Já jsem v tom ale nevinně, já nepožádal ničí manželky, ale svého kamaráda…
Tehdy před nějakými dvěma lety jsme byli dost přiopilí, což nám rozvázalo jazyk, měli jsme tudíž dost koňské úvahy a tak nás napadlo, že by mi kámoš mohl pomoci se založením rodiny.
S našimi dobrými přáteli jsme se vydali tenkrát na předvánoční trhy do Vídně. Jeli jsme vlakem a už v Praze na nástupišti jsme měli v sobě nějakého toho panáka slivovice, tak si umíte představit, jak jsme asi vypadali. A jak na téma děti vůbec přišlo?
Jmenuji se Jakub… Bylo mi tehdy 31 let, manželce Sonči o rok méně, byli jsme spolu už šestý rok jako manželé a předtím dva roky jako nesezdaní milenci, ale ač jsem od svatby nepoužívali ani kondom, ani antikoncepci, dokonce jsme to dělali na ostro a já Soňu pravidelně obsemeňoval, tak prostě se nám s manželkou pořád nějak nepodařilo založit rodinu.
Lékaři sice potvrdili, že jsme oba zdraví, že moje semeno je plodné, ale ani umělé oplodnění nebylo tou správnou cestou. Snažili jsme se proto věci brát takové jaké jsou a i s trochou humoru. V té době jsme byli v adopčním řízení a čekali, až dostaneme nějakého prcka, jenže…
Ve vlaku byla vážně legrace a tenkrát náš kamarád ze srandy pronesl, že nám nějakého sviště s mojí manželkou udělá (Kamarád Míra, který byl můj spolužák ze střední, je také ženatý, dokonce o rok déle a za tu dobu dokázal své ženě upíchnout už 3 dětičky – syna a dvě holčičky). Smáli jsme se všichni, dokonce jsem ho ze srandy v rozvernosti, plynoucí z opilosti poprosil, zda by mi s mojí Soňou tedy dítě nezplodil… Prostě jsem ho požádal o kamarádskou výpomoc a naše manželky se tomu smály. Mirek dokonce nadhodil, že by to bylo za nějakou sumu snad i šlo, aby „své služby“ nedělal zadarmo. Nevinné vtipkování ale skončilo úplně jinak.
Několikrát jsme se k tématu ještě vrátili, ale vždy jen ve srandě. Netušil jsem, že jsem tím svojí ženě nasadil brouka do hlavy a ten jí tam vrtal a vrtal.
Jednou za mnou moje žena skutečně přišla a zcela vážně se mě zeptala, zda by mi to moc vadilo. Hleděl jsem na Soňu jak jojo. Toužili jsme po dětech, to ano, a Mirek znal moji ženu už roky, jenže ta představa, že oni dva budou spolu v posteli, mě prostě děsně vytočila. Teď pro změnu nasadila Soňa brouka do hlavy mě.
Myšlenka, že bychom mohli mít rodinu, mě dostihla ještě ten večer. V hlavě mi to šrotovalo a dokonce, ani nevím jak, prostě mne ta představa, že by Mirek souložil s mojí ženou, začala vzrušovat. Nemohl jsem usnout a už ráno jsem byl rozhodnutý, že pokud budou oni souhlasit, tak potom ani já nebudu mít nic proti. Řekl jsem to tak i Soni. Moje žena byla mým rozhodnutím mile překvapená, že do toho nakonec chci skutečně jít. Měl jsem však podmínku, že se to musí stát u nás a za mé přítomnosti, abych to nepovažoval za nevěru. Soňu to docela zaskočilo, zprvu argumentovala, že jí to přede mnou bude blbé, že se bude stydět, že se dostatečně neuvolní a tak.
Pozvali jsme přátele na večeři, abychom jim o plánu řekli. Otevřeli jsme láhev vína a sám Míra si naběhl, opět si na situaci vzpomněl a začal na téma náhradní otec vtipkovat. Byli jsme střízliví, přesto jsem se odvážil a zeptal se ho, zda by do toho s námi šel. Zajímalo mě, zda by vše překousl, vzdal se dítěte a psychicky unesl, že kdyby vše klaplo, půjde o naše dítě, nikoliv jeho.
Myslím, že jsme ho pořádně vyděsili, takže Mirek váhal. Paradoxně jeho žena Alena nám řekla, že ona proti tomu nic nemá, že je svolná mu to dovolit, protože by to nebrala jako nevěru, když ví s kým a proč by to Mirek dělal… Dokonce říkala Soni a mě, že nás chápe. Tím byl docela zaskočen Mirek. Takovou reakci od své manželky vůbec nečekal. Začal se vyptávat, jak si vše představujeme. Že mne s mojí ženou nechce podvést, absolutně netušil, kdy a jak bychom vše provedli. Nakonec ho moje manželka a vlastně i jeho manželka přemluvily, on jen s trochou humoru pronesl, zda u toho chci být a já ho opět zaskočil, když jsem mu řekl že chci. Domluvili jsme se a tak ten večer vznikla jakási naše nepsaná smlouva.
Bylo domluveno, že moje Soňa až budě mít plodné období, koupí si tyčinky na ovulační test a bude se každé ráno při ranním močením sledovat. Až jí čárky ukáží, že má ovulaci, tak dáme Mirkovi hned vědět, my se ženou si v práci vezmeme narychlo zdravotní volno nebo dovolenou, totéž učiní Mirek a ten zajede k nám. Akce se uskuteční dopoledne, když jsou sousedé vedle nás, nad námi i pod námi v práci. Mirek si to rozdá se Soňou a já budu sedět na taburetu vedle manželské postele a budu držet ženu za ruku. Mirek se díval na svou ženu, ale ta, protože už také nějaké to víno měla upito, ho ponoukala, že jó, že mojí ženu chápe, že to bude brát jen jako kamarádskou výpomoc pro mne a mojí manželku, že tohle za nevěru považovat nebude a tak. A tak Míra souhlasil.
Když skoro před půlnocí odešli, znovu jsem se zeptal své Soni, jestli to skutečně myslí vážně, jestli to tak chce. Ona mi řekla, že ano, protože vlastního dítěte bychom se asi nedočkali, adopce trvá hrozně dlouho a bůhví jaké dítě a s jakými geneticky danými povahovými rysy bychom vyfasovali… Že ona děti přece mít může a tak proč by nemohla mít vlastní, že když ona přivede na svět vlastní dítě, bude to pro nás pro oba lepší než cizí dítě adoptované a navíc, že přece budeme vědět, kdo je biologickým otcem, že Mirka známe, víme, jaký je jak povahově, tak zdravotně… Prostě jsem to s konečnou platností posvětil, ale přiznám se, že mi bylo tak nějak zvláštně… Cítil jsem se jako idiot, ale své ženě jsem to neřekl. Dokonce jsem litoval toho, jak jsem řekl, že u toho chci být. Věděl jsem, že nepůjde o milování, ale jen o čistý sex. Mirek nikdy nevydal nikdy sebemenší náznak zamilovanosti do Soni. On měl svojí ženu a měl ji skutečně rád.
Od 9. dne menstruačního cyklu se začala Soňa testovat. Ovulaci zaregistrovala ve 13. den. Hned mi to zvěstovala a já zavolal Mirkovi jednou větou mu řekl: „Ahoj, tak už je to tady… ,ovuluje, tak přijď… Čau.“ Ani jsem nečekal na odpověď a zavěsil.
Umíte si představit, jak mi asi bylo, když jsem věděl, že za nějaké dvě hodiny bude můj nejlepší kamarád šoustat s mojí ženou? Měl jsem pocit, že se zblázním.
Přijel na devátou hodinu. To už byla Soňa vyspršená, oba jsme byli nasnídaní, naše ložnice byla uklizena, tz. polštáře a přikrývky v peřiníku. Mirek vstoupil, zul se a šel do obýváku…
I on byl trochu rozpačitý.
„Hele, Kubo, jestli ti to třeba bude vadit, můžeme to zrušit“, řekl, jako by se z toho snad sám chtěl vyzout. Já ale na oko hrdinně, ale dost stupidně řekl: „Mně to přece vůbec nevadí.“ a dodal jsem vůči Soni s určitou netaktností: „Lepší, když jí uděláš dítě ty než někdo jinej a já bych vo tom nevěděl…“
Však se na mne manželka tak vyčítavě koukla.
„No…, nebudeme to prodlužovat, pokecat si můžem kdykoliv jindy… Takže se vy dva vysvlečte a pojďme do ložnice… Berme to jako gynekologický zákrok“, kecal jsem idiotsky v té své nervozitě.
Když se moje žena i Mirek začali vysvlékat, do spodního prádla to bylo ještě v pohodě, taková normálka. Pak si Soňa vysvlékla podprdu a když se její skoro pětky zahoupaly před Mírovýma očima, viděl jsem jak ustrnul, ale v očích mu zaplály takové žádostivé plamínky. Pak si Soňa i Mirek najednou oba současně vysvlékli spodní díl. On slipy a ona kalhotky a moje žena obnažila před ním svůj světle hnědě trojúhelníkovitě obrostlý klín. Trošku se styděla, protože jí trochu zrudl obličej. Přece jen to byla dost neobvyklá situace.
Letmým pohledem jsem zaznamenal Mirkův ocas i když jsem jej znal ze sprch při našich společných dovolených v různých kempech v Chorvatsku, kam každý rok jezdíme. Ocas mu zatím volně visel. Mirek ho má asi o dva až tři centimetry delší než já.
Já se Soňou jsme vešli do ložnice a on nás následoval. Sedl jsem si k manželské posteli na taburet, který jsem si tam už připravil předtím, takže jsem byl u nich v bezprostřední blízkosti.
Mirek přistoupil k Soni, objal ji a začal ji líbat. Snažil se o náruživost, ona též, ale bylo to příliš takové nucené. Pak se ale Soňa trochu odvázala a rukou bez okolků sjela po Mirkově oproti mě dosti ochlupeném těle dolů a uchopila jej za stále zatím visící penis. Hned jak ho ucítila v dlani, začala přerývaně dýchat vzrušením a nebylo divu, že i Mirkovi se začal ocas stavět do pozoru a trčel mu proti jejímu břichu s rudým lesklým žaludem ve své velikosti těch jeho devatenácti či dvaceti cenťáků. Soni se zase natrčily vztyčené bradavky vzrušením.
Pak se přesunuli na naše manželské lože. Položili se k sobě bokem, takže jsem viděl jen Sonina záda a zadek, ale podle pohybů její ruky mi bylo jasné, že mu ocas začala prudce honit. Přiznám se, že jsem v tu chvíli nevěděl, co si myslet. Mirkova ruka si přitom hrála s jedním se Soniných ňader. Soňa jakoby na mne zapomněla a byla viditelně rozjetá, takže už neměla žádné vnitřní zábrany. Mirkova ruka jí začala šmátrat v rozkroku a Soňa, aby mu to ulehčila, zdvihla nohu.
