Mám trable… Mám velké trable, ale to vím jen já a skrývám to v sobě, protože kdyby to vylezlo na povrch, tak mám tady u nás v Bezděkově z ostudy kabát a to bych se hanbou propadla.
Jmenuji se Olívie…, Olivie Kopečná, tedy se vším všudy magistra Olivie Kopečná. Nejsem magistra pharmacie, ale pedagogie… Prostě jsem učitelkou. Učím na zdejší základní škole a jsem i zástupkyní ředitelky. Bezděkov je jen větší středisková vesnice, skoro městys a tak je u nás základní škola jen pro 1.-5. ročník.
Je mi 38 let a v Bezděkově bydlíme s manželem Edou, který je zemědělský inženýr a ve zdejším zemědělském družstvu pracuje jako agronom.
S Edou jsme manželé už 12 let. Děti nemáme. Tedy né, že bychom je nechtěli, ale prostě se nám to nějak nedaří. Nijak zásadně jsme to s manželem neřešili. On na dětech nebazíruje a já, protože jsem mezi dětmi ve škole v podstatě také ne. Pravda, někdy se nad tím tak zamyslím, trochu to přišlo líto učit cizí a nemít alespoň jedno vlastní, ale pak jsem ten splín zahnala takovou sebeútěšnou myšlenkou, že všechno špatné je třeba na něco dobré.
Lidé si mne tu váží, nebo se tak alespoň tváří. Přeci jenom venkov… Tady má učitelské povolání ještě určitý respekt. Někteří mne oslovují paní magistro, jiní paní učitelko a uctivě mne zdraví. Vím, že i ve svém věku se chlapům líbím, vím, že po mě hází pohledem a pokradmu se za mnou otočí. Ty pohledy cítím. Mnozí možná manželovi závistivě závidí, že mne má v posteli. V duchu se tomu musím smát. Eduard je hodný mužský, takový pohodový, klidný… až trochu flegmatik, který se zbytečně nerozčiluje a nenechá se jen tak vyvést z míry. Je mu 44 let. Eda žije svou prací a když má čas, tak buď sedí s chlapama v hospodě, kde hrává šachy a popíjí pivko (naštěstí s mírou a neopíjí se mi) nebo sedí u nedaleké malé řeky a chytá ryby. On Eda je takový blahosklonný kliďas, který nerad mění zaběhnuté věci. Mám pocit, že se muž poslední dobou chová jako takový gaučový papučář. Nevím, jestli zlenivěl, dolehá na něj věk, nebo je to jinak, ale myslím, že nasadil taktiku „nic neumím, nic neznám a ty po mně nic chtít nebudeš“. Prostě v domácnosti mi moc nepomáhá, někdy se tváří, že to neumí, když chci, aby třeba vyluxoval, musím mu říci, když chci aby mi odnesl něco těžšího zase mu musím říci. Přitom takový nebýval. Někdy mám pocit, že když je doma, tak prostě vypne mozek. Vždycky je z podobných věcí trochu dusno, já jsem naštvaná, on se tváří, že vůbec nechápe proč. Když se to snažím rozebrat, tak je buď třeskutě vtipný, nebo prohlásí „já jsem myslel, že…“
No asi nemyslel, protože hloupý opravdu není. Ale už jsem si zvykla, protože jak jsem pochopila ze slov několika svých kolegyň nebo naší sousedky, ono jinde to není asi o mnoho lepší. zase si říkám, hlavně že nechlastá, není hulvát, násilník nebo děvkař. To bych tedy nevydržela. Někdy se sice dostáváme do stavu, kdy on se chová jako můj žák a já jsem ta prudící učitelka. Mám prostě chuť na něj být jízlivá, nepříjemná, dát mu to sežrat. Jenže on se neochvějně bude tvářit, jako že vůbec neví, o co jde, proč jsem nepříjemná a jestli mi to stojí za to, kazit atmosféru. Prostě taktika „nechám to hnít tak dlouho, dokud to nevyhnije samo“. Mám Edu ráda, to ano, ale taková ta láska jako dříve již vyčpěla a nyní spolu žijeme jako dobří kamarádi, kteří se dobře znají ajeden bez druhého nemůže být. Je to trochu už i síla zvyku. Přitom když jsme spolu chodili a když jsme se brali, tak byl Eda nejen hodný, inteligentní a ve dvaatřiceti letech vyzrálý chlap, ale byl tehdá i takový činorodý. Z práce vyčerpaný určitě nechodí a pro sebe má dost času. Bydlíme v rodinném domku, který jsme si postavili krátce po svatbě. Jako svatební dar jsme na to od mých i jeho rodičů dostali stavební parcelu, kterou nám společně koupili. Jasně, máme mít ještě asi 8 let hypotéku, než-li ji splatíme, ale platy nemáme zase až tak malé a tak to bez větších problémů zvládáme.
