Tak konečně je to tady

3+

Tak konečně je to tady. Dlouho jsme si to představovali, při milování, při usínání, čím dál častěji. Už skoro posedlost. A teď proti nám sedí Honza a Helena, trochu pijeme, hodně se smějeme a v zádech mrazení, co se bude dít za hodinu, za půl, za deset minut.

Něco vykládám, nenuceně a zvesela, ale v krku se mi všechno svírá. Jen tak si tu sedíme, spořádané a úpravné manželské páry, žádné dvojsmysly, žádné vyzývavé pohledy, jen neškodná témata. Jako zdvořilostní návštěva u náhodných známých.

A přitom mučivě vím, že za chvíli se Helena bude zmítat pode mnou nahá a horká, přibodnutá mezi doširoka roztaženými stehny. A to horečnaté sténání vedle, to bude moje Jana, která teď klopí oči a mimoděk si stahuje lem sukně ke kolenům. To bude moje klečící Jana, vášnivě zatínající prsty do prostěradla, jak se do ní Honza dobývá prudkými rázy zezadu.

Zatím to tedy rozhodně na žádné orgie nevypadá, nějak se nemůžeme přehoupnout přes tu mez. Asi by pomohlo více alkoholu, ale bojím se, že by to nakonec bylo k horšímu. Bujaré mejdany, z nichž v třeštící hlavě sotva zbyde matná vzpomínka na dívku osahávanou v polovědomí někde v temném koutě, mne už nějak netáhnou.

Nakonec navrhuji věc tak prozaickou, že je až úchylná. Přeruším hovor a říkám: „Jestli jste ještě odhodlaní ke všemu, my se jdeme s Janou vysprchovat a pak do ložnice. Přímo naproti koupelně.“ Pak ještě ve dveřích dodám: „Ve věci se moc nevyznám, ale myslím, že při tom je největší chybou spěchat. Pořád si při tom říkejte – máme dost času.“ Jak se později ukáže, vezmou mne všichni až příliš za slovo, takže to skoro zkurvíme.

Chvíle společně s Janou v koupelně, jsem pěkně vzrušený, mám co dělat, abych ji na místě neznásilnil. Stejně se neudržím a ani ona ne. Pod sprchou se na sebe vrhneme, tisknu k sobě její hladké tělo, vnímám pružný tlak jejích ňader. Rukama k sobě přitahuju Janiny oblé boky, čurák mi stojí jako naráz zkamenělý, až bolí. A překáží.

Jana se trochu rozkročí a stoupá na špičky, zasouvám jí ho mezi stehna, konečně hebký dotyk jejího klína na mém. Dosedá na mne po celé délce. Prohýbá se v bocích, teď se agresivně tlačí proti mně, zlehka krouží boky, jak jen dospělá ženská dovede. Sotva znatelnými, ale zcela nepochybnými pohyby dotírá. Provokuje. Náhle mne líbá, špičkou jazyka vyráží skrz moje rty, něžně ale pevně si přitahuje dlaní mou hlavu. I přes šumění proudu vody je slyšet tlumené vzdechy ze spojených úst, podobné naříkání. Rozevírá se.

Dost. Zpátky do tohoto světa, utrhnu se a prudce pouštím studenou. Koutkem zahlédnu blesk v Janiných očích. Jako zmije šlehnutá prutem. Utřít, studený a nahý – ne, nakonec se omotávám ručníkem – vyrážím do ložnice. Na chodbě se srazím s Helenou. Rozpačitě uhne pohledem, směšně se vyhýbáme obloukem jako cizí lidi. Marně hledám, co říct a radši mizím.

V ložnici padnu na záda, zírám do stropu a krev mi buší až v hrdle. Konečně je to tady. Zkouším se uklidnit, odpoutat, jinak vyteču dřív, než k něčemu dojde. Měl jsem si to radši v koupelně udělat, napadne mne a tak se zvedám zpátky, ale už je tu Jana. Chladná a voňavá se ukládá vedle mne. Otáčím se k ní na bok, hladím ji po vlasech a po nahém těle, dlouhý polibek.