Míra nejspíš ohmatával znalecky její pysky, zajel asi i na poštěváček a pak už nejspíš několika prsty jí pronikl přímo do vagíny, protože rozkoš mojí ženy se zvýšila natolik, že se neubránila hlasitým vzdechům a stenům. Po nějakých dvou třech minutách tohoto dráždění
asi Soňa i Mirek usoudili, že nazrál čas k zasunutí. Aniž by brala ohled na mou přítomnost, ulehla na znak. Mirkovy prsty opustily její pohlaví a její poševní ústí se nyní nabízelo Mirkovu ztopořenému penisu. Hned se jí koleny přemístil mezi nohy, které mu moje žena sama ochotně rozevřela a pokrčila. Jakmile jí Mirek přiložil žalud k vchodu do pochvy, rychlým pohybem ruky si ho nasadila rukou dovnitř. Mirek pak pomalu zasouval svůj tvrdý ocas do ní dál a dál, určitě až k děložnímu čípku. Chvilku v ní takto až po kořen v její pochvě setrval, ale pak začal zasouvat a vysouvat ocas. Přirážel do ní pomalu, nesmírně pomalu, jakoby tušil, po čem její kunda touží. Při každém vytažení, kdy pohroužen do hlubin pochvy zůstával pouze žalud, se ozval mlaskavý zvuk, který vydávaly její zmáčené sliznice. Moje žena umně přizpůsobila rytmus pohybů své pánve pohybu Mirkova ocasu. Najednou do ní přirážel způsobem prudce dovnitř, pomalu ven. Soňa pochopitelně nepřestala přirážet proti přírazům Mírova podbřišku, jimiž jí stále stejným dvoutaktním tempem protahoval pochvu. Vždycky, když do ní tvrdě přirazil, jejich břicha o sebe pleskla. Po chvíli ale začal Mirek přírazy zrychlovat a začala jejich velká jízda. Pokojem se rozléhalo oboustranně hlasité vzdychání a pleskání. Sonina prsa divoce lítala a vlnila se. Oba divokou kopulací stupňovali svou rozkoš. Mirek zaklonil hlavu dozadu, jeho tělo se zachvívalo a on hlasitě vzdychal. Také Soňa hekala. Mirkovy pohyby se už zrychlily natolik, že vypadal jak cyklistický závodník v závěrečném spurtu. I její rozkoš se zvyšovala až do stavu extáze. Svými výjeky ve vyšší tónině dala má žena najevo své vyvrcholení. I Mirek náhle zůstal celý v ní, strnul, prohnul se v zádech, jeho tělo se náhle vzepjalo, z úst se mu vydral táhlý výhek a už stříkal s ocasem hluboko zaraženým v útrobách mojí manželky, jistě až na její plodnou ovulující dělohu. Zůstal v ní snad minutu a oba tuto soulož rozdýchávali. Sonina ruka se po prostěradla natáhla ke mně, takže jsem ji za ni uchopil, hlavu obrátila ke mně a v jejích očích jsem cítil uspokojení, vděčnost a snad i úžas… Úžas nade mnou, nad sebou, nad tou situací. Mirkův zplihlý penis z ní pak vyklouzl, on vstal a šel se vyčůrat, zatímco Sońa se rychle přetočila na posteli a zdvihla obě nohy a opžela je o stěnu. Pochopil jsem… Ani zrno na zmar.
Mirek se pak zase oblékl a já šel za ním do obýváku.
„Doufám, že se na mně nezlobíš?“, zeptal se Míra. „Néé…, dyť sme to tak domluvili… To je v pohodě“, lhal jsem mu i sobě. Poplácal jsem ještě Míru po rameni a vyprovodil jej ke dveřím, kde se obul a vypadl. Bylo vykonáno.
Soňa vydržela ležet na zádech a nohama na zdi snad dvacet minut. Teprve pak vstala a nahá odklusala do koupelny. I ona se mne pak pořád vyptávala, jestli mi to nevadilo, že ona by na to nikdy nepřistoupila, kdybychom mohli normálně mít dítě, že se musela překonat, že kdybych byl proti, že by to neudělala a tak. Jenže jak se říká: pozdě bycha honiti.
Náš sex se Soňou se zintenzívnil na každý večer, někdy o víkendech i na rána, prostě jsme spolu souložili jako dva puberťáci a já do ní stříkal a stříkal. Nikdy jsem jí to neřekl, ale představoval jsem si, že jsem ten inseminátor Mirek. Zda i Soňa měla představu, že já jsem Míra, to nevím, Nezeptal jsem se a i kdyby, asi by mi to, myslím si, stejně celé zapřela.
Po té dopolední šukačce onen inkriminovaný den jsem s Mirkem nechtěl několik týdnů mluvit. Byl jsem z toho zážitku mimo, neustále jsem ho viděl, jak leží mojí Soni mezi stehny v naší posteli a jak ji pígluje a ona heká slastí…
Dva týdny po té mi Soňa sdělila poněkud nervózně, že měla dostat jindy naprosto pravidelný menzes, ale že prý nic. Ani druhý den, ani třetí, ani čtvrtý… Dohodli jsme se, že to nebudeme řešit, dokud neuplyne měsíc po oné akci s Mirkem a pak si udělá gravitest. Soňa to nevydržela a test si v lékárně koupila o čtyři dny dříve. Pak mi tyčinku další ráno přišla ukázat. Jasné dva proužky. Nechápal jsem, jak se to mohlo povést „na první dobrou“, připadal jsem si jako ten největší debil. Vždyť se mnou neotěhotněla několik let, s ním okamžitě… A víte co? Za několik dnů jsem byl šťastný, že budeme mít rodinu.
Samozřejmě jsme nikomu nic neřekli. Prostě jsme čekali naše dítě. Dokonce i Mirek byl v pohodě a my se mohli společně radovat. Šílené? Asi ano, ale my se opravdu těšili.
Za dalších 8 měsíců se nám se Soňou narodil krásný syn Kubík (po mně), byl jsem šťastný. Dokonce i babičky říkaly, že je prý celý já. Každou volnou minutu jsem byl s ním a začal věřit, že bychom mohli být normální rodina.
Mirek, když viděl, že je Soňa v tom, nejspíš s ním, tvářil se jako borec-ledoborec.
Nejprve rozhazoval rukama, že Jakoubek je sice jeho biologický potomek, ale že v papírech jsem přece uvedený jako otec já a s tím on nic nenadělá. Jenže i přesto k nám jezdil tak třikrát za týden a se slzami v očích si Kubíka choval jako hrdý otec. Dokonce i jeho žena tím byla docela zaskočená. No, po nějakých třech měsících Mirek konečně pochopil, že s tím jednou souhlasil, já jsem otec a s tím už nic neudělá, pokud si nechce doma rozbít fungující vztah. Nejspíš mu jeho žena důrazně domluvila, že čeho je moc, toho je příliš a tak jeho návštěvy pomalu ustávaly.
Malému Kubíkovi je nyní půl roku. Jsme rádi, že máme rodinu, ale na druhou stranu se přece jen bojím, že nemáme žádnou smlouvu a vlastně i ta by byla na prd, kdyby o otcovství začal Mirek přes soud usilovat. Je směšné se takto bavit o mém synovi, ale co když jednou Mirek přijde, všechno malému Kubíkovi mu řekne a nechá si udělat testy…? Bude to jeho slovo proti mému. Jeden hloupý opilecký nápad a my s tím budeme muset žít celý život.
Soňa Kubíka kojila a stalo se, co bychom ani já ani ona nečekali. Po šestinedělí jsme obnovili naše manželské šoustání na ostro, jak jinak. Soňa kojila a menzes zatím nedostávala.
Jednou jí bylo moc špatně, bolelo í břicho, měla průjem,, zvracela. Obávali jsme se nějaké infekce nebo nedejbože salmonelózy. Odvezl jsem Soňu do nemocnice a tam bylo pro změnu podezření na slepé střevo. Měla zvýšenou teplotu, leukocity v krvi také…jenom se doktorovi „něco“ pořád nezdálo. Slepák vyloučili, nařídili sucharovo-čajovou dietu a pustili ji domů a ráno nová kontrola.
To už si ji zavolal primář chirurgie na ultrazvuk a s nálezem: útvar na vaječníku a v děloze, ji poslal na gynekologii. Soňa byla bledá a pobrekávala, že má asi nádor a proto, že ani ještě nedostala menstruaci. Gynekolog jí udělal nový ultrazvuk a řekl jí: „Jste gravidní.“ Prý asi 5 týdnů.
Další den šla na výsledky krve a test HCG byl pozitivní… Soňa se divila, že v době kojení otěhotněla a hlavně se divila, že tentokrát už se mnou.
Doma si udělala jen tak ze srandy gravitest a pochopila, že doktor nekecal…