Jenže jak jsme ten dům postavili a „usadili se“, začal se Eda usazovat až moc. To je vlastně to, co mě nejvíc žere. Ten přístup vyhnívání, ta jeho cesta nejmenšího odporu a minimální snahy. No a tak jsem se zařídila podle toho. Možná se ještě zeptáte: „A co v posteli?“ Tak na to odpovím: „Ale no jo, to víte… Dříve to bývalo každý den i třikrát, pak už jen každý den jednou a dnes po dvanácti letech tak jednou za týden. Naštěstí nejsem nymfomanka, která by to musela mít pořád. Trochu ten náš sex zapadl do stereotypu, je to takové bez nápadu, bez zkoušení něčeho nového, ale zase na druhou stranu jsou chlapi, kterým to prý stačí jednou za dva nebo za tři měsíce.“
Protože děti nemáme, dá se říci, že ani já na tom s časem nejsem zase až tak na štíru. Jestliže Edauard má rád čumění do vody s pruty nebo ty šachové hospodské turnaje v nichž většinou vyniká, já miluji přírodu a vodu jinak. Nechodím běhat, nedělám ani žádné dlouhé vyjíždky na kole, ale mám svůj rybník, vzdálený od nás cca přes 2 km. Jmenuje se Koberák, to proto, že je v katastru sousední vesnice Koberovic. Nikdo tam moc nechodí a tak se tam mohu oddávat jedinému sportu, který dělám, totiž plavání. Nejsem sice už žádná štíhlá laň, to jsem nikdy nebyla. Na 175 cntimetrů výšky vážím 76 kilo. Když se na sebe dívám do zrcadla, tak hledím na selku či mlynářku, jak je maloval mistr štětce Josef Mánes. Prostě 103-75-104 a k tomu čtyřky prsa. Proto jsem ráda, že se tam koupu sama. Poslední dobou se tam koupu i docela nahá. Jako bych byla důležitou součástí matky přírody, jejího koloběhu, její energie…
S vodou souzníme, splývám s ní a miluji, když hladí moje nahé tělo, dává mi energii a sílu, stejně jako slunko. Miluji vodu, která nám dává život… Prostě tam u rybníka zahazuji za hlavu všechny chmury a starosti všedního dne, zapomínám na Edu, na školu, na lidi kolem.
To odpoledne po obědě si Eda doma dal šlovíka. Lákala jsem jej k vodě, ale nechtěl. Prý tak v půl čtvrté půjde k řece na ryby a vrátí se na večeři. Už mne to nemrzelo jako dřív, už jsem na to byla zvyklá. Vzala jsem věci, sedla na kolo a vyrazila, jako ostatně teď o prázdninách skoro denně.
U rybníka nikdo nebyl, jako ostatně vždy. Lidé se chodé raději koupat na konec vesnice do poměrně velké požární nádrže, kterou protéká potok. Je tam louka na opalování a také kiosek. mne to tam ale nikdy netáhlo. Bylo inu bylo 14:30 a já se tedy bez obav vysvlékla do naha, letní šaty a kalhotky hodila na osušku, podprsenku jsem něměla, načež jsem šla do vody.
Když do rybníka vstupuji, voda je krásně chladivá. Otevře se jen pro mě a pohltí moje zpocené a rozpálené tělo. Přelije se mi nejdříve přes prsty na rukou, pak paže, hlavu, šíji, ramena a záda. Nevnímám nic jiného než mokrý chlad, co mě objímá a laská na kůži.
Položím se do vody na záda, roztáhnu ruce i nohy a nechávám se houpat na hladině rybníka. Zavřu oči,nechám sluneční paprsky tvořit temně růžové pozadí přes má víčka… Růžové bradavky i tmavě obrostlý klín hrdě vztyčené proti blankytnému nebi.
Bylo tomu tak i v ten poslední červnový týden těsně před prázdninami.
Kolo, šaty a kabela s pár věcmi i mobilem na břehu v trávě a já si nejdříve zaplavala k asi 80 metrů vzdálenému ostrůvku a zpět. Při zpátečním plaváni jsem se zase oddala té nehnuté figuře na znak. Škoda, že manžel se mnou nechodí. On na tohle není, na tu romantiku, ticho narušené tu šplouchnutím kapra, zakvákáním kačera či třepetavým mlaskotem křídel volavky. Otevřela jsem oči a sledovala beránky plující po modé obloze.
Po chvíli této romantické letargie se obracím zády vzhůru a stylem „prsa“ plavu zvolna nazpět. „Ale co to…? Kolo a osuška byly na svém místě, ale kabela a hlavně mé šaty byly fuč. Proboha? Někdo mne okradl? Co teď budu dělat? To abych čekala až do setmění a pak zabalena jen do osušky jsem na kole jela domů, jenže co když mne někdo uvidí? Ta ostuda!“ Tohle se mi honilo hlavou. Zoufalství a zlost, strach a rozhořčení.
Najednou, kde se vzali, tu se vzali dva takoví kluci. Puberťáci na pohled a navíc podle neklamných rysů to byli cikáni. Chechtali se mé panice a co víc, ten jeden si mne fotil na mobil…, mým vlastním telefonem. Taková drzost.
„Hele, kluci, to by stačilo! Koukejte mi vrátit všechno co ste mi sebrali, jinak to ohlásím na policii!“ vyjela jsem na ně, zakrývaje si rozkrok i prsa rukama.
Ale odpovědí mi bylo: „Nedělej fóry a ukaž ty tvý kozy!“
„No tak to prrr, mladej! Husy jsme spolu nepásli!!“ ohradila jsem se rozčíleně.
Oba přišli blíž ke mě, rozestoupili se tak, že jeden stál přede mnou a druhý za mnou. Pochopila jsem, že tady už přestává sranda.
„Máš pěknou prdel!“ konstatoval ten za mnou.
„Sprosťáci jedni, že se nestydíte!“ vypadlo ze mne rozhořčeně a zároveň poněkud bezmocně.
Zachechtali se a ten přede mnou řekl škodolibě: „To teda nestydíme… Co si takhle zamrdat…?“ a zase se zachechtal. „Jasně, pořádně ti protáhneme mindžu, gadžovko, vojedem tě, zmasírujem ti kokotama dělohu…“ hned se přidal ten za mnou.
„Hele, kluci, neblbněte… Dyť sem pro vás stará… Je mi čtyřicet a…“, snažila jsem se s nimi mluvit chlácholivějším tónem. Ale oni jako by mě nevnímali a byli už rozhodnuti.
„Stará kniha, dobrý počténí“, konstatoval posměšně jeden a druhý hned přidal: „Stará stodola prej hoří nejlíp…“ a zase smích. „Hele, gadžovko, tak už nedělej fóry a ukaž nám píču, protože my chceme mrdat a ty tomu stejně neujdeš… Smiř se s tim, že tě vycpeme a vyškrobíme… A jestli né, tak zustaneš naha a sem zvědavej, jak se dostaneš domu…chachacha“
“ Tak měj rózum a hezky nám podrž“, řekl druhý. „Když nam dáš, my ti všechno vrátíme a nikdo se nic nedozví…!“
Bylo mi hrozně. Ta bezmocnost, to ponížení.
„Hele, ty bílá kurvo, když nedáš, tak nedáš, ale my si tě vyfotili jak seš nahá a klidně to pošleme všm co máš v seznamu…chacha. To budou čumět, to bude mazec…“, řekl druhý arogantně.
„No…, tak dobře“, rezignovala jsem, ale hanba mne fackovala. „Ale pak mi všechno vrátíte a nikde o tom nebudete mluvit!“ řekla jsem zahanbeně.
„Jasně, paninko, všecko ti vrátíme a budeme mlčet jako hrob“, řekl ten první vážně.
„A ještě něco…“, zdvihla jsem varovně ukazováček k nebi. „Chci, abyste byli opatrní,abyste si dávali pozor a nestříkali semeno do mě, jasné?!“
„Tak hele hele, podmínky tu klademe my! ty nejsi v situaci, že bys nám mohlo něco přikazovat. Budeš nám hezky držet a my ti tu mindžu protáhnem a vyškrobíme, jasný!?“ řekl jeden z nich dosti dominantně.
Tehdy mi zatrnulo. Antikoncepci neužívám, protože Eda si dává při našem manželském milování setsakramentský pozor a já jsem zrovinka vprostřed cyklu. To Bylo to fakt hrozné riziko. „Neměla bych raději říci ne a domů se nějak dostanu?“ horečně jsem zvažovala pro a proti. „Jenže tma je až skoro v deset večer, Edovi bude divné, kde jsem, možná mne sem pojede hledat, nebo udělá paniku na policii, že jsem se mu ztratila a že mu na telefonní volání neodpovídám“, honilo se mi hlavou.
„Raději se zapřu, nějak tu potupu vydržím a snad se nic nestane a nikdo se to nedozví… Parchanti zasraný!!!“ uvažovala jsem vzteky bez sebe. byl to však jen bezmocný vztek.
„Dobře tedA“, řekla sklesle.
„Tak si lehni na zada na ten hadr (myslel osušku), dej haksny vod sebe a drž!“ pronesl jeden z nich vítězoslavně.
Co jsem měla dělat. Chtělo se mi brečet, myslela jsem, že se studem propadnu. Sedla a vzápětí jsem si lehla na osušku v očekávání své pokořující porážky. Ti dva smradi si klekli každý z jedné strany
Pak jeden druhému něco řekl v té pro mě nesrozumitelné rómštině a já napjatá jako struna jsem nevydala ani hlásku.
Kluci mě najednou dost bolestivě tiskli a funěli mi do ucha, že mám parádní kozy a pak mě drsně osahávali. Mnuli mi bradavky, štípali mě do nich, pak je začali i olizovat a trochu i kousat, až jsem vyjekávala, protože to trochu bolelo. Samozřejmě mi také začali osahávat zbytek těla. Zase jeden přes druhého žvanili něco pak mi jeden z nich sáhl do rozkroku na kačenu a normálně mi uchopil v prstech mi závojíčky a začal mi je rozevírat a také mi začal rejdit po fazůlce mého poštěváčku, který proti mé vůli začal trnout, brnět , růst a zduřovat se. Druhý se mi přisál ústy k pravé bradavce, zatímco druhou volnou rukou mi bezohledně mačkal a hnětl levý prs. Začali mi je strkat prsty do vagíny. Dráždil mi poštěváček, až byl celý nateklý a mravenčilo mi v něm až běda. Oba byli tak rozjetí, že funěli stále víc. Vypadalo to, že to nikdy nepůjde zastavit. Během toho mi ten, co mi prstil prcku, do pochvy zajel asi dvěma prsty a dost neurvale mi tam jimi jezdil dovnitř a ven. To už se fakt nedalo vydržet a tak jsem se neubranila hlasitým vzdechům. Já, třebaže jsem se snažila ze všech sil nepodlehnout, začala jsem z toho všeho pociťovat slast, kterou už jsem doma dlouho postrádala. Bradavky mi ztuhly jako dva špunty a aniž bych si to vůbec uvědomovala, začala jsem vzdychat nejen tím napětím a strachem, ale i od rozkoše a také moje prcina zvlhla a začala mokvat touhou.
Ten druhý už mi pěknou chvilku sál ztopořené bradavky a najednou jsem cítila jak mi do pusy zasouvá svůj penis. Byla jsem už silně vzrušená a tak jsem ho, aniž tohle po mě manžel někdy vyžadoval, začala kouřit i když tohle jsem dělala jen nerada.
