Tento příběh se stal první týden v červenci roku 1988.
V té době jsem byl se svou ženou Danou ženatý 3 roky a měli jsme tehdy 11 měsíčního synka Tomáška. Bydleli jsem tenkrát v Praze-Libuši v domě mých rodičů, poohlížeje se ovšem po vlastním bydlení.
Já měl 27 let a Dana o dva více. Manželka je původem Hanačka pocházející z Prostějova. Tam měla i matku a na sídlišti vdanou starší sestru. Ke tchýni jsme jezdili každý rok, vždycky na 2 týdny v červenci, což mi nedělalo problém, protože s tchýní jsem vždycky vycházel dobře. Ono být s malým dítětem u někoho ve městě na dovolené, to neskýtá příliš možností nějakého vyžití. Mohli jsme sice zajít na večer do kina, protože nám mrňouse pohlídala tchýně, ale jinak přes den… Řešili jsme to proto tak, že jsme šli ráno v půl deváté s kočárkem na procházku k říčce Hloučele a protože léto bylo horké, měli jsme místo na louce ve vysoké trávě asi 20 metrů od Hloučely, v blízkosti stromu a pár křovin, které nás kryly od nedaleké pěšiny. Tam jsme si vždycky natáhli deku, sporťák postavili do stínu stromu, vysvlékli se do spodního prádla (já do slipů a Danka do kalhotek a podprdy) a tak jsme si tam mezi 9. až 11. hodinou hověli na vzduchu a slunku. Tomášek zpravidla usnul kodrcáním ve sporťáku už na cestě tam. To místo jsme si vybrali, že nebylo příliš daleko a zároveň proto, že tam moc lidí nechodilo. Navíc od hlavní cesty na druhém břehu říčky tam nebylo vůbec vidět.
Jelikož se po porodu ze 165 cm vysoké a 60 kg vážící Dany stala 72 kilová mamina s poněkud rubensovsky kyprou postavou, nosila tzv. elasťáky, čili elastické stahovací kalhotky nahoře nad pupek. Mě se ale ta její maminovská kyprost líbila víc a řekl bych, že i v sexu jsem byl na Danu více nažhavený.
Stalo se to přesně týden po našem příjezdu do Prostějova a věřte, že to obrátilo na ruby životy nás obou. Prostě zase jsme byli s Tomáškem ve sporťáku na onom místě u Hloučely. Malý spal a my s Danou jsme jen tak bezstarostně leželi na dece a obsorbovali do sebe sluneční energii. Koníci cvrkali, mouchy a jiná polétavá hmyzí havěť bzučela, pár bílých beránků pomalu plulo po azurové obloze, když najednou slyším hlasy, nadzdvihnu se na loktech a otočím tím směrem a vidím, že kde se vzali tu se vzali 4 cikáni. Tedy abych to upřesnil, byly to 3 cikánské holky a jeden kluk, všichni ve věku neurčitém. Byli totiž takoví menší, hubenější a těžko říci, kolik měli. Nedokázal jsem přesně posoudit zda byli plnoletí nebo ne. Byl to takový ten typ snědých flákajících se cigošů, na něž si asi každý dává majzla. To, že šlo o 3 holky a jen o jednoho kluka mne uklidnilo. Říkal jsem si v duchu, že co bych se jich měl bát? Ta čtveřice se zastavila, pár vteřin na nás čuměla a pak si začala něco říkat, nevím co a přitom vždycky někdo z nich koukl k nám. Pak k nám zamířili a ten kluk na mne, aniž by pozdravil, řekl: „Máš cígo, gadžo?“ Posadil jsem se a docela nasraný, že mi ten přičmoudlý hajzl tyká, jsem mu odpověděl: „My nekouříme a hele, husy sme spolu nepásli!“
„A co zamrdat, more?“ šokovala nás oba jedna z těch tří cikánek.
„C..co…žé? Hele vodprejskněte, drzouni jedni!“ zareagoval jsem nasraně. „Tády brachóvi se líbí tvoje gadžovka a chce s ní mrdat!“ řekla najednou druhá cikánka.
„Táhněte vocuď vy drzouni!“ řekl jsem důrazně a chtěl vstát, abych je ručně umravnil.
„Sééď gádžo, jinak to tomu faganovi rozežére ksicht!!“ řekla najednou varovně ta třetí holka. Oba, Dana, která si už mezitím také sedla a já, jsme zjistili, že ta mladá cikánka stojí u sporťáku s naším spícím Tomáškem a drží nad ním jakousi odvíčkovanou lahvičku s nějakou žlutou kapalinou. Hned mi blesklo hlavou, že to je asi kyselina.
„To je kyseliina síroová“ řekla zase ta první. „Jestli se jen hneš a jestli mu ta tvooje bílá kurva nepodrrží, vona to naleeje na toho vašeeho parchaanta…! Nám je to jeedno! Co ná muužou beenga uroobit, když nam eeště neeni patnáct?!“
„Je…ježišii nééé…to nééé!!“ zabědovala vyděšeně Dana a pak se s úděsem v očích obrátila ke mně: „Tomeéé sééď. Prosimtěéé!!!“ Krve by se ve mne asi nedořezal. Ano, mohl to být bluf. Mohla to být třeba jen nějaká limonáda, ale není to opravdu kyselina??? Čert jim věř… Věř těm cigánskejm hajzlům! Co když je to fakt kyselina sírová? To se mi honilo hlavou. „Hele, co chcete?! Co doprdele chcete?“ spustil jsem nervózně. Pochopili, že vyhráli a také se zlomyslně šklebili.
„Ať se vona“, a ukázala na Danu, „vysvleče do naha… a ať si klekne na všecky štyry, jinak…!“ přikázala výhružně ta u kočárku. „Néé…néé…to néé!! Prosiiim! Udělám to, udělám to co chcééš, jen našemu synovi neubližte!!“ žadonila prosebně Dana a hned si sáhla oběma rukama za záda, aby uvolnila patent podprsenky. Já, rovněž vystrašený, bezmocně zíral s otevřenou pusou. Dana si sundala podprsenku a vystavila tak své plné polotuhé trojky slunci i jejich škodolibým pohledům. Jiná z těch cikánských holek cosi řekla v jejich jazyce tomu klukovi a ten si hned vysvlékl tričko s dírou v podpaží, pak ušmudlané modré tepláky a také trenky určitě nošené několik dní. Najednou tam před zraky mými i mé ženy stál beze studu asi 165 cm vysoký, snědší hubený cikánský mladík neurčitého věku se ztopořeným penisem odhadem dlouhým tak mezi 15 až 17 centimetry, ale tlustým asi jako jitrnice. Penis mu stál jako mírně prohnutá svíce vzhůru podél břicha.
„No táák, bíláá děvkoo, svlíkej see!!“ řekl ten snědý hajzl mé ženě a ta ani nedutajíc, pokorně si vysvlékla své elastické kalhotky tělové barvy, čímž obnažila nejen své trochu volnější břicho, ale i vyholený rozkrok. Od porodu si Dana totiž přirození vyholovala i když to tehdy ještě nebylo tak rozšířené. Cikánky se tomu zasmály a vyměnily si pár slov v cikánském jazyce. „Tak dělej, klekni si a nastav mindžu!“ přikázal ten cikánský kluk. Myslím, že Daně bylo do breku, ale strachy k tomu neměla sílu. Jen ty její zoufalé oči obracející se ke mně jakoby mne nabádaly: „Mlč! Nic nedělej! Dělám to pro dítě!“ Byl jsem zoufalý a vnitřně rozezlený. Taková drzost, taková potupa na mě i mé ženě! Nahá Dana si rezignovaně klekla asi metr a půl ode mne a opřena o ruce hleděla kamsi k Hloučele.
„Kolena víc vod sebe!“ poručil a Dana se tedy poslušně o něco více rozklekla.
„To je málo! Vííc! Eštěéé!!“ poroučel jí a ona opět učinila co chtěl. Muselo jí být hrozně. „Jóó…a teď se vopři vo lokty! Dělééj!!“ štěkal na ni ten cikán, který se očividně pásl na jejích rozložitých hýždích a širokých stehnech, opojen svou momentální dominancí. Pak se zasmál, ukazujíc na zadek mé ženy a cosi těm holkám řekl v cikánštině, čemuž se zasmály i ony. Pak si ten cikánská parchant klekl mezi Danina kolena a Dana v očekávání dovršení své potupy a porážky svého ženského JÁ zavřela oči. Kluk jí pak neomaleně sáhl svou jistě nemytou prackou do rozkroku na vyholené přirození se slovy: „Fajna minža“ a já si s hrůzou uvědomil, že ten cikánský grázl chce vniknout do Dany jen tak na ostro. Se mnou to Dana od skončení šestinedělí dělala zásadně jen s kondomem, protože nechtěla znovu otěhotnět před tím, než Tomášek dovrší 2 roky. Také jsem si uvědomil, že v den našeho příjezdu ke tchýni Daně zrovna končila menstruace a nyní od té doby uplynulo už sedm dní, takže 5 + 7 = 12. Měla tedy 12. den cyklu a tudíž už plodné období! Uvědomuje si to?! Bylo mi hrozně, když jsem se musel bezmocně dívat na toho hajzla, jak se svou prackou krabe mojí ženě mezi pysky a jak jí strká prsty dovnitř do pochvy. Dana měla oči křečovitě zavřené a kousala se do rtu, chuděra… Bože, jak se mi chtělo vystartovat a tomu hajzlovi dát pořádně do držky a nakopat mu koule! Bylo mi Dany líto a zároveň mnou cloumal bezmocný vztek. Nevím jak dlouho ten cigoš Daně prznil pohlaví, ale přes všechen vnitřní vzdor a zhnusení na to její tělo začalo reagovat, protože ten kluk začal pochvalně pronášet nejprve cosi v cikánštině. Pak se obrátil ke mně a posměšně řekl: „Už se jí to líbí, gadžo, už má vlhkou mindžu… Tak se dívej! Dívej, jak ti teď vomrdám starou a tam tomu parchantovi udělám brášku…chachacha!“ načež přiložil svůj snědý jedovitý penis žaludem mezi Daniny stydké pysky, které se na slunci skutečně vlhkostí leskly, ještě jí je vzal prsty obou rukou, doširoka jí je rozevřel a než bych řekl švec a myslím, než se Dana stačila nadechnout, prudce jí ho tam zarazil, takže v ní byl rázem celý. Dana na to zareagovala přidušeným, ale přesto hlasitým: „Ijééé…ee…ééé!!!“ Ten smrad jí však nedal oddychu. Hned ji oběma prackama popadl za boky a začal do ní tím svým tvrdým kolíkem přirážet, až mu jeho břicho začalo pleskat o Daniny šunky. Dana se jen nešťastně tvářila, dýchala rychle v rytmu jeho šťouchů a prsa se jí houpala a bradavkami šourala o deku, přičemž ona sama se celá kývala vpřed a vzad. Tehdy jsem si i přes všechnu svou vnitřní zlost a žárlivost uvědomil ještě něco, něco, co jsem až do té doby nepocítil… Bylo to narůstající vzrušení z toho potupného divadla, z té bezmocnosti… Jak u vytržení jsem hleděl na cikánův kmitající se snědý zadek, na jeho vyjíždějící a zajíždějící penis do nechráněné a plodné pochvy mé ženy a moje uši registrovaly ten rytmický mlaskot třoucích se sliznic a pleskot jejich těl o sebe. Dana se neubránila vzrušení a tekla, jinak by to nemlaskalo. Supěla přitom stále hlasitěji, přerývaně dýchajíc a i když to určitě nechtěla, její výdechy se stále více blížily vyhekávání či ochkání: „Óch!…Óch!…Óóch!!…Óóóch!!!“ Nevím jak dlouho ten čertovský zplozenec mojí ženu mrdal, protože mě se to zdálo být věčností, každopádně zrychloval a jeho přirážení nabíralo nejen na tempu, ale i na razanci, takže po chvilce se Dana přestala už očividně kontrolovat a vyrážela ze sebe hlasité: „Ijéé!…Ijééé!!…Jhééé!!!…HÉÉÉ!!!!“ Najednou jsem si všiml, že náš Tomášek už nejen nespí, ale že ve sporťáku sedí, dudlík v pusince a se zaujetí hledí na to, co ten snědý kluk dělá s jeho maminkou. Naštěstí z toho neměl ještě rozum. Možná byl v klidu, když viděl mne, svého tátu, jak klidně sedí vedle nich a kouká se na to. Bylo to takové zvláštní. Náš syn byl očitým, byť nevědomým svědkem mých parohů a matčina ponížení. I kluk už začal dýchat hlasitěji a supíc, začal ze sebe vyrážet vítězoslavné: „Už… se…too..blíí…žíí… Už…too…budééé!!“
„Prosím, neéé!!!“ vytřeštila Dana najednou oči. Jenže cikán se uchechtl, nepřestával přirážet, pustil její pravý bok, zarejdil palcem na Danině kundě u svého kopulujícího penisu a pak jí ten palec namočený v kluzkých pohlavních sekretech vtlačil do konečníku do zadnice, až Dana překvapeně vyjekla.
„Tak, čubko… bílá,… nastří…kám ti to… všechno… do mindži!“ řekl sprostě.
„Néé…, prosímtě… nééé!!! Mám… plodnéé… dnyyy. U…udě…uděláš mi… dítěéé. Dyť mů…žuuu… otě…otěhot…nět!!! Nedělejtóó!!!“ řvala už s panickým zoufalstvím v hlase. „Ale já chci!!!“ vřískl on a silně ji plácl přes půlky. „Vop…lodnim těéé!!! Udě…lám ti dííí…těéé!!! Na..fouk…nu ti pupééék!!!“ řval vzrušením. „A ty…ty to chcééš…takyyy…, žejóó!!! Chceš…todo…kun…dyy!!! Chceš…, abych tiii… udělal malýýý…hooo cigááánkaa, že chcéééš?!! Tak řekni…tóo, jinak tamtééén maléj parchant…bude mít… hroznej ksiicht!!“ Vím, že se Dana obětovala pro našeho synka, že to udělala ze strachu. Prostě najednou začala říkat: „Chci, abys… abys to do mě vystříkal! Chci, abys mi všechno tvoje semeno nastříkal do kundy a udělal mi cikánský dítě“. Pronášela to sice slyšitelně, ale potichu, protože to už ji evidentně zlomilo a vše přijímala bez odporu. Ten smrad ještě asi třikrát do Dany rázně přirazil, pak ji znovu popadl za boky, přirazil do ní naposledy vši silou, prohnul se tělem nazad jako luk, zatnuly se mu půlky i stehenní svaly, trhlo to s ním a on vší silou, jakoby dal gól na mistrovství světa zařval: „TĚÉÉĎ!!! A eštěééé!!! A eštěéé!!!“ Bylo mi jasné, že s penisem hluboko zatlačeným do manželčiny pochvy do ní normálně sprostě ejakuluje to svoje cikánské sperma, které se dost možná prostříkává mé manželce skrze děložní hrdlo až do někam děložní dutiny a Dana to pokorně snášela a přijímala to rezignovaně do své nechráněné kundy jak nějaká říjná klisna, kdežto já na to civěl jak u vytržení, neschopen slova a se ztopořeným penisem ve slipech.
Když se ten kluk do mé ženy zcela vysemenil, vytáhl z ní už povadlý oslizlý penis, opět mou pokořenou ženu párkrát plácl po šunkách řkouc spokojeným zlomyslným hlasem: „A je to! Těšte se… chachacha…Třeba vás bude za rok doma víc…“
„Von se nevytahuje“, řekla najednou jedna z těch tří holek. „Von má brááchu v krimu a mrdá s jeho ženou… Ta už je v šestym měsíci teďka“, snažila se mne ubezpečit. Pak se všichni čtyři začali smát a dali se na odchod. Ten cikánský mladík se oblékal za chůze. Jak se objevili, tak zase zmizeli. Dana snad ještě minutu klečela v té poloze než-li si konečně sedla. Pak přitáhla nohy k sobě, objala je rukama, bradu dala na kolena a tiše se rozbrečela. Já vstal a rozhlédl se. Nikde nikdo nebyl. Po povedené cikánské čtveřici ani vidu ani slechu. Popošel jsem k synkovi a začal ho pohupovat a říkat mu cosi jako: „To nic nebylo, Tomášku, víš… Maminka jen s tím klukem cvičila, ale už sou pryč, to nic nebylo…“ Asi čtvrthodinu seděla Dana na dece ve stejné poloze a bulela. Mě neušlo, jak jí z pochvy vyteklo něco semene toho smrada, protože na dece se udělal mokrý tmavý flek. Dana si všimla, kam jí koukám, sáhla si instinktivně do rozkroku a pak s tím, co měla na prstech přičichla k nosu. Najednou se na mne podívala vykulenýma očima a jen vyděšeně zablekotala: „Jééžiši…to je..toje…Nééé…, to je se…semenooo??!!“ Copak to necítila? Copak nevnímala, když to do ní pumpoval? Nechápal jsem to. Nebo že by si nepřipouštěla, že to do ní ten cikánský smrad pouští?
„Mu…musim se…u…umýt“, řekla roztřeseným hlasem a ztěžka se postavila na nohy. Uchopila se rukama za boky a musela se protáhnout. Pak tak nějak opatrnou a přitom širokou chůzí se pomalu vydala skrze vysokou trávu tak jak byla, tedy nahá a bosa k Hloučele smýt ze sebe tu pohanu. V říčce ale bylo vody tak po kolena, proto si do ní sedla na bobek a tak si umyla přirození, zatím co já ji na břehu hlídal, zda někdo nejde. Naštěstí nešel. Když vystoupila z říčky vzala mne rukou kolem pasu a hlavu mi položila na rameno: „Tomáši promiiiň! Odpusť mi too! Já se tak bála o malého, že jsem…“, omlouvala se.
„Já vim, ty za to nemůžeš“, uklidňoval jsem ji. „To spíš promiň ty mě, že sem tě neubránil“, omlouval jsem se na oplátku já. „Ale co budeme teď dělat?“ pohlédla na mne. „Chceš to jít voznámit na VB?“ nenapadlo mne nic lepšího.
„Cože? Nééé, to nééé! Bylo by mi to strašně trapný… Takovou ostudu bych nepřežila… Hlavně to musíme uchovat jako tajemství…před mojí mamkou, před ségrou a taky před tvýma rodičema“, řekla věcně.
Ještě chvíli jsme se tam objímali za mlčenlivé pozornosti našeho synka, načež už zcela znechuceni tím hořkým zážitkem jsme se oblékli, deku a všechno ostatní složili na dno Tomáškova sporťáku a vyrazili k tchýninu domovu, což bylo půl hodiny chůze, ale my šli pomalu a tak nám to trvalo skoro hodinu. K Hloučele jsme už do konce našeho pobytu v Prostějově nezašli a raději jsme jezdili s kočárkem do parků. I když jsme se před tchýní přetvařovali a dělali jako že nic, stejně vycítila, že něco není v pořádku a divila se: „Co že vás přešel humor a dobrá nálada?“ Když jsme pak po obědě doma osaměli, neboť tchýně nám náladu chtěla zlepšit polárkovým dortem, pro který se vydala do nedaleké samoobsluhy , vzala Dana svůj menstruační diářík a začala znovu a znovu přepočítávat své dny a vždycky skončila na dvanáctce, k níž jsem tam na místě činu z hlavy došel i já. „Dvanáct…Dvanáctý den… Zítra bych měla mít ovulaci, ale taky jsem ji mohla mít už dneska… Co když mě ten cikánský zmrd (Dana normálně nemluvila sprostě) opravdu oplodnil?!“ Byla vyplašená a snažila se ve mně získat oporu, ujištění a útěchu… Jenže co jsem na to měl říci? Že cikáni jsou plodní až běda? Že i když bude třeba mít ovulaci až zítra, tak že zdravé spermie v děloze a vejcovodech ženy přežijí až 72 hodin? Že pravděpodobnost Danina nechtěného početí jen 1 : 1? Mlčel jsem.
Celý týden, který jsme ještě pobyli u tchýně jsme nesouložili ani jednou. Nesouložili jsme pak ani doma v Praze po našem návratu. Já nenaléhal a Dana mi za to byla vděčna. Dávali jsme tomu čas.
„Tome, já mám takový strach, že mi ten cikánský zmetek tam u Hloučely udělal dítě!? Co by sme dělali?“ptala se mne každý večer v posteli.
„Asi by to bylo těžký, ale nechala bych sis ho, to dítě za to přeci nemůže“, říkal jsem.
„Já bych si ho taky nechala.. To díťě za to fakt nemůže. Mělo by to něco i ze mě…“,říkala Dana a byla ráda, že jsme v tomhle za jedno. „Ale stejně už ten hrozný zážitek z paměni nikdy nevymažu“. Oba jsme věděli jak, kdy a s kým k tomu došlo. Oba jsme proti potratům. Vždyť ten tvoreček nikdy nikomu neublížil jako jeho biologický zploditel.
Bylo to třetí večer, co jsme už byli v Praze zpět z Prostějova, když se ke mě Dana přitulila v posteli a řekla: „Tome…, víš, já ti musím něco povědět… Mně to hrozně tíží a zároveň mi je to vůči tobě blbý, ale já ti to musím říct!“ Mlčky jsem čekal, co z ní vyleze. „Víš, jak mně ten cikánský kluk znásilňoval, tak sem sice cítila hroznou bezmocnost, hnus i takovou lítost kvůli tobě… Měla jsem v sobě vnitřní vzdor, ale víš…, já se hrozně stydím, že jsem přitom zvlhla a usnadnila mu to.“
„Z toho si nic nedělej. Zase na druhou stranu, kdybys nezvlhla, tak by te uvnitř v pochvě vodřel a možná bys musel na gyndu a tam by si mysleli, že sem tě snad doma znásilnil já… Vyptávali by se, víš“, uklidňoval jsem ji.
„No jo, ale když… když ono mě to ke konci dělalo dobře… Já vím, jsem asi nějak perverzní, ale ono mne to vlastně dokonce vzrušovalo, že mi to dělá takový drzý hajzl. Vzrušovalo mne, že je to někdo nechtěný, někdo, před kým jsem se měla vždycky na pozoru, že je to cigán! Taky to, žes byl vedle mne a že se na to díváš…“
Zmohl jsem se jen na: „Vopravduu???“neschopen dalšího slova.
„Víš, Tomáši, já jsem vůbec netušila, že ponížení od někoho, kdo je ti protivný, dokonce odporný může i vzrušit…“, vysvětlovala mi své pocity. „Já se za to teď hrozně moc stydím, už kvůli tobě, protože ty si to nezasloužíš!“ omlouvala se.
„Ale dii… I já se ti musim s něčím svěřit, když už si to načala ty… Mně se přes všechen ten vztek a hořkost z tý potupy při pohledu na to, jak tě ten cikorka šoustal postavilo péro… Prostě sem pocítil taky takový zvláštní vzrušení…, ale kdyby ses mi teď nepřiznala, bylo by mi trapný se ti s tím svěřit.“, řekl jsem Daně.
„Jenže Tomáši, on když do mně semenil, tak já měla orgasmus! Malý sice… a tichý, ale moje tělo se nedokázalo ovládnout a já ho pochvou začala svírat… Ten kluk to musel cítit…!“ dokončila přiznání manželka. Chvíli jsme mlčeli a pak jsem pronesl: „Víš co, Danko? Voba na to musíme zapomenout, jó? Prostě to spláchneme ze stolu jako by se to nikdy nestalo“. „No jo, spláchneme… Ale co když mě oplodnil Co když s ním jsem už těhotná?“ strachovala se manželka a já musel v duchu uznat, že má pravdu.
„Heleď, nikdo to neví a ani vědět nebude, jen my dva. Ty za to nemůžeš a i kdybys vopravdu s tim zmetkem otěhotněla, bude to naše dítě… Tvoje a moje, né jeho!“ chlácholil jsem ji. Vždyť jsem ji miloval a ona mne také. Přesto jsem ale měl smíšené pocity. Myslím, že jsme oba vnitřně doufali, že se to obešlo bez následku, jenže bohužel, v tom jsme se mýlili. V den, kdy měla Dana dostat menzes nedostala ho. Tehdy ustrnula a vyděšeně na mne hleděla. Nedostala ho ani druhý den, ani třetí… Nedostala ho ani po týdnu a ani za čtrnáct dní. Počkala plna úzkosti ještě týden a vydala se na gyndu jako by šla na popravu. Tam se ale jen dozvěděla krutou skutečnost, že je gravidní a to cirka 5 týdnů. To sedělo. Doktor jí vypsal těhotenský průkaz a mne na něm pochopitelně uvedl jako otce dítěte. Jak jinak. Byl jsem přece manžel. To, že dítě není moje doktora nezajímalo, protože dle zákona je otcem dítěte přece automaticky manžel, byť parohatý. Takový byl zákon. Tehdy za komoušů totiž žádná možnost popření otcovství ani testy DNA neexistovaly. Dana by nikdy neřekla, že to má s jiným a že já nejsem otcem, ale musela to říct, protože doktor, a na to jsme nepomysleli, mne chtěl poslat na odběr krve kvůli krevní skupině a Rh faktoru, aby se dalo případně předejít kojenecké žloutence k níž někdy u druhého děcka může za určitých okolností dojít. Prý když mu Dana říkala pravdu, bral to s nadhledem, zatím co ona, jak mi sama řekla, myslela že se hanbou propadne.
Když jsme to oznámili mým rodičům, měli z toho hroznou radost a hned se tou novinou všude chlubili, zatímco Daně nastalo trápení. Od konce 2. měsíce na ni přišly každodenní ranní nevolnosti se zvracením, mnohem intenzivnější než při Tomáškovi. Trvalo to až do konce 4. měsíce. To už nabrala 6 kg. Koncem 5. měsíce šla manželka na ultrazvuk a přišla oči navrch hlavy. Potkalo nás něco, co jsme si nikdy nedokázala ani představit. Dana čekala dvojčata! Sama z té zprávy byla dost nešťastná a přiznávám, ani já nadšený zrovna nebyl. Jenže se stalo to, co jsme ani jeden nepředpokládali. Místo jednoho kukaččího dítěte budeme mít najednou dvě, což už byla pořádná rána, jakoby výsměch od krutého osudu.
Mí rodiče po té zprávě byli opět plni nadšení a div že nebyli dotčeni, že my ji s nimi nesdílíme. Daně začalo pěkně narůstat břicho a také kila jí začala naskakovat. Tři týdny před porodem si manželku nechali na porodnicko-gynekologické klinice v Praze 2 U Apolináře. Tam také Dana 11. dubna 1989 po čtyřhodinovém porodu přivedla na svět dva chlapečky, kterým jsme dali jména Daniel a Roman. Nabyli naštěstí vyloženě snědí, ale jejich rysy, mandlová očka a havraní vlásky nepopiratelně mluvily jasnou řečí. Že ale biologickým tatínkem těch dvou klučinů je cikánský kluk, to nikdo nevěděl. Byli jsme oba nervní z toho, až dvojčata uvidí moje matka, ale spadl nám kámen ze srdce, když přišla k Apolináři, koukla na ně a rozněžněle pronesla k mému otci: „No podívej, dědo, voni sou jako tvoje prababička na fotce v albu“ a otec souhlasně dodal: „No jó, ty geny se prej můžou dědit až do pátýho kolena…“ Abyste rozuměli, on totiž můj prapradědek František byl lajtnantem v Mexiku ve vojsku císaře Maximiliána I. a tam poznal svou budoucí ženu, mou praprababičku jménem Isabela, která byla indiánskou míšenkou a s ní měl mého pradědu, rovněž Františka, který byl snědý a černovlasý, že jej přezdívali „Mexikán“. Kdyby ale naši počítali trochu pečlivěji, zjistili by, že dvojčata jsou až šestou generací, ale to je jen dobře.
