Parohy od důchodce 3

A zase utekly dva červencové dny.  Během té doby jsme měli s Helčou rozhovor. O čem jiném než o jejím chození za dědou Karáskem. Na jednu stranu mi to nevadilo, ale na druhou ve mě ten červík pochyb hlodal. Podala mu prst a on dědek si vzal celou ruku, vlastně už celé Helčino tělo.  „Ty návštěvy u Karáska tě dost změnily, Helenko“, řekl jsem své ženě. „Všechny tvoje zásady musely být zatlačený do pozadí, tvý životní priority i tvoje ženský ego … Ani nevíš jak moc“. Hela se trochu ironicky na mne ušklíbla, jako by chtěla říci: naser si. Místo…

Parohy od důchodce 2

Takhle proběhl celý červen. Helenka mi to vždycky poctivě povyprávěla a já sledoval, jak to postupuje. V podstatě to bylo pořád stejné. Helča k němu přišla, on i ona se vysvlékli. Ona si to zjednodušovala o to, že když za dědou šla, nebrala na sebe už ani podprdu ani kalhotky. Karásek si ji chvíli hladil, poplacával zadek, stále více odvážněji podle jejího vylíčení těch situací ji pohňácal prsa. Dokonce to vylepšil o to, že se jí přisál na bradavky, také se odvažoval stále více Helence sahat do rozkroku a moc byl spokojený, jak je z něho a jeho počínání zvlhlá.…

Parohy od důchodce 1

Moje Helena je opatrovatelkou v Domě s pečovatelskou službou v Sušici. Má sice střední zdravotnickou školu s maturitou, ale protože nemá vyšší nástavbu, jak se dnes vyžaduje, mohla by pracovat tak maximálně někde u obvoďáka nebo LDNce. U obvodní lékařky opravdu po škole tři roky pracovala, ale pak si mne vzala, otěhotněla a ve třiadvaceti šla na mateřskou s naším synem Kubíkem. Kubík se jmenuje po mě, protože i já jsem Jakub. Já mám dnes 33, Helena 27 a náš syn 4 roky. Já jsem učitelem na ZŠ, kde učím český jazyk, literaturu a zeměpis, kdežto Hela po třech letech…