„Kouříš pěkně, ty stará bílá mindžo!!“ vykřikoval, když jsem měla jeho žaluda až na mandlích a začala se trochu dávit. Jak totiž začal šoustat mou pusu tvrdými přírazy, tak při nárazu na mé mandle jsem měla pocit, že se snad pozvracím. V uších mi šumělo, zvuky splývaly jako bych uši měla zalehlé, v rozkroku trnulo i mravenčilo, prsa brněla a tak jsem ani nepostřehla, že mi ten druhý, co mne prstil v rozkroku přestal prstit, že si stáhl kraťasy i slipy ke kolenům a že mi nasadil svého tvrdého pinďoura mezi pysky. Trochu tam s ním zarejdil nahoru dolů a v tom do mě toho svého zatraceného ptáka doslova vrazil. Hlasitě jsem vykřikla, protože mě to až zabolelo, jak mi tam ten jeho tvrdý kolík projel a narazil mi až na děložní čípek. Připadala jsem si nějak neskutečně, protože najednou do mě bušil takový spratek, projížděl mi tam, byl surový a nenasytný.
Jeho penis jsem cítila hluboko v sobě a občas jsem měla pocit, že se mi tlačí na žaludek.
Jen jsem nosem dechu popadala, roztahovala chřípí a má plná pusa penisu toho druhého jen hlasitě mručela: „Hmmm!!! Mmmm!!!“
Ten, co mi narval svůj pyj do pochvy mne chytl za zády a hned do mě bušil vší silou. Nevěřila jsem, že bych ještě kdy takový zvířecí sex mohla zažít. Na tom hajzlovi bylo vidět, že je nadržený a že moc dlouho nevydrží a já, ač potupená, ponížená a zneužívaná proti své vůli jsem slastí tekla. Ani nevím co se to se mnou
Cítila jsem najednou krásné vlnění se na skluzavce duhy, nahoru a dolů, volně jsem proplouvala beztížným prostorem a přála si být tady na věky. Nevím, jak dlouho to trvalo a za jak dlouho jsem přišla opět k sobě, tělo mi žhnulo a prsa byla naběhlá. Divoký a mocný tepot srdce se zmírnil a zvolna to vše rozdýchávám.
Šíleně mě vzrušovalo to jeho chvění a vzdechy a najednou mne nechává dělat si co chci v puse s jeho pérem. Najednou chytl si moji hlavu do dlani a řídil tempo i hloubku podle sebe. Ještě nikdy mě kouřeni ptáka takhle nebavilo, a k tomu ty přírazy v pochvě od jeho kamaráda… Bože, co to dělám…? Najednou se bez jakéhokoliv varování kluk prohne v bocích a já jen cítím, jak mi do krku vstřikuje jeho teplé sperma. Držím ho za jeho nádherný sevřený zadek a polykám abych se neudusila. Jen hlasitě oddechoval a já se až teď začala probouzet z toho spalujícího poblouznění.
Jeho kamarád ve mě najednou zrychlil na neuvěřitelné tempo a začal funět jak lokomotiva. Ty nárazy jeho žaludu do mojí dělohy ve mě vyvolávaly brnění až kdesi v břiše a loupavé pocity, které mi stoupaly ve vlnách pateří až do mozku. I já už asi volnou pusou hlasitě hekala jak smyslů zbavená. Pak ho do mne ten cikánský kluk tvrdě naposled zarazil, vítězoslavně vyhekl a já ucítila jeho záškuby penisu a výstřik.., pak druhý…, třetí… až na svém dně. Oba jsme vykřikli, protože jsme oba naráz zažili vyvrcholení. Zůstal ještě chvíli ve mě ale když mu trochu změkl, vytáhl ho. I když penis toho vykouřeného opustil mou pusu, bylo jasné, že chtějí pokračovat.
„Hmm, seš dobrá nabíječka“, pochvalovali si, když jejich ocasy opustily mou pochvu i pusu. Chtěla jsem se zvednout, ale jejich ruce mne zase svalily zpět do trávy.
„My eště nemáme dost!“
Začala jsem je přemlouvat ať mne už nechají na pokoji, ale jen se mi vysmívali. „Ty myslíš, že nám stačilo jedno číslo ? Hahaha. Dyť tobě se to taky líbilo, jak jsme se mohli přesvědčit, tak nedělej fóry! Vobrať se na všechny čtyry…! Teď budeš kouřit mě a von tě vomrdá a vycáká se do tebe zezadu v kleče… Tak dělej!!“ Věděla jsem, že odporovat jim nemá cenu a tak jsem se přetočila a klekla si na čtyři, jak chtěli, čelem k rybníku. To už byl ten, co mne před chvílí šukal v kleče u mojí hlavy a zatímco mi cpal svého polotuhého ptáka k puse, předklonil se a oběma rukama se chopil mých dolů visících prsou, které mi hrubě začal hníst a mačkat, zatím co ten druhý klekl za mnou mezi moje kolena a už mi zasouval několik prstů do mé pochvy, ve které to díky výronu jeho kamaráda pěkně mlaskalo. Ten co byl te´d za mým zadkem byl hrubý a mé naběhlé bradavky mi začal tisknout dosti neurvale v prstech, tahat je a žmoulat, až jsem zavyla jako raněné zvíře. „Takový vemena se musej pořádně vobdělat“, kdežto ten přede mnou zase pronesl: „Ta šup do papuly a koukej dělat huli huli…hahaha…“ a už mi vtlačil skoro tuhé péro do pusy.
Ten za mnou mi hned několikrát přejel otevřenou dlaní po podbřišku a já začala tiše vzdychat a vycházet mu svými boky vstříc. Hladil mne po prcině, jejíž obliny musel pod rukou jasně cítil. Několikrát mi mezi prsty stiskl stydké pysky k sobě a zase je povolil až mu prsty pak zmizely v houštině světle hnědých chlupů, pod kterými sálala má horká rozevřená baculatá kunda. Prohrábl mi umolousané chlupy a prorejdil mi prsty štěrbinu mezi pysky, až mi palcem zajel do kluzké pochvy mezi rozevřenými závojíčkami. Hlasitě jsem vzdychla, jakmile byl palcem ve mě. Začal jím v mé pochvě pohybovat a moje vzdechy se slily v táhlé sípavé sténání: „Jéééé…jéééé…jéééé!!“ zatímco mé kluzké sekrety mu zvlhčovaly ostatní prsty. Dychtivě jsem se nastavovala a nechala se prstit. Posléze mi začal asi druhou rukou dráždit poštěváčka. Jen jsem slabě vykřikla úžasem a začala jsem krouživě vrtět zadkem. Ne, tohle se fakt nedalo jen tak snášet. Prostě jsem najednou slastně vydechla, položila jsem se hrudníkem do trávy, čelo opřela o zem také a obě ruce natáhla.
Ten přede mnou, kterého jsem měla v puse na to zareagoval tím, že si sedl přede mnou, abych mu ho mohla dál kouřit. Očekávala jsem toho za mnou v sobě. To bylo boží… Já tu klečela před takovým cucákem, špulila na něj svou vzrušenou kundu a čekala, až mi ji svým ocasem vycpe. Kdyby mi tohle ještě dnes v poledne někdo řekl, tak bych ho měl za fantastu. Inu, nikdy neříkej nikdy. Kluk nelelkoval a nasadil žalud na moji růžovou dírku pochvy a zajel do ní. Slabě jsem vyjekla, ale poslušně mu držela, když mi ji začal hlubokými přírazy penisu šukat. Má zdánlivě trpná póza se zavřenýma očima a druhým ocasem v puse nebyla trpná. Já si to prožívala. Kluk mi zasouval až zarážel svého klacka opravdu hluboko do í pochvy. Můj zadek nadskakoval, jeho břicho mi pleskalo o půlky a naše pohlaví vydávala mlaskavé až čvachtavé zvuky. Když mi bušil penisem do kundy, tak jsem měla prsa, zmáčklá o travnatou zem, až se mi vyboulily do stran.
Křečovitě jsem sevřela v puse penis toho, co jsem kouřila a začala jsem házet zadkem proti přírazům toho kterého jsem měla v pochvě. Jak ho do mne vrážel, ucítila jsem ho opravdu hluboko. Cítila jsem, jak mi čípek přes pružnou dělohu zatlačuje kamsi do břicha. Byl ve mě až po kořen a rukama mi silně svíral boky, až mi, jak jsem doma zjistila, na kůži vystoupily rudé skvrny, skoro modřiny. Vychutnávala jsem si ten jeho těsný zásun, zlehka jsem se prohýbala v bocích a působila tím nám oběma slast, jak mi jeho ocas tlačil na poševní stěny. Nevím jak dlouho mne ten kluk mrdal, určitě to bylo více jak deset minut, když zrychloval a byl důraznější.
Neustále mi narážel na děložní čípek už tak zasemeněný a já přitom trochu kroutila zadkem a vlastně mu tak svým způsobem vycházela vstříc. Své hlasité výheky, někdy až výkřiky jsem už nekontrolovala. I on něco vykřikoval, nějaká hrdelní slova po jejich. Držela jsem mu, hekala a nechala ho, aby mi dál a dál protahoval ocasem kundu.. .
Znenadání jsem dostala do pochvy kontrakce a tak mé poševní svaly se kolem jeho penisu sevřely a zaškubaly sebou… Bože, já dostala orgasmus…!
Však on své divoké přirážení také dlouho nevydržel, protože rytmickými stahy mojí kundy jsem ho dováděla k úplnému šílenství Trhlo mu to celým tělem a on s žaludem natlačeným na mém děložním čípku začal ejakulovat. Chvíli pak ve mě ještě zůstal, ale pak ho ze mě vytáhl.
Byla jsem tak utahaná, že jsem ani nemohla vstát. Bylo to pro mne ponižující a zároveň neuvěřitelně krásné, protože jsem se opět po dlouhé době pořádně udělala. Konečně mne pustili. „Vidíš, ty kundo, jak se to to líbilo….“ Pak se oblékli, poplácali mě spokojeně po půlkách, ten jeden řekl: „Ty tvý hadry a taška sou támhle za keřem… I ten mobil tam máš, abys nás pak bengám nenabonzovala, že sme ti ho čórli. Načež se smíchem oba zmizeli.
Já tam ještě chvíli seděla a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Objala jsem si nohy, bradu položila na kolena a rozbrečela se… Vzteky, hanbou, ponížením i čímsi úžasným, co do dnes nedokážu popsat. Pak jsem ale přece jenom ztěžka vstala, doslova jsem se odbelhala do rybníka a tam jsem si musela všechno umýt a zchladit.
Prcina mě úplně pálila a bradavky mi také bolely od toho, jak mi je předtím ti hajzlové mordovali. Pak jsem vylezla, usušila se do osušky, popošla k označenému keři a naštěstí dodrželi slib. Všechno tam bylo. Všechno až na dvoustovku, co jsem měla v peněžence. Hajzlové!!! Oblékla jsem se vydala se k domovu. Zhruba kilometr jsem ale šla pěšky a kolo vedla, protože jsem si na něj nemohla sednout a na něm jela až tu druhou polovinu cesty. Když jsem vstoupila do našeho domů, Eda tam nebyl. Došlo mi, že je zase na těch svých rybách. Hnedka jsem si vlezla do vany a tam se snad hodinu drhla pod sprchou. Přitom jsem si znova uvědomila, že se každý z nich do mne vysemenil pěkně hluboko dovnitř do vagíny. Hnedka jsem jukla do svého menstruačního kalendáře a dost mi zamrazilo… 14. den menstruačního cyklu, tzn že mám nejspíš ovulaci!!!!!! Modlila jsem se, abych neotěhotněla s některým z těch dvou mladých cikánských hajzlů. Pořád jsem si říkala: „Bože, snad mě neoplodnili? Snad mi neudělali dítě? Dyť se mi už blíží čtyřicítka…!!!“
Do manželova návratu jsem se ale dala alespoň natolik do pořádku, že si ničeho na mě nevšiml.
Druhý den jsem kmitala v kuchyni a toužebně očekávala, kdy bude zase odpoledne. Nevím proč, ale táhlo mne to zase k rybníku. Když jsem tam dojela, nikdo tam však nebyl, nikdo tam na mne nečekal u osušky Vykoupala jsem se zase, jak jinak, nahá, ale nikdo nepřišel.
Totéž bylo i další den a pak další… No a potom přišla bouřka s lijákem a pak bylo zataženo či pršelo po 3 dny, takže jsem už nikam nejela
Měla jsem strach, panovala ve mě nejistota a byla jsem napjatá jako ta struna.
„Hm, díky bohu nic“, říkám si, protože se mi dostavily jasné příznaky, že tento měsíc „to“ zase normálně nepřijde. Před menstruací mne normálně bolí tak tři dny před ní trochu břicho, prostě klasika.
Menzes jsem dostala, ale slabý a trval mi překvapivě jen dva dny.??? Začala jsem tušit nějakou neplechu. Pro bolest poprsí jsem nemohla spát na břiše v mojí oblíbené poloze a samotné břicho se také přidávalo k protestům, jakmile jsem na něm chvíli ležela. Za další týden po „menzesu“ se ozvaly nevolnosti.
Pátý týden po oné osudné koupeli, to už byla polovina srpna, už mi bylo fakt divně, točila se mi hlava, chtělo se mi strašně spát, takže jsem manželovi nalhala, že na mne něco leza. Já si to ale namířila do lékárny nikoliv pro ibuprofen či panadol, ale pro něco jiného..
Dva dny jsem schovávala test na dně kabelky a doufala, že se stane zázrak a já ho nebudu potřebovat. Nakonec jsem se už pološílená strachy zavřela v koupelně a pak jsem si přečetla příbalový leták. Dvakrát. Taky pro jistotu.
Jedna čárka, je to dobrý. Dvě čárky, jsem v háji. Vyrvala jsem test z krabičky a počůrala ho. Nejdelší minuty mého života. Bála jsem se pohnout. Bohužel jsem se dočkala i druhé čárky. Je jasno!
Co budu dělat? Vždyť bych tomu miminku mohla dělat zároveň skoro babičku… Budu moderní stará matka. Uff! Dostala jsem přesto strach. Nechtěla jsem být těhotná. I když s Edou jsem měla každý týden sex, byla jsem si tak nějak podvědomě jistá, že děcko které čekám není manželovo ale jednoho z těch dvou cikánských spratků.
Měla jsem v plánu tolik věcí. Ale ani v jednom z plánů se nevyskytovaly kočárky, chrastítka a mimina. Necítila jsem se na to být matkou. Sakra…
S tepem intenzity polapeného hlodavce jsem znovu pohlédla na test. Byly na něm skutečně dvě čárky. Rychle jsem v návodu zkontrolovala, co to znamená. Nespletla jsem se. Jsem těhotná…
Když jsem to sdělila se vší opatrností manželovi, nejprve na mne nechápavě hleděl jak čerstvě vyoraná myš a pak vyjekl radostně: „To jako fááákt nebo mě taháš za fusekli?“
„Fakt“ a ukázala jsem mu ranní gravitest. Eda byl blahem bez sebe, líbal mě a najednou to byl jiný člověk. Jako by omládl a choval se, jako by jsme vyhráli milióny ve sportce.
Musela jsem se i já tvářit radostně, přestože mi do smíchu tedy moc nebylo.
Další den si vzal Eda volno a odvezl mne do okresního města na gyndu. Pochopila jsem realitu, že budu vstávat, kojit a pak ho či ji jednou vodit do školky a pak k nám do školy. Asi budu nejstarší máma v okolí. Až mu bude osmnáct, bude mi sedmapadesát a manžel už bude skoro v důchodu.
Doktor na gyndě jen potvrdil to, co jsem již věděla. Pak se zeptal, zda nechci jít na interrupci, vzhledem ke svému věku. Ta formulace věty, jakoby počítal s tím, že to dám pryč mne jen dohnala k tomu, že jsem řekla skoro hrdě: „Ne, chci! Já to dítě chci!“ Pohlédl pátravým pohledem na mne a pak řekl: „Dobrá, ale bude to rizikové těhotenství “ S čerstvě vypsaným těhotenským průkazem jsem od něho vypadla.
Když jsem byla v říjnu ve třetím měsíci, tak jsme to oznámili rodině a já i v zaměstnání. Všichni mi gratulovali, manželovi staří rodiče zářili nadšením, že budou mít vnouče nejen od dcery, ale i od jejich Edy.
A já? Při prvním ultrazvuku jsem si malou zamilovala hned jak jsem ji viděla, ovšem stín obav a pochyb, jak bude dcerka vypadat, až se narodí, ta přetrvala…
