Znouzrození – 3.díl (konec)

1+

V následujících měsících se mé návštěvy u Boženky opakovaly vždy po nějaké době. Probíhaly téměř stejně. Jedena nová  věc:  probíhaly  u ní v bytě. Tento byl třípokojový, v prvním patře  obytného  domu v klidném místě.

Vždy v čase mého příjezdu čeká Boženka osamělá a vzrušená.  Její tvrdé,  vystouplé  bradavky to dokazují  již  při pohledu na ně. Pokaždé sedí v dvojkřesle a čeká na mé zaklepání a pootevření dveří. Nakukuji do pokoje, ona otáčí hlavu ke mně a vítá mne slovy: „Ty jsi tu?“  Odkládá časopis a čeká, až přistoupím a políbím ji. Potom vstává a vítá mne objetím  a  dalším políbením. Sedám si na dvojkřeslo vedle Boženky, pohlížím jí do tváře a hladím po líčku. Tiskne se k ruce a zelenými  kukadly láskyplně hladí.  Odbíhá, nese kávu a citronové pití a štěbetá o novinkách jejího života. Tvrdé bradavky mizí pod halenkou, poslouchám a sleduji tu hezkou tvář, ňadra při nádechu. Její ruce pomáhající při vyjadřování, hezká kolena na zkřížených, perfektně oholených nohách. To mne přenáší s myslí na její kundičku,  jenž je určitě oholena neméně tak dobře jako ony. Dobře si domýšlím,  jakou  chuť ke styku se mnou má, ale snaží se ji zastřít hovorem.  Poslouchám, objímám ji v ramenou a většinou líbám na spánek. Zmlká, zaklání hlavu a s přivřenými víčky mi nabízí rty. Beru si je, rozvírám je jazykem ,  jenž pokračuje dále. V tu dobu již pažemi obtáčí můj krk a tiskne k sobě. Ale to už má pravá ruka drtí její levé ňadro. Bradavky opět tvrdnou a označují středy dvorců.  Odsunuji stolek, poklekám před ní, rozpínám knoflíčky na halence a odkrývám poklady. Ňadra svazuje jen krásná okrově žlutá krajková  podprsenka.  Miluju krásné prádlo, miluju její  tvrdé  kozy a miluju, když mě její  prsty tlačí  hlavu mezi ně. Mazlím se s nimi a pravou rukou zatím rozpínám její bílé džíny. Zasouvám do nich ruku  a přes krásné okrově žluté kalhotky hladím horkou kundu. Většinou jsou již stehna od sebe a čeká se na svlékání, jenž nás oba baví. Nachyluji ji vpřed, vyvlékám z halenky a kalhot.  Ona později  pokládá na podlahu deku,  mé oblečení  s výjimkou slipů svlékám sám .  Čeká v prádle v  stoje na dece. Poklekám před ní  a líbám ji na venušin pahorek. Mírně roztahuje nohy, tiskne mou hlavu ústy na poštěváček  a  z hluboka  dýchá. Rukou, provléknutou mezi jejími stehny ji přitlačuji a masíruji zadek. Kalhotky jsou v momentě mokré ne jen mými slinami. Jemně ji koušu, ona cuká celým tělem. Přinožuje, stahuju ji kalhotky ke kotníkům, ona je kope pryč. Několikrát ji projíždím lasturku jazykem. Potom usedáme, rozpínám a svlékám ji podprsenku. Krásné kozy se zhoupnou  ven  a  bradavkami na mě ukazují. Boženka mne pokládá na záda, stahuje a odhazuje mé slipy a pokleká mi mezi stehna. Bez čekání polapí ústy tvrdý penis, stáhne rty a kouří ho za stálého masírování koulí. Všem jejím pohybům jdu naproti. V penisu mi pulzuje a Boženka v poslední chvilce ucuká před výstřelem spermatu. Horký proud semene zasahuje její vlasy a stéká ji na ruce a kolena. Další výstřely ji končí v dlani, přitisknuté na žalud.  Ihned po té ji nutím lehnout si a vrážím ho do ní. Rychlými, tvrdými pohyby udržuji tvrdý penis  a ji více a více vzrušuji.  Po chvíli ke mně přirazí, a se slovy: “ Já tě miluju, moc tě miluju,“  si užívá  vln orgasmu. Penis ji opouští až úplně povadlý. Později poleháváme v objetí, navzájem se mazlíme a zkoumáme tělo jeden druhému.  Nejraději zkoumám její kundičku, je tak zajímavá.

Ptám se jí, co by dělala, kdyby nestačila ucuknout před proudem semene, odpovídá, že nic, s plnou pusou by to spěchala zapít. Je to moje holka.   Na ráz říká: “ Před deseti dny jsem byla v nemocnici.“  Zpozorňuji : „O co šlo?“   „Miniinterupce „  odpovídá  a plaše na mne pohlíží. To je facka, nemohu to pochopit.  Spolehl jsem se.  Slyším, že ji to také překvapilo, a že patnáct let nic a že je to vyřízeno.  Pláče. Uvažuji. Jsme v tom oba. Nebo,  byli jsme v tom oba. A já jsem vůl, až bych si nafackoval. Slova o tom, že po mě nic nechce,  jsou zbytečná.  Nemohu se s tím srovnat. Měl  jsem to vědět.  Měl jsem být odpovědnější. Před loučením tajně v kuchyni skrývám deset tisíc.  Alespoň na výdaj.  Ostatní napravit nejde.  Loučíme se a odcházím. Nevolám ji, dávám tomu čas.

V brzké době – jeden vzkaz od Boženky na záznamníku, – ode mne žádný kontakt . Nemohu si pomoci.

Po několika letech:   Někdy vzpomínám, někdy se mi  Boženka zdá. Je to dávno a mrzí mě to. Jsem vůl.

 

 

1+
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *