Zakládám malou cestovní obchodní společnost, zaměřenou na Středozemní moře a přilehlé státy. Několik málo let jdou obchody skvěle a mě nezbývá, než přijmout několik málo lidí, aby za mě převzali část pracovních povinností. A já mám od té doby v sezoně dosti volného času pro sebe.
Je krásný květnový den, já spěchám po D11 do Hradce Králové a napadá mě dát si u benzínové pumpy kávu. Odbočuji na parkoviště, Objednávám si presso a drobnost k němu. Ze zadu mi jej přináší dívka, od které nemohu odtrhnout oči. Je asi o hlavu menší než já. Má husté černé vlasy splývající k ramenům, v nich malou rudou květinku a krásně opálený obličej. Dívá se na mne svýma tmavýma očima se slovy:
„Ještě byste něco chtěl?“ a říká cifru. Odpovídám hned, bez rozmyslu:
„Když vás slečno vidím, tak všechno možné.“ V ten okamžik to vím. Bez mrknutí na mě mi sděluje:
“Nebylo to na vás vidět.“ Ptám se, o co jde a ona pokračuje:
“ Že jste takový.Ta prostořekost. Chlapi si myslí, že právě tohle chce ženská slyšet.“ Rychle se omlouvám a spěchám to vypít ven. Mrzí mě to, mám na sebe vztek.
Několikrát cestuji stejným způsobem i stejným směrem. Pokaždé se zastavuji na stejném místě, ale mám smůlu. Vždy je tam jiná směna, či co.
Až jednoho dne se ke mně přitočí paní z po za pultu a šeptne mi do ucha, že Eva je na malé benzínce u Hradce. Sděluji ji, že žádnou Evu neznám, ale přerušuje mě, že jde o tu slečnu, co mi vařila kávu. Jsem doma, děkuji a kupuji tabulku čokolády za informaci.
Další den jedu přímo na místo a v horkém dni parkuji auto za pumpu. Vcházím a hned ji spatřuji za pultem. Zdravím, ona odpovídá zabraná do čehosi na pultě. Jdu k ní, vzhlíží, a hned mě poznává. Chvilečku je ticho a pak náhle:
„Co si přejete?“
Odpovídám: „ Abyste se již nezlobila. Nemyslel jsem to tak.“
Ona praví: „To se nedá jinak myslet, ale nezlobím se. Nemyslím, že byste chtěl vypadat jako hlupák. Někdy si to člověk neuvědomí Souhlasím, a usedám u vysokého stolku , vybírám si v chladící skříni ledovou kávu, když slyším:
„To nemusíte, já vám uvařím čerstvou, a dobrou, kdo ví, kudy tohle teklo.“ Rád souhlasím:
“To budu rád, nedoufal jsem.
Ona: “ To nic.“
Byla milá a slušná a provokovala mě svým vzezřením. Při vaření pozoruji její pohyby. Hezká štíhlá postava, hezké opálené nohy v černé minisukénce a bílá hedvábná halenka s krátkým rukávkem. Dlouhé opálené ruce s pěstěnými nehty. Velmi se mi líbí, ale říkat ji to nebudu. Za okamžik mi nese kávu s něčím. Děkuji, a všímám si jejího teplem zmoženého obličeje. Odchází za pultík a mě něco napadá. Vstávám, otvírám mrazící pult, nacházím dva čokoládové kornouty a nabízím ji jeden. Ihned to odmítá se slovy:
“ Ne, to já nemohu“ a odnáší jej zpět do boxu. Stavím to tak, že nechce li kornout, já nechci kávu. Za staví se, chvilku přemýšlí a říká:
“ Já si ho tedy zaplatím“ míří znovu za pultík. Sděluji, že mě právě uráží, a dle mého, větším kalibrem než já ji tehdy. Špitne něco o omluvě a své hlouposti, a pokládá kornout na pultík. Něco mi vykládá, já ji přerušuji, že si počkám, až ho sní. Chvíli na mě hledí, pak načíná obal a pochutnává si na něm. Od tohoto okamžiku máme spolu alespoň nějaký vztah. Ona má svůj kruh soukromí a tam nikoho nepouští.
Začínám vyhledávat její společnost a i ona mne ráda vidí (alespoň si to myslím). Když se dozvídá, že vlastním cestovní kancelář, rozvíjí své sny o dovolené v nějaké rozumné době a za rozumné peníze. Sděluji hrubé ceny našich nabídek, ale zdá se, že jsou pro ni vysoké. To ji však nebrání v konstrukci svých snů, jež si splní, až na to bude mít. Předávám ji své telefonní číslo, kdyby něco. Leccos mě v této souvislosti napadá, ale nechávám si to pro sebe, nechci narazit.
Po nějakém čase, několika kornoutech a přátelských konverzacích se mi naskýtá možnost realizovat pracovní cestu.
Do tří dnů musím navštívit svého řeckého obchodního partnera za účelem nějaké dohody a změn ve smlouvách. Při hovoru s Evinou mne jako náhodně napadá, jestli by nechtěla jet se mnou. Obratem to zamítá. Po chvíli se však nenápadně ptá na podrobnost o mé cestě. Vysvětluji, ale ona náhle zmiňuje, že nedostane volno tak rychle a že je to bláznovství. S tím se rozcházíme a já se doma chystám k odjezdu. Pojedu autem, letenky nejsou, je sezona. Večer o půl jedenácté mi Eva prvně v životě volá, jestli by to nevadilo, a že si vzala volno a tak dále a tak dále. A hlavně, abych si nemyslel, že když to platím, mohu si k ni vše dovolit. Musím ji zarazit, abychom se dohodli kde a kdy a co s sebou. A také slibuji, že se nemusí bát. A pak jdeme spát.
Ráno v šest jsem u pumpy, kde na mě Eva již čeká. Tak velkou kabelu jsem ještě neviděl. Nakládám obě a pálíme ho směrem na Brno.
Ptám se jí, zdali má dost volna na cestu a zpět, odvětila, že dost a že si bude místo hledat až přijede. Koukám jako blázen. Kvůli cestě přišla o práci a očividně ji to nevadí. Beru to za hotovou věc a již o tom nemluvíme. Během dlouhé cesty do Benátek jsem rád, že je v autě s kým promluvit a navíc často okukuji její opálené nohy a kolena, jež minisukně nemůže zakrýt.
V Benátkách s obtížemi sháníme trajektové lístky, ale za patřičnou cenu je nakonec máme v rukách. Eva se po nalodění diví, že má spát ve stejné kajutě se mnou, ale po sdělení řecké obsluhy, že volné místo je jedině se třemi cizími ženami, to zavrhuje a já ji nevadím.
Abych si nemyslel, že když to platím, tak si mohu vše dovolit. Opravdu si to nemyslím. Jdeme na večeři, večerní procházku po lodi a pak spát. Ona dříve, já později, až když je bezpečně ukryta pod přikrývkou (v tom vedru). Ráno se probouzím dříve a koukám, že ji asi v noci bylo teplo. Přikrývka je na podlaze a Evi na mně vystrkuje nádherný zadeček v bílých kalhotkách. Jednu nohu pokrčenou, druhou nataženou. Velmi mně vzrušuje představa, jak hezkou mušličku pod kalhotkami skrývá.
Zakašlu a otočím se od ní. Slyším, jak horečně zvedá deku, přikrývá se, a ptá se, jsem li vzhůru. Odpovídám, že ano a dávám ji chvilku náskok. Horečně spěchá do koupelničky.
Vstávám také a slyším, že si s sebou do koupelny nevzala věci a budu li tak hodný a podám jí je. Směruje mne v kabele, nacházím podprsenku a kalhotky, které si přála, a nesu ji je. Před tím si ovšem prohlížím další kousky, má velmi pěkné prádlo. Narážím na tvrdou věc, koukám na to, je to elektrický vibrátor k zevnímu použití. Rychle ho zahrabávám, a jakoby nic ji škvírou mezi dveřmi podávám , co chtěla.
Jde ke mně, vidí kabelu a měří si mě pohledem. Dělám, že nic nevím a tak se uklidňuje. Přemýšlím o ni. Je jasné, že trvá na svých zásadách. Doufám, že z nich jednou ustoupí. Po 24 hodinách na lodi pokračujeme autem dalších 300 km na jih Peloponesu. Dorážíme tam večer a můj partner nás čeká. Představuji Evu jako svou sekretářku a přijímáme pokoj na půl dělený stěnou. Evě to nevadí, já jsem spokojen jako vždy. Jsme unaveni a jdeme po řecké večeři brzy spát.
Pěkné čtení. Jsem napjatý, jaké dobrodružství sekretářku v Řecku potká 😉