„Usnadníme jim to“, zašeptám a opatrně předstíráme předehru. Ne, že by ji Jana potřebovala. A já mám i tak co dělat, abych ovládl škubání v rozkroku. Zoufale se snažím myslet na něco jiného. Navzájem po sobě bloudíme rukama a vytváříme pozici, ke které by mělo být snadné se připojit. Někdo tiše vchází. Chvilku nás pozoruje, pak si lehá k nám, na záda, na dotek těsně vedle Jany. Nepřestávám hladit a líbat úplně nahou Janu, je už horká a něžně se ke mně vzpíná. Zvedám oči a přes horizont Janiných ňader vidím Helenu, leží tiše a bez hnutí vedle, na sobě bílé krajkové body, kterým svítí do šera. Leží, jako by odevzdaně čekala, co se stane dál. Ještě vidím vcházet Honzu, je nahý – temná postava s temnějším stínem uprostřed – a způsobně se ukládá vedle Heleny.

Skláním hlavu a pouštím se znovu do Jany, jako že půjdeme příkladem. Slyším a i podle pohybů tuším, že taky vedle se něco začíná dít. Nechávám chvíli na rozjezd, než se pustíme dál. Ztuhlý hrot Janina levého ňadra mne škrábe v dlani, dech se zrychluje a krev buší ve spáncích. Vevnitř se něco probouzí. Jana náhle zvedá a roztahuje kolena a smyslně se pozvedne v kříži. Jak nad ní zpola ležím, jazykem kroužím kolem bradavky a napruženým čurákem se tisknu k jejímu boku, zkušeně mne chytne a začne pumpovat.

Druhou rukou naopak skoro něžně mne bere za zápěstí a posouvá mi dlaň ze svého prsu na bříško, směrem ke klínu. Pokračuji dál … a narazím tam na Heleninu ruku, zabořenou do Janina rozkroku … a těm naléhavým, usilovným pohybům se už ani nedá říkat hlazení. Sjíždím dolů, marně hledám prostředníček, ten si už ale mezi Janinými zmáčenými chloupky našel cestu.

Jana se ode mne odvrací, naklání se nad Helenu a vidím, jak v šeru svítí její vysoko zvednuté stehno, nastavené tak, aby jí Helena mohla zajet do rozkroku druhou rukou. Laská Helenu stejně jako předtím já ji, líbá ji na ústa a dobývá se jí na ňadra, dosud stažená v bílém body. Mně nezbývá, než se k Janě zezadu přitisknout a přes rameno sledovat, jak nedočkavě rozepíná Heleně zip mezi ňadry. Heleniny dosud pevně stisknuté prsy se derou ven, rozevírají zip, Janina ruka je vysvobozuje a sotva zahlédnu zahrocenou temnou bradavku na vrcholu plné bílé obliny, Jana se nad ní sklání s vášnivě pootevřenými rty.

Jana se zvedá na loket a – zdá se, s jistým úsilím – rozepíná a stahuje Heleně ramínka a bílou krajku pod ňadra a pak až do pasu. Zatrne mi, teď jsem fakt skoro vystříknul. Holky se zase líbají, jedu rukou Janě ze strany po zádech až na ňadra a znova musím zatnout zuby, když nahmatám dvě pružné obliny, navzájem o sebe opřené a příjemně rozplácnuté. Hladím střídavě obě prsa, ten dotyk je jiný, přísahal bych, že poznám i poslepu, která je která. Střetávám se s Honzovou bloudící rukou. Vyjíždí po Janě pěkně hladově. Posouvám se čurákem zezadu mezi Janina stehna, tam, kde ji stále hněte Helenina ruka. Dotknu se jednou, dvakrát, vnucuju se, ale Helena už poznává, o co jde a stahuje se pryč. Tak tedy ještě ne. Říkám si – je dost času.

Zvedám se a s mučivou rozkoší pozoruji tu scénu. V šeru probleskují tři nahá těla, černovláska na zádech s vlasy rozprostřenými na polštáři slastně přijímá laskání z obou stran, zleva od svého manžela, zprava od mojí něžné rudovlasé Jany. Do tichého vzdychání zpívá v nadpozemských výškách Loreena jako anděl.

