Příběh z léta

21+

Jmenuji se Alžběta a chci se nám svěřit s problémem, který mne nesmírně trápí. Stalo se mi to, co jsem si nikdy nepřisuzovala a u jiných i odsuzovala. Nojo, nikdy se nemá říkat nikdy…Zkrátka, byla jsem manželovi nevěrná! Bylo to sice jen jednou jedinkrát a bylo to poprvé v životě a také věřím, že i naposledy.

Je mi dvaatřicet let a s manželem Ivošem žiji 7 let, z toho 5 let jako manželé. Děti zatím nemáme… Tedy zatím… Víte, vždycky bych dala ruku do ohně za to, že nikdy svému manželovi nevěrná nebudu. Je to jediný muž mého života, je úžasný, báječný, vždycky ho budu milovat. Jenže člověk míní a život mění. Snad to byla nějaká souhra okolností, protože na osud nevěřím. Prostě v životě se stávají i věci, které si nijak neplánujeme.

Byl nádherný letní víkend a já se domnívala, že odjedu s manželem na naší chatu poblíž říčky Blanice jako vždycky. Jenže manžel, který je podnikatel a vede firmu s deseti zaměstnanci však musel něco důležitého zařizovat v práci.
Řekl mi: „Jeď sama“. Kéž bych bývala nejela. Ale tehdy před více jak rokem a půl jsem si bláhově říkala, že strávím klidný víkend, natrhám si na zahrádce maliny, přečtu si knížku…

Auta máme oba a tak jsem sedla do svého mrňouska (Smart) a v pátek odpoledne jsem odjela na chatu a strávila tam poklidné odpoledne. Zašla jsem se i podívat do lesa na místa, kde rostou hříbky, vrátila jsem se pak v podvečer do chaty, uvařila jsem si bramboračku, ještě než se začalo stmívat jsem vyplela zahrádku a pak jsem se ponořila se do napínavé detektivky. Už dlouho jsem se necítila tak báječně. Pak se ozvalo zaťukání na dveře… Koukla jsem na hodiny. Bylo třičtvrtě na devět večer. Kdo to může být?

Otevřu a za dveřmi stál náš soused Martin. Dvacetiletý kluk z chary od vedle. Na chatě je prý také sám, rodiče jsou na dovolené v Chorvatsku a jeho dívka pro změnu jako zdravotnice na dvoutýdenním dětském táboře kdesi u Třeboně.

Přišel si pokecat a zahrát karty. Pravda, občas se takhle sejdeme. Jeho rodiče znám od dětství a Martina si pamatuji ještě jako 5 letého klučinu, když já už byla 17 letá slečna. Nevěděl, že můj muž není doma. Ti dva jsou kupodivu i přes ten věkový rozdíl kamarádi a náramně si rozumí. Já pak chatu dostala od rodičů, kteří zdědili otcovu rodnou chalupu 7 km odtud. Po babiččině smrti to pro mého tátu byla srdeční záležitost a tak chatu, kterou vlastníma rukama postavil mi daroval. Nikdy jsem si nemyslela, že z něho vyroste takový pohledný mladík, navíc vtipný k tomu.

Martin přinesl láhev vína a nevypadal, že by ho zdrtilo, že můj manžel zůstal v Praze. Řeč se stočila na minulost a Martin se mi přiznal, že už od chvíle, kdy se dostal do puberty a kdy si začal všímat holek a žen jinýma očima jsem se mu prý vždycky líbila.
Popíjeli jsme, klábosili, on se mnou začal i flirtovat a mě, přiznám se, to dělalo dobře. Když jsme vypili flašku, kterou donesl, pustili jsme se do další, kterou jsem měla doma a Martin nebudil dojem, že by se chtěl zvednout a loučit. Ostatně byl na chatě sám a neměl kam spěchat. Jak jsem řekla, nezůstalo bohužel u jedné lahve, ani u dvou, protože já měla na chatě ještě druhou. Nevím ani jak to přišlo, ale Martin mi začal lichotit, že jsem hezká ženská, že sice má Ivana jakožto dobrého kamaráda rád, ale že prý žena jako já by se neměla zcela stranit a uvazovat jen na jednoho, že prý ani on není své Ivetce zcela věrný, ale že miluje jenom ji. Sex je prý něco jiného, to je jenom fyzické potěšení dvou těl, naprosto nezávazné a s láskou nesouvisející.

Levné hračky pro miláčky...

