Iniciace dospělosti

19+

O tom kmeni Himba, který žije v nehostinných, ale jinak nádherných oblastech severní Namibie  a jižní Angoly podle svých prapůvodních zvyklostí jsme slyšeli při naší africké expediici v Namibii před dvěma roky a hlavně mou ženu Simone, která  lákalo se tam podívat. Ale nejdří ve bych nás měl představit. Já jsem Yves Schram, profesionální fotograf, který externě pracuje pro časopis National Geografic a natáčí pro National Geographic Channel. Je mi 35 let a jsem trochu dobrodruh. Už tři roky je mou ženou etnografka Simone, která je ve svém oboru doktorkou a pracuje na universitě u nás v Lausanne na katedře etnologie.. Jsme oba Švýcaři, ale Afrika nám učarovala. je to naše vášeň, práce i hobby. To také byly důvody, které nás sblížily a které z nás udělaly manželský pár.
Toho říjnového dne loňského roku jsme přiletěli na Hosea Kutako International Airport u namibijského hlavního města Windhoeku letadlem Air Namibia z jihoafrického Johannesburgu, kam jsme zase dorazili dlouhým letem Swiss International Air Lines z Zürrichu.

Taxíkem jsme se z letiště dopravili těch 48 km do Windhoeku a tam na nás čekal náš průvodce s dlouhým jménem Hifikepunye Pohamba Hailwa. Ten měl být také naším řidičem pronajatého Land-Roveru a překladatelem. Což o to, spolu s manželkou hovoříme vedle rodné francouzštiny a němčiny i anglicky, já trochu a žena dobře swahilsky, ale na severu Namibie a jihu Angoly se nejvíce hovoří jazykem otjiHerero,, což je nám jazyk cizí, protože patří do skupiny bantuských jazyků a Himbové hovoří prý navíc jeho dialektem oshiwambo. Náš průvodce původem pochází odtamtud a i když se tam nenarodil, jeho rodiče ano a on ten jazdyk ovládal. Když jsem se s ním setkali a on nás přivítal, byl to takový menší mužík, který se na nás pořád zubil, všechno u něho bylo „Okay“. Jednu noc jsme přespali v hotelu Uhland, abychom si po dlouhé cestě odpočali, osprchovali a najedli, načež druhý den ráno jsme vyrazili na 720 km dlouhou cestu na severovýchod. Naštětí jsme jeli po pěkné asfaltové silnici a pomalu jsme se s Hailwou, to je jeho křestní jméno, pozvolna sžívali. Všiml jsem si, že se mu moje žena Simone líbí. To víte, blondýna s vlasy staženými do portugalského copu a při svých 165 cm a 70 kg váhy a trojkami prsy je to plnoštíhlá běloška a černoši mají nejraději ženské s širšími boky, většími prsy a pěkným výraznějším zadkem. Zvláště, když na sobě měla košili a šortky ve kterých se to ještě zvýrazňovalo.
Dozvěděli jsme se od Hailwi, že Himbové jsou jediný kmen, který kdysi odolal německé kolonizaci, asimilaci a genocidě kmenů, které se nechtěly podřídit a jako jeden z posledních v zemi si zachoval své animistické náboženství, své typické oblečení, prý se stále oblékají do smradlavých oděvů z kravských kůží, jsou nezávislí a lpí na svých zvycích. Tělo si prý Himba potírá směsí domácího másla a hlíny, mladí muži pasou stáda koz či krav a někteří loví, zatímco ženy se starají o obydlí, chodí pro vodu a vaří jednoduchá jídla z kukuřice, hlavně kaši. Maso se jí jen příležitostně. jejich bohem je Mukuru s nímž prý šamani komunikují přes posvátný oheň. V něm se i koupou, protože voda je vzácná. Zahalí se do kusu látky, do ohně přihodí voňavé byliny a pak se ponoří do dýmu.
Žena si to nahrávala na malý diktafon a řekla, že jejich počet se odhaduje na 15 000 – 20 000 v Namibii a až 10 000 v Angole.
Himba pak mluvil a mluvil. Prý život jeho soukmenovců je spjat s jejich stády chovného dobytka, především skotu, ale také ovcí a koz. Dobytek je prý ukazatelem majetku a funguje i jako platidlo. Z kravského mléka vyrábějí Himbové jogurty a tvaroh, zužitkovávají i kůži i trus. V období dešťů je intenzivně pěstována kukuřice. Pastevectví je prý doménou mužů, zatímco pěstování kukuřice mají na starosti ženy. Ty také během dne zůstávají v blízkosti vesnic s dětmi.

Společnost Himbů prý toleruje mnohoženství a předmanželský pohlavní styk. Po vdání se ale žena musí zůstat svému manželovi věrna, pokud jí on nedovolí nebo nepřikáže styk s jiným mužem. Když je cizí muž přistižen s vdanou ženou, musí se jejímu muži vyplatit.

Himbští muži si nemohou vzít ženu z jiného národa. Dívky jsou svým budoucím ženichům rodinou prodány, a to i ve věku kojence. Vyjednávání svatby může být dlouhodobou záležitostí.

Himbky jsou způsobilé pro manželství po skončení první menstruace, po níž následuje iniciační rituál a přijetí mezi dospělé. V případě chlapců se podobné obřady konají na popud starších členů rodinného klanu.

S několika přestávkami na protažení se a vyčůrání jsem dorazili do města Opuwo, centra regionu Kunene na severovýchodě země.. Zde jsme opět přespali a odpočali si a druhý den ráno jsme vyrazili do buše k vesnici vzdálené nějakých 80 km s názvem Opuwa. Jeli jsme po prašné cestě a já po cestě fotil zajímavé věci i zvířata, zatímco Hailwa mojí Simone vykládal, jak všichni Himbové mají úctu ke starším. Neexistuje kmen, kde by neuctívali starší, nerespektovali je a nestarali se o ně. Že žijí v každodenním kontaktu s přírodou a divokými zvířaty, setkání se lvem nebo leopardem není pro ně ničím překvapujícím.

Simone se Hailwy ptala i na jídlo. On jí odpověděl, že pijí kravské mléko, kravskou krev nebo vývar z různých kořenů a rostlin. Jedí kukuřičnou kaši a maso si dají jen výjimečně, když se jim podaří něco ulovit – pak ho jedí i syrové.

Po skoro 3 hodinách natřásání na prašné cestě-necestě konečně přijíždíme naším Land-Roverem k vesnici. Do ní autem ale nesmíme. Zastavila nás skupina mužů s bedty opásanými kůžemi délky až nad kolena a s oštěpy v rukou. Netvářili se moc přívětivě. Hailwa s nimi promluvil a tak nám dovolili vstoupit do jejich vesnice.

„Oshilumbu!“ ozývalo se z mnoha hrdel mužů, žen i dětí. To prý znamená v jejich jazyce: „běloši nebo běloch“ vysvětloval nám Hailwa.

„Vítejte, oshilumbu,“ najednou s úsměvy od ucha k uchu nás se Simone chytili za ruce a na čele průvodu zavedli do vesnice.

Prohlížím si vesnici. Za ohradou z dřevěných kůlu je jenom pár chatrčí a přístřešků. Většinu prostoru zabírá vnitřní ohrada, ve které nocuje dobytek. I když v téhle oblasti už dávno přímé nebezpečí od lvů a leopardů tolik nehrozí, opatrnosti prý nebývá nikdy nazbyt. Krávy a kozy jsou nejcennější vlastnictví Himbů.

Jednotlivé domky jsou rozmístěny kruhově kolem obřadního ohně. Postavené jsou z prý větví a zvířecích výkalů smíchaných s pískem. Hlavou sídla je nejstarší muž z otcovské linie. V usedlostech mohou žít i členové spřízněni s jejich vůdcem po mateřské linii, kteří mají právo využívat zdejší dobytek. Jejich domy jsou situovány napravo od obřadního ohně, zatímco domy členů otcovské linie nalevo. Oheň samotný se nachází mezi ohradou pro dobytek a hlavní chýší vůdce sídla. Vchod do vesnice je potom tradičně na západní straně, může být ale i v místě, kudy vede používaná cesta. Himhové nejsou černí v pravém slova smyslu ale jsou spíše hnědí jako  čokoláda.

Vřava mezitím ztichla, ženy přinesly hrnce a začaly vařit kaši z mouky, cukru a jakési bílé tekutiny. Podle zápachu by to mohlo být zkyslé kozí mléko. Občas se podívaly naším směrem a něco prohodily a zasmály se, ale jinak jim do řeči moc není.

Přivítal nás představený vesnice, protože náčelníka Himbové nemají. Je to spíš místní vážený stařešina. Přinesli jsme jim dary, to je tu zvykem. Cukr, sůl, sekerku, mačetu, nůž v kožené pochvě.
Stařešina se ptal a Hailwa vše překládal. Jeho otázky i naše odpovědi. Odkud jsme, jak se jmenujeme, jak dlouho u nich chceme být, co nás k nim přivádí a také ukázal na Simone a zeptal se, zda ona je tu jen se mnou nebo je to moje žena, kolik máme dětí a pak proč nemáme děti. Na všechno jsem musel trpělivě odpovídat skrze hailwu.

Stařešina nám řekl, že si můžeme zřídit obydlí hned u vesnice vedle našeho auta a že máme štěstí, že nás zve na večerní slavnost mugonge. Prý jsme jejich váženými hosty.

Nebyla tu vyprahlá buš jako jinde, kudy jsme jeli. Byly tu i stromy a také zelené trnité keře a tráva, ostatně jinak by zde nemohli mít dobytek.

Dvě ženy, jmenovaly se Tjinge a druhá Muwandi vzaly Simone a zavedly ji asi půl kilometru od vesnice, kde tekla říčka Otemni. Jak mi pak vyprávěla, tam ji vyzvaly posunky, protože jim nerozuměla, ať si odloží klobouk, košili i šortky a i spodní prádlo a a´t se osvěží ve vodě.  Nechtěla je urazit a i když nevěděla, co v té vodě je, zdála se celkem čistá a tak do ní vstoupila. Byla prý jako kafe. Zvědavě si je prý prohlížely, hlavně podprsenku a také Simone samotnou, její bílá prsa a světlé vlasy. Naznačovaly mé ženě, ať si sedne na bobek v té vodě a osvěží se až po krk. Tak to tedy udělala. Teprve pak si všimla, že ji na břehu sledují desítky dalších , hlavně dětí a nedospělých dívek i chlapců. Ti totiž chodí až do své dospělosti nazí a tak viděla, jak se některým ztopořily penisy. Když po chvilce vstala a zase se začala oblékat, viděla prý, že ta Tjinge má takový zájem o její podprsenku, že ji domorodce věnovala a ta byla z toho daru blahem bez sebe. Mezitím se přiblížili zvědavci a na Simone sahali, jako by se chtěli přesvědčit, že její světlá pleť není bílá od nějakého bělidla. Také děti jí sahaly na vlasy, neboť její pískově blond vlasy pro ně byly exotické asi jako kdyby přiletěla z Marsu. A mladičtí chlapci už se předváděli se svými vztyčenými penisy, jako by prý chtěli Simon říci: „Koukni jak mi už stojí“.

Zatím co manželka byla u vody a já se od Hailwy dozvěděl, že je to proto, aby podstoupila očistnou lázeň před slavností mugonge, zatímco jsem za jeho vydatné pomoci rozkládal náš stan.  Ženské si přivázaly batolata na záda a procházely kolem nás obdělávat pole s kukuřicí.

V poledne jsme byli rodinou stařešiny pozváni na oběd. Dostali jsme kukuřičnou kaši s cukrem a přidáním trochu kozího mléka. No…, dalo se to, jen nás se ženou poněkud znervózňovalo, že všichni včetně dětí sedí dokola a prsty vybírají jídlo přímo z hrnce. „No, ještě že do toho neplivou“, řekl jsem Simone.

Když se Simone ptala Hailwy, proč tolik ty ženy chtěly, aby se vykoupala v té říčce, tak se na ni Hailwa podíval a řekl: „To být pro vás velká čest, to je koupel před mugonge.. Vy být čestní hosté na ta slavnost, mugonge je slavnost, kdy chlapec-dítě se stát chlapec-muž. Mladí muži zde muset podstoupit iniciační rituál, který být pro ně pomyslná brana do dospělosti. V ten léty nezměněný obřad oni  musí kopím zabít býka a napít se jeho krve. To je první část. Bez iniciace nemá muž ve vesnice žádný respekt.“

„A co je další částí?“ otázala se z profesionální zvědavosti. Hailwa se zazubil a řekl:
„Následná slavnost mugonge začínat navečer, kdy se celá vesnice shromáždit na tanečním prostranství a tancovat kruhový tanec mizal.“
„A pak? To je jako všechno?“ vyzvídala manželka dál.
„Pak…?“ přestal se Hailwa zubit a jakoby znejistěl… „Když nastat noc, zůstávat na slavnosti pouze dospělí muži a ti, co se muži mají stát. Muži se pomalovat bílý kaolin, čímž se oni odlišit od chlapec-dítě, který zatím být nahý. Oni při obřadu představovat nositele tmy. Jeden ze starších udeřit do země sekyrou, aby přivolat duše zemřelých předků, a zahájit tak noční slavnost. On zpívat píseň, jejímž hlavním tématem být opozice světla a tmy, symbolů života a smrti a která má připomenout kmenové zakladatele, původní činy a myšlenky předků… Nakonec písně se ozývat ze tmy houkání, které symbolizovat odpověď předků. Během noci se u oheń objevovat bíle natření tanečníci, kteří tančit specifický tanec… Během něho vstoupí do kruhu tančících mužů waliochaguliwa… to znamenat „vyvolená“. Ona být zcela nahá a kleknout si na kožešina leopard… No kleknout tak…však vy vědět, co já myslet.. Ona dát kolena od sebe a opřít se o ruce…“
„Jako když chce souložit?“
doplnil jsem jeho rozpaky otázkou.
„Ano, ano… to je to , jako když bude souložit a ona opravdu tak souložit, protože je právě k tomu waliochaguliwa. To být velká čest, to muset být vždy vdaná žena a pro jejího muž to být pocta, že jeho žena být waliochaguliwa. Muž muset dát souhlas, ale nedat ho by byla hrozná potupa jeho rodu a urážka  

předků. On by na svou hlava seslat hněv předků i samotného boha Mukuru.“
„A kde s tou vyvolenou souloží?“
zeptala se Simone.
„No přece ti náctiletí chlapci, co se mít stát z chlapec-dítě chlapec-muž“,
řekl Hailwa.

„Takže ti mladí inicianti souloží s tou vyvolenou?“ upřesnil jsem si to.

„Ano, pan Yves, když se chlapcovi nepostaví čurák, být ještě dítě. Když se mu postavit, tak on muset ženu osouložit až do konec a on se stává chlapec-muž se všemi právy i povinnostmi jaká mít jiní dospělí mužové.“
„“A to s ní postupně souloží tak zezadu všichni?“
byla z toho Simone vykulená.

„Ano, všichni“, přitakal Hailwa.
„Ale co když ona otěhotní a pak se jí narodí dítě? To tomu manželovi nevadí?“ divila se moje žena.

„Ne, paní, naopak… On to brát jako požehnání od boha a on na to být hrdý“, odpověděl ji a ona nechápavě zakroutila hlavou.
„A kdo vybítrá tu vyvolenou?““
byla zvědavá. „Ten náčelník nebo snad rada starších?“
„Ne ne, tu vyberou poslední dvě minulé waliochaguliwy… Znáte je, ty dvě, co vás vedly k vodě a chtěly abyste se v říčce vykoupala“,
řekl Hailwa.
“ Tjinge a Muwandi? Ony byli minulá a předminulá vyvolené??“ vykulila Simone oči.
„Ano a i ony se muset před slavnost tam vykoupat“, pronesl zaraženě.
„A koho ony dvě ženy, ony dvě bývalé vyvolené vybraly za vyvolenou dnes?“ začínalo mě i Simone leccos docházet. „Snad ne…?“
„Ano pani Simone, ony vybrat vás, vy čestný host, vy být oshilumbu, to být velké štěstí pro vesnice i pro ty mladé, co se mají státi z chlapec-dítě chlapec-muž a být to pro váš muž pan Yves velká pocta.“
BUM

„Madam, mít sex s oshilumbu by ti mladí získat přízeň duchové jejich předek a bůh Mukuru“, řekl na to Hailwa.
„Ale já jsem vdaná a navíc nikdo se mě ani nezeptal“, ohradila se Simone.
„Tady se žena na názor nikdo neptat a vy být zde v jejich vesnice, tak vy muset ctít jejich zvyky… Oni se přijít zeptat tady váš muž, tady pan Yves, ale on muset souhlasit aby na vás neseslat hněv za taková urážka… , to já bych mu neradit“ řekl náš průvodce.

Simone se mne pak zeptala: „Miláčku, co budeme dělat? To jim mě necháš? Vždyť neberu žádnou antikoncepci a navíc teď mám plodné dny… Co když mne ti chlapci oplodní, co pak? Znáš můj názor na potraty!“ zkus jim říci, že ne
„A co mám jako dělat?“
ohradil jsem se.  „To se mám nechat zaříznout, nebo co? To ty jsi sem mermomocí chtěla. Myslíš, že mi to nevadí, ale zkus jim říci, že ne.“
„No to je tedy prekérka, takže mi má být ctí že mě vybrali, abych takovým cucákům dělala prckozu a klidně s nimi i otěhotněla!?“
dala Simone nasraně ruce v bok.
„No, miláčku, to je asi naše úlitba Africe… Na druhou stranu si vem, kdyby jsme byli někde v Kongu a přepadli by nás nějací povstalci. Ti by si tě nejspíš podali, znásilnili tě a dost možná i nakazili… Tihle jsou ještě neposkvrnění panici, tady nákaza nehrozí“, řekl jsem rádoby chlácholivě.
„Takže kdyby po tobě chtěl náčelník, abys mu ojel a zbouchnul dceru, tak by ses jistě rád obětoval, co? Byla by to pro tebe čest…“, řekla mi vyčítavě a já raději mlčel.

Najednou se u nás objevil stařešina vesnice se dvěma muži a začal ke mě cosi hovořit v jejich jazyce. Hailwa překládal: „Jste žádán o souhlas a nařídil svoje žena paní Simone, které být vyvolena, aby se ona zúčastnit obřad a ona být po vůli budoucích muži z vesnice…“
Pohlédl jsem na Simone a ta zpytavě mlčky hleděla na mne.

Nastala chvíle ticha a to napětí by se dalo krájet. Přiznám se, že mi to bylo proti srsti jim manželku dávat k dispozici, ale přiznávám i, že jsem se bál odmítnout. A tak jsem se lehce uklonil a přikývl. Můj souhlas jim potvrdil i Hailwův překlad. Jejich tváře se rozjasnili a všichni tři se usmívali. Stařešina mne dokonce objal.

Jen Simone zůstala paf.
„No dobře, jestli to po mě skutečně chtějí, tak já to udělám, ale pamatuj si, že jestli pak budu těhotná, na potrat nepůjdu a ty se smiř s výchovou malýho mulátka a s parohy od nich“, řekla nakvašeně a dodala: „A vyprošuju si, abys mi pak něco někdy vyčítal! Jo a  tu slavnost celou natoč… i s tím, jak mě ti cucáci budou šukat! Aspoň budeš mít památku!“ zasmála se na závěr ironicky.

Soumrak se se pomalu blížil a ve vesnici nastával rej. Adepty iniciace bylo dvanáct náctiletých jinochů, kteří byli stále ještě nazí. Přišli s kopími a dva muži přivedli na provaze býka. Bylo to krvavé a kruté, jak jej ti chlapci těmi oštěpy zabíjeli a jak ten býk řval bolestí. Nakonec pošel a oni mu museli otevřít žílu na krku a pít jeho teplou krev. Takto byli usmrceni 3 býci.

Brrr. Hnus. A pak zatím co si vesničané z býků odřezávali jeho části pro sebe domů, lidé, muži i ženy z celé vesnice na prostranství uprostřed začali za zvuku bubnů tancovat kruhový tanec mizal. Přitom se popíjelo kravské mléko smíchané s krví a v něm byly nějaké aromatické byliny. Jistě ty byliny byly jakási droga, protože jsme se dostávali do bezstarostné nálady až rauše. Pil se i sladký alkoholický nápoj epaka, což je fermentovaná kukuřice.

Muži byli ozdobeni například rohem z býka, kůzlete nebo ušima jalovice, které si nechají viset na krku. U žen zase byly nejoblíbenější šiškovité mušle homolice, které jim visí mezi ňadry. Měly namazané celé tělo směsí másla a pouštní okrové hlíny, která jim dodává tu barvu mléčné čokolády, kam občas přimíchají také trochu myrhy – pro vůni. Na hlavě měly jako ozdobu kus kozí kůže. Bylo to poprvé, kdy se sešli všichni ke společné zábavě. Začalo to několik žen, které si stouply do kruhu a počaly zpívat. Ke zpěvu tleskaly, kruh se postupně zvětšoval a začali se přidávat i muži. Kolem druhé hodiny ráno slavnost gradovala. Zpívající ženy vždy ukázaly na některého muže a ten pak musel jít tančit doprostřed kruhu. Bylo to jako dětská hra, kterou však Himbové brali velice vážně. Muž tančil a rytmus zpěvu i tleskání se zrychloval. Hluk a tanec přecházel místy až ve vřavu. Ve vzduchu vonělo máslo ze zpocených ženských těl. Křičelo se, tleskalo a dupalo. Vířil se prach… V rauši byli asi všichni.  Tak nějak jsem se v tom ztrácel.

Někdy kolem asi jedné hodiny v noci tento rej ustal. Simon u mne najednou nebyla a dva stařešinovi dospělí synové pro mne přišli, abych se usadil vedle jejich otce, hlavy vesnice. Ženy se postupně vytratily a zůstali jen dospělí muži a tři bubeníci uprostřed plál oheň a mezi ohništěm a námi se stařešinou, kteří jsme seděli na kožešinách rozprostřeli dva muži vydělanou kožešinu leoparda. Byl jsem od toho asi 4 metry. Muž začali svorně něco do taktu vykřikovat. Najednou se zjevily ty dvě himbské ženy, které mojí ženu vybrali za vyvolenou a Simon mezi nimi. Své vlasy dlouhé po ramena měla rozpuštěné a hlavně byla zcela nahá. Musela být také v jakémsi rauši, protože byla pokorná, neodporovala, dělala co po ní chtěly. Tyto dvě ženy ji přivedly až ke kůži a obě, každá z jedné strany ji zatlačily dolů na kolena, načež od ní poodstoupily. Simone si k mému údivu sama čupla na všechny čtyři a dokonce se opřela o obě předloktí a pak sama dala kolena dost od sebe. Stařešina cosi řekl, mávl na ženy rukou, že jejich úloha je skončena, ať odejdou. Očividně šlo o ryze mužskou záležitost. Nevím, asi je to profesionální deformace. To že jsem natáčel zabíjení býků, budiž. Ze jsem natočil i kruhový tanec a vše, co se tam dělo, to bylo rovněž z etnografického hlediska zajímavé, ale já točil i ten iniciační obřad s účastí mojí manželky! Muži kolem začali mručet jakési: „Umbamahunba…Umbamahumba…“ Asi po minutě se objevilo dvanáct…, ano dvanáct mladíků. Ti byli nazí a vyholení. Během onoho sborového Umbamahumba chodili v kruhu kolem klečící Simon. Myslím že ji obešli asi pětkrát a dívali se na ni. Nevím, kolik jim bylo let, ale byli to štíhlí chlapci samá ruka samá noha. Dívají se na ji, jejich oči jim plály chtíčem a jejich penisy jsouse začaly topořit. Neměli je velké, určitě žádný z nich neměl ani 15 cm délky.

Simon místo aby protestovala, mlčela a jakoby očekávala svou porážku. Možná, že vlastně byla zvědavá a vzrušená… Pak se ohlédla a uviděla prvního černého chlapce jak k ní odzadu přistupuje, jak za ní zaklekává a já zase viděl, jak jeho ruka se dotýká jejího přirození. Simon s sebou trhla. Jeho prsty byly asi zvídavé, všetečné, necudné…

Simon to nejspíš nechce, ale nebrání se tomu, neprotestuje a její tělo se tomu podvoluje a asi i vlhne. Znám ji, je tam fakt citlivá a navíc ta situace a to ve spojení s její ovulací. Pak musí cítit, jak jí ten černý chlapec nasazuje svůj penis mezi pysky a… Vidím, jak strnula a vtáhla vzduch do plic a jak s napětím přestala dýchat. Pomalu do ní ten penis vniká a její vagína mu odpor neklade, protože je určitě zvlhlá. Simon odevzdaně klečí a přijímá svůj úděl. Muži kolem, když to vidí, radostně zavijí. jako by chtěli vykřičet: Už je tam, už je v ní! Chlapec mou ženu uchopil za boky a začal do ní přirážet. Do jeho rytmu začal bubnovat jeden z bubeníků. Postupně jak své tempo přírazů chlapec zrychloval, zrychloval rytmus úderů na buben i bubeník. Já to celé točil a protože jsem měl na kameře solidní objektiv, měl jsem to jako na dlani. Najednou jsem skrze kameru viděl, jak ji prsty pevně stiskl, jak své hubené pružné tělo prohnul vzad jako luk, jak vykřikla a strnul. V té chvíli musela Simon v sobě cítit jak se v její pochvě jeho penis zacukal a jak se v ní rozlévá jeho živočišné teplo.

Chlapec se vysemenil do jejího lůna a vytáhl ho z ní, načež vstal a odstoupil zpět mezi muže. Ti jej opásali bederními kůžemi a pomalovali mu tělo bílým kaolínem. Už nebyl dítě, už byl muž.

Další chlapec přistoupil, zaklekl za Simon a asi byl hodně nadržený, protože jej rázem měla v sobě až po kořen, takže úlekem a snad v tom byla i slast, vyhekla, jak do ní jeho jedovitý penis projel a zarazil se asi o její nechráněnou ovulující dělohu. Myslím, že jí najednou celým tělem projela vlna vzrušení. Nevím, ale měl jsem pocit, že celé ji to náhle přivedlo do zvláštního tranzu. Zatím se, co vím od ní, nikdy nemilovala víc než s jedním mužem. Teď je jich tu kolem ní tucet. Slyšela asi to bubnování, vnímala v sobě jeho zrychlující se tempo. V rytmu jeho přírazů se podélně kývala a prsa visící kolmo od těla se jí kývala vpřed a vzad, vpřed a vzad…  Chlapec také přirážel v rytmu bubnu a i on v necelých dvou minutách do Simon prohnutý vzad semení plnou dávku svého semene. Přistoupil další. I on do ní bezohledně vnikl, i on ji držel v bocích a i on do ní přirážel. Mé ženě se to už očividně líbilo. Hlasitě vzdychala. Muž u bubnů zrychloval tempo a přidával na intenzitě. Rytmus se stává ještě podmanivější. Chlapec supěl a mrdal mojí ženu jako zběsilý. Náhle ho do ní zarazil a i on do ní semenil.
Jen se vysunul a vstal přišel další. Poklekl a vnikl do ní. Všichni byli připraveni na soulož a navíc se jí nikdo neptal, jestli ona chce. Nevím, co se to s ní dělo. Možná ani nechápala své pocity. Ale že byla vzrušená, tím jsem si byl jist. Začala se pohybovat v bocích a chodila přirážejícímu chlapci naproti.

Každý s ní souloží kolem dvou minut maximálně tří minut. byli nadržení, dychtiví stát se muži a ukojit své chtíče… Chtěli jistě poznat, jaké to je mrdat, jaké to je mrdat dospělou ženu, jaké to je mrdat bílou dospělou ženu, jaké to je stříkat do ní a dělat ji třeba dítě.

Pak se hned chodili střídali se další. Nenechali ji ani na chvíli odpočinout. Právě je v ní šestý z nich. Tělo Simon se najednou se napíná a přichází její  orgasmus. V takových chvílích Simon vždycky na pár sekund úplně přestává vnímat své okolí. Chvěje se, její vagínu zachvátí sled rychlých nepravidelných kontrakcí a ona kvílivě ze sebe vydává neartikulované zvuky. Přesně tak to bylo tehdy.

Přichází sedmý chlapec a ona mu nastavila svůj rozevřený klín. Vagína jí musela již trnout a mravenčit z takové intenzity. Mrdající černí mládenci mají při kopulaci napjaté obličeje, jejich přírazy jakoby byly ráznější a naléhavější a každý z nich když do ní semení, tak se do ní zarazí, prohne a stříká. Než se vystřídalo všech dvanáct, Měla Simon alespoň čtyři orgasmy. Viděl jsem ke konci, že je už vyčerpaná. Když se do ní udělal i ten dvanáctý, odpadla na bok a usnula únavou. Vzal jsem ji ze té leopardí kůže do náručí a odnesl ji za chatrče do našeho stanu, kde jsem ji uložil na karimatku a přikryl spacákem. Uklidil jsem si fotoaparát s kamerou do auta a vlezl do stanu za Simone. Ani nevím, jak jsem usnul.

 

Spali jsme až do desáté hodiny. Vylezl jsem první a otevřel stan, takže sluneční paprsky ji šimraly na tváři. Pozvolna se probouzela. pak se posadila a hleděla jako čerstvě vyoraná myš, rozhlížejíc se kolem kde je doma Musel jsem jí to připomenout, kde jsme a proč tam jsme. Začala mluvit, že měla živý sen, ale k mému údivu o předchozím večeru měla Simon zcela okno. Pohladil jsem ji po tváři a pak si toho všimla: „Probůh, jak to, že jsem nahá? A jak to, že mám prcinu celou ulepenou, celou umolousanou… My jsme včera…?““
„Ano, miláčku, včera jsme spolu souložili
„, zalhal jsem.

„Ale Yvesi, tys neměl kondom? Ale to je docela malér, já mám přece plodné dny, nejspíš i ovuluji, ty chceš, aby jsme měli mimi…?“ Na to už jsem neřekl nic a znovu ji pohladil po tváři.

Pak už se nedělo nic, jen práce. V té vesnici jsme setrvali asi pěr dní. Já vše možné fotil, manželka zjišťovala zvyky těch domorodců, vše si zapisovala nebo namlouvala na diktafon. Díky tomu, že jejich jazyku naštěstí nerozuměla, neměl kdo by jí objasnil dění toho večera se slavností mugonge a co dělala Simon.

Po pěti dnech jsme sbalili stan, rozloučili se s těmi lidmi a jejich vesnicí, sedli do Land-Roveru a s Hailwou za volantem zase vyrazili nazpět toutéž cestou i leteckými linkami. V neděli jsme již seděli v našem prostorném lausanneském bytě s výhledem na jezero Lac Léman. Já zpracovával fotomateriál a manželka sesbíranou dokumentaci, aby o našem pobytu sepsala reportáž pro časopis i dokumentární snímek.

Vše by bylo OK až do doby, co jsme byli asi měsíc doma. Simon si totiž uvědomila, že vlastně už tři týdny nedostala menstruaci a já začal cítit totální průšvih, že až porodí malého černouška resp. mulátka, buď se z toho zhroutí a nebo mne obviní z nějaké zhovadilosti, třeba jako že jsem ji uspal a nechal někým ošukat. Moje láska si pochopitelně celou dobu myslela, že autorem jsem já, jak tehdy ve stanu ráno zjistila, že je nahá a má ulepenou kundu a jak jsem jí nalhal, že jsme spolu šoustali a já neměl kondom. Zvětšila se jí prsa, stala se macatější, prdelatější i stehnatější, kila jí přibývala a břicho utěšeně rostlo. Když v pátém měsíci přišla z ultrazvuku a oznámila mi, že čekáme dvojčata, dva kluky, myslel jsem že mne omejou. Můj šok brala s vtipem. Pak, na začátku sedmého měsíce se to stalo. Tu část iniciační slavnosti, kde mou ženu omrdalo 12 jinochů , kterou jsem do odeslaných materiálů nezařadil, ale uschoval na paměťové kartě viděla Simone. Nějakou náhodou našla tu kartu a nevěda co na ní je si ji šoupla do noťasu.  Když jsem odkudsi přijel druhý den domů, byla jak přešlá mrazem. Prý: „Co to je? Co se to stalo, že o tom nevím? Jak jsi to mohl dopustit a ještě to natáčet??!“

Musel jsem jí to podrobně celé popsat proč k tomu došlo, jak k tomu došlo a co se dělo, že jsem s tím musel souhlasit, jinak by nás asi vyhnali na oštěpech, že se nedalo nic dělat a že všichni tam pili alkohol a dost možní jí daly tamní ženy i vypít nějakou drogu, proto si to nepamatuje a teď je v očekávání čokoládových dvojčátek. No, byl jsem poučen, že záleží na mě, jestli je porodí se mnou nebo beze mě a že za ty parohy a případný posměch si budu moci sám.

No, za dva týdny bude rodit a chce mne u porodu. Už vidím ty ksichty doktora a sester, až z ní vytáhnou dvě čokoládová mimina. Budu si připadat jako podvedený paroháč a úplný blbec.

Bookmark the permalink.

2 Comments

  1. 1+

    Pekne. Bude aj nejake pokracovanie?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *