Má zubní lékařka

Má zubní lékařka

mne vítá, jako starého známého. A aby taky ne, chodím k ni dobrých třicet let. To už musí být mezi námi za tu dlouhou dobu nějaký vztah. Obzvlášť, když jsem si ji pustil k tělu tak blízko, že se mi může hrabat prsty v ústech. Jasné, jinak to nejde, ale to neznamená, že je to taková samozřejmost. Každý si může všimnout, jak malý kousek má svá ústa od jejívh, jak s ní dýchá společný vzduch a jak při nějakém zákroku na otočné stoličce roztahuje nohy, aby mohla blíže k vám a měla stabilitu.

Mám to štěstí, že je má paní doktorka velmi hezkého zjevu, se slušným a ohleduplným vychováním. Je docela vysoké postavy, s rovnými blond vlasy po ramena, štíhlá a vždy nádherně namalovaná. Dech ji voní po mátě, snad proto, že cucá k tomu určené pastilky, a z jejích vlasů vždycky cítím nevtíravou vůni nějakého šamponu.

Jak to má být, je pokaždé v bílém, stejně, jako sestra, mimochodem moc hezká brunetka. Miniaturní střevíčky na klínku skrývající její nevelké nohy, a modrá halenka za dvěma rozepnutými knoflíčky, ji skrývá, mě neznámé, tajemné poprsí. Díky dlouhým bílým dámským kalhotám, těsně navlečeným na dlouhých nohách, mám, při její chůzi po ordinaci, dost přesnou představu o jejich tvaru a pružnosti.

Chodím k ni na pravidelné kontroly každý půlrok, přičemž rozebíráme třeba dovolenou, lyžování, moře, a tak. Její vyprávění o tom, jakým problémem je pro ni v Chorvatsku, když se chce opalovat nahá, mne minule dokonce trochu vzrušilo. Zaběhla totiž v jedné chvíli do podrobností, a já si představil, jak má roztažené nohy proti slunci, je bez plavek, a chorvatský policajt ji cosi sděluje, pořád ji ukazuje do rozkroku a něco chce. Nezvládl jsem to a ona si toho všimla. V kalhotách mi v tu chvíli chybělo místo.  Pohledem sjela z mých úst dolů, k pasu, a ještě o kousek níž. Pak se s ním vrátila do mých očí, a pak znovu dolů.

Přes to, že jsem se v tu chvíli styděl, a nejraději bych utekl, všiml jsem si v jejím oku jemného tiku. Znervozněla, jemně si olízla špičkou jazyka střed svého horního rtu a dlouze se mi zahleděla do tváře.

„Paní doktorko, mám ho napsat na zítřek?“ Volá sestra z kamrlíku vedle. Eva sebou cukla, napřímila záda a odpověděla, že ano. Otočila se zpět ke mně a povídá: „Dnes vám ho exnu, a zítra, tak v deset přijdete na kontrolu, ano?“

„Mě je to jedno, je to na vás, paní doktorko.“

„Jé, pani doktorko, já tu vlastně zítra nejsem, mám to školení, tak….“ Doktorka ji přerušila: „To nevadí, sestro, snad si poradím sama. O nic nejde. Pojďte na to sestři.“

Přichází, nese injekční stříkačku a podává ji doktoce. Ta mi ji do mě bez otálení pere kamsi do dásně.

„Chvilečku počkáme, aby byla jistota.“ Povídá a sedíc vedle mne, se mi dívá do tváře. Pak přebírá od sestry kleště, sběžně si je prohlíží, najednou je pokládá na skleněnou poliču se slovy: „Já to rozřežu, půjde nám to lépe.“ Rozsviští vrtačku a prstem bez rukavice odhrnuje mou pravou tvář. Pak řeže stoličku na čtyři díly. Ale na tom celém pro mne bylo nejzajímavější, jak s roztaženámi stehny popojela se stoličkou blíže ke mně, nahnula se nade mně, pročež jsem měl její ústa tak osm centimetrů od svých. Z blízka si prohlížím každý pór v její pokožce, když cítím, jak se mi opírá svým levým prsem o rameno. Nemám v tu chvíli čas, ani vybavení, abych sledoval trhání zubu. Mé soustředění je nasměrováno jen k rameni. Prs byl středně velký a poměrně tuhý. Jako by měla vycpanou podprsenku, ale při změně své polohy mi s ním o rameno brnkla seshora dolů, a já věděl, že vycpaná není. Bylo mi líto, když ode mne poodjela, scvakla stehna a s pohledem do tváře mi řekla: „Konez zážitku, vypláchněte si trochu.“ Nacpala mi do úst dva tampóny a vstala.

„Tak zítra.“ Připomněla mi a odešla vedle. Sestra mi ještě sundala bryndák a vyprovodila mně ven.

Ráno, těsně před desátou, sedím v čekárně. Paní doktorka přijde a povídá: „Nemusíte čekat, dnes tu nikoho nemáme, sestra tu není, pojďte dál. „ Ukazuje rukou na křeslo.“Tak se na to podíváme, co? Dobré?“ Ptá se.

„Jo, snad jo.“ Povídám a sedám do křesla.

Ona přichází ke stoličce a já si až teď všímám, že není v bílém. Dnes má silonky, sukni a pěknou, světle zelnou halenku s tisícem knoflíčků. Na prvnéí pohled vidím, že na tom se svým poprsím není vůbec špatně. To jen ten pracovní úbor.

Dnes jsem na ni zvědav, jak to udělá s tou sukní.

Sedá na stoličku s koleny u sebe a hned rovná světlo, aby mi viděla do úst, zatím co já za chvíli sleduju, jak si mírně vykasává sukénku, roztahuje stehna, a než popojede blíž, blikne na mě svými bílými kalhotkami. Ale kdyby jen. Tmavý trojúhelník chlupů, prosvítající pod nimi mně dostal opět do varu.

Než mi zkontrolovala ránu po zubu, stál mi, jako kopí. Ale nevěděla to, dokud nepoodjela dozadu. Ihned to poutá její pozornost. Poposedá, stahuje si lem sukně ke kolenům, a tiše povídá: „Jako včera, viďte. Snad ne kvůli mně?“ Ptá se.

„Jo, nikdo jiný tu není.“ Odpovídám.

„Myslela jsem, že to samo.“

„To nejde samo.“

„Ano, vlastně……co s tím?“

„Nic, líbíte se mi. Vzrušujete mě už co vás znám.“ Odhaluju ji pravdu.

„Ne.“

„Jo.“ Opakuju. Beru ji za ruku a ona to hned neodmítá. Až po chvíli. Nervozně brkne botou o spínač na zemi a vrtačka zavije.

„Jsem z vás nervózní.“ Říká tiše. „ Nepůjdeme se posadit vedle?“

„Velmi rád.“ Odpovídám. Vstává, jde přede mnou a vedle si sedá naproti mně ke stolu. Zpředu vidím, jak si dává nohu přes nohu a znovu na mně blikají ty její kalhotky. Nevšímá si mého pohledu. Sklopenýma očima studuje ornamenty na desce stolu. Asi je pro ni velmi důležité to, co mi chce říci, a tak si to připravuje.

„Už jsem dlouho sama, nejsem na to zvyklá. Už dva roky bydlím sama.“ Vypadlo z ni.

„Myslel jsem, že jste vdaná.“

„Nikdy jsem nebyla, ale byli jsme spolu skoro deset let, než si našel mladou, ale o tom jsem nechtěla mluvit. A teď jsem zapoměla co, aha, chci se omluvit, za svou reakci. Už jsem zapomněla, o co jde. Nemyslela jsem svým chováním nic, čím bych vás mohla urazit.“ Rozmluvila se, ale to už stojím vedle ni, beru ji hlavu do dlaní a před polibkem ji šeptám: „Vzrušuješ mě už několik let, neřeš to. A dej mi pusu.“

Neodmítá, líbám ji na rty a jemně ji při tom olíznu horní ret jazykem. Staví se na nohy, objímá mně v pase a tiskne se ke mně, jako by ji to chybělo. Příští polibek už byl i s ochutnáváním se jazyky.  Blond vlasy ji voní šampónem a pleť na hrdle, pod vlasy, mnou oblíbenou fužérkou.

První dotyk ztopořeného penisu na jejím stehně a hned se k němu přitiskla klínem. V těsném objetí se o něj tře, a dovoluje mi najít na boku sukně knoflík a zip. Obojí rezepínám, sukénka padá dolů a paní doktorka si v rychlosti svléká silonky. Není nijak jemná, a hned od počátku je jasné, že už je neoblékne. Jsou dole, prsty si rozepíná několik knoflíčků na halence a než se svléknu do slipů, stojí přede mnou v podprsence a v kalhotkách. Obojí je bílé barvy, a jako minule, prosvítá skrze ně tmavý trojúhelník chlupů na pahorku, a i bradavky. Klekám před ni a jemně ji koušu do toho tmavého místa v podbřišku. Ne moc, ale zuby ji tahám za chlupy a sliním ji kalhotky. Trochu roztahuje nohy a já se dostávám nohavičkou k její štěrbině. S dotykem vykřikne a naprázdno přirazí. Stahuju kalhotky dolů, svlékám je přes kotníky a odhazuju.  Líbám ji pahorek a pomalu jazykem sjíždím dolů, až mi mizí ve vlhké štěrbině. Klitoris je velký a rudý krví, stejně, jako můj žalud. Stojím, sundávám ji podprsenku a ocumlávám ji tvrdé bradavky. Oba prsy držím v rukou, mačkám je a masíruju. Mají nádherný tvar, a přesně velikost pro mě. Slipy leží na zemi, žaludem se ji pomalu vtírám do rozkroku, a ji se do ruda rozpalují tváře. Je v očekávání něčeho, co kdysi zapomněla.

Pomaloučku, po lehočku ji projíždím mezi pysky žaludem a v okamžiku, kdy to nečeká, ho do ni nekompromisně vrážím. Výkřik vzrušení mi zalehl v uších, rukama mne k sobě tiskne a drží mne, abych ji neutekl. S hlavou zvrácenou dozadu sténá při každém mém pohybu. Bradavky ji nepředstavitelně tvrdnou, pochva se rozpaluje a já ji píchám, jako by to mělo být naposledy.

Než se udělám, má to dávno za sebou. Každý dotyk, každý pohyb v pochvě, ji tak vzrušují, že se mi zmítá v rukou v dalším očekáváním. Vykloznu z ni, otáčím ji a ona se předklání s lokty na stole.

Pronikám do ni zezadu. Mezi roztaženými stehny se na mne usmívá její kdysi zkušená kunda a já do ni píchám, tvrdě přirážím a nakonec do ni mrdám semeno. Znovu a znovu přiráží, chvěje se po celém těle a podruhé se udělá.

O pár minut později se oblékáme. Klopí oči, rovná věci na stole, nebaví se se mnou a vypadá uražená.

„Zlobíš se?“ Ptám se.

„Trochu.“ Odpovídá.

„A proč?“

„Protože jsi mi přidělal starost.“

„Ale to jsem nechtěl.“

„Já vím, já také ne.“

„Sejdeme se ještě?“ Ptám se nervózně.

„Raději ne. Tedy. Ne.“

„A proč?“

„Bude to tak lepší“

„Vysvětli mi to, prosím.“

„To nemusím, už jdi.“

Chvíli postávám, jestli si to nerozmyslí, ale pak přece jen odcházím.

Celý půlrok jsem ji neviděl, až při další prohlídce. Dělala, že se nic bestalo. Byla dokonce odměřená. Když zachytila můj pohled do jejího výstřihu, zapnula si knoflíky až ke krku. A při přesunu na sedátku, měla kolena přísně u sebe.

Ale o zuby se mi stará stále a dobře, i když z větší vzdálenosti, asi aby mne neprovokovala.  A je pořád tak hezká a pořád krásně voní.