Dilema

+6

Na úvod říkám, že to není můj autentický příběh a ani jsem u toho nebyl. Jako inspiraci jsem si vzal výpověď jedné 18-leté holčiny (očividné blbky) která se s tím svěřila na jednom webu. Já to jen upravil do povídky. To jen aby mne snad někdo zase nekritizoval, že z žen dělám, jak jsou pitomé a že to není možné a reálné.

 

Jmenuji se Soňa, mám 22 let a třetím rokem každý den dojíždím do Prahy, kde studuji práva.

Předevčírem mi zavolala moje 18-letá sestřenice Aneta, dcera máminy sestry, tety Aleny, která bydlí sice v našem městě, ale s níž se vídám jen o rodinných oslavách či tradičních Vánočních návštěvách. Aneta chodí na gympl a vím, že asi před půl rokem dostala k osmnáctým narozkám od babičky garsonku na sídlišti, zatím co babičku, která je nemocná, si vzali strejda Vladimír s tetou Alenou k sobě do vilky. To já takové štěstí neměla. Musím zatím bydlet s našimi ve 3+1 a jsem ráda, že mohu mít alespoň svůj pokojík. Když jsem něco chtěla, musela jsem si na to vydělat o letních brigádách, zatímco Aneta nejen že dostala to vlastní bydlení, ale otec jí ještě platí náklady na tu garsonku. Prostě já a Aneta jsme každá jiná a tak mne to nikdy moc netáhlo s ní kamarádit. O to víc mě překvapilo její zavolání. Prosila mne, že prý má dost velký problém o němž nechce s rodiči mluvit, ale že bych jí mohla já, jako budoucí právnička pomoci. Souhlasila jsem, prosba příbuzného se neodmítá, navíc jde jen o radu, tak proč ne. Domluvili jsme se na jednom podvečeru až já už budu z Prahy doma.

Když jsem zazvonila u jejího bytu, otevřela mi a jen jsem vlezla do předsíně, Aneta mne objala a rozfňukala se.

„Co je, Aneto? Stalo se něco?“ vyzvídala jsem starostlivě.
„Poď dál, posaď se, chceš kafe?“ zeptala se, když e zklidnila.
Jo a dvě kostky“, odpověděla jsem.

Sedla jsem si do křesílka a vyčkala, až přijde. Ta chvíli přinesla na tácku dva šálky kávy, postavila je na konferenční stolek a sama si sedla na gauč, co tu zůstal po babičce a na němž asi Aneta normálně i spala.

„Tak o co jde?“ zeptala jsem se.

„No, víš…, jak bych to formulovala…? Prostě před třemi týdny se mi stala věc, kterou furt nedokážu pojmenovat… Nevím, jestli to bylo znásilnění a nebo něco jinýho. Jestli s tím jít na policii nebo ne…“ spustila Aneta.
„Abych tě uvedla do obrazu… Víš, mám kluka…, přítele…, Pavla… Chodíme spolu už tři roky vod mých patnácti. Pavel je vo rok starší než já, taky chodí na gympl, letos maturuje… Pavla miluju a von mě. Von Pája je hrozně hodnej a není takovej ten votravnej žárlivec… Nikdy neměl problém s tím, že si píšu i s nějakejma jinejma klukama. Asi před dvěma měsíci sem si začala psát s klukem, kterýho sem znala předtím už rok. Znala sem ho právě přes mýho Pavla, protože to je vlastně jeho kamarád. Psali sme si v pohodě… vo škole, vo cestování, vo filmech nebo muzice a tak…“, pokračovala Aneta. „Na téma“sex“ došlo jen jednou. Chvíli sme si psali jen o tom, co se nám stalo vtipnýho a tak. Z mý strany sem ho brala jen jako kluka se kterym se bavím jako s kamarádem.“

„Před třema nedělema takhle jednou večer sem mu napsala, že se docela nudim. Bylo to vo půlnoci z pátku na sobotu a už sem pomalu šla spát. On se mě zeptal, kde bydlím? Já to brala jako ze srandy, protože tohle mi psal pokaždý. Tak sem mu už poněkolikátý napsal svou adresu. Jenže já netušila, že mi za 5 minut pošle fotku, že je v autě a jede za mnou. Lekla sem se a začala pomalu vyšilovat, protože od něj ke mě mu cesta trvá tak čtvrt hoďky.
No samozřejmě, že po chvilce už byl před barákem. Víš, já nejsem typ člověka, co by někoho poslal do háje, tak sem si řekla: Fajn, udělám mu kafe, pokecáme…“
Vzala jsem ho teda dál, jako teď tebe a von trval na tom, že si pustíme film. No a pak to začalo… Celou dobu při filmu na mě dorážel, furt sem ty jeho ruce dávala pryč, řikala mu, ať toho nechá a kroutila hlavou, že „ne“…
Bohužel stejně nepřestal a když byly 3 ráno a já byla už úplně hotová a unavená, tak už jsem neměla sílu mu dávat ruce pryč a von na mě sahal čím dál víc. Bylo mi jasný, že von jen tak nevodejde… Nechala sem ho teda, už tak mě bolelo, jak mě chytal, tak sem ho nechala ať si dělá co chce.
Jakmile dosáhnul svýho, vodjel a mě se zmocnila panika, protože sem nevěděla jestli sem právě podvedla svýho Pavla nebo ne…“

Až do té doby jsem seděla a poslouchala udiveně s pootevřenými ústy, co to má sestřenice vypráví. Teprve když to dopověděla, spustila jsem já: „Aneto? Tak chlap tě znásilní a ty řešíš, jestli jsi podvedla svého přítele? Být tebou, tak řeším policii a né nevěru!“

„Řeším to, protože sem z toho zmatená a nevím co si myslet, ani sem to ze začátku nebrala jako znásilnění“, odpověděla.

„To je ale dost divná historka…  Kolik je tomu klukovi co ti to….? A sex ste tedy jako měli nebo zůstalo jen u osahávání? Nebo bylo něco víc?“ vyzvídala jsem.
„Je mu devatenáct jako Pavlovi… a jo, došlo k tomu, že jsme šukali„, odpověděla mi a sklopila zrak.

Zamyslela jsem se a v duchu si o ní myslela, jaká je blbka. „No…, jako znásilnění bych to nebrala, protože jsi mu prostě dostatečně kategoricky nedala najevo, že ne. Kdybys šla na policii podat na něj trestní oznámení, vyslýchali by tě jako oběť trestného činu. Neboj, vyslýchala by tě policistka, ale asi by se také divila, proč jsi mu neuměla dát dostatečně najevo nesouhlas. Měla jsi vyletět, třeba mu říci: „Di do prdele! Co to děláš!? Sbal se vypadni! A kdyby nechtěl, nebo šel po tobě, měla jsi začít ječet, volat o pomoc. Ale tys nic z toho neudělala, nic proti tomu a von to zkoušel jako typický lovec… No, milá zlatá, nevím, zda bys s tím uspěla na policii. A tím, že jsi proto tomu nic neudělala, tak si myslím, že toho svýho kluka jsi vlastně podvedla.“

„Ale Soňo, co sem měla dělat? Měřim 160 centimetrů a vážim 55 kilo, von má tak 190 cenťáků a váží skoro 90 kilo… Je nabušenej, chodí prej vod patnácti pravidelně do posilovny…“, hájila se. „Ze začátku jsem mu jen dávala pryč ruku. Pak když se snažil vo něco víc, tak jsem mu řekla: „Nech toho, sem unavena, asi by jsi měl jet domů.“ Já už neměla ve 3 hodiny ráno vůbec žádné síly na to, abych se bránila…“
Dávala sem mu najevo, že ne, myslím, ale já se s ním nechtěla prát, protože sem se bála, že by se mohlo stát něco horšího…“

„Hele, Aneto, já stijim na tvé straně…, jako sestřenice i jako ženská, ale jako budoucí právnička zvažuju, jak by reagovala na tvé udání policie… Víš, oni jsou opatrní… Víš kolik mají případů, které se pak ukážou jako křivé nařčení… Ztrácí tím čas a pak když se ukáže, že to bylo jinak, dotyčná se tváří jako že vo nic nejde… Jenže ono jde. Pak ten křivě obviněný zase zažaluje tu, která ho dostala do maléru… Proto musíš mít hmatatelné důkazy a pádné argumenty. Chyba třeba je, že jsi celé tři týdny nic nepodnikla a mlčela. Víš, jako sorry, ale říkala jsi mi, že on to zkoušel celou dobu… To holka musíš vyletět a říci mu to jednoznačně! To nebyla hra ta tlapkování, že mu jen odsuneš ruku…“, vysvětlovala jsem Anetě a v duchu jsem si pomyslela, jak ta Aneta je jednoduchá a naivní holka.

„Aneto… Neměla sis s ním vůbec psát, to je ta dnešní doba… Lidi spolu neumí mluvit a normálně se zabavit… Pozveš ho k sobě domu… Snad kdybys důrazně řekla „Ne“, tak by třeba pochopil a šel… Jo, přítele jsi tímhle podvedla“, rekapitulovala jsem to a dodala: „Příště zapoj víc rozumu a asi bys to měla říct tomu svému Pavlovi. Bude to k němu fér„.
„Heleď, pokud jsi mu řekla jasně“ NE!“ a bránila jsi pohlavnímu styku a on na tebe přesto dorážel až dosáhl svého, tak znásilnění to určitě bylo, jdi na policii a řekni to příteli. Víš, hodně lidí si myslí, že znásilnění probíhá, že ženskou přepadne někde v parku nebo v průchodu s nožem v ruce, ale tak tomu nebývá… Největší procento agresorů je z řad osob, které známe. Problémem je, že až policii řekneš, že sis ho o půlnoci pozvala domů, protože ses nudila a on tě pak znásilnil, tak začnou jejich pochybnosti… Víš, normální chlap, tedy pokud není magor nebo není opilý, kdy neví co dělá, by se hned sbalil, kdybys byla důraznější, protože málokdo chce mít průser, popotahování po policajtech a soudech a pak si jít na pár let sednout za znásilnění…

„Jak sem to měla vědět, dyť já ho znala už předtím, párkrát jsem s ním jela i domů ze školy a nikdy od něho nebyl ani náznak toho, že by mě chtěl…“, pronesla sestřenice.

„Ale Aneto, co chceš řešit po třech tejdnech? Teď už nic nevymyslíš… Žádnej chlap za tebou v noci nepojede jen pro tvý krásný oči…, ty ses mu naservírovala jak na stříbrným podnosu a pak se divíš? Vzal to jako návrh, když jsi mu psala, že se nudíš a ještě mu sdělíš adresu. A nahlásit jsi to měla okamžitě a né mi to říkat po třech týdnech. Holka, příště musíš být opatrnější a navíc, pokud máš přítele, tak to také od tebe nebylo vůči němu hezké, že si zveš v noci domů jiné…“, vysvětlila jsem jí káravě.
„A teď, mezi námi děvčaty, popiš mi to, co se stalo, protože na to by se tě ptala i policejní vyšetřovatelka a možná i psycholožka… Ale po pravdě. nesmíš si vymýšlet a nic zamlčet“, řekla jsem a vzala ji za ruku.

„Měla sem na sobě tričko a kraťásky… Prostě mě tady na tomhle gauči tak nějak vahou svýho těla svalil a najednou mi rukama zajel pod tričko a ty jeho ruce byly takový nenechavý, zvědavý, prostě najednou mi prsa hladil, pak mačkal, taky mi tak nějak žmoulal bradavky… Doprdele, já ani neviiim“, vykřikla plačtivě. „Najednou sem něla to tričko až u krku a von mi prsa cucal. Nechtěla sem to, ale nebylo to nepříjemný Pak ze mě nějak stáhnul kraťasy a sám byl najednou bez kalhot v boxerkách a… Já vlastně nevim, bylo to jako ve snu… Dostal se mi rukou mezi nohy a dráždil mě tam… Jo, vzrušilo mě to, jestli tohle chceš slyšet. Když mi dráždil na poštěváčku, tak už jsem mu vůbec neodporovala. Pak ze mě stáhnul kalhotky i von byl najednou nahej a stál mu… Měl ho většího než ho má Pavel…
Pak ho do mě natlačil a přirážel…“
popisovala to Aneta.

„A ty co? Ty jsi se nebránila, nekřičela, že tohle nechceš? Ty jsi jen ležela a držela?“ páčila jsem to z ní..

„No jó… a co sem měla dělat? Ono to nebylo nepříjemný, vlastně to pak bylo až moc příjemný…“  lezlo to z Anety.
„Takže jsi měla orgasmus?“ pohlédla jsem jí zpytavě do očí.
„No…jó, měla“, přiznala.

„A co bylo pak? Vytříkal se ven  nebo do tebe?“ vyzvídala jsem.
„Do mě, blbec, naplno to do mě pustil a já nemohla proti tomu nic dělat… Von ho ze mě ani nevyndal a šukal dál… Udělal mi eště jedno číslo a i pak se do mě zase vysemenil… Teprve pak toho nechal, vstal, voblíknul se, řek jen: tak ahoj, zase až se budeš nudit, zavolej… A nepochybuju, že mě zavoláš, načež vypadnul“, dostala se do finále svého vyprávění.
„Tak že on ani neměl kondom?“ zeptala jsem se pro jistotu znovu.
„Jó, dyť ti to řikám, prostě to do mě pustil a dvakrát, debil
a ani se nezeptal jestli beru prášky!skoro odsekla naštvaně.

„To, jestli jsi měla orgasmus je ale naprosto irelevantní. Orgasmus nebo jakákoliv „pozitivní“ fyziologická reakce se může dostavit, i pokud tě přepadne a znásilní smradlavý feťák v parku. Tělo reaguje na různé podněty různě a to, že žena je při znásilňování vlhká a že to fyzicky dospěje třeba až k jejímu orgasmu, není vůbec výjimečný případ. Je to bohužel i jeden z důvodů, proč drtivá většina žen znásilnění nenahlásí. Bojí se, protože když byla vlhká a udělala se u toho, tak to přece nebylo znásilnění, to se jí to přece muselo líbit. Přitom dost často je znásilnění s orgasmem pro ženy dvakrát tak traumatizující, protože u toho jednak trpí psychicky a i fyzicky, jednak se tím spíše nevyznají v tom, proč to tak bylo, obviňují samy sebe z toho, že jsou zvrácené, divné, nemocné. Ale to tělo si udělá své… „, vysvětlovala jsem sestřenici odborně.
„Ale Aneto?! Opravdu to bylo tak, jak jsi mi to teď popsala? Nekecáš mi třeba a hryže tě svědomí?! Pustila jsi kluka o půlnoci k sobě domů? Pustila. To je ale jasná pozvánka k sexu. Mě přijde, že tě začalo hryzat svědomí tak se snažíš sama v sobě najit řešeni tím, že jsi to nechtěla a on tě znásilnil. Přitom jsi celou dobu a těch momentů „ano ne“ bylo spoustu, nemusela jsi mu psát adresu, nemusela jsi ho pustit dovnitř, mohla jsi ho po určité době vypakovat, mohla jsi třeba na něj začít řvát nebo volat o pomoc a bránit se. Jak říkám, oni i policajti by se na to tak dívali… Budou si myslet, že kecáš, sex jsi chtěla a teď se to na něj snažíš svalit. Nebo komu chceš vysvětlovat, že jsi domů pustila chlapa o půlnoci na kafe?

„Hele, je mi 18. Nejsem holka, co lítá po barech a bere drogy a píchá s každým. Sem holka, co byla celé 3 roky věrná jednomu klukovi. Nikdy bych ho nepodvedla.
Ale kamarády si normálně zvu domů. Ty děláš jako kdyby mi bylo 40 a byla bych vdaná. To bych neřekla ani slovo. Ale já sem mladá holka, co má kamarády a chce žít normální život. Jo, sem blbá, že sem mu tu adresu napsala a že sem si ho vzala domu, ale nikdy mě nenapadlo, že by to vzal vážně“,
rozčilovala se Aneta.

„A žádný svědomí mě nehryže. Mohla sem ho vyhodit, ale věřila sem mu, znali sme se dlouho. Jezdila jsem s ním ze školy a když byla nějaká párty, tak jsme spolu kecali a tak.

Mě by zajímalo, co bys řekla třeba někomu koho znáš, kdyby se mu to stalo? Von mě nikdy nepřitahoval.“

„Co bych řekla? Řekla bych: Tak jestli jsi mu řekla jednoznačně „NE“ a že nechceš, tak potom ano, šlo o znásilnění a udej ho. Pokud jsi tomu ale nechala úplně volný průběh, nebránila ses fyzicky ani slovně, tak sotva jde mluvit o znásilnění.

Ale ten dotyčný „kamarád“ bude asi taky dost velký blázen, když ojede na 1.dobrou  kámošovu holku. Jo a přítele jsi podvedla, řekla bych“, řekla jsem Anetě od plic.

 

„Jen tak mimochodem“, začala zase sestřenka, „mám taky kámoše, který vojedou všechno, co dejchá a nevyleze na strom a ani s jedním sem náhodou nešukala, i když sem s nima jednou spala ve stejnym pokoji… Asi budu nějaká vadná“.

„Nejsi vadná, jen hloupá husa, Aneto… Nauč se říkat NE a nezvi si nadržený chlapy k sobě domu po půlnoci. Oběti znásilnění si za to nemůžou, ale některý tomu očividně velmi pomahají“, řekla jsem jí.

„Cítíš se jako znásilněná? Asi ne viď ?  Říct mu: dělej si co chceš, to určitě každému dojde, že sex nechceš“, použila jsem ironie.
Takový kluk sbírá zářezy a pro něj byla informace o nudě jasná pozvánka… Jako lovec nevěřil, že to fakt nechceš.“

„Tak si to zase zrekapitulujme….“, pokračovala jsem.

O půlnoci jsi byla sama a napsala tomu klukovi, že se nudíš. Bez okolků jsi mu sdělila svoji adresu. On přijel a ty jsi ho pustila dál.

Pak jsi mu na jeho přání dobrovolně pustila film a sedla jsi si přímo vedle něj (soudě dle toho, že jsi mu pak různě sundávala ruce z různých částí vého těla, to znamená, že jste byli těsně vedle sebe, pokud on tedy nebyl potomek Saxany, že by na tebe dosáhl na křeslo…  Toto jsi vydržela 2-3 hodiny, aniž bys ho vyhodila nebo zavolala svému příteli, že se známý nechce hnout, asi jako film jsi vybrala Pána prstenů nebo něco s podobnou délkou, co“, byla jsem ironická.

„Když na tebe pak po 3 hodinách stále dorážel, řekla jsi mu „že asi by měl jít domů“ . Jenže to opravdu není NE, JDI OKAMŽITĚ ODSUD!!!

On pak odešel až kolem 4 hodiny ranní tzn. že ten sex nebyla tříminutová násilnická rychlovka a velmi pravděpodobně on neodešel ihned po aktu vykopán ze dveří…
Bohužel se mu pravděpodobně nedá dokázat vůbec nic. On nepřekonal jedinou překážku kromě tvých nesmělých paží a na policii bych se raději neztrapňovala, promiň… a teď ti na to řeknu svůj vlastní názor:
Já teda nevím, ale Aneto,mě to jako znásilnění nepřijde..

Možná to řešíš až teď, protože se cítíš provinile.. Psát si s jiným, no když mám přítele, nevím proč bych si měla psát s jinými, ale ok, dejme tomu, že na tom nic není, ale už od té věty, že večer nudíš, a nechat ho dojet, tak to by normální ženská prostě neudělala! A když teda už tak nějak dojde k určitému nedorozumění, tak bych u domu řekla, sorry, ale blbě jsme se pochopili, pokecala 15 minut a ahoj..

Takhle jsi si ho pozvat domů na kávu, pak si s ním pustit film.. Jako ne, je ne, je pravda, ale hodně mi připomínáš moji známou…

Ta byla tak naivní, že když třeba na zábavě k ní přišel muž, a celý večer se s ní, bavil, objednával, pití, ona naivně si ještě domlouvala s ním odvoz, chichotala se s ním, odjela s ním, a pak se divila, že prostě si myslel, že má o něj zájem, když celý večer kolem něho poskakovala, a pak se divila, že ji chtěl třeba políbit. To už ne, ale poskakovat okolo něho, řehotat se, nechat si objednat pití,, nechat se zavézt domů, protože neměla odvoz to jo…

Prostě nemám zájem, tak prostě nedělám nátlaky na chlapa, nevím no…

Znásilnit, tě možná mohl, ale nikdo u toho nebyl, nikdo neslyšel, jestli si jsi křičela: Nech mě, ale jako ležet někde a dívat se na film a nechat se otlapkávat…, nevím, tak si měla prostě něco říct, křičet: Nech mě! Odejdi! a ne jako co, už jsem unavená, nějak to dopadne.

A provinile bych se cítila, ale je to můj názor. Já bych totiž, takhle v noci s chlapem nekoketovala, že se nudím, a prostě pokud by už posílal nějaké foto, že by měl dojet, tak razantně, NE!

Já mám spíš pocit, že se ti ten jeho zájem líbil, že si s ním koketovala a teď prostě měníš situaci, aby sis to ulehčila.. to svědomí! Takže heleď, Aneto, zapomeň na to, tomu tvému klukovi to neříkej. Já už bych se v tom nepitvala, každý z nás za mlada udělá nějakou blbost ze svý naivity a nezkušenosti. Takže budiž ti to poučením pro příště. Ten kluk v tom viděl jasný signál, takže za znásilnění bych to nebral, spíš za tvou hloupost. Víš, jsi plnoletá, mě je o jedno… Fakt si dělej co chceš, ale jde o to, že tady vidíš jako to dopadá a můžeš ještě mluvit o štěstí. Užívej si život, omlouvej to tím, že jsi mladá a chceš se bavit. teďka jen doufej, že si to ten týpek nebude chtít s tebou zopakovat pod pohrůžkou, že se to jinak ten tvůj Pavel dozví, jak jsi zaháněla noční nudu… Pouč se z toho a vymaž toho týpka nejen z telefonu, sociálních sítí i ze života. Buď ráda, že nejsi ještě ke všemu těhotná, protože to by byla teprve sranda!“

 „No, víš Soňo, to je to… Já už před tejdnem měla dostat menzku a nic“, řekla mi zdrchaně skoro šeptem a dodala. „Hlavně, prosím tě, nikomu to neříkej!“

 

P.S: Povídkově upraveno podle skutečnosti.

 

 

 

Bookmark the permalink.

3 Comments

  1. +2

    nějak moc překobinované a člověk se v tom ztrácí. Pak ten popis toho orgasmu a znásilnění, jak by to ta holka četla z nějaké policejní příručky. To dost degradovalo tu povídku. Kdyby to bylo jen o tom popisu a výslechu ok. ale fakt nechápu, jak nám musí fanyn pokaždé udělat pořádnou přednášku tu o ovulaci, tu o orgasmu při znásilnění. Mimochodem policajti mají jeden odstrašující případ, když probírají znásilnění. Jedna policistka odložila podezření ze znásilnění s tím, že se přece stává v špinavých uličkách za aktivního odporu ženy, při kterém jí je ublíženo fyzicky. Takže jelikož poškozená pozvala toho údajného násilníka k sobě domů a měli pak sex v posteli, i když u toho říkala ne, a aktivně nevyvíjela odpor a nenechala si tak víc ublížit… nejde o znásilnění. A tenhle výklad ukazují všem začínajícím policistům, jak se to nemá dělat.

  2. 0

    Aha takže podle tebe, když se holka urazí a v polovině soulože se svým pravidelným milencem, se kterým se schází roky řekne ne a on ještě dvakrát přirazí, tak se jedná o znásilnění a měl by jít do basy?

  3. 0

    Rendo sorry ale ty jsi opravdu vůl. Není na tom nic překombinovaného a už vůbec nevím jak bys očekávall, že bude holka své sestřenici popisovat údajné znásilnění.
    podle mě je to napsáno dost dobře, jenom by to nemuselo být celé kurzívou, jinak docela fajn příběh a rád si přečtu další. Inspirace v běžném životě je hodně, těch příběhů na téma podvedla jsem manžu a teď nevím co dělat, stydím se, ale chci si to zopakovat je fakt hafo. Předělat to do formy povídky a dopsat k tomu to šukání je skvělý nápad a získá to nádech reality.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *