Jsem paroháč, ale …

Tentokrát autentický příběh o paroháči, jak mi ho popsal jeden človíček, se kterým jsem si psal přes internet a který nechtěl být jmenován, protože titul paroháč nepovažuje za něco, na co by měl být hrdý. Takže nyní již budu citovat jeho slova : Jmenuji se Jirka a mám 30 let.  Jsem SŠ, elektrotechnik, zaměstnanec zahraniční firmy.

Je to 13 měsíců, co jsem se oženil s Monikou, 29 letou dlouhovlasou blondýnou s hezkou tvářičkou, pěkným pozadím a prsy č.3. Celkově jsme spolu již 5 let, ale bydlíme ve společné domácnosti už rok před zmíněnou svatbou. Byt 2+1 je můj, získal jsem jej po svém dědovi již před 3 lety. Děda trpí Alzheimerem a tak nemohl být sám. Zprvu si jej mí rodiče vzali k sobě, ale i pro ně to bylo neúnosné a tak je nyní asi rok v DD se zvláštní péčí.                                                                                                                                                         Moje žena Monika je rovněž SŠ,  úřednice na MěÚ.

Když jsme si plánovali svatbu, život jsme si i krásně nalajnovali a všichni známí i rodiče nás obou v nás viděli ideální a spokojený pár.

Zhruba před měsícem jsem zjistil, že je mi nevěrná. Snad bych na to ani nepřišel, ale v pátek večer, když nebyla doma, protože prý byla s kamarádkami na vínku, mi volal jakýsi anonym. Sdělil mi, že žena má poměr s někým z práce, řekl mi i jméno… Prý Ing. Milan Podroužek, vedoucí odboru regionálního rozvoje, tedy vlastně její šéf. Prý abych se přesvědčil, že mojí ženu jen nepomlouvá, mám se kouknout do jejího mobilu.Věděl jsem o něm od ní, že je má 35 let, že je ženatý a má dvě děti.

Zprvu jsem tomu ani nechtěl věřit, ale přece jenom ten červ pochybností začal hlodat a posléze jsem procházel pamětí zpět v čase a nacházel jsem stále více nesrovnalostí. Přesto jsem tomu nechtěl věřit.

Počkal jsem, až žena přišla, a ke svému úžasu viděl, že měla na sobě erotické prádlo, které normálně nenosí, ani když je se mnou. Byl jsem z toho mimo a začal jsem věřit, že někoho opravdu má. Ještě jsem se jí jen tak mimoděk zeptal:  „Moniko, hele… Tak mne napadlo…, jsem pro tebe ještě atraktivní?“ Překvapeně se na mne podívala a okamžitě řekla: „No to víš, že jsi Jirkooo? Co je? Stalo se něco?“

Místo odpovědi jsem se jí znovu zeptal: „Nemám se bát, že někoho máš?“                                                        „Neee, to víš že nemáááám…“, řekla přesvědčivě a ještě pro utvrzení své odpovědi dodala: „Nemusíš se bát, koho bych měla…? Mám jenom tebe“.

Nemohl jsem usnout a po dvou hodinách převalování se v posteli, kdy manželka vedle mne spala jako zabitá, jsem dal na radu anonymního telefonátu. Nejsem na to nijak hrdý, ale vstal jsem a podíval se jí do mobilu. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem něco takového udělal. Bohužel, moje obavy se bohužel potvrdily. Našel jsem tam jednu SMS od jejího milého, ptal se jí: „Mám si vzít pěnu do koupele“. Odpověděla mu: „Ano, to můžeš“. Za zprávami byli smajlíci. Jeden zobrazoval polibek, druhý úsměv. Nespal jsem prakticky celou noc a byl jsem na dně.  Byla to pro mne od ní brutální rána! Nemohl jsem se z ní hned tak vzpamatovat. „Bože, moje manželka se zamilovala do kolegy z práce, do svého šéfa a setkávají se a stoprocentně už mezi nimi probíhá sex. Přitom Monika pro mne byla vždy tím typem ženy u níž bych něco takového nejen nečekal, ale ani bych si to nepřipustil… Je milá, hodná, citlivá, prostě nikdy bych neřekl, že právě jí se může stát to, co by mne nikdy nenapadlo. A ještě mi lže, přetvařuje se. Vždyť jsem to byl v podstatě já, do si zprvu nebyl jistý naší společnou budoucností, vždyť to byla ona, která mne uhnala…

Pravda, s blížící se svatbou jsem na ní začal pozorovat drobné změny v jejím chování a také jakousi mírnou odtažitost… Mluvil jsem s ní o tom, ale Monika dělala, že prý se mi to jenom zdá, že všechno je v pořádku, že je to prý možná tím, že v práci má teď dost práce a také z těch svatebních příprav…

Po svatbě všechno probíhalo poměrně bez problémů a v klidu. Zařizovali jsme si můj, tedy již náš společný byt, bavili se o dětech, o společné budoucnosti.

Jenže postupem času jsem zase z její strany začal cítit ochabnutí, které se mi zdálo citelnější. Náš sex už nebyl tak vášnivý jako dřív,tedy z její strany určitě. Nejednou jsem se jí ptal, zda je všechno v pořádku, ale nikdy se mi s ničím nestěžovala a neustále zdůrazňovala, že když už se známe déle, že když už spolu žijeme, tak prostě některé věci jsou zkrátka jinak, že prý třeba sex už ona tak často nepotřebuje. Já se začal více snažit… Více jsem si jí všímal, vymýšlel nám různý program, zábavu, prostě aktivity, abychom spolu jen nesedávali na pohovce a nečuměli na telku. Bral jsem ji na výlety, navštěvovali jsme známé, chodili si zaplavat, zahrát třeba minigolf, bral jsem ji na večeře, do kina… Jsem zkrátka toho názoru, že jsem dělal co bylo v mých silách a rozhodně ji nezanedbával. V průběhu týdne to bylo ale horší, protože se vracím poměrně pozdě z práce a po mém návratu byla Monika vždycky už unavená a většinou se jí nic nechtělo podnikat.

Asi půl roku po svatbě začala být Monika k našim společným aktivitám stále více odmítavější. Při našich rozhovorech jsem samozřejmě občas zabrousil i k její práci, ptal se co kolegyně a kolegové, co dělá, co se děje na radnici… Jednou během jednoho takového našeho nevinného rozhovoru se jen tak mimochdem zmínila, že v práci je jeden kolega, inženýr Podroužek, který dokud byl s ní kolega na stejné úrovni, tak ho moc nemusela, ale když šel jejich šéf odboru inženýr Záruba do penze a Podroužek se stal šéfem místo něho, že se změnil a začínají si poměrně rozumět. V té chcíli jsem měl být více ve střehu, již tehdy se mi mělo v hlavě rozsvítit!

Monika totiž začala měnit styl svého oblékání, také v práci zůstávala poměrně dlouho, že prý mají fofr cosi dokončit, no a začala mít telefón stále i doma při sobě a na WC psala SMSky, což bylo slyšet. Ano, já tušil, že je něco špatně, ale nechtěl jsem si to vůbec připustit.

samozřejmě jsem si s ní o tom promluvil, ale ta mrcha (teď už ji tak mohu nazvat) se vykrucovala, do očí mi lhala, že s tím Podroužkem, kterého ale již označovala familiérněji „Milan“ nic nemá, co furt vidím, že je to jen její kolega a šéf se kterým si nyní zaplaťpánbu rozumí. No, na nějaký čas se vše uklidnilo.

Pak jsme ale jeli na dovolenou do Chorvatska a Monika k mému překvapení chodila navečer ven běhat po takové vyhlídkové cestě kolem pobřeží (Běhat předtím nikdy nechodila) a usínala se svým mobilem pod polštářem…

Po tom pátečním SMS-anonymu jsem ani nevěděl, jak bych se jí na to měl zeptat, navíc jsem jí nechtěl říct, že jsem se jí díval do mobilu.

V sobotu ráno jsem se ale rozhoupal a řekl jí tedy o anonymu, který mi kdosi poslal ze skrytého čísla, ale neřekl jsem jí o tom SMS v jejím telefonu. Monika z toho byla poněkud mimo, ale říkala, že z toho není vůbec nic pravda, že je to asi pomsta někoho z práce, kdo ji nemá rád. Mne už ale neobalamutila. Já už byl ale přesvědčený o tom, že opravdu někoho má. Moniku to docela rozhodilo a tak když se šla sprchovat, zapomněla si mobil v kabelce.

Nevydržel jsem to a zase jí ho prolustroval. Opět jsem tam našel šéfovu zamilovanou SMSku.

To už mne nasralo a když vylezla z koupelny, hned jsem jí to s tou SMSkou všpelil. Pochopitelně se urazila a vztekala, že jí lezu do mobilu, ale tu SMSku okecávala, že prý vůbec neví, kdo jí to píše a proč jí to píše. Pohádali jsme se a já se rozhodl, že na to tedy kašlu, ale že budu ostražitý a budu pozorovat cvrkot. tady již nešlo jen o citovou ránu z její strany, ale i o to, že ze mne dělá blbce.

V neděli mi volal anonym ze skrytého čísla znovu a ptal se, jestli se mi žena přiznala a co jsem s tím jako udělal. Byl jsem opravdu nasraný, takže jsem vlastně nic neřekl a telefon zaklapl. Ale sebral jsem zbytek sebevědomí a šel za Monikou, řekl jí znovu o telefonátu a vybalil jsem i ty SMSky.

Monika se mi skoro okamžitě přiznala. K mému překvapení na mne vybalila, že prý mi city, které jí dávám,  nemůže opětovat. Prý mě má ráda, ale že jistý cit ke mě se z ní vytratil, že prý je na váhách a musí se rozhodnout, co dál. Přiznala i, že Milan, tedy ten její šéf Ing. Podroužek v tom hraje roli. Byl jsem z toho konsternovaný. Sbalil jsem se a odešel na čas bydlet ke kamarádovi Vaškovi. Asi jsem se mu vybrečel na ramínko, také jsem se u něho ožral… A zhroutil jsem se.

Po týdnu jakoby mi dodal sílu bůh pomsty. Zkrátka na hrubý pytel, hrubá záplata. Blba dělat nebudu, rozhodl jsem se.

Ráno jsem se sebral a šel na radnici. Vpadl jsem do kanceláře s vizitkou: Vedoucí odboru regionálního rozvoje Ing. Milan Podroužek bez klepání. Jeho postarší sekretářka zůstala paf a jen zablekotala: Tam nemůžete, pan inženýr tam někoho má… Měl. Ano, měl tam mojí ženu. Sice se ani nelíbali, ani nedělali nic co by se vymykalo normě dvou kolegů či vedoucího a podřízené, ale seděla s ním u stolku v křesílku a popíjeli kávu.

„Jir…kooo?“  zmohla se na mé oslovení. On nevěda o co jde a protože mne asi neznal, vstal, chtěl cosi říci, ale v tom dostal ode mne ránu pěstí do nosu, až zapadl zpět do křesla. V té ráně byl můj vztek, má žárlivost a moje pomsta. Zatímco se mu hned spustila krev, já na něho zařval: „Ty jeden zasranej hajzle!!! Ty si ženatej, máš dva parchanty a místo aby sis hleděl tý svý, tak mi svádíš ženu a kurvíš se s ní!!!??? To si piš, že tohle se dozví nejen starosta, co tu má na radnici za hampejz, ale i tvoje ženuška!!!“ Řval jsem tam, jako zavalený horník, že se seběhlo pár lidí. Monika chtěla cosi říci, něco v tom smyslu, že jejich vztah před týdnem skončili, ale já na to nedbal a dost hlasitě jí řekl: „To je mi fuk, kurvila si se s ním, tak jsi kurva, dokonce proradná prolhaná kurva a já s takovou mrchou žít nebudu!!! Hned teď du k soudu pro formulář žádosti od rozvod. Jinak byt je muj, tak až příjdeš domu, sbal si věci a pakuj se kam chceš, já už tě v noci doma nechci ani cejtit!!! A vidět, jedině u soudu u rozvodovýho řízení, sbohem!!!“

 Setkali jsme se doma. bylo poledne. Prý si vzala v práci volno. Zapřísahala se, že její nevěra skončila. Říkala, že vlastně ani neví, proč se jí dopustila, prý jsem se jí odcizil.

Já už byl klidný, vůči Monice ale chladný. Měl jsem už vůči ní blok. Neoblomně jsem jí vyzval, aby si vzala věci a vypadla, třeba k rodičům, k nějaké kamarádce či na ubytovnu. Namítala sice vzdorovitě, že je u mne trvale hlášena, takže jí nemohu jen tak vyhodit. Já to sice připustil, ale rovnou jsem jí řekl, že chce-li u mne dál bydlet až do našeho rozvodu, ať se nediví, že si budu domů vodit ženské a klidně i holky z ulice, tak že jestli jí to nevadí…?

S brekem odešla, že prý si další dej přijde pro zbytek věcí a pak mi vrátí klíče.

A víte co bylo dál. Kdosi na radnici tuhle aférku vytroubil jeho ženě a ta jej vykopla také a nejen to, počkala si před radnicí na Moniku a normálně jí profackovala hubu, aby si prý pamatovala, že nemá svádět ženatého otce od rodiny… A nejen to. Po těchto dvou incidentech, aby zachovali dobré jméno radnice byla Monice nabídnuta okamžitá výpověď dohodou. Inženýrka nevyhodili, asi bylo jen bububu, dokonce se prý po asi dvou týdnech vrátil domů s prosíkem a byl vzat na milost.  A Monika, pcha… Co mi je po ní, po svini.