Za střízliva bych to asi rázně uvedla na pravou míru, jenže ten alkohol ve mě potlačil mé zásady a navíc… Obdivně jsem hleděla na jeho potetovanou celou levou ruku, na jeho krásné ve fitku vypracované tělo, které mě rajcovalo. On se zase díval na mé čtyřky schované bez podprdy v modrém tričku. Pustila jsem hudbu a on mne vyzval k tanci. S Ivošem moc tančit nechodím. No, bylo to sice jen takové to přešlapování v pomalém tempu, takové to, jak moje mamka říkala: šlapání zelí, ale on mne držel a tiskl si mne na tu mužnou hruď. Musel na nás být pohled pro bohy. Oba v kraťasech, já v tričku a on v tílku… Martin byl o hlavu větší než já a to mám 168 cm. Na tváři mužné strniště, tmavé vlasy na krátko ostříhané.

Alkohol ze mě sejmul tíhu dní, odpluly v něm starosti, cítila jsem se najednou tak vnitřně svobodná.

Martin mi neustále říkal samé lichotky schované za úsměvem, tak jako že mám krásný tělo, nohy, prsa… Přitom nejsem zrovinka hubená, spíš plnoštíhlá a říkala jsem mu to, ale on zase, že jsem tak víc pro něho sexy, že hubené holky moc nemusí. No, fakt je, že ta jeho Iveta byla sice vyšší než-li já, ale také byla spíš plnoštíhlejší.

Nejsem sice koketa, ale jsem typ ženské, co o sebe ráda pečuje. Klidně nosím hluboké výstřihy či mini sukně. Ivanovi se to tak líbí. A nezapírám, že nejvíc co miluji je když mně sameček pozoruje flirtujicím pohledem a prohlíží si mé tělo. To mi dodává sebevědomí. A já abych ho ještě více nažhavila, tak stačí třeba v minisukni dát nohu přes nohu a nebo s hlubokým výstřihem se nenapádně podrbat na kotníku či zavázat tkaničku na botě. Ale z mé strany je to vždycky jenom takové poškádlení, nikdy jsem neměla odvahu si začít něco víc i když v představách…jo. Ale nyní s Martinem to bylo jinak. Dělal do mně a mně se to moc líbilo, chtěla jsem ho, chtěla jsem ho hned ale nechtěla jsem být ta, co si o to řekne. Měl hormony na vrcholu, a ty ho sakra ovládaly.

Asi jsem mu dělala lascivní taneček, dávala mu najevo, že pod tričkem úplně čirou náhodou vůbec nic nemám než nahá prsa. Slintal jako pes.

Já ho divoce hladila ve vlasech a tlačila k sobě co nejblíž. Najednou Martin využil situace… Na co také čekat? Prostě se ke mě naklonil a hned mne velice nesmlouvavě začal líbat. Na okamžik jsem ztuhla, ale pak jsem se mu vděčně a hladově podvolila, byla jsem pořád uvolněnější, nakonec jsem mu sama doslova skočila okolo krku a mé ruce se okolo něj obtáčely jako liány. Co by asi řekl manžel, kdyby mne viděl?

Začala jsem se s Martinem vášnivě po francouzsku líbat a naše jazyky jakoby byly sladěné a oba jsme si to naplno vychutnávali.

Nevím jak dlouho jsme se tak líbali, ale Martin mi najednou jednou rukou vyhrnul tričko nad prsa a začal mi hladit a pomačkávat prsa.

Já se celá chvěla touhou. Vniknul mi rukou pod kraťasy i pod kalhotky a tam nahmatal mé pulzující pohlaví, které již bylo zvlhlé touhou. Prsty mi začal dráždit poštěváček. To bylo boží! Pak mi Martin začal prcinu trochu protahovat prstem, pak přidal i druhý. Já se vzepjala a sténala, jako by mne snad mučil. Jenže pro mne to byla najednou nepopsatelná rozkoš. Během dvou tří minut jsem prožila tak ve stoje orgasmus. během té doby se Martin stihl svléknout a také mne zbavil všeho, co jsem měla ještě na sobě. Jeho penis mu už pevně stál. Chytila jsem si ho do ruky, byl pevný, sálalo z něho teplo, cítila jsem v něm pulz… Byl větší než má manžel.

Levné hračky pro miláčky...

Už nebylo cesty zpět. Kostky byly vrženy.

Ani nevím jak, najednou jsme se ocitli v ložnici v posteli. Začala jsem se mu věnovat a chvíli mu ho honila… Pak jsem mu ho olízala od žaludu ke kořenu několikrát za sebou, chytla jsem ho, strčila si jeho temně rudý žalud do pusy a začala mu ho kouřit. Martin mě po chvíli chytil za ruku držící jeho penis a položil mne na záda.
Pak se nade mne přesunul, koleny se mi vklínil mezi stehna, která mi jimi rozevřel a jeho úd se najednou ocitnul na okraji mojí frndy. Přiznám se, že mi asi úsměv poněkud ztuhnul, protože jsem to nečekala tak rychle. Ale už ho nešlo zastavit. Přirazil a svým kolíkem si nemilosrdně klestil cestu až k děloze. Já zasténala úžasem, překvapením a hlavně slastí. Jeho pták si instinktivně našel cestu do mé mokré pochvy. Martin neotálel ani vteřinu a začal jím do mě přirážet. Projížděl mně rychlými a tvrdými přírazy, které měly stejně rychlý interval po celou dobu mrdačky. Já se cítila spokojeně a měla jsem nádherný teplý pocit v sobě, takové slastné loupání vystupující mi ve vlnách vzhůru páteří. Nárazy jeho penisu na mou dělohu mne nutily ze sebe vydávat nadržené hlasité slastně hekání. Hodně jsem skrčila nohy, chodidla měla ve vzduchu a začala jsem přirážet proti jeho ocasu, který si prorážel cestu až na dno její mojí uspokojované vagíny.
Jeho čurák jezdil v mé pochvě sem a tam, já měla zavřené oči, vycházela mu pánví vstříc a vznášela se na vlnách slasti. „Raději… ho vytá…hni včááás!!!“  vyřvávala jsem hekavě, protože nic neberu a Ivoš si pozor dává.
„Próóóč??? Já… mrdám… Ivetu na…vostro… a… naplnooo!“ vyhekával Martin. „Chci…do…tebeee!!“
Nééé…né do…mněéé!!! Ne…nebe…ru niiic!!!“ řvala jsem strachy, ale i vzrušením. Čekala jsem, jestli se udělá do mě nebo né. Měla jsem plodné dny a to riziko bylo šílený rajc. Martin ohledy nebral. Prostě se do mě udělal. Cítila jsem ty jeho záškuby až na děloze, když do mne semenil. Vyprázdnil do mě obsah svých žláz asi přímo na čípek. Pak jsem cítila, jak se ve mě rozlévá to jeho mužské teplo. Když se zcela vyšťavil, odpadl vedle mě, objal mě a pak jsme ještě leželi na sobě a dýchali. Pak si už nepamatuji nic, protože jsem usnula.

Když jsem se ráno probudila s hlavou na Martinově rameni a přirozeně bez jediného kousku oděvu na sobě, mátožně jsem vstala. Trochu mne bolela hlava a chtělo se mi čůrat. Jak jsem se belhavou chůzí dostala do obýváku, otevřel se mi pohled na tři prázdné lahve na stole. Udělalo se mi mdlo. Co jsem to jen provedla? Alkohol odezněl a mně začalo všechno docházet. Co jsem to pro boha udělala? To přeci ani nejsem já? Já, která si vždycky říkala, že mně se to stát nemůže. Najednou mi to všechno došlo… Byla jsem svému muži nevěrná s mladým sousedem. Udělala jsem to, co mne sice dříve lákalo zkusit, ale čeho jsem se bála a co jsem si nepřipouštěla. Najednou jsem se cítila nečistá, nulová jako člověk, póvl jako manželka.

Udělala jsem sobě i Martinovi kávu a vedla jsem k němu řeč ve smyslu, že tohle bylo poprvé a naposled a že na to oba zapomeneme. Slíbil mi to a odešel. Možná že on na to skutečně vzápětí zapomněl, já ale ne. Cítila výčitky svědomí a bylo mi mizerně.  Začala jsem přemýšlet, jak dál… Byla jsem přesvědčena, že když to manželovi všechno řeknu, mé sebevýčitky zmizí a uleví se mi. V duchu hesla „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ že se mu přiznám, že se to stalo nečekaně,jen jednou a v opilosti, že mi na tom Martinovi nezáleží ani za mák, že to byl úlet, kterého nepřestanu nikdy litovat. Na začátku naší společné cesty životem jsme si s Ivošem slíbili věrnost a také to, že si budeme říkat pravdu a nic než pravdu i kdyby se dělo cokoli.
Zase na druhou stranu jsem měla strach, jak to přijme. Co když tím všechno zničím?
Vždycky jsem manželovi byla věrná a my dva byli až na menší krize, které jsou v každém manželství, docela spojení. život. Na manžela jsem nikdy nežárlila, nedával mi k tomu důvod a ani já jsem nedávala žádný podměty k žárlivosti. Kdyby věděl…

Pak mne napadlo, že s sebou mám tablet. Zabrousila jsem na webové stránky s tou to tématikou, zda se přiznat, či ne. Tam jsem se dočetla, že čím romantičtější láska, tím bolestnější vystřízlivění toto zjištění přináší. Že mnohdy i ti muži, co vypadali jako nad věcí, se pod tlakem okolností projeví jako žárlivci, mučící své partnerky ponižujícími otázkami typu: „No, jen mi řekni, jaký je? Je lepší než já? Má ho většího? Kde to spolu děláte? Nekecej, že to bylo jen jednou? Jak dlouho už mě spolu podvádíte?!““

Převážná většina tam píšících morálku obecné otevřenosti odmítla. Otevřenost považovali za pouze relativní hodnotu. „Prý teprve až když aféra ohrožuje vztah, musí být sdělena partnerovi, aby se mohl připravit na hrozící nebezpečí. Jinak je věcí zodpovědnosti nevěrného partnera, aby uměl zacházet se svými city.“
Partner prý přestane důvěřovat, možná mi začne kontrolovat mobil a můj přečin mi bude při každém sebebanálnějším konfliktu vyčítat“. Po přiznané nevěře se rozpadne prý třetina vztahů. Druhá třetina se rozejde po roce – nikoli kvůli přiznání jako takovému, ale proto, že vztah už špatně funguje.

Mnozí „hříšníci“ mají prý skutečně ve zvyku aféru bagatelizovat, snižovat či úplně popírat její význam. S trochou nadsázky lze říci, že svou nevěru prezentují jako akt jakési nepříčetnosti, možná snad až nesvéprávnosti, čímž se však v očích partnera deklasují. To byl můj případ. Přičítala bych to opilosti.

Cítila jsem se jak největší zrádkyně. Hledala jsem názory ženských v diskuzích na internetu a tam mi padlo do oka to, co napsala jedna čtenářka jiné tazatelce na obdobný případ:  „Manželovi to rozhodně neříkejte! Vám se sice uleví, že to před ním nebudete skrývat, ale jemu tím ublížíte, raníte ho a způsobíte mu trápení. A kdo ví, jestli po tom, co mu řeknete, s vámi ještě bude chtít být, zkrátka přiznáním byste nic nevyřešila. Takže zatloukat, zatloukat, zatloukat! Ať vás ani nenapadne mu to říkat, jen byste si zničila manželství!“

Když jsem se v neděli vrátila domů a uviděla manžela u večeře, kterou sám uvařil, nejraději bych se propadla do země. Vymluvila jsem se na bolení hlavy a ten večer s ním nic neměla. Ty výčitky svědomí byly ohromující. Měla jsem sto chutí mu vše vyklopit. Hlavně jsem se potřebovala někomu svěřit s tím, co jsem provedla.

Mojí vrbou byla moje dlouholetá kamarádka, kterou znám už ze střední školy. S brekem jsem jí vyprávěla, co se mi stalo a hledala u ní pochopení a radu co dělat dál. „Nesmíš nic říct, rači se kousej do ruky nebo odejdi, když ti to pude na jazyk. Přece si kvůli jednomu úletu, který nic neznamenal, nenecháš rozbít rodinu. Musíš se s tím vypořádat sama, to bude tvuj největší trest Bětuš. Všechno chce jen čas, uvidíš“ Takové rady jsou sice fajn, ale těžko se to v dané situaci chápe.

Jenže když se něco sere, tak na posraného i hajzl spadne. Potkalo mě velké „ne-štěstí“. Začalo to tím, že jsem nedostala jindy naprosto pravidelnou menstruaci. Asi 5 dni po vynechání mensky jsem si udělala gravitest, ale byl negativní, což mne uchlácholilo. Za další tři dny jsem dostala do břicha bolesti a s bolestmi jsem skončila na pohotovosti, kam mne manžel dopravil, no a tam mi z krve řekli, že prý nejsem těhotná. Bingo. Najednou mi ty bolesti tak nevadily, ale nechali si mne tam ve špitále na pozorování. Po čtyřech dnech, když bolesti odezněly mne pustili domů. Dva týdny to bylo v pohodě, jen mne trochu bolely prsa. Ivošova matka si do mne párkrát rýpla, že prý mužů byt těhotná i přes negativní krev, ona totiž hrozně toužila po vnoučeti. Tak jsem si doma v klidu a o samotě znovu zkusila ten gravitest. A co čert nechtěl, na tyčince byly nečekaně 2 čárky. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.

Můj muž, když našel těhotenský test,, který jsem zapomněla v tom rozrušení v koupelně, byl tak nadšen, že budeme mít miminko, že to hned zvěstoval matce a všem příbuzným i našim dobrým známým. Jenže on netuší, že to není jeho dítě, ale Martinovo.

Samozřejmě jsem se s tím hned svěřila kamarádce. Ta mi poradila, abych to prý vymazala z paměti, že jsem s tím Martinem měla sex a abych si vsugerovala, že to dítě je stoprocentně Ivošovo. Martina mám vygumovat z paměti a nemyslet ani na něj, ani na to coby kdyby. Prý nemám zbytečně ničit tolik životů svým přiznáním.

„Víš kolik chlapů vychovává dítě který je biologicky někoho jinýho a nikdy se vo tom nedozvěděj!? Hele, Bětuš, neber si to tak! Důležitější je, kdo bude tvoje dítě vychovábat a né čí spermie tě voplodnila…!“

21+
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *