Ve snu nelžeme

Karolína se mu ocitla ve snu, jako mladá, žádoucí žena, které chybí sex a mužská společnost. Nevěděl, kde to vzal, ještě se mu o ni nezdálo, a tak to, jen co si to uvědomil, zasunul někam dozadu, mezi hlouposti a pitomosti.

Po čase se tam s ní setkal znovu. Tentokrát se potřebovala dostat ze společnosti nějakého chlapa a on ji s tím musel pomoci. Jen co se ráno probudil, věděl, že tam byl a pomohl ji. Někdy to tak bývá. Pamatujete si sen třeba rok. A někdy jen hodinu, nebo vůbec ne.

Cestou dolů, po schodech, ji potkal zase, tentokrát doopravdy. Cupitala po schodech po špičkách nahoru, kde bydlí a bylo znát, že spěchá. Zaujalo ho, jak ji při rychlých pohybech nohou pod halenkou nádherně vibrují prsa. A že má čím vibrovat.

Odstoupil stranou, ke stěně, aby mohla proběhnout kolem, a pozdravil: „Dobrý den sousedko, letíte, jako včelka Mája.“

Podívala se na něj a chtěla něco odpovědět, ale tím pohledem ztratila rytmus a brkla o poslední schod. Nestačila ani pozdravit, a s ranou kolenem do hrany dlaždic sebou plácla na zem.

Byl blízko, ale nestačil zareagovat. Jen ji nechtě, při svém pokusu ji zachytit, tvrdě uhodil rukou do jednoho z prsů.

Vykřikla bolestí, překulila se na zadek a se slzami v očích se jednou rukou chytla za koleno a druhou jen tak bezděčně za postižený prs. Viděl na ni, že má bolesti a přisedl k ni.

„Omlouvám se, chtěl jsem vám pomoci. Jsem nešikovný.“

„To nic, to nic, jen to koleno.“ Řekla a pomalu zvedla ruku. Odkryla tak velké, fialové koleno, nateklé už do všech světových stran. Problesklo mu hlavou, že před tím to koleno muselo být asi dost hezké, ale druhé, zdravé, neviděl, a nemohl to porovnat.

„Půjde vám to vstát?“ Ptá se znovu. Ona se vzepřela na zdravé noze, podepřena zábradlím se zvedla a zkusila se postavit. Nešlo to. Jako lékaž ji hned zakázal se na poškozenou nohu postavit. Bylo mu jasné, že jde o poškozené vazy.

„Dejte mi tu kabelu, paní Karolíno, vezmu vás, a odnesu. Ne, ne, jinak to nejde, musí to tak být.“ Zareagoval na její odmítavé posuňky. A tak mu odevzdala kabelu, on ji odložil ke stěně a přistoupil k ni. Vzal ji pod koleny, což ji samozřejmě velmi zabolelo, a za zády, a jedním pohybem ji zvedl do náruče. Ihned si uvědomil, že ji zvedl špatně. Prsty levé ruky ji ze strany držel za část ňadra, což nechtěl, ale už se s tím nedalo nic dělat. Aniž by ji to vadilo, položila si mu hlavu na rameno a nechala se nést.

Ve čtvrtém patře odemkla dveře bytu, a protože ji stále držel, odnesl ji do pokoje.

„Počkejte, ještě vám donesu tu kabelu.“ Oznámil a jemně ji posadil do křesla. Když vytahoval levou ruku, ucítil na konečcích prstů měkkou tkáň jejího levého ňadra.

Vděčně se na něho podívala, poděkovala, a chvíli přemýšlela, co teď.

„Udělala bych vám kávu, ale nevím, zda mi to půjde. Počkejte chvilku, zkusím to.“ Chce vstát.

„Ne, ne, už jsem řekl, v žádném případě se na to nesmíte postavit. Rád přijímám pozvání na kávu, ale uvařím ji sám. Jen mi řekněte, kde co je.“

Při kávě ji vykreslil stav jejích vazů v koleni, a to, jak bude muset postupovat. Jasně, že se ji to nijak nelíbilo, ale to už nebylo na ní, ale na něm.

„Mám dnes noční, a tak si vás tam odvezu s sebou. Zatím seďte, nic nespěchá.“ A protože ji byl blízko, v detailech si ji prohlížel. Je to mladá paní. Bezdětná, žijící jen s manželem. Její štíhlá postava ukazuje, že jde o mladou ženu, s většími prsy, pěkného tvaru, s útlými boky a dlouhýma nohama. Velmi pěkně střižené blond vlasy ji spadají až k ramenům, a rámují docela pěknou tvář s hlubokýma modrýma očima.

„Prohlížíte si mě, viďte. Ale celkem není na co se dívat, věřte.“ Prohodila.

„To nechte na mě, tomu rozumí jen chlap. Žena nemůže hodnotit ženu, a sebe už vůbec.“

„Pane doktore, sousede, já se tak stydím vám říci, ale musím. Potřebovala bych na záchod. Je mi to tak trapné. Tak se stydím. Mohl byste…“

„Jasně, a stydět se nemusíte. O nic nejde.“ Vstal, znovu ji vzal do náruče, tentokrát správně, a odnesl ji na mísu. Natáhl ji nohu dopředu a pomohl ji usednout. „Obejměte mě kolem krku, já vás zvednu a svléknu vám kalhotky.“ Celá rudá studem to udělala, on stáhl kalhotky níž, a v rychlosti se mrknul, jak hodně je ochlupená. Ale odhalil jen perfektně oholený pahorek. Pak se odvrátil a zavřel dveře.

„Jste tak hodný, děkuju.“ Zaslechl za dveřmi.

Po chvíli: „Mohl byste? Už je to.“ Volá na něj.

„Dobře, uděláme to přesně tak, jako před tím, jen obráceně, ano?“ Objala ho, zvedl ji a nemotorně ji kalhotky zase navlékl. Až teď si všiml, že nemá na sobě tu hnědou sukni. Našel ji pak u křesla, musela ji sundat ještě před tím.

Ještě než ji odvezl s sebou do práce, požádala ho, zda by se nemohla vykoupat. Souhlasil. Napustil ji vodu do vany a odnesl ji tam. A protože potřebovala pomoc, zůstal s ní. Zase celá rudá si svlékla bílou halenku a krajkovou podprsenku. On ji znovu stáhl kalhotky a v náruči ji položil do vany. Jen bliknutí okem po její postavě a byl z toho vedle. Dvě nádherná prsa ji neskutečně zdobila. A její tmavě ochlupená kundička se mu také zalíbila. Odvrátil se, podal ji žínku a mýdlo a odešel se slovy, bude li potřebovat pomoc, ať zavolá.

A zavolala po pár minutách, že je hotova, zda by ji mohl ještě pomoci z vany. Udělal to. V stoje ji utřel a nahou ji položil na lůžko. Věděl by, kdyby byla zdravá, co a jak s ní má dělat. Nahá na posteli si o to přímo říkala, ale takhle ji jen oblékl čisté kalhotky a podal ji podprsenku, kterou chtěla.

Už oblečená v prádle mu děkovala za všechno, s čím ji pomohl.  Pak se oblékla do nějakých šatů, nechala si obvázat a zafixovat koleno a v sedě čekala, než si on přinese věci z bytu. Potom už čekali spolu.

„Nevím, zda by se o mě takhle postaral manžel, myslím, že ne. On na to není. A také…nechodí domů střízlivý. Asi by se zlobil, že se o mě staráte.“ Vypověděla.

„To přeháníte.“

„Ne, ne, vím, jaký je. Jsme už pět let spolu.“

Celý dům ví, co je její manžel zač, všichni se s ním setkali někdy, když šel domů z práce. Není dne, aby nebyl opilý.

„Tak já zavolám ambulanci, aby vás převezli. Kluci to umí po schodech a budeme tam hned. Původně jsem si myslel, že mi s vámi pomůže manžel, ale máte pravdu, nebudeme na něj spoléhat.“ Vysvětlil a šel k telefonu. Vyřídil, co chtěl a dál čekali.

V zámku zarachotil klíč a do codby vstoupil její manžel. Jako na jisto přímo k nim. Chvíli opilecky koukal a pak zabručel: „Co tu dělá tenhle? To si vodíš chlapi i domů? Já tě….“ Doktor ho přerušil.

„Vy ji nic, hned vám vysvětlím, co se stalo.“  Začal.

„S tebou se nebavím, táhni ven, a s tebou si to vyřídím pak.“ Otočil se k manželce.

„Romane, neblázni, pan doktor mě pomohl, když……Přerušil ji on. „Zavři zobák ty kurvo. A ty , co tu ještě děkáš? Já tě……. Jen se stačil rozmáchnout, ale pak už nevěděl, co chtěl. Svezl se po doktorově ráně po zdi a v sedě se chytil za nos. Krev v ruce mu nahnala strach.

Doktor mu podal svůj kapesník a zasyčel: „Jestli nechceš ještě jednu, buď hodnej.“ Zo už ale do bytu vstupovali kluci ze záchranky. Vyslechli si všechno, co potřebovali. Připoutali Karolínu k nosítkům, manželovi srovnali a ošetřili nos a po chvíli všichni, až na něj, odjeli.

 

Karolína se probudila po operaci, kterou ji dali do pořádku koleno, až odpoledne. Ještě chvílemi pospávala, anebo jen na půl vnímala. Večer si odhrnula přikrývku s nohou a zjistila, že od kotníku až k rozkroku má sádru.

„Pane jo, to si tu asi poležím.“ Zadrmolila si sama pro sebe, a od dveří se ozvalo: „Jen ten nejnutnější čas, nebojte se.“ Byl to on.

„Zdravím, doktore, ráda vás vidím, a děkuju. Pojďte si ke mně na chvíli sednout, řeknete mi co a jak.“ Zamávala na něj.

„Oaní Karolínko, teď to nejde, mám neodkladné věci, ale jsem tu až do rána, tak potom. Přijdu.“ Odmítl a odešel.

Přišel za ní až v noci, v jednu hodinu, ale když zjistil, že spí, otočil se a chtěl odejít.

Jako by ho vycítila, probrala se.

„Pane doktore, já nespím, čekám na vás.“ Zvolala chraplavě, což mu prozradilo to, že spala. Sedl si na kraj její postele a chvíli si povídali o jejím koleni a tak.

Ležela u něho na zádech, přikrývku měla staženou přes prsa do podpaždí, čímž ji ohromně vyvstalo poprsí. Uvědomil si, jak moc by ji chtěl. Jak by ji studoval svými prsty, a dělal ji nemravné návrhy.

Náhle si položila ruku na jeho, a když nereagoval, uchopila ji a přitáhla k sobě. Našla pro ni místo mezi svými prsy.

„Ani nevíte, jak jsem vám za všechno vděčná. I za Romana, zasloužil si to. Ukázal jste mi, jak se chlap může chovat k ženě, aniž by ji ubližoval, ba naopak, aby ji chránil a třeba i miloval. Děkuju. Nevím ještě, jak se vám odvděčím, ale udělám to. Ještě jednou děkuju.“

„To nepřipadá v úvahu. Jsme sousedé, ti si pomáhají. Pusťte to z hlavy.“ Odmítl ji.

„Ne, ne, to není taková samozřejmost. Dnes se k sobě lidi chovají někdy jako psi. Děkuju.“ Řekla, za pomoci rukou se posadila, a plíbila ho na rty. Pak sebou buchl na postel a dívala se na něj svýma hlubokýma modrýma očima.

Pokýval a než odešel, řekl: „Dobře.“  Poplácal ji po hřbetě ruky, stále se nacházející mezi prsy, tentokrát trochu odhalenými, a odešel.

Každou noc si na ni udělal chvíli, a každou noc se za ní zastavil, i když spala. Líbila se mu ve spánku. Její uvolněné rysy v tváři ji velmi slušely. A jedné noci ji ještě více slušel její z pod přikrývky vystrčený nahý zadeček. Měl v tu chvíli nezměrnou chuť se do něj s citem zakousnout.

Byla tu už deset dnů a její manžel se ještě ani neukázal. I ji to asi prospělo. Měla od něho pokoj, zatím.

Dnes ráno ji upravili sádru. Byla o něco menší a lehčí. A také s ní mohla i trochu chodit. Bylo ohromným vítězstvím dojít si sama na záchod a jen tak se projít po chodbě. Těšila se, že dnes večer přijde na další noční on, a ona si s ním zase popovídá.

V jedenáct ho oklamala, protože dělala, že spí. Chvíli postával, čekal, ale pak odešel. V jednu se vydala za ním do lékařského pokoje. Sestra cosi četla pod světlem lampičky. Spíše asi klímala, protože Karolína i se sádrou proklouzla nepozorována. Vzala za kliku a pomalu otevřela. Petr seděl nad knihou a asi si myslel, že přiša sestra.

„Něco se děje? Markétko?“ Zeptal se, aniž by se otočil.

„Nic, jen jsem vás chtěla překvapit.“ Trhl sebou, pak ji poznal a tiše zvolal: „To jste vy? To bymě nenapadlo. Jak jste přechytračila sestru?

„Pš,“ přitiskla si prst ke rtům, „ať ji nevzbudíte.“ Popošla k němu a sedla si vedle něho.

„Byl jsem za vámi, ale spala jste.“

„Já vím.“

„Aha, chtěla jste se pochlubit, že už chodíte.“

„Ano, a máte to na svědomí vy. Dobře jste mi to udělal. Děkuju.“

„Nepamatuju si, že bychom to spolu dělali.“ Pokusil se o žert.

„Ne to ne, ale chtěla bych. Jen ta sádra je na nic. Ale…….“ Přiklonila se k němu a dlouze ho políbila na rty. Chvíli potom už se líbali jako divoši.

„Propusť mně domů a pozvi mě na návštěvu. Tady mám strach ze sestry.

Vzal ji jemně za obě prsa, ještě ji políbil a pravil: „Sbal si věci, ráno jedeš domů. Chtěl jsem ti to oznámit už večer. Tohle nebylo třeba.“ Podívala se na něj a oba se od srdce zasmáli.

 

V poledne už byla doma. Petr doma dospával noc, a tak se sešli až před čtvrtou. Přihopkala za ním po schodech a zazvonila. Otevřel ji s kartáčkem v ústech, a s omluvou si šel dočistit zuby. Ona si zatím prohlédla byt a posadila se v kuchyni na židli. Měla na sobě krásné, lehoučké letní šaty bílé barvy s obrovskými rudými květy. Výstřih na živůtku odkrýval část jejího talemství takovým způsobem, že se to opravdu nedalo přehlédnout. Už to viděl úplně nahé, ale takhle to podala tím správným způsobem.

Nejprve na malou chvíli oněměl, po chvíli k ni přistoupil zezadu, a když k němu vzhlédla, políbil ji. Její jazyk měl neznámou, ale velmi příjemnou chuť. Předávali si navzájem své sliny, objala ho kolem krku a hlavy, zatím co ji zajel rukou do výstřihu a prohmatal obě nahá ňadra. Tvrdé bradavky ho ujistily, že to opravdu chce. Vzal ji do náruče, jako když se ji to stalo a odnesl ji do ložnice. Ještě nedolehla a vyhrnul ji šaty až pod prsa, a zatím co se ji snažil stáhnout kalhotky, ona si šaty dosvlékla a odhodila.

V několika vteřinách byla oblečená jen v tí bílé sádře. Kontrast jejích tmavých chlupů na pahorku a bělostné sádry ho sváděl k bezohledné souloži, ale postupně se uklidnil a věnoval se jejímu krásnému poprsí. Nebylo na něm místeška, které by nepolíbil, nebo neolízl. Obě tmavé, tvrdé bradavky ocumlal, jemně okousal, a když ji zajel rukou do klína, byl překvapený jeho horkou vlhkostí. Vykřikla vzrušením hned s průnikem prvního prstu do její vagíny. I s druhým.  Jemně jí projížděl, palcem ji škádlil klitoris, a sledoval, jak velmi smáčela prostěradlo svou šťávou. Po celou dobu, kdy se s ní mazlil, dívala se mu do očí a prožívala si to. Ale když si klekl mezi roztažená stehna, zvedl ji zasádrovanou nohu do výše, zatím co zdravou si zvedla sama, pronikl ji do pochvy, zaklonila hlavu, zavřela oči a odevzdala se mu na milost i nemilost.

Jemně, centimetr za centimetrem s citem vstupoval do místa, které ho po několik týdnů tak lákalo. Byl v něm, a připadalo mu to, jako by to bylo to poslední, co kdy chtěl. Její pochva mu připadala jako svatostánek. Lehce se v ni pohyboval, ona mu ji ochotně nastavovala a po celou dobu se slastně tvářila. Otevřela oči, až když ucítila jeho křeč. Přitáhla si ho k sobě, a pozorným pohledem sledovala jeho tvář, když do ni začal stříkat semeno. On hledal v jejím pohledu to samé.

S ukončením ejakulace zakňourala zklamáním, že už je konec. Ještě by tak moc chtěla. Rukou ho uchopila za šourek a jemně ho mnula. Přestala, až když ji dlouze políbil a vyklouzl z ni. Vzápětí do ni znovu vstoupil prsty a během několika minut ji dovedl ke krásnému orgasmu, při kterém se zmítala, jako by ji postihla nějaká tropická nemoc.

Ten den už nevstali. Večer se ještě jednou pomilovali a Karolína se rozhodla, že u něj přespí. A přespala u něho i nazítří, a potom zase.

Své věci si přenosila po několika týdnech a hned požádala o rozvod. Sádru už dávno nemá.

Dnes je první den po rehabilitaci a ona se velmi těší, že to budou dělat bez omezení. Nemůže se dočkat. Počká na něj, až se vrátí z denní služby a udělají si pěkný večer. Už ví, čím mu dnes okoření milování. Ostatně, on určitě taky něco vymyslí, jako vždycky. Už aby byl doma.