Rozčarování

Aby to tu neusnulo jak šípková Růženka ve věži, tak když se zde nic neděje, dám sem jednu ze svých starších povídek, která je už 9 let stará. Stalo se to tři roky po naší svatbě na konci července 1989, tedy krátce před Sametkou. Mě i mé ženě Daně tehdy bylo krásných 32 let. Brali jsme se později, až v devětadvaceti a měli jsme syna Martínka, kterému tehdy bylo 13 měsíců, takže má žena byla na mateřské. Bydleli jsme v postarším přízemním domku s bytem 3+1 na okraji dvacetitisícového středočeského města. Žili jsme celkem spokojeným manželským životem. Manželka se starala…

Kuku…kuku

Se svým manželem Radimem (33), za něhož jsem vdaná 9 let, máme pětiletého syna. Můj muž byl má velká láska ze středoškolských studií. Pokukovala jsem po něm celý třetí ročník gymnázia, on chodil o rok výš. Ale trvalo to, než na mě promluvil. A já bych si nikdy první nezačala, na to jsem příliš nesmělá. Když měl maturitní ples, přišel pro mě tancovat a v průběhu našeho tance mi řekl větu: „Ty tvoje šaty jsou nějak divně květovaný, ne?“ Vzhledem k tomu, že jsem se na ples připravovala čtyři hodiny, kadeřník stál dvanáct set korun a vypůjčení květovaných šatů dva…

Úraz

Ve svých pětadvaceti mám rád všechny rychlé sporty. A tak si při únorové lyžovačce lámu obě nohy a trhám kolenní vazy. V nemocnici prodělávám 3 operace a ležím tam jako mrcha. Alespoň si zařizuji přesun do nad standardu. Je to drahé, ale v noci vás nikdo nebudí. Má to  ještě několik výhod, ale o tom později. Ležím na lůžku, nesmím vstávat, z čehož vyplývají další nepříjemnosti. Kolem mě létají sestry jako satelity na orbitě. Většinou se jedná o babči ve středním věku, ale asi dvě  by se daly použít dle představ. Nejhezčí z nich, velmi přítulná a maximálně vyvinutá je Ivetka. Je to je…

Jak jsem se stal BULLEM

Je to už deset let, kdy se mi stal tento příběh… Pracoval jsem druhým rokem v jedné středně velké agentuře v Praze. V práci bylo převážně ženské osazenstvo, ale všechny zadané a do toho jen tři chlapi. A jak to už bývá, čeho je málo, to je vzácné. Takže o nás tři chlapi, bylo hezky staráno. Takže kávička, hluboké výstřihy, krátké sukně, pusa na přivítání a pusa na odchod… to vše na denním pořádku. Jenže, kde je hodně žen, tam je i slušně řečeno „slepičinec“. Takže, pokud jsem byl v kanceláři, pořád jsem slyšel nějaké drby nebo problémy. Ale já…