Oba na Helenu víc a víc naléhají, jeden a pak druhý vsouvají koleno mezi její stehna a roztahují je. Spíš mne ta moje pauza vzrušila než uklidnila, nedokážu říct, jestli se dál ovládnu, ale je to asi na mně. Klekám si a vplouvám mezi Heleniny teď doširoka roztažené nohy, jedu jazykem přes Janino koleno a konečně vdechuji teplo a vůni cizí ženy. Tváří a jazykem vzhůru po vnitřní straně stehna až se dotknu čelem měkkého pahorku jejího klína. Zatím se nahoře rozjíždí dobrá orgie. Přímo před mýma očima Janina ruka sahá beze studu přes Helenino bříško pod Honzovo stehno, kde se zkušeně a se zjevným uspokojením zmocní jeho stojícího čuráku. Vlastně poprvé takhle zblízka a ve skutečnosti vidím připraveného chlapa. Vědomí, že mu ho tiskne a hladí dlaň mé paní a že já to pozoruji s bradou zabořenou do klína jeho ženy, mne příjemně zamrazí.

Pomáhám si prsty, odsouvám lem krajky v Helenině rozkroku a na rtech mne zašimrají chloupky. Nejde to, nedočkavě rozepínám dva tři knoflíky, náhle se látka rozletí a já zabořím tvář do Heleniny vlhké kundy. Prudce sebou škubne, ale leží na zádech bezmocně, přitisknuta na bílé prostěradlo nahými těly nás třech, jako oběť v nějakém pěkně odvázaném kultu.

No, bere mě to pěkně. Bez nějakých něžností se dobývám dovnitř, pomáhám si prsty a hledám rty a konečně jazykem. Lížu Heleninu kundu, náruživě, jako zbavený smyslů a sotva vnímám, jak čím dál hlasitěji sténá a přes váhu, která na ní leží, mi stále prudčeji vyráží vstříc. Na jazyk a do úst mi stéká její vlhké vzrušení.

Honza zřejmě usoudil, že si my dva na chvíli vystačíme. Docela prostě vstává, obchází postel – k mojí Janě se neodvratně blíží temná postava, ten pohled mne fascinuje. Nezakrývá se a já, trochu zanedbávaje Helenu, sleduji pohledem střed toho stínu. V paprsku světla pronikajícím skrz rolety se na okamžik zaleskne pyšně postavený čurák. Nemůže to být už jinak. Vím, co bude. Ještě dva kroky a jediný cíl. Už žádné mazlení. Zarazit ho do Jany a divoce ji opíchat přímo před mýma očima a před očima své ženy.

Bere Janu za rameno a pomalu za ni uléhá. Začnu se posouvat výš. Tváří po Helenině plochém břichu, ramenem po Janině stehně a nad shrnutým hedvábím už cítím pružný dotek Heleniných ňader. Dlaň pokládám na Janin bok. Cítím, jak se chvěje … ne, to se drobnými pohyby nastavuje, aby…

Zahlédnu ještě, jak se Jana s Helenou otevřenými ústy líbají, nastavují si jazyky … když vtom Jana vyjekne, její tělo se vypne, ústa se odtrhnou a Jana zalapá po dechu. Tam, kde tuším Honzu, zaslechnu spokojené zavrčení, Janino tělo se zmateně zazmítá a pak se pomalu rozhoupe do pravidelného svíjivého rytmu. Jana náhle ztrácí zájem o Helenu i o mne a – směšně zažárlím – až s neslušným úsilím přiráží. Dívám se chvilku na ně, jak leží na boku, Honza to rve do Jany zezadu jako stroj, vidím jeho dlaně, jak hnětou její ňadra. Ve stínu tuším Janinu tvář, zavřené oči a otevřené rty, z nichž je slyšet čím dál silnější sténání. Vidím Helenu, tiše leží na zádech, její tělo se chvěje jako napjatý luk a fascinovaně zírá na to divadlo. Posunu se výš, cítím pod rameny Helenina ňadra, rty se jí zakusuji do krku a cítím, jak dole nalézám údolí jejího klína. Ucítím, jak mi trochu pomáhá rukou a najednou se neodvolatelně propadám dovnitř, cítím, jak zajíždím hladce a těsně jako píst do válce.

Helena je uvnitř horká, tak stejná a přitom tak jiná, její vlasy voní jinak, její klín je snad užší, snad hlubší, cítím její boky, jak se proti mně vzepnou, napjaté svaly na stehnech, jak mne obejme nohama. Po prvním okamžiku, kdy skoro ztrácím vědomí, se prudce vracím do reality. Koutkem oka vidím, jak Jana i Honza přestali a oba nás napjatě pozorují. Honza hladí Helenu po tváři, Jana mne po zádech, teď jim to předvádíme my – a s plnou vervou. Dávám si pozor, aby mne to neovládlo, ale přesto myslím, že prudkost a přirozenost, s níž se s Helenou milujeme, Honzu i Janu překvapuje.

Začínáme se osmělovat. Jana se uvolní z Honzova sevření, obrací se na záda, rozevírá stehna a Honza vplouvá do jejího klína. Prudce a vášnivě líbám Helenu, snažím se každým centimetrem kůže vnímat dotyk jejího těla. Zaražen hluboko v ní prožívám pulsující rytmus jejích boků.

Chvíli se předháníme, dvě dvojice ve stejné poloze vedle sebe, pak se cosi změní. Pohlédnu vedle a zamrazí mne. Honza se posouvá výš, vkleče se stehny rozkročí nad Janinými ňadry, bere její tvář do dlaní. Zatrne mi, když vidím, jak Jana otvírá rty a jak nekonečně pomalu, ale bez váhání a se zjevným potěšením polyká Honzův tvrdý čurák. Vzrušením skoro nedýchám, když se dívám se na Janinu krásnou tvář sevřenou v dlaních cizího chlapa, na její líce, teď tak výrazné a napjaté, když v jejích ústech postupně mizí ten hladký válec.

Jana náhle otevře oči a hledá, jestli se dívám. Střetneme se pohledem. Pode mnou nahá cizí žena, já zaražen hluboko v jejím rozevřeném klínu, kterým se proti mně divoce vzpíná. Jana opřená o lokty, cizí penis hluboko v ústech, teď dokonce jednou a druhou rukou objímá v pase muže, který klečí nad ní. Ještě na mne pohlédne, přímo do očí,a pak mezi jejími rozevřenými rty mizí celý a její tvář se zaboří do jeho klína. Honza chraptivě vydechne a Jana začne usilovně pracovat. Strašně mě to vzruší, skoro vystříknu, ale ovládnu se. Musím ven, nechávám Helenu, vstávám a zkouším se párkrát zhluboka nadechnout.

Přepadne mne náhlá vášeň nebo snad vděk, klekám si a skoro se vrhám do Janina stále rozevřeného klína. Prudce a dychtivě ji laskám jazykem, ale neodpovídá mi, celé její tělo se chvěje rytmem, se kterým jí Honza vniká vytrvale a bez ustání mezi lačné rty.

Náhle ucítím vedle sebe pohyb, Helena se přitiskne tváří ke mně, roztahuje Janina stehna ještě víc od sebe a její jazyk se přidává k mému. Jana je teď naše společná oběť. V široce rozevřeném klínu cítí dva divoce hledající jazyky a přitom rty laská tvrdý pyj, který se škube touhou už už vystříknout záplavu horkého semene do jejích úst.

Od Heleny to ale – zjišťuji – není žádná předstíraná hra. Pouští se do Jany tak dychtivě, že mě rychle vytlačí. Pokouším se vrátit se zpátky, ale ona, už zabořená otevřenými ústy v Janině rezavém klínu, mne skoro hněvivě setřese. Otočím se k ní, obdivuji se chviličku křivkám jejích boků, takhle vkleče zvlášť zvýrazněným. Dotknu se záplavy černých vlasů, které teď splývají po Janiných stehnech a lehce podepřu dlaněmi Helenina ňadra, rozhoupaná úsilím, kterým se ústy a jazykem dobývá dolů do Jany.

Zvedám se a stoupám si za Helenu, klečí přede mnou, vidím bílé obliny jejího zadku, mířím mezi její lehce rozkročená stehna. Sleduji křivku Heleniných zad a šíje až mezi doširoka roztažená stehna mojí Jany. Potěším se ještě Janinými ňadry, vtisknutými mezi Honzovy nohy. Pak pohladím Heleniny boky, krajkové body shrnuté v útlém pase, pevně ji sevřu a prudce do ní zezadu vrážím jako dobývací stroj. Helena se prudce vzepne, vykřikne a snaží se uniknout – ne, jen si kleká na postel a zkušenými pohyby kývá boky na všechny strany. Zatínám prsty do jejích boků, přirážím divokou rychlostí a ona proti mně. Zahlédnu ještě Janin teď opuštěný klín a pak se nechám úplně vtáhnout do šílenství. Sotva vnímám, že vedle převrací Jana Honzu na záda a bez okolků si na něj sedá. Jakoby nic chytne jeho vystrčený čurák, jediným rozhodným pohybem si ho zasune dovnitř a začne přirážet. Honza však zírá na Helenu, tuším, že pohled na ni, jak vkleče s rozhoupanými ňadry zběsile přiráží dozadu, musí být fascinující.

Helena asi zachytí jeho pohled, náhle se zklidní a skoro něžně se nad něj nakloní. Líbají se. Vtom se Jana otáčí dozadu ke mně – a aniž by dala Honzovi možnost uniknout, překládá s trochou úsilí své dlouhé nohy. Honza přece jen vyklouzne z Janina klína, ale Jana přitom, jak mne jednou rukou bere kolem krku a líbá, vrací druhou rukou jeho penis zpátky kde byl a naráží se na něj snad hlouběji než předtím.

Objímám teď svoji Janu, cítím na hrudi její ňadra a její jazyk mi vniká do úst. Jednou rukou ji objímám, druhou stále svírám Helenin zadek a nepřestávám přirážet proti ní. Cítím, jak se taky Jana bez ustání pohybuje, aby cítila Honzu ještě víc a hlouběji. V těch pár chvílích docela ztrácím soudnost, to vědomí být v horké vlhké Heleně a hladit její dokonalé boky a přitom se líbat se svou ženou, která bez jakéhokoli studu a se zjevným potěšením nasedá na penis cizího chlapa, mne skoro dovede k vyvrcholení. Ještě mučivou chviličku vychutnávám těsnou blízkost a vůni Janina těla, její pravidelné vášnivé pohyby a sténání do mých úst a pak raději odpadám a plácnu sebou na záda. Máme dost času. Pamatuj na to.

Chvilka oddechu pro mne, Helena se vkleče zvedá a líbá se s Janou, hladí jí ňadra a vášnivě ji objímá. Zdá se mi v tomhle být aktivnější, než Jana. Vtom ale pozoruji, jak Janina ruka bloudí zespodu v Helenině klíně a trhavými pohyby zajíždí dovnitř a ven. Opět chvilka šílenství, až mi unikne zaúpění. Takhle se nevzpamatuju. Odvracím se, ale Helena už je nade mnou, zkušeně na mne nasedne, horká, vlhká a rozevřená tak, že mi ani nemusí pomáhat rukou. Dívky se ještě líbají, pak se Helena nade mne s úsměvem nakloní, dívám se jí vzrušeně na ňadra a automaticky je beru do dlaní. Vidím ještě chvilku Janu, jak zadečkem sjíždí Honzův klín, vidím jak se jeho čurák plynule a pravidelně noří do mojí ženy a vyplouvá ven. Pak se Jana otáčí zpátky a nabízí svá nahá ňadra Honzovým rukám.

Ležíme teď s Honzou na zádech vedle sebe, obě dívky na nás klečí, díváme se na ně, oba stejnými pohyby rukama hladíme jejich ňadra. Jinak neděláme nic, ony se jako ve snu obě současně pohybují nahoru a dolů, jsou to tiché, nijak vášnivé okamžiky. Trochu se uklidňuji, nemusím se až tolik hlídat. Líbí se mi laskat Helenina ňadra, těší mě vychutnávat, jak těsně mne obemyká to horké vězení v jejím klíně, a prožívám mír a uklidnění.

Je to fajn, jenomže pak pohlédnu vedle a ta scéna mne začne nesmyslně vzrušovat. Vracím se zpátky k Heleně, pokouším se soustředit, hladím jí boky a stehna, přitahuju ji k sobě a líbám ji. Ale stále myslím na to, jak se navzájem laskají ti dva vedle nás. Jak Jana, aniž by jí jakkoli vadilo, že se na ni dívám, klečí doširoka rozevřená nad cizím chlapem, jak se jí nepokrytě líbí, jak jí hladí ňadra a jak ji píchá. Jak Honza s rozkoší vychutnává a oceňuje její tělo a bez okolků využívá všechno, co mu Jana nabízí.

Když se pak Jana náhle vyhoupne z kleku do dřepu, projede mnou prudké vzrušení, skoro bolest. Ta pozice je nějak ještě nestydatější, než cokoli předtím. Jana se Honzy jinak nedotýká, opírá se vzadu rukama, hlavu vášnivě zakloněnou, ňadra vypjatá. Snad na půl metru vidím, jak se prudce, ale hlaďounce naráží na Honzův penis čnící vzhůru. Slyším její sténání, začíná šeptat slova beze smyslu, dosud známá jenom mně.

Honza to zřejmě nemůže snést – přestože je vlastně v klidu, prudce oddechuje – jenže místo aby se tomu poddal a skončil to, snad s vědomím domluvy, že nebudeme spěchat, uchopí Janu za boky a serve ji ze sebe.

Jana se na něj nenávistně podívá, chvíli si navzájem hledí do tváře a popadají dech. Jana se najednou sebere a někam zmizí. Helena asi vytuší, že se soustřeďuji jinam, cítím jak se zavírá, zkouší si pomoct rukou. Já ale taky vypadávám, bojím se, že to takhle rozpačitě skončí. Helena si klekne vedle postele, chytne můj dosud objemný, ale už povlávající ocas a bere ho sladce do úst. Jsem už ve stavu, kdy bolestně tuším, že to bude zbytečné. Chvilku se topím v rozpacích. Ale pak si všimnu, co se vlastně děje. Helena je v téhle spíš instruktážní než vášnivé poloze zjevně schválně. Ještě si odhrnuje vlasy, pohybem jak z pornofilmu, aby jí bylo vidět do tváře. Dorazí mne, když na druhé straně spatřím, jak se její teď osamělý muž pohodlně natáhne, se zřetelným úsilím, aby co nejlépe viděl. A Helena se mu předvádí.

Tohle mne tedy dostalo. Cítím, jak mi dolů letí krev, čurák mi během vteřiny mezi Heleninými rty ztuhne jako kov. Přesto si připadám trochu blbě, snad kvůli té učebnicové pozici. Nahnu se, chytnu Helenu za boky a naznačuju jí, aby šla nahoru. Nakonec ji skoro násilím přitáhnu nad sebe, zabořím hlavu mezi její stehna a – tuším i k Honzově radosti – předvádíme klasickou šedesátdevítku.

Odevzdávám se, ztrácím přehled. Slastně si uvědomuji pečlivost, s jakou mne Helenina ústa laskají. Nenaléhám, nechávám ji, aby měla chvíli můj penis hluboko v puse a chvíli ho zase lízala, jak se jí líbí. Zatím objímám její boky, vtahuji se výš, nechává si jejími stehny hladit tváře a jazykem listuji v jejím klíně. Uvolňuje se, zřetelně vlhne a sama už mým hledajícím ústům nabízí nejlepší polohu. Náhle cítím, jak se postel prohne a na nejcitlivější špičce ucítím druhý jazyk. Jana.

Zabořen v Helenině klínu hltám měkké vlhko, nic nevidím, jen cítím, jak se Helena zvedá, svírá mi stehny hlavu, otáčí se na bok a posune se směrem k Honzovi. Ještě trocha pohybů a najednou je poznat souznění. Jako jasný akord se znovu ozývá zrychlený dech a tiché sténání. Od Helenina vzrušení už mám vlhkou celou tvář a v ocase hluboko zajíždějícím do Janiných úst mi divoce škube.

Chci se zorientovat, trochu se povytáhnu z Helenina sevření a toužím si zapamatovat ten pohled. Čtyři nahá těla spojená ve čtverci, v jednom plynulém sladěném pohybu. Dívky mají obě jednu nohu nataženou, druhé stehno zdvižené. Lížeme jejich rozevřené klíny a jejich rty se zase věnují našim ztopořeným čurákům. Když si uvědomím, že mne moje Jana laská, zatímco se dole odevzdává někomu jinému – a že Helena zase přijímá něžnosti mého jazyka a přitom má hluboko v puse vražený ocas svého muže, až mi zatrne. To už se ale Helena nespokojeně zavrtí a já znovu pokládám tvář na její stehno a zapomínám na svět.

A opět v Heleně zezadu. Snad tisíckrát hladce a horce zajíždím a vyjíždím, drhnu chvíli víc vlevo, chvíli nahoře, snad už ji i mlátím přes ten nádherný pevný kulatý zadek, který mi tak šíleně vyráží vstříc. Helena něco sípavě křičí do polštáře, cítím, jak se uvnitř křečovitě stahuje, pětkrát, desetkrát. Cítím, jak mi vlhkost stéká až na stehna. To nejsem já, to Helena křičí, svíjí se a stříká, prudce se ze mne utrhne a vrhá se na prostěradlo, vzlyká a nehty drápe bílou chladnou látku.

Přestože klečím, cítím se jako pán světa. Nahý, rozpumpovaný šílenou jízdou, čurák vzpřímený před sebou, v něm bolavé záškuby . Dívám se na Janu, Honza na zádech, ona nad ním zase v dřepu, hlavu zvrácenou dozadu, nasazená na Honzově tyči. Svaly na dlouhých nahých stehnech jí jen hrají, jak se na něj znova a znova, divoce a hluboko naráží. Její hlasité sténání se mění v chraptivé výkříky. Vidím, jak se vzdouvají obliny jejích ňader kolem Honzových dlaní a mezi jeho prsty. Vidím, jak se ten chlap, se kterým se moje žena tak bezuzdně miluje, náhle otřese, pouští její ňadra a jeho křečovitě zkroucené prsty seknou do vzduchu. Janina náhle uvolněná ňadra se bláznivě rozhoupou, nestačím už v pohybu sledovat temné bradavky s drze čnějícími hroty.

Stoupám si nad ni, ještě zahlédnu, jak sebou Honzův píst prudce zaškube – nebo se mi to jen zdá, ale Jana v pohybu náhle zkamení – a jen tuším prudké stahy tam, kde na sebe oba naléhají svými klíny. Jana vykřikne vysokým hlasem a ještě jednou, bere svá ňadra do dlaní a prudce je sevře. Její tělo pode mnou klečí ztuhlé jako socha z hladkého mramoru.

Honza sebou škube, jak stříká do mé ženy, jedna nálož za druhou. Je toho tolik, že zřetelně vidím, jak se z Jany ta bílá záplava valí ven. Stojím nad Janou rozkročený, držím v obou rukou svůj vzpřímený ocas a hledím do její křečovitě stažené, ale šťastné tváře. Ze strany ji na krk něžně líbá Helena, zmáčená slzami a potem. Heleniny černé vlasy se zaplétají do Janiny rezavé hřívy. Jana otvírá oči a usmívá se na mne: „Tak už máš, cos’…“

Vtom ustrne. Než si úplně stačí uvědomit, že ještě není konec, zasáhne ji první šleh přes celý obličej. Blyštivá bílá cesta jí stéká přes oko, nos a propadá se do pootevřených úst. Vzápětí druhý a třetí, výstřiky až odněkud z hloubi mého těla jí skrápějí hezkou tvář, lesklé ostrůvky se spojují a stékají kolem pyšně vystrčené brady na krk a spojují se ve žlábku mezi ňadry. Slyším se křičet.

Klesám na kolena, můj ještě tvrdý ocas se teď dotýká Janina bříška, zvenčí snad právě tam, kde dosud vevnitř vězí Honzův. Líbám Janu na mokrou tvář a paží k nám pevně přivinu Helenu. Teď už tedy mám, co jsem chtěl. A dotyk Heleniných ňader, Janin jazyk a hlavně sotva postřehnutelné, ale velmi nestydaté pohyby jejích boků v Honzově klíně, to všechno mne začíná zvolna, ale zcela nepochybně znovu vzrušovat…

3+
Bookmark the permalink.

4 Comments

  1. Parada… nesmele, nezne i drsne, zivocisne i zarlive poutave vypravenii pribehu, ktery se mohl komukoli stat… presne takhle si pamatuju zmet myslenek ze ctyrky s bejvalkou. A souhlasim, ze prilis mnoho alkoholu vecer spis zkazi…

    0

  2. Hruza, to nejde poradne ani cist. Jana, lenka majda petra, honza, roman, slavek pepa. Kdyby se z toho textu odstranila jmena, tak zustanou tak 4 vety 🙂

    0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *