byla její práce. Kdybych neměl hlad jak herec, skončilo by asi to cosi v záchodové míse, jako ostatně mnohé z toho, co kdy uvařila. Samozřejmě, že o tom nevěděla a já ta „jídla“ vyhodil v nestřeženém okamžiku. Často jsem pak byl hladový a dorážel se chlebem s něčím, sušenkami či prostě jen tekutým chlebem-pivem. Vím, že se snažila, učila se, ale za to, že neuměla vařit jsem vinil tchýni s níž se nemusím.

Marta si ke mě sedla a dívala se. Nevadilo mi to, ale po nějaké době mne ten mlčenlivý pohled začal znervózňovat. Nejdříve jsem se jí chtěl zeptat, zda nechce také, protože jsem nechápal, o co jí jde, ale stačilo jen zvednout hlavu od talíře, pohlédnout na Martu a ona, jakoby na to čekala, se nadechla a vyhrkla: „Alešku, co bys řekl, kdybych ti oznámila, že jsem těhotná?“ přičemž na mne zamrkala těmi dlouhými řasami a široce se usmála.

Jenže já mlčel. Hodně dlouho jsem mlčel. Můj mozek asi nějak nedokázal zpracovat tu hroznou informaci. „Tak přece…?“ prohnalo se mým mozkem. Zíral jsem na Martu jako v Jiříkově vidění, oči asi vykulené a ústa v šoku dokořán. Nevěděl jsem, co bych měl říci a tak jsem dál mlčel. „Co? Na co vlastně čeká?“ pomyslel jsem si.

„Aleši??? Ty snad chceš, abych si to dala vzít, co?!! zařvala na mne, až jsem se lekl až mi lžíce vypadla z ruky a ta dopadla s cinknutím do talíře, protože jsem na tento tón u své manželky nebyl zvyklý.

Nadechl jsem se, ve snaze něco říci, ale nevěděl jsem jak začít, jak jí to říci. Jakoby se můj mozek najednou prostě zdekoval a odkráčel kamsi pryč. V hlavě jako bych měl prázdno.

 

„Já si to myslela! Seš normální hnusák, víš to?! Hnusák a vrah!!“ ječela na mne jak smyslů zabavená. Pak se zvedla a s pláčem mi zmizela v očích. Podíval jsem se do talíře, zda bych si ještě pár soust dal do žaludku, ale už ne, už jsem ztratil chuť. Znechuceně jsem se zdvihl a šel pomalu za ní do ložnice.

Ležela na posteli, hlavu zabořenou do polštářů a třásla se. „Brečí, paráda“, prolétlo mi hlavou.
„Marti„, začal jsem opatrně.
Nic.
Tak jsem se odvážil a sedl si k ní. Ani nevím jak, ale najednou seděla a já jen sledoval její ruku, která se ke mě blížila rychlostí blesku. Nestihl jsem ani mrknout a už jsem ji cítil na tváři. Nechápal jsem, kde se v ní vzala ta pára?
Ty si fakt těhotná?“ zeptal jsem se a třel si rukou pálící tvář.
„Samozřejmě, ty ignorante! Co sis jako myslel?“ vyštěkla.

Co jsem si myslel? Hodně věcí. Proč mi to neřekla přímo a né takovou otázkou: „Co bys řekl, kdybych byla těhotná?“.
Ono totiž „Kdybych byla těhotná“ pro mne ještě přece neznamenalo „Jsem těhotná“,

Ženské, těm neporozumíme nikdy. Bohužel.

Jsem klidný chlap, nemám rád hádky, ani nějaké manželské rozbroje. Snesu hodně, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. Za pitomce jsem být tedy rozhodně nechtěl.

„Odcházím od tebe!“ oznámila mi jen tak mimoděk a po jejích slzách nebylo ani památky.
Tak to mne zaskočilo podruhé. A zase jsem mlčel a tím asi Martě dal důvod, aby její mysl zaplavily nesmyslné myšlenky.
„Aleši, tobě je to fuk! A těhotnou ženskou vyhodíš! Máš nějakou jinou, co? Seš tak odpornej!“
Ale já tě přece nevyhazuju… To tys teď řekla, že mě vopouštíš, tak co to tu kecáš, kurva…! chytly ve mě náhle saze a zvýšil jsem hlas.

Přerušila mne zase mávnutím ruky a já už instinktivně ucukl. O další facku jsem nestál.
„Tak prrr, holčičko! Jestli mi dáš zase facku, vrátim ti ji!“ zvýšil jsem hlas.
„Jestli mě chceš vopustit, no prosim, klidně si táhni za maminkou. Táhni si tam i s tou kukačkou, co máš v sobě! Myslíš, že sem takovej debil a nevim, že ten parchant, kterýho čekáš neni muj?!!“

Ztuhla a zbledla.

„Tak v kolikátym měsíci si? No, jen to řekni? Na konci druhýho nebo na počátku třetího co? Mě bylo hned jasný, co znamená to tvý ranní blití celej předchozí měsíc! Hovno, žes něco snědla, hovno žaludeční viróza, už si byla v tom, vědělas to, ale tajilas to přede mnou, že jo?“ rozjel jsem se.

Levné hračky pro miláčky...

„Ale…, ale Aleši…“, blekotala najednou.
„No v kolikátym si?!!“ žádal jsem nekompromisně odpověď.
V…     v devátym…tejdnu„, třásl se Martě hlas.

Začal jsem před ní na prstech nazpět odpočítávat týdny. „No jasně, druhej červnovej víkend… To sme byli na tý diskopárty ve Starejch Lázních…“, konstatoval jsem nahlas.
„No…, a co sme pak spolu doma dělali?“ vzchopila se Marta.
Jo, může být, ale já se do tebe tehdy neudělal! Nemoch sem!“ kontroval jsem.
„Bylas vožralá, když tě dovezl taxík. Bůh ví, kdo tě tam eště voprcal!“ vmetl jsem jí do tváře.
„Neměls nikam vodcházet! Si idiot. Vodešls a mě si tam nechal! Proč?“ bránila se.

„Aha…, a co ten tvuj úlet s tím namistrovanym blbem Rendou? Myslíš, že nic nevim? Viděl sem vás v tom jeho bouráku… Hledal sem tě a našel sem vás tam, jak ses vod něj nechala vomrdat, ty děvko! Viděl sem, jak si mu tam dala, kreténovi! Žiješ se mnou a né s nim! A ty se teďka divíš, že sem se na tebe nasral a vypadnul votamtud domů?! Místo abys sedla hned na taxík a jela domu za mnou, tak si tam byla eště dvě hodiny. Ani ses nevobtěžovala mi tehdy zavolat!“

Mlčela. Co také měla říkat. Já ale pokračoval:

 „Bylas vožralá, když ses vrátila a navíc taková nějaká divná. Pak si tu po mě furt lezla a dorážela na mě, tak sme šukali, to je fakt. Ale jako bych měl pod sebou nějakou figurínu. Jen si mi držela, ale žádná spolupráce, jako bys to chtěla jenom přečkat, přetrpět. Navíc si měla frndu takovou…no…jako vjezd do pískovny… Ty, která si ji měla vždycky pěkně ouzkou.“ vylil jsem ze sebe veškerou hořkost.

„Teda ty seš takovej sprosťák, že ti neni rovno!“ zareagovala Marta, načež se obula, vzala si jen kabelku a opustila náš nájemní městský byt 2+kk.

Osaměl jsem. Nevolala a ani já jí nevolal. Očekával jsem, že se vrátí i se svou paní matinkou a obě mi to budou chtít vytmavit.

Sedl jsem si do křesla a hlavou se mi honily divoké myšlenky.

S Martou se známe již tři roky. Bydlíme spolu už rok v Kolíně na sídlišti Vodárna. Já mám 25 a Marta o dva méně. Ona je učitelkou v Mateřské školce a pochází z nedalekých Radovesnic, kde mají její rodiče barák. Tchán je fajn. Ale moje skoro tchýně je, no však to mnozí znáte…

S Martou jsme měli předtím takový ten normální bezkonfliktní vztah. Prostě to byla taková bezproblémová pohoda. Vše bylo OK. I oi stránce sexuální bylo všechno mezi námi v pohodě.

 

Byla to Marta, která přišla s tím, že prý ve Starých Lázních je následující sobotu taková diskopárty. Ona na mne: „Máš teď v červenci narozeniny. Víš že budeš mít vstupný zadarmo nejen ty, ale i tvoje partnerka, takže já? Taky budeš mít 100 korun na baru pro sebe i pro mě a k tomu ještě narozeninový koktejl dle vlastního výběru.“ Dokonce mi ukázala jakýsi těštěný leták, který nám asi vhodili do poštovního kastlíku. Stálo tam: Přijďte kalit s námi Přijď si pro skvělé drinky za super ceny – Bremble 70Kč, Piňa Colada 70Kč ,Mai-Tai 70Kč, Sex on the Beach 70 Kč.

Ukecala mě a tak jsme se rozhodli, že se zúčastníme. Bylo celkem horko tak jsem to vyřešil riflemi a košilí s krátkým rukávem. Marta, která má 170 cm vysokou plnoštíhlou postavu s pevnými trojkami si na sebe vzala bílé šaty bez rukávu, na bocích od podpaží až ke spodnímu lemu se širokými černými pruhy. Ty šaty byly dlouhé nebo chcete-li tak krátké do půl jejích nádherných stehen. Ty šaty obepínali její figuru, takže dávaly vyniknout jak jejím prsům, tak mírně širším bokům a lehce vyklenutému bříšku. O zadních partiích ani nehovořím.

Napochodovali jsme tam na osmou večer. No, na můj vkus tam byl bezpočet mladých smradů. Koupit si drink na baru bylo skoro nemožné. Navíc po nějaké hodině se člověk už musel prodírat davem přiožralých týpků,co na vás každou chvíli vylejou pivo. No, naštěstí jsme seděli, popíjeli nebo trsali v sále na parketu. Asi kolem desáté večer se k nám protlačil on. René Donosil. Můj bývalý spolužák ze základky Né ze třídy, on chodil do Béčka, kdežto já do Céčka, ale ze stejného ročníku.. Synáček majitele místní realitky a městského radního, takového toho posametového zbohatlíka. Býval to sígr a průserář, co by za totáče asi propadl, ale díky tatínkovým sponzorským darům pan ředitel zavíral obě oči a hošanovi všechno procházelo. Dokonce se dostat se svým prospěchem na střední podnikatelskou školu, kterou, představte si, dokázal absolvovat s maturitou. Boreček trochu vyšší než-li já (měřím 180 cm), očividně častý návštěvník fitek. Prdel si vozil v sytě žlutém kabrioletu Ford Mustang, prachů měl plnou peněženku a všem dával najevo, jaký je borec a my sračky. Tedy Renda mne pozdravil: „Čau Aleši“, ale hnedle se obrátil k Martě a řekl: „Máš pěknou babu, už sem jí někde viděl. Hele, tak nás představ!“ Sral mne. Neměl jsem ho nikdy rád. Teď tu prostě zacláněl, ale vysvětlete to namistrovanému buranovi. Kdybych se s ním popral, asi bych doslal nakládačku. Navíc měl všude plno patolízalů, kteří by se mu chtěli nějak zavděčit a nějak se vlísat do jeho přízně. A tak jsem Martu s Rendou navzájem představil. A on, představte si, on mou Martu drze políbil, prý na tykání. Ta byla taková rozpačitá, koukala střídavě na mne a na něho. Pak se jí vyptával kde dělá a co dělá a hned zajásal, že už ví, že Martu viděl na ulici s dětičkami. Chválil ji, že je kočka, že se za ní ohlížel. Byl trapný, ovšem Marta z něj byla nějaká zpitomělá. Pak řekl, že nás nechá, že jde k baru, kde vidí dva známé.

S Martou jsme se tedy dali zase do tancování a ona i přes ten rámus z dýdžejem reprodukované muziky a jeho doprovodnými kecy do mikrofonu se mne začala na Rendu vyptávat, kdo to je, co je zač a tak podobně. Trochu jsem jí ho vylíčil v těch nehezkých barvách. Stihli jsme na parketu pás skladeb a když jsme se zase prodrali k našemu stolu, k mé  „velké“ radosti tak seděl Renda. Jak nás viděl, zubil se na nás. Co nám zbývalo, než si sednout a tvářit se, že nám to nevadí. Chvíli s námi tlachal, tedy spíš on žvanil a mi poslouchali, takže asi Martě těmi svými kydy navalil nějaké ty šroubečky do hlavičky.  Najednou se jí zeptal jestli nechce tancovat. Na mne, na jakožto jejího partnera se ani neobtěžoval obrátit o dovolení, nebo zda mi to nebude vadit. Marta byla rozpačitá, myslím, že se jí moc nechtělo. Možná si bláhově myslela, že Rendlík (tak jsme mu za zády říkali ve škole) nás pak snad už nebude otravovat, tak se zvedla a šla. Chvíli jsem je pozoroval, pokud to shluk tanečních párů dovolil, pak jsem ještě prohodil pár slov s jedním známým, né déle než deset minut a pak jsem zjistil, že Marta je s ním u baru. Asi ji na něco pozval. Tak jsem se tam k nim prodral a Marta mi řekla, že ji Renda pozval na Piňa Coladu a že prý za chvíli přijde za mnou ke stolu.

Vzal jsem si pivo a šel si sednout k našemu stolu. Pak se zase vrátil ten známý, co jsme s ním chvíli kecal prve a zase jsem se s ním asi čtvrt hoďky zapoměl.. Po chvilce, když zase odešel jinam jsem se poohlížel po Petře u baru , ale nebyla tam. Šel jsem tedy k šatnám. Nebyla tam, ani s Rendou nebyli na parketu. Vzal jsem mobil a vytočil Martino číslo. U ní to zvonilo, ale nebrala to. U vchodu mi jeden ze sekuriťáků, takový nabouchaný vyhazovač řekl:  „Jestli, kámo, hledáš mladýho Donosila, vim kam šel s tou tvou sexi nabíječkou.“ Překvapeně jsem se na něho podíval: „Ty znáš Rendu?“

Podíval se na mne jako na idiota a řekl: „No jasně…., ten je tu jak doma. Když ste sem s tou kočkou spolu přišli, všimnul sem si jí, toho jejího parádního zadku. Takovou si člověk zapamatuje. Když dáš pětikilo, řeknu ti, kde je najdeš, protože Renda sem chodí lovit pravidelně…. Pokaždý tu nějakou nabíječku sbalí a pak…“

Sáhl jsem pro peněženku a ač nerad, to pětikilo jsem mu podal.

„Hele, tak di ven a pod novym mostem vždycky s tou svou károu parkuje… Hezky ve tmě a stranou….  Určitě tam s ní bude.“

Na nic jsem nečekal a vypadl z budovy Starých Lázní. Rozhlédl jsem se a pomalu, trochu oklikou šel pod nový most. Tam nebylo žádné osvětlení, tudíž tma. Žlutého Mustanga jsem ale nemohl přehlédnout. Měl pořád staženou střechu Tiše ve vší opatrnosti jsem je obloukem obešel a k tomu fáru se přikradl od mostního pilíře. Napínal jsem zrak a jak mé oči přivykly na tmu, viděl jsem je a nechtěl uvěřit. Marta seděla na sedadle spolujezdce a ten hajzl Rendlík mi ji objímal a oblizoval.. Byl jsem z toho per plex a nevěděl, co dělat. Prostě jsem na ně čuměl s hubou otevřenou. Líbal ji na krku, na ramenou a stáhl vzadu zip, který jsem jí večer před odchodem vlastnoručně zapínal. Pak z ní ty šaty začal stahovat šaty.

Slyšel jsem Martu pořád opakovat: „Né, tohle né! Neblbni, tohle nemůžu!“ ale vůbec mi nepřipadalo, že by se aktivně bránila jeho dotírání. Najednou se její sedačka sklopila do polohy ležmo a po chvíli jí ty šaty když nestáhl, tak alespoň vykasal hodně vysoko. Marta sice pořád opakovala: „Né, né…Já nechci!“ ale Renda na ta slova z vysoka sral a šel si za svým. Musela před ním ležetve svém bílém krajkou lemovaném prádle.

Pak jsem viděl, jak z ní nějak sundal podprdu a odhodil ji na zadní sedačku vedle Martiny hlavy. Viděl jsem jeho světlou palici, jak se naklonila nad její prsa a on jí určitě svou hubou cucal bradavky a rukama jí mačkal prsa. Cítil jsem se jako idiot. Prožíval jsem ponížení, hožkost z toho, jak se moje přítelkyně dala zbalit jak naivní slepice. Čím ji tak okouzli, co je na něm lepšího než na mě. Prachy? Sebevědomí? Drzost? Taková ta jeho povýšená sebestřednost? Měl jsem hrozný vztek, ale zvědavost kam až to zajde mi nedovolila odejít.

Levné hračky pro miláčky...

A Marta? Už neprotestovala, ale jen vzdychala. Po chvilce mu dokonce pomohla vysvléknou jeho triko a hladila ho po hrudi. S údivem řekla, že má svaly, prý já je nemám.

„Sáhni si“, řekl a já pochopil, že chce, aby vzala do ruky jeho ptáka.

„Hele, to né…“, ohradila se Marta nesouhlasně.

„Nebóój, von tě neukousne“, přemlouval ji.

„Né, tohle fakt né!“  oponovala.

„Tak, kurva, vem ho do ruky…a nedělej fóry! Nebo si sem šla se mnou proč?, Že ti tu budu vyprávět vo nočních krásách Labe?!“ řekl nasraně a myslím, že Martě chytil ruku a násilím ji přitáhl na svého jistě už stojícího ptáka!.

„Že je to macek? S tim svym Alešem na takovýho nejsi zvyklá, co?“ řekl ironicky na mojí adresu a asi jí začal pomalu, ale jistě stahovat kalhotky. Marta tak nějak nadskočila, asi jak mu umožnila je stáhnout dolů přes její zadek. Potvora! Pak ona něco odmítavě zabrebentila, tomu jsem nerozuměl. On ta to reagoval: „Ale di ty,tohle chceš, máte to rády všechny, tak se tomu nebraň…“

Určitě se jí dobýval do rozkroku a pak jí tam začal nehorázně prstit. Marta začala hlasitě vzdychat. Bylo to stále rychlejší, přerývaně sípavé. Myslím, že jí to vzrušovalo a na mě zcela zapomněla. Cítil jsem bol i vzrušení, vztek i bezmocnost, odpor i zvědavost. Najednou dvakrát neartikulovaně zahýkla a já pochopil, že se díky tomu reji jeho drzých pracek na a ve své kundě udělala. Renda očividně na tohle čekal. Asi měl svůj obvyklý scénář a tak se zdvihl ze sedadla řidiče s již staženými riflemi a boxerkami či co měl až ke kolenům a takto skoro nahý se přesunul mojí Marte mezi její stehna.

„Ne…né, René, prosím tě tohle néé!!“ vzepřela se naposledy Marta na odpor, ale on jí jen odpověděl s posměchem v hlase: „Ale jó, to víže jó!“

Ještě než jí ho tam začal cpát, začala Marta škemrat: „Né tak hrr…Buď něžný…a…a dej si kondom!“

„Kurva, próóóč? Ty nic jako nebereš?“ zeptal se vzrušeně.

„Neberu“, zakuňkla Marta.

„Tvoje blbost! Já tyhle sračky na vocas nenavlíkám!“ zněla do tmy jeho vulgární odpověď.

Ten zmrd si už nebral servítky. Asi přiložil žaluda mezi pysky kundy mojí přítelkyně a začal ho do ní cpát. Marta začala sténat: „Po…ma…luuu!“, ale on nedbal a asi ho do ní zarazil naráz celého až vyjekla snad úlekem, bolestí, ale určitě i slastí. Zahlédl jsem její ruce na jeho ramenou. Myslím, že mu své pěstěné nehty zaryla do kůže. Renda jí ale začal bezohledně mrdat kundu. Úplně jsem si uměl ve svých představách vybavit jeho ptáka dorážejícího na její děložní čípek. Asi se mu již podvolila a začala hlasitě hekat. A víte co řekl on? Prý: „Takhle ti tu kundu tvuj Aleš nevymrdá, co? „

A víte co Marta? Ona mu hekavě odpověděla, že prý ne!

Mrdal ji tvrdě, ona mu, představte si, rozevřela obě kolena do stran a skrčila nohy, že měla svá chodidla obutá do páskových střevíců ve vzduchu. Myslím, že ji přivedl do tranzu, protože kňučela, vyrážela ze sebe podivné skřeky a myslím, že se celá rozklepala. Najednou se Renda nad mojí Martou vzepjal na pažích, vyhekl, asi se do ní co nejvíce ocasem nacpal a strnul. Jeho semeno z jeho ocasu určitě vycákávalo Martě na její nechráněnou dělohu a ta jej nejspíš do sebe nasávala jako balónek.

Prostě se do mé přítelkyně s níž žiju vystříkal a chvilku v ní setrval.

Potom se jí ten blbec zeptal, jestli se jí líbilo mít v sobě jeho pořádný ocas. Ona mu jen dýchavičně řekla: „Jo… a móc…“.

Já začal pomaličku couvat do tmy a chtělo se mě brečet jako malému klukovi. Mít v ruce pistoli, tak toho šmejda snad zastřelím jako psa. Zatím co se oba oblékli a zase se, tentokrát každý zvlášť, vraceli zpět do objektu Staré Lázně do tančírny, já tam ještě nějakých deset minut stál jako blbec. Pak jsem se zase vrátil k tomu žlutému Fordu mustangu a alespoň jsem si odfoukl emoční přetlak z hlavy tím, že jsem mu to fáro obešel s klíčem a nakonec jsem mu vypustil všechny čtyři kola. Nakonec jsem se zhrzeně sebral a šel pryč. Na Karlově náměstí jsem si počkal na taxi, které jsem si přivolal telefonem a za kilo jsem byl dopraven domů.

Když se vrátila domů v rozjařené náladě, pořád mi nadávala, že jsem ji tam nechal, že ji vůbec nemiluju, že jsem ignorat a já blbec ji pořád uklidňoval. Načež ona po mě začala lézt a prý že jí mám dokázat, jak ji miluji a podobné kecy. Nakonec to s tím vynuceným sexem dopadlo, jak jsem popsal.

Tu noc jsem toho moc nenaspal a protože jsem přemýšlel. Martu jsem přesto všechno pořád miloval. Byli jsme spolu už tři roky, ale po tom po tom, co jsem byl svědkem, jak mi zahnula jsem se na ni už nedokázal podívat, aniž by se mi to hned nezačalo vybavovat. Co mne velmi ponižovalo, že to udělala s tím Rendou, kterého jsem už ve škole nemohl vystát, libového frajírka. Proč s ním, děvkařem? Snad proto, že já takový nejsem, že jsem nikdy nebyl žádný Don Juan, který by střídal ženy jako ponožky?

Ale já o tom další dny nemluvil a Marta také ne. Věřil jsem, že to vyšumí a oba na to zapomeneme. Nakonec, ani nejsme manželé, jen nesezdaný pár. Věřil jsem, že to i přes to může mezi námi fungovat jako předtím.

 

Druhý den po naší hádce a poté, co mne „opustila“ se Marta vrátila. A víte, co mi řekla? Že to prý se mnou chce ještě zkusit, že mi to včerejší chování odpuští. Představte si to… Ona mě… To už jsem nevydržel.

„Co že? Ty mě něco vodpouštíš? A co mám řikat já? Kurvila si se mi s tím debilním Rendou v tom jeho žlutym autě. Já v sále na tebe čekám a ty deš s klukem, kterýho znáš sotva hodinu… Děvko!“

Zbledla a snažila se mi namluvit, že to není pravda. Tak jsem jí řekl, že jsem je pozoroval a popsal to.

Začala fňukat, že prý se mi hrozně moc omlouvá, že nic takového neměla v plánu, ale že se to prostě stalo.

„Stalo se to ale jen jednou jedinkrát a není den, kdy bych toho nelitovala“, říkala. „Snad tisíckrát už jsem se ti v duchu omluvila, denně ti dávám najevo, že tě miluju a stojím o tebe. Jenže ty to teda víš, ale nic mi na to neřekneš. Mlčíš, nepohladíš mě, neřekneš, že to víš a že mi to odpouštíš“.

„Prosim tě, pověz mi, ale upřímně, co tě na něm tak vokouzlilo? Co ti nakecat, čím tě dostal?“ zeptal jsem se.

Chvíli přemýšlela a potom spustila: „Víš, měla jsem pocit…, prostě jsem od tebe postrádala v našem vztahu něco, cos mi nedával…Připadala jsem si, že spolu žijeme jen jakoby ze zvyku. Měla jsem dojem, že jsi si mě málo všímal, nedávals mi nijak najevo, že bych pro tebe něco znamenala...“

Hleděl jsem jako blbec.

„Já vim, sem blbá, ale on mi uměl krásně lichotit takovýma těma sladkejma řečičkama. On měl nějaké zvláštní fluidum a v tu chvíli jsem vnímala jen to, že nějaký chlap mě takhle chce, a to mi dělalo strašně dobře. On mi vyznával city, říkal jak jsem krásná, jak mi to sluší, jak ze mě prý magoří…

Když mi naznačil, ať jdeme někam stranou, poslušně jsem šla za ním. Jako by mě ovládal někdo jiný. Nic jsem si od toho neslibovala, ale přiznávám, bylo ta pro mě nová energie a já si to užívala. Zase jsem se cítila trochu jako žádoucí ženská

A pak už teda víš… Milovali jsme se, promiň mi to“, domluvila.

„Nemilovali jste se, Marto, on tě jen prachsprostě vomrdal! Si jen jeho další zářez na pažbě. Víš co mi řekl vyhazovač na vchodu, kterej mě řekl, kam ste šli? Že prej mladej Domosil do Starejch Lázní chodí takhle lovit holky na mrdačku pravidelně. Hovbno lichotky, Renda ti jen valil šrouby do hlavy, aby tě zblbnul a dostal se ti mezi nohy. Všechny ty jeho vyznání byly jen kecy.. No a jak sama víš, s úspěchem se mu to s tebou taky povedlo. Tys pro něj nebyla nějaká Marta, ale jen kozy a kunda. Zachovala ses jako nějaká vesnická naivní hloupá husa. Navíc, když si mi byla nevěrná teď, co třeba po svatbě? Kdybych vás neviděl, zamlčela bys, že tě Renda voplodnil a ty bys mi klidně přinesla domu kukačku. Víš, že sám jsem věrnej a totéž vyžaduju vod partnerky, takže jak bych ti mohl tenhle tvuj neodčinitelnej úlet vodpustit?

Nevím, zda bych takový dítě, když je jeho autorem zrovna ten namyšlenej kretén, mít rád. Nepochybuj, že až se to narodí, dám si udělat test otcovství. A bude lepší, když půjdeme vod sebe a ty se zase vrátíš k rodičům do Radovesnic. Budeš jim nějak muset vysvětlit pravdu, říct jim proč sme se rozešli a čí dítě čekáš. Moc mě to mrzí, já tě vlastně furt miluju, ale já bych s tebou už nedokázal žít. Do tejdne si vystěhuj vocuď věci a vrať mi klíč.

18+
Bookmark the permalink.

Jeden komentář

  1. Je to pecka. Moc se mi to líbí, má to děj. Sice mám radši příběhy s happyendem, ale tady si ten konec ta mrcha zaslouží.

    4+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *