Kuku…kuku

Se svým manželem Radimem (33), za něhož jsem vdaná 9 let, máme pětiletého syna.

Můj muž byl má velká láska ze středoškolských studií. Pokukovala jsem po něm celý třetí ročník gymnázia, on chodil o rok výš. Ale trvalo to, než na mě promluvil. A já bych si nikdy první nezačala, na to jsem příliš nesmělá. Když měl maturitní ples, přišel pro mě tancovat a v průběhu našeho tance mi řekl větu: „Ty tvoje šaty jsou nějak divně květovaný, ne?“
Vzhledem k tomu, že jsem se na ples připravovala čtyři hodiny, kadeřník stál dvanáct set korun a vypůjčení květovaných šatů dva a půl tisíce korun, chystala jsem se smrtelně se urazit, ale Radim své faux pas vzápětí napravil prohlášením: „No ale nevypadáš zle. Jdem na rum s kolou?“

To byl začátek našeho příběhu lásky, který skončil zhruba o sedm let později. Vzali jsme se poté, co jsme oba dostudovali vysokou, ostatně bydleli jsme spolu už dlouhá léta předtím. Po svatbě jsme si ještě nějakou dobu trochu užívali, cestovali, v zimě i v létě jezdili na pěkné dovolené, chodili za kulturou, hodně sportovali s kamarády. Pak jsme ale – oba téměř ve stejnou chvíli – začali toužit po dítěti.

Vždycky jsme si přáli mít více dětí, ale už s početím našeho Adámka to byl běh na docela dlouhou trať. Začali jsme se snažit prakticky hned po svatbě, a přesto trvalo skoro tři roky, než se nám to podařilo. Respektive já otěhotněla dvakrát, ale poprvé jsem potratila v desátém týdnu.

Adámek byl tak naše vytoužené děťátko a ze začátku jsme vůbec neřešili otázku, jestli bude ještě někdy nějaké další. Byli jsme prostě šťastní, že ho máme!

Během mateřské jsem sklouzla do klasického kolotoče. Celý den lítání kolem malého, vyváření, úklid, snaha o zachování si zdravého rozumu a slovní zásoby odpovídající mému věku. I když jsem večer padala únavou, snažila jsem se, aby mého muže doma vítala usměvavá a přitažlivá žena, ne ztrhaná matka, kterou zajímají jen plínky. Měla jsem hrůzu z toho, co potkalo tolik párů kole mě. Po narození dětí se z nich stali jen rodiče a jejich vztah jako partnerů skončil. To jsem nechtěla dopustit. Jenže nakonec to byl spíš Radim, kdo tohle bojkotoval. Je pravda, že hodně pracoval, abychom vyšli s penězi. V té době jsme si pořídili na hypotéku třípokojový byt a tak domů chodil pozdě a unavený. Ale přesto mě docela zaskočilo, jak málo měl zájem o mě jak partnerku. Kolikrát jsem měla pocit, že se mu v posteli doslova vnucuji, ale on mě jen políbil a otočil se na bok s tím, ať se do ničeho nenutím, že mě naprosto chápe. Přitom tím jen zastíral, že se ve skutečnosti do sexu nechce jemu. O to víc se ale věnoval – a věnuje – synovi. V tom se úplně vidí, Adámek je jeho středobodem vesmíru. Samozřejmě jsem za to ráda, je spousta otců, kteří se o své děti příliš nezajímají, hlavně dokud jsou malé. Mají pocit, že s nimi není žádná zábava. To ale není Radimův případ. S malým řádí jako o život. A tak jsem si nakonec říkala, že vlastně je asi všechno tak, jak má být.

Před dvěma lety začal náš malý Áďa chodit do školky a já se vrátila zase do práce. Úplně jsem ožila. Netušila jsem, že bych se mohla do práce tak těšit. Konečně možnost pořádně mluvit s lidmi mého věku o normálních věcech, ne jen o dětech.

Jak jsem řekla, když byly synovi tři roky, začal chodit do školky a našel si první kamarády, z nichž řada měla sourozence. Netrvalo dlouho a přišly zvídavé otázky, proč nemá žádného bratříčka ani sestřičku. A tak jsme si s Radimem řekli, že je načase s tím něco udělat. Oba jsme věřili, že se to povede. Jenže opět uplynul rok a nic se nedělo. Postupně začal podobný bludný kruh jako už při prvním snažení. Oba jsme se čím dál víc stresovali, když stále nic, a milování pro nás bylo spíš povinností.

Také jsme dokonce několikrát svěřili Adámka mým nebo manželovým rodičům a odjeli sami na romantický víkend, abychom měli čistou hlavu a mohli se věnovat sexu bez jakýchkoli rušivých vlivů. Jenže i tam jsme mysleli vlastně jen na to, že plníme úkol, a ne jeden na druhého.

Tam někde jsem si uvědomila, že takhle mne to vůbec netěší, a nakonec jsem to Radimovi to sama řekla, že naší jedinou šancí je se o nic nesnažit a k milování se stavět stejně jako v době, kdy jsme se o žádné mimčo nepokoušeli. Zkrátka spát spolu, když budeme mít chuť, a neřešit u toho moje plodné dny.

Manžel souhlasil. Ale vnitřně ho to asi užíralo, protože se ponořil o to víc do práce a byl často dost protivný na všechny kolem. Také já zažívala všemožné pocity. Nevěděla jsem, kde je něco v nepořádku, že se nám nedaří, ale protože jsme měli Adámka, necítili jsme tak nutkavou potřebu jít to někam řešit. Pořád jsem si říkala, že pokud budeme trpěliví, nakonec se to povede.

S Radimem jsme si ale prožili menší krizi. Nepomohly tomu ani otázky našeho chlapečka, který na nás občas smutně upřel kukadla a stěžoval si, že všichni kamarádi mají sourozence, jen on ne. Ani zvědavé otázky příbuzných a jejich vztyčené prsty, že už je nejvyšší čas.

Ve druhé polovině prosince minulého roku jsem se vypravovala na vánoční večírek naší firmy. Vzpomínám si, že jsem byla dost nesvá, ale nepřítomnost by byla velkým mínusem a já nechtěla být za tu černou ovci. Ve zkratce vám vyjevím, proč jsem byla nesvá…

Druhým rokem pracuji u menší nadnárodní obchodní firmy, která má centrálu v italském Terstu. My jsme jen její česká pobočka. Další pobočky jsou v Dubaji a ve Valencii. V naší pobočce nás pracuje třicet a náš ředitel byl jmenován od majitelů z Itálie. Díky tomu, že mám VŠ ekonomického směru a že umím dobře anglicky, dostala jsem u zmíněné nejmenované firmy místo, kde se mohu uplatnit ve svém oboru a navíc s dobrým platovým ohodnocením.

Vím, že mnohým chlapům z práce se líbím. Jsem 170/62, odbarvená blondýna s delšími vlasy, které si svazuji buď do ohonu nebo je nosím rozpuštěné, jak kdy. Všichni mi lichotí, že prý jsem hezká ženská, že prý mám přitažlivou plnoštíhlou postavu a krásný obličej…, no, ale znáte to…, chlapi, jsou to lichotníci. Oni rádi přehánějí a já vždy stála pevně na zemi. Je ale pravda, že po porodu jsem na sobě začala pracovat a tak o sebe dbám. nepřeháním to s kosmetikou, ani kadeřnicí, jen se snažím vypadat dobře. Každý den si chodím zaběhat svůj 5 kilometrový okruh, doma si při hudbě zacvičím a když je čas, tak alespoň jednou týdně beru syna na nedaleký plavečák do bazénu. Nedělám to kvůli chlapům, ale kvůli svému dobrému pocitu. Navíc nekouřím a alkohol piji minimálně.

Protože jsem v manželství spokojená a manžela Radima miluji i po té době, co jsme spolu, vždy jsem podněty flirtujících kolegů i jejich dvojsmyslné kecy brala s rezervou nebo je vůbec ignorovala. Sama jsem s žádným z nich neflirtovala, abych snad někomu nezavdala příčinu k nějakým nadějím. Prostě jsem udržovala s kolegy čistě pracovní kolegiální vztahy s vlídným, ale nikoliv vyzývavým projevem

 

Předloňský vánoční večírek byl pro mne ale něco hrozného… Už když jsem přijela na ten večírek, tak se ředitel snažil, aby jsem si dala alkohol a já mu řekla, že nemohu, že dcera je nachlazená a hlídá jí manžel, takže jsem přijela autem. V tu chvíli se na mě spustila lavina výčitek a bylo mě řečeno toto: „Pěkně mě serete! Nasrala jste mě! Běžte do prdele ! Ste blbá!“ To mne samozřejmě urazilo, takže jsem pana šéfa trochu usadila s tím, že takto se ke mě chovat nebude, načež mi bylo sděleno to samé a během večera ještě asi čtyřikrát mi to vše zopakoval, ale hlavně mě pořád urážel, že se mám jít vysrat a jít do prdele!!! Takže jsem se ve 22 hodin zvedla s tím, že jedu domů a pan šéf mě řekl, že jsem ho pěkně nasrala! A ať v pondělí přijdu odpoledne dřív, že se domluvíme jestli mám přes svátky chodit.

Ředitelův náměstek mi řekl, ať přijdu v pondělí do práce a vezmu si nějaké hezké spodní prádlo. To jsem brala ale s rezervou, protože byl ožralý jako prase. je ale pravdou, že jisté narážky na sex apod. jsem si už od ředitele náměstka i za střízliva. Hlavně že jsou ženáči a mají děti. Ředitel je navíc dost náladový, jeden den mě sotva pozdraví, druhý den by se žoviálně vybavoval, třetí den mne ignoruje, pak je zase vše ok, takže jsem tehdy už nevěděla jak se bude chovat a tvářit a jakou bude mít náladu…na vše má tisíce odpovědí a choval se trochu arogantně.

Vymýšleli si na mne s náměstkem čím dál víc práce a přitom ta paní, co tam dělala přede mnou, tak po té skoro nic nechtěli a když jsem se ozvala, že už je té práce trochu moc, že se to nedá stihnout, tak mi bylo řečeno, že ta paní přede mnou byla blbá, hloupá, líná a neschopná.

Kolegové mne na tom večírku sice uklidňovali, ať si to tak neberu, že on říďa je zvláštní patron, že on to tak nemyslel a do rána se z toho vyspí, tak ať to hodím za hlavu, ale mě bylo najednou líto našeho Adámka. Sice to bylo jen nachlazení a manžel s ním byl doma, ale já litovala, že jsem na ten večírek vůbec jela, místo toho, aby jsem s ním byla doma.

Manželovi jsem to řekla, všiml si totiž hned, že jsem prý nějaká přepadlá. No řekl mi, že když byl šéf nalitej, že to asi tak nemyslel (chlap no), že ho to sice neomlouvá, ale mám to ještě zkusit a ať tam v pondělí jdu, nerýpu se v tom a dělám jako nic a uvidím, co a jak bude a v případě, že se šéf nabude chovat lépe a bude nějaký problém, že se na to mám vykašlat a říct na rovinu, ať hledají někoho jiného.

V pondělí jsem šla do práce se staženým žaludkem, nervózní až běda.

Tak jsem přišla do práce a ředitel, světe div se, se mi přede všemi omluvil za to, jak se choval a ještě dodal, že pokud měl jisté sexuální narážky (narážky na večírku měl ale náměstek, né ředitel), tak se mi velice omlouvá, a že ví, že ho neomlouvá to, že byl opilý, ale i tak ho to všechno mrzí a prosil mě, aby jsem ve firmě zůstala. Řekla jsem, že ho omlouvám, že na to zapomenu a že odcházet nechci.

bylo na něm vidět, že se mu ulevilo, že nechci skončit. No, náměstek po mě koukal tak divně, ale nic neříkal a byl celý tak nějak zaražený.

Tak jsem to hodila za hlavu a pustila se do práce…

Pak jsem se stavila v obchodě cestou z práce a paní prodavačka se na mě tak podívala a řekla: „No tak jsem slyšela od vašeho manžela o tom vánočním večírku.“

„Ale nepovídejte…? A co vám řekl?“ já na to.

On Radim té prodavačce, největší drbně v okolí, vykecal úplně všechno od poslání do prdele od šéfa počínaje, až a po pěkné spodní prádlo od náměstka konče!  Takže to, co mi vrtalo hlavou se objasnilo! Proto byl šéf jak milius…

Trapas nad trapasy fakt a to se ještě divím, že stojí o moji spolupráci, když se tohle vše o sobě dozvěděl.  Jako když jí vidím, drbnu jednu, v krámě: „… a tady máte koblížky, pane řediteli… a jaký byl večírek?! Jo jo, slyšela jsem, jak jste řádil na večírku, to byla zábava, že?! Ale nechci vám do toho mluvit, ale měl by jste se paní omluvit!“

No a je možné, že když se o sobě náš ředitel dozvěděl takové věci, že se zalekl, aby se to nedoneslo k jeho manželce a tak byl jako mílius.: No vše zlé je pro něco dobré, takže se snad i díky slepičí prdelce, kterou je můj manžel, poučili.

Takže to bylo o minulém večírku. Od té doby se vše zklidnilo a protože náměstek v létě z nám neznámého důvodu ve firmě skončil a ředitel se dost změnil k lepšímu, na druhý vánoční večírek jsem se docela těšila.

Měla jsem slavnostní tmavomodré šaty dlouhé těsně pod kolena a na krku bižuterii z modrých kamínků, ani nevím, proč si pamatuji takové nepodstatné detaily. Dokázala bych přesně popsat, jaké jsem měla náušnice a jakou kabelku, jaké jsem si obula střevíčky. Dokázala bych popsat i barvu šály, kterou jsem si přehodila přes zimník.

Jak jsem už řekla, já normálně alkohol piji minimálně. tedy, né že bych byla úplný abstinent, ale nikdy jsem nepřekročila svou mez a tou byly maximálně dvě sklenky šampáňa nebo dvě dvoudecky vína. Bohužel, na tomto nešťastném večírku jsem tu mez překročila a pochopila, co to znamená, mít slinu, mít náladu se odvázat či „svůj den“!

Najednou jsem pila becherovky či magistry, pitím jsem se rozvolnila a svět se mi začal zdát báječný. Dokonce i ta mužská pozornost mi lichotila.

První příznaky mé opilosti se začali projevovat tím, že jsem v návalu nadšení při tlachání s kolegyněmi začala rozumovat o tom, že muži prý mají také přechod…a řeší ho obvykle tím, že po padesátce utečou od své nudné postarší ženy, která stále jen trapně vaří, žehlí a uklízí…. k mladé krásce, která nevaří ani neuklízí, zato si umí skvěle užívat a hlavně dobře ví, jak zatočit s jejich naditou peněženkou…. Muži začnou běhat, dají si tmavý přeliv, nasadí kšiltovku, nasoukají džísku, pořídí nový dům, nové dítě a zahájí nový život…

Pak jsem se na firemním večírku mezi spoluzaměstnanci pod vlivem alkoholu rozhodla zatočit se svými příznaky osobního zoufalství, že se nedaří mít s Radimem druhé dítě a tak jsem se odvázala s předsevzetím, že házím chmury za hlavu a chci se bavit. Čekala jsem jen na vhodnou chvíli. Ta nastala, když kdosi pustil „Highway to hell!“ od kultovních AC/DC. Na nic jsem nečekala. Rychlostí blesku jsem vyběhla na pomyslný parket, rozpustila vlasy a zatímco jsem rukou bušila do strun imaginární kytary, přidala jsem ještě sérii divokých poskoků, prokládaných občasnými skřeky…“Higway to hell!!“ „Highway to he e éél!!..hulákala jsem a uháněla po dálnici přímo do alkoholického pekla..

Možná to ještě nemuselo dopadnout tak blbě…, kdybych nedostala ten šílený nápad, zakončit svou estrádu tím, že udělám most… Tím jsem ovšem mužským zrakům odhalila své punčocháče a kalhotky pod nimi, protože šaty se mi svezly výše, než bylo záhodno. Sklidila jsem sice potlesk a obdivný hvízdot, ale zároveň mi nedošlo, že jsem v některých přítomných mužích vyvolala i jiné emoce.

Jak to celé dopadlo??? Ani se raději neptejte! No, dostala jsem se do pěkně pitomé situace a teď nevím, co s tím…
Byla jsem jak utržená ze řetězu. Pilo se o sto šest, a když večírek kolem půlnoci končil, jeden kolega řekl, že se jede domů. Zavolal taxi a já čekala, že nás rozveze. Koho „nás“? Mne a ještě dva další. Ten kolega, co