Pátek třináctého

Stalo se to v červenci minulého roku, kdy mi bylo rovných 40. Byl jsem takový tolerantní až blahosklonný optimista. Do svých pětatřiceti jsem byl starým svobodným mládencem. Né že bych nevyhledával ženskou společnost, pár známostí jsem měl, ale vždycky to vydrželo tak rok, rok a půl. Mám rád vodu, les a slunce a snad i proto jsem už řadu let naturistou. Svým založením jsem ale spíš domácký typ a taky trochu kutil. Rád rybařím a sbírám v lesích pěkné samorosty. Mým velkým koněm je také amatérská astronomie. Mam malý hvězdářský dalekohled se stativem, který přibližuje až 525× a protože je jen 80cm dlouhý a lehký, beru si ho v létě na víkendy s sebou, protože ve městě je nejen prašný, ale v noci i světelný smog .Kina, divadla, koncerty, plesy a vůbec tzv. noční život mne nelákají. Ženy, se kterými jsem chodil byly buď domácí typy, ale nesdílely se mnou naturistické založení a naopak ty, které jsem poznal v nudistických zařízeních byly sice naturistky, ale také milovnice oné mnou zmíněné kultury a nočního života.

Před deseti roky jsem se právě na Velkém Dářku seznámil s Markétou, tehdy 20letou studentkou pedagogické fakulty v Hradci Králové. Byla sice o 5 cm vyšší než já (já měřím 175 cm) je takovým tím festovním typem ženy, které chlapi přezdívají „kobylami“ nebo „kyrysarkami“. Jenže mě se to líbilo. I když vypadala na maminu od dvou dětí, byla svobodná a bezdětná. Nějak jsme si padli do oka. Byla taková veselá, ale jinak celkem klidná a rozumná holka. K naturismu ji prý přivedla starší sestra a tu zase její manžel, kterého jsem trochu znal. Je sice pravda, že mezi námi nezaplála taková ta ztřeštěná láska na prvý pohled. Chvíli jsme jen kamarádili než jsme spolu začali jezdit na víkendy a dovolené po vlastech českých a moravských. Ať tak či onak, Markéta byla mou krevní skupinou. Když jsem se jí ptal, co na mě vlastně vidí, když jsem o patnáct let starší, vždycky mi odpověděla, že ona není na své mladé vrstevníky, protože to jsou většinou lehkovážní a nezodpovědní fanfaróni. Prý ji vždycky přitahovali spíš starší muži jako já, ale né ženáči. Pokud šlo o náš sex, nikdy jsem nebyl žádný nenasytný hřebec s velkým vybavením, ale Markétě to nijak nevadilo. Sice přiznala, že se mnou nemůže dosáhnout při souloži orgasmu, jenom když jí dráždím poštěváček jazykem a mám přitom palec v pochvě a ukazováček v jejím konečníku, to se prý udělá, ale že prý není neuspokojená. Když v červnu před třemi lety odpromovala a stala se Magistrou, měli jsme za sebou už více jak tříletou známost. Byla to právě Markéta, která mi navrhla, vlastně mne přesvědčila, abychom se vzali a už konečně žili spolu. Ona je totiž z Městce Králové a já zase z Kutné Hory. A tak jsem se ve svých 38 letech vzdal svobody a Markétku nastěhoval do svého bytu 2+kk na sídlišti. V září téhož roku se pak má žena stala paní učitelkou na prvním stupni jedné ze základních škol a já byl rád, že jsem si ten chomout dal nasadit, protože ona je nejen čistotná a pořádkumilovná, ale také umí docela dobře vařit a to chlap mého věku již oceňuje.

Naše manželství bylo a vlastně pořád stále je svým způsobem harmonické. Bohužel, od července 2007 má jednu skvrnu… Asi po roce a půl Markéta přišla s tím, že vysadila antikoncepci, že už by byla ráda, kdyby náš byteček nezůstával stále prázdný. Nebyl jsem proti, blížila se mi čtyřicítka a na to být tátou jsem věk už měl. Po půlroce skoro denního souložení se ale mimčo nedostavovalo, ale rozhodli jsme se rozhodli nechat to zatím na přírodě.

S manželkou Markétou jsme o loňském červenci vyrazili na dva týdny na Velké Dářko, abychom si nejenom odpočinuli, ale abychom také dodali šťávu našemu již pětiletému vztahu, který se v každodenním shonu stával postupně fádním. Já jsem se navíc moc těšil, přiznávám, na spousty krásných ženských, které tam budu moct po očku sledovat, a na pravidelný přísun sexu poskytovaný mojí mladou ženou. Tímto přísunem jsem si byl jistý, protože už předem vyjádřila své přání dospět se mnou po dlouhé době k jejímu orgasmu. Má přítelkyně je v posteli skvělá, i když jsem byl její první a doposud jediný chlap, se kterým spala, ale kromě tří nebo čtyři malých orgasmů z našich milostných začátků nemohla při sexu dosáhnout svého kýženého cíle. Někdy jsem se cítil provinile, ale Markéta mě uklidňovala, že to není mnou a že se to určitě spraví. Třeba teď u toho velkého rybníka v nudistickém kempu. V kempu jsme si našli jedno hezký odlehlý místečko, kde jsme postavili náš stan. Dovolená nám probíhala v klidu a zcela normálně podle našich představ.

Milovali jsme se ve stanu asi obden, a i když její orgasmus stále nepřicházel, byli jsme oba spokojení.. V ten den však také přišlo jedno zklamání, když na našem odlehlém místečku vyrostly dva stany, které patřily nějaké partě tří docela hlučných kluků a dvou holek, což jsme oba nelibě nesli. Já jsem ale byl rozmrzelý přece jenom asi víc, protože z těch tří kluků, kterým mohlo být tak 16 až 17 let snad ani jediný nebyl vyloženě nepřitažlivý, spíše naopak. Trochu mě uklidňovalo, že Markéta z jejich přítomnosti také nebyla nadšená a že jsem věděl, že takové ty frajírky bytostně nesnáší, i když… to víte, ženská, však si je nenápadně obhlížela, hlavně to, co mají mezi nohama, což mi nemohlo uniknout. Ale jinak jsem si říkal, že ti kluci po mé ženě očumovali zcela zbytečně. V noci se naše obavy naplnily. Ti kluci a holky byli opravdu dost hluční u ohně, který rozdělali nedaleko našeho stanu. Navzdory tomu jsme si ovšem neodpustili naše pravidelné milostné číslo, při kterém jsem si uvědomil, že jsme si vlastně ani nemuseli hledat odlehlé místo, protože náš sex je tichý a klidný, tudíž zvenku nevnímatelný. Uspokojen jsem usnul a spal nerušeně až do rána.

To ráno už jsme ani jeden neměli chuť na toho druhého, první příznak příliš dlouhé dovolené. Seděli jsme před stanem, v klidu snídali a probírali plán desátého dne dovolené, když se najednou začínalo za velkého hluku vzbouzet i naše adoscelentní sousedstvo. Jen jsme je nevraživým pohledem sledovali. Když tu najednou ten nejvypracovanější a nejcharismatičtější kluk nám ukázal svůj bílý zadek. Kdyby ale jenom to! On se otočil a popošel pár kroků směrem k nám, tedy spíš ke šňůře, kde visely jeho plavky, které si záhy navlékl. V samotném kempu totiž ještě nudistický areál nejí, až u rybníka. Celé to trvalo jenom pár sekund, ale parta kluků znatelně utlumila svůj hluk a všichni, včetně mě se podívali na Markétu. Ta naopak koukala přímo do rozkroku toho exhibicionisty a sklopila svůj zrak teprve až když měl na sobě své plavky. Úplně se zapomněla. Není to moc příjemný pocit, když vaše manželka nestydatě zírá na péro, které má snad i v klidu větší rozměry než to vaše v plné síle. Usmyslel jsem si jí to vyčíst hned, jak se kluci odejdou koupat, ale Markéta byla rychlejší. Vzala mou ruku a položila si ji mezi nohy, kde jsem i přes kraťásky cítil teplo a hodně vláhy. To mě dostalo, v tu ráno jsem nechal výčitky výčitkami, potlačil myšlenku, že její vzrušení vyvolalo vlastně velké péro toho krasavce, a přesunul se s ní do stanu, kde jsme si to skvěle rozdali. Její orgasmus se ale bohužel nedostavil ani po této vzrušující situaci. No jo… Byl zrovna pátek 13. a mne to mrzelo o to víc, že bylo 13. července, zrovna v den, kdy je Markéty a má žena měla svátek.

Pak nás ti kluci viděli na louce u vody na nudistické „pláži“. Byl jsem ve střehu a neušlo mi, jak jim oči svítí jako mlsným kocourům, když mohli mou ženu vidět úplně nahou. Seděli sice opodál na své dece, ale občas se k nám dívali, cosi si říkali a pak se bujaře zasmáli. „Puberťáci, vidíš jak si tě okukujou, jak tě hltaj očima?!“ nevydržel jsem to a projevil svou žárlivost. „Ale prosím tě… Ty naděláš. Jsou to mladý kluci, ještě takoví pitomečci“, uklidňovala mne Markéta a nevšímala si jich. Asi po půlhodině válení se na dece pronesla moje žena prosbu: „Nedošel bys ke stánku v kempu pro zmrzku? Takovou tu v těch zabalených kornoutech…?“ Nebyl jsem nadšený, ale Markéta měla svátek a co bych pro ni neudělal. Ač nerad, zvedl jsem se, oblékl si trencle, nazul sandály a vydal se k našemu autu, které stálo kousek od stanu, abych si z něj vzal peněženku. Schovával jsem ji tam výdycky, když jsme šli k vodě, protože vykrást stan není problém. Koupil jsem dva kornouty, šel zase zamknout do auta peněženku a se zmrzlinou jsem mazal za Markétou. Určitě jsem nebyl pryč déle jak čtvrthodinku. Když jsem se vrátil na louku, má mladá manželka skotačila v kruhu těch tří kluků a dvou holek a pinkala si s nimi takovým velkým nafukovacím míčem. Když jsem ji zavolal, dával jí zmrzlinový kornout a zpytavě na ni hleděl, asi hned pochopila ten pohled jako výčitku a tak řekla: „Sou to docela fajn kluci, Jirko. Pozvali mě, abych si s nimi šla zapinkat. Pojď, já vás představím a zapinkáš si taky“, řekla naprosto bezelstně a nečekajíc na můj souhlas, vzala mne za ruku a táhla k nim. Bylo blbé nejít a tak jsem s ní šel jako poslušný pes. „To je Vašek, tohle David, to je Klára, tohle je Iveta a tady je Adam“, představila nás, jako by to byli její staří známí. Pak ukázala na mne a pronesla: „Tohle je můj manžel Jirka“. Pak jsme si všichni jako blbci pinkali nejprve na louce a potom i ve vodě. Když jsme vylezli, Markéta chtěla abychom si naši deku přisunuli k nim. Zase jsem nemohl odporovat, abych nevypadal jako starý mrzoutský dědek nebo žárlivec. Hráli jsme prší a kecali o všem možném. Ty dvě holčiny se s mojí ženou bavily jako by jí bylo tolik co jim a měly na ni dost všetečné otázky jako: „Hele, Markéto, kolik ti vlastně je? A ty seš učitelka? To učíš na základce? A vodkaď vlastně ste? Jak dlouho už ste manželé? A kolik je jemu (myslely mne)? Ty seš ale vyšší než von…? Kolik měříš? Kde ste se seznámili?“ a moje žena jim pravdivě odpovídala se svatou trpělivostí, takže se všichni dozvěděli nejen kde bydlíme a čím jsme, jak jsme staří a kolik měříme, ale také že ještě nemáme děti, že je chceme a že na tom asi půl roku a zatím bezúspěšně pracujeme. Když pak ještě zjistili, že má Markéta zrovna svátek, všichni jí gratulovali a všichni mi ji ožužlávali. Holky na tváře, ale kluci, to se ví, na ústa.

Když jsme se šli koupat, Adam byl svými kamarádkami poslán pro zmrzlinu jako předtím já a Markéta se rozhodla, že zatím do vody nepůjde, že se bude opalovat a vykoupe se později. Já s Davidem a Vaškem jsme si zaplavali kousek dál na rybník, holky zůstaly při břehu. Když jsem připlaval zpět, byl už i Adam zpátky a klečel u mé ženy. Vylezl jsem nenápadně z vody o kousek dál, aby si mě nevšimli. Markéta ležela na břiše a ten kluk jí olejem natíral záda. Asi ho o to požádala nebo se jí sám nabídl, nevím. Na tom by nebylo nic divného, jenže vzápětí mne upoutalo s jakou nestydatou důkladností se věnoval jejím hýždím stehnům. A Markéta? Hezky držela. Navíc ho to určitě vzrušilo, protože se mu ten jeho bimbas změnil ve vztyčené jelito. Mé ženě to pochopitelně neuniklo, sedla si s vyjeveným výrazem a prstem mu na něj ukazovala. Adam jí něco odpověděl, načež se ona otočila k vodě, asi hledala mne i ostatní, ale když mne neviděla a ostatní viděla ve vodě a když se ještě ubezpečila, že ani v těsném sousedství se nikdo nedívá, tak k mému překvapení pomalu…skoro ostýchavě vztáhla ruku a toho přerostlého frantíka vzala do prstů. Nevím, jestli ho tiskla 3, 4 nebo 5 vteřin, ale pro mne to byla celá věčnost. Raději jsem ještě chvilku počkal přikrčen na bobku a teprve, když bylo po všem jsem vstal a pomalu k nim došel. Markéta, když mne uviděla, tak trochu zrozpačitěla, ale to už se z vody trousili i ostatní a Adam jim rozdával koupené nanuky. Pak řekl: „Du do vody“ a k mému překvapení vstala náhle i má žena a se slovy: “Počkej na mě, já du taky“ za ním běžela. Seděl jsem na dece jako mamlas a díval se, jak ti dva vlezli spolu do vody a pak plavali vedle sebe dál na rybník a určitě si i něco říkali. Nejspíš to byly nějaké dvojsmyslnosti nebo přímo nemravnosti, které nebyly určeny mým uším.

I když jsem celkem klidný a tolerantní člověk a nikdy jsem svou mladou ženu ze žárlivosti nešpicloval, teď mne cosi nabádalo k obezřetnosti, protože když se asi po čtvrthodince ti dva zase vrátili z vody, byla moje žena v obličeji zarudlá od uzardění a on se tvářil až nápadně nenápadně.. Nevím, zda si to tak ti dva na mě tam ve vodě domluvili nebo byla li to shoda okolností. Jelikož bylo poledne a mělo se jít pojíst, ostatně hlad už jsem docela měl, nadhodil jsem Markétě, jestli už není čas se jít nagáblovat. Jenže moje žena na mne udělala takový ten svůj neodolatelný prosebný kukuč a tak, aby to všichni slyšeli mi odpověděla: „Jirkoo…posím tě udělej dneska oběd tyy… No víš…když mám ten svátek… ?“ a jedna z těch dvou holek se jí hned zastala: “To je faakt…Dneska bys měl svou ženu hýčkat, když má svátek…!“ No a moje polovička nečekala ani na moji odpověď a hned řekla: „Vyber ve stanu nějakou konzervu jakou máš rád a udělej k ní pytlík rejže“ Co jsem měl dělat? Zdráhání se či přímé odmítnutí by vypadalo jako projev necitelnosti a despotismu a tak jsem kývl. Už jsem se zvedl a oblékl si trencle, když se mne Markéta znovu přede všemi zeptala: „Hele Jirko, než to uvaříš a doneseš…nebude ti vadit, když mě tady Adam vezme na chvíli na pramici? Víš on mne pozval… Je to od něj jako jeho dárek k tomu mýmu svátku“. Pohlédl jsem zpytavě na svou ženu, pak na toho mladíka, načež on vemlouvavě dodal: „Tady kousek je taková bouda, maj tam asi tři pramice a nějaký děda je tam půjčuje za šedesát korun na hoďku“. Červ pochybností mi zavrtal hlavou, ale zase mne dostali. Kdybych nesouhlasil, byl bych za žárlivého osla a tak mi nezbylo, než to ženušce opět odkývat. No, ale ten zvláštní radostný pohled, který si má žena s tím klukem vyměnili mi rozhodně neunikl a hned jsem pochopil, že to není jenom tak. Oba se pak tak jak byli, tedy nazí, zvedli a bok po boku spolu kráčeli podél břehu k oné asi 300 metrů vzdálené půjčovně. Ještě se ohlédli, Markéta mi zamávala a pak mi zmizeli za stromy.

Cosi se mi na tom nelíbilo a tak byť jsem se vydal ku kempu, jen jsem zmizel „naší“ omladině z očí, zahnul jsem vpravo a skoro klusem běžel k oné půjčovně, nadbíhaje jim skrze lesík. Oni tam ale skutečně došli a ani jsem na nich nepozoroval nějaké známky důvěrného chování. On tomu dědovi zaplatil, pak si vlezli do jedné ze dvou tam uvázaných plechových pramic, Adam za vesla a moje žena na záď, děda je odvázal, Adam zabral a odrazili od břehu. „Za hodinu tady!“ křikl za nimi hlídač a významně poklepal na své hodinky. To už jsem se ale vydal na cestu ku kempu s poněkud klidnější myslí. Jenže pak zase zahlodal v mé hlavě ten červík a nová vlna žárlivých pochyb vyplavala na povrch mé mysli jako olej ve vodě. Proto jsem dostal nápad a zase zrychlil chůzi. Když jsem došel k našemu autu a stanu, tak jsem vůbec nehrabal v batohu mezi proviantem, vůbec jsem nechystal propanový dvouvařič, protože mne najednou hlad úplně přešel. Z kufru auta jsem vytáhl z pouzdra svůj hvězdářský dalekohled, stativ jsem nechal tam, dalekohled jsem zabalil do froté osušky, aby nikdo neviděl, co to jako nesu a už jsem mazal, poháněn svou žárlivostí zpět k vodě, ale nikoli zpátky mezi opalující se naháče, nýbrž poněkud stranou, tam kde byl u samého kraje lesa podemletý břeh a kde nikdo nebyl. Začal jsem se rozhlížet prostým zrakem po pramici a brzy jsem ji spatřil. Vybalil jsem tedy svůj oblíbený optický přístroj určený jinak k pozorování vesmírných těles a začal zaměřovat a ostřit.

Adam pořád vesloval k prostředku Velkého Dářka. Chvilku se nic nedělo. Když byli asi 600 metrů od břehu, nechal veslování. Svým dalekohledem jsem je ale měl jako na dlani, jako bych byl od nich na pouhé tři metry. Kdybych uměl odečítat ze rtů jako to umí neslyšící, věděl bych asi i co si ti dva povídají. Najednou jsem zbystřil, neboť jsem zaregistroval, jak se tomu klukovi zase začíná stavět ta jeho klobása. Určitě si říkali něco, co ho takhle vzrušilo. Markéta na ten jeho nástroj zase hleděla jako na zjevení se zaujetím v očích. Pak ale najednou vstala, až se ta pramice zakolíbala a ona se musela zase na chvilku přikrčit a přidržet. Když se loďka zklidnila, opatrně se přesunula k Adamovi a k mému ohromení vzala ten jeho přerostlý ocas pod žaludem do své ruky, přetáhla mu co nejvíc předkožku a pak si ho pomalu vsunula do úst. Tohle mě nikdy nedělala. Vždyť vždycky říkala, že kouřit chlapovi ocas je hnus. Jestliže jsem byl až do teď pln žárlivých pochybností, pak při tomto pohledu se mne zmocnilo podivné, doposud nepocítěné vzrušení. Vždyť moje pětadvacetiletá manželka právě kouřila ocas cizímu sedmnáctiletému mlaďasovi. Bylo to tak pokořující a přitom tak vzrušující…?! Jenže natrvalo moc dlouho, Markéta si ho vyndal z pusy a najednou pomalu vstala. Pak se rozhlédla kolem a „světe div se“, rozkročila se a tak rozkročmo si tomu klukovi sedla na kolena, zatím co on vzal s naprostou samozřejmostí do jedné ruky její prs a tou druhou jí očividně hrábl do rozkroku. Markéta zvrátila hlavu obličejem k nebi a napřímila se. Bylo mi jasné, že ten hajzl jednoznačně mojí ženě prstil kundu a ještě k tomu hňácal prso. A ona? Držela mu a zatím co se jednou rukou držela jeho šíje, druhou si hrála s jeho ocasem. Jenže tohle divadlo netrvalo déle než-li nějaké tři čtyři minuty. Pak si moje žena tu jeho klobásu očividně sama nasměrovala do svého rozkroku, zatímco on ji oběma rukama chytil za půlky. Markéta se náhle nadzdvihla, vzala ho oběma rukama kolem krku, Adam jí podstrčil ruce pod stehny, pak ji uchopil pod koleny,její skrčené nohy se začaly zdvíhat, její chodidla měla najednou ve vzduchu, takže proti jeho kůlu musela být maximálně vyšpulena a v této poloze se na ten jeho kůl doslova narazila. Musela ho v sobě mít celého doslova po varlata a navíc byla v poloze, která jí ani nedovolovala vstát. Má žena se úplně prohnula vzad a se zvrácenou hlavou a otevřenými ústy hleděla kamsi do modré oblohy, kdežto on se díval do její užaslé tváře. Takto s ním byla těsně spojena snad pět minut a přitom s sebou neustále kroutila, vzpínala se a vrtěla pánví.. Byli sice dost daleko od břehu, jenže nad vodou se zvuk nese hlasitěji a tak až k mým uším dolehlo její táhlé zakvílení (přestože už slabě slyšitelné). Přiznávám, že i mě už stál můj penis, který svým patnácti centimetry nemohl těm jeho asi dvaadvaceti či třiadvaceti centimetrům absolutně konkurovat a že kdybych se nebál, že mě přitom někdo nachytá, tak bych si ho asi vyhonil jako malý Jarda. Jejich těsné spojení doprovázené pohyby, které jasně svědčily o Markétině prožívané slasti a asi i orgasmu pro mne ale bylo nekonečné. Bylo mi jasné, že hošan si rozhodně pozor dávat nebude. Proč také? Vždyť měl na ocase vdanou paničku. Úpně jsem při pohledu na ně přes optiku dalekohledu cítil na svém ztopořeném frantíkovi Markétiny stahy jejích poševních svalů, které obepínaly jeho a uměl jsem si živě představit, jak je jeho žalud nacpán na děložním čípku mé nevěrné polovičky a jak mu z něj prýští jeho husté bílé a lepkavé semeno s nepřeberným množstvím spermií a jak proniká jejím děložním hrdlem, nasáváno orgastickými stahy její dělohy dovnitř. Když byl asi už hotov, pustil nohy mé omrdané ženy zpět na dno loďky, aby mohla vstát. Vstala, ale jaksi mátožně a přitom mu dala dlouhý polibek. Potom se zase opatrně přesunula na své původní místo na zádi loďky. Adam vzal za vesla a vydali se nazpět.

No…i já sbalil svůj dalekohled a rychle jsem klusem chvátal k našemu stanu do kempu udělat rychle ten oběd, přičemž jako bych cítil svědění ve svých koutech. To mi rašily parohy. Zhruba po dvaceti minutách jsem měl guláš i vařenou předvařenou rýži v ešusu, vzal jsem lžíci a aniž bych sám jedl (Chápete jistě, že jsem neměl chuť) jsem mazal k vodě. Mladí byli zase ve vodě a asi po deseti minutách po mém příchodu se vrátila i má napuštěná žena s tím odšťaveným obšourníkem. On se tvářil neutrálně, kdežto Markéta vesele a spokojeně. Zatímco on se šel za kámoši vykoupat, ona si sedla na deku a se slovy: „To seš hodnej… Já mám hlad jako vlk“, úplně všechno snědla i když v tom ešusu byly dvě porce. Jsem zbabělec, protože jsem v sobě nenašel odvahu říci své ženě, co jsem viděl skrze dalekohled. A tak zatím co mladí skotačili ve vodě a smáli se (nejspíš mé blbosti a mým parohům), Markéta si lehla na deku jakoby nic a jala se mi básnit, jaké to tam na vodě bylo nádherné, jak byli daleko na rybníce a tak. Nemyslím, že by ji ten kluk svedl svým šarmem a neodolatelnou výmluvností i když byl docela pohledný a urostlý. Nemyslím ani, že by v tom byla nějaká Markétina chvilková zamilovanost do něho. Jí prostě jen uhranul jeho obrovský penis a zatoužila okusit zakázané ovoce a mít ho v sobě – velkého, tvrdého a tlustého, touha okusit prostě něco jiného než jsem měl já a tak nastal v jejím mozku zkrat. Po tom jediném krátkém pohlavním ryze živočišném aktu, kdy oba dosáhli svého, jako by se pak zase odcizili. Už tolik nelaškovali, dokonce se mi zdálo, že už jí to s těmi mladými moc nebavilo a tak někdy kolem čtvrté odpoledne mi sama navrhla, zda bych nešel jen tak cournout po lese při břehu. Nebyl jsem rozhodně proti, protože jsem si mezi nimi připadal jako starý vůl.

Večer jsme s nimi ještě poseděli u ohně a opékali vuřty a šli jsme spát okolo 23. hodiny. Ne, nemilovali jsme se. Já neměl chuť a žena byla unavena. Nazítří nás probudil ceďák. To víte, Vrchovina… Pršelo celý den a docela se i ochladilo. Bylo vidět, že několik následujících dní nebude počasí nic moc. Byla to opět Markéta, která odpoledne navrhla, zda by nebylo lepší to tam zabalit a odjet domů. Opět jsem byl pro. A tak jsme k večeru, když přestalo asi na hodinu pršet, sbalili věci i stan do auta a vyrazili jsme směr Kutná Hora. Odjeli jsme, aniž bychom se s našimi mladými ze sousedství rozloučili, protože byli někde mimo. Po pravdě, mne to tedy vůbec nevadilo a mé ženě kupodivu také ne.

 

Asi po týdnu jsem si doma čirou náhodou všiml Markétina plánovacího kalendáříku, který zapomněla na televizi. Normálně ho má ve své zásuvce, kam jí nelezu, ale tentokrát jsem nahlédl. Co když tam bude mít jeho adresu nebo tak? Adresu tam neměla, za to u datumu: pátek 13. července, jsem našel červeně zakroužkovanou třináctku a otazník s vykřičníkem. Co to značilo, to jsem si hned domyslel. Zhruba po měsíci, tedy asi v půlce srpna mi ženuška s poněkud předstíraným rozpačitým úsměvem a nejistotou v hlase opatrně sdělila, že ráno byla u gynekologa a že je prý je těhotná. „Jak dlouho?“ zeptal jsem se, zachovávaje klid. „Mno…už čtyři tejdny“. Co jsem měl dělat? Udělat jí vyčítavou scénu a usvědčit ji z nevěry. Měl jsem se jízlivě zeptat, jestli je těhotná se mnou a nebo s tam tím? Měl jsem jí vylíčit to divadlo, které jsem vidět? Kdepak, nemělo by to už stejně smysl. Na to už bylo pozdě a navíc, víte, já mám Markétu i přes tenhle její jediný i když kapitální prohřešek pořád rád. Proto jsem to přijal s předstíranou radostí. A tak jsem se stal svědkem všech průvodních jevů, které k těhotenství patří: Nočního luxování lednice, ranních nevolností, častého běhání na malou, tloustnutí a růstu břicha. Teď v lednu, když píši tyto řádky je Markéta už na konci 6. měsíce. Má o 13 kilo navíc, břicho pěkně velké a často mi říká, jak jí poslední dobou to „naše“ mrně pořád kopká.