Vlekař

Konečně sobota! Vstávám za tmy, jelikož chci být první na sjezdovce. Sníh je nádherně prachový a sjezdovka je pod ním ještě zmrzlá. Užívám si to na plno a řítím se do menší fronty na vlek. Natahuji krk, abych zjistila, kdo obsluhuje kotvy. Neznámá tvář, že by nový vlekař? Sakra, takový fešák a ten úžasnější zadek! Trochu nemotorně jsem nastoupila na příslušné místo, aby mi mohl podat kotvu. Má nebesky modré oči a zářivý úsměv. Z pod čepice mu čouhají neposedné blond vlasy. Nejspíš se tak usmívá na každého. Je nový, chce se zalíbit. „Dobrý den,“ zdravím ho plaše. „Dobrý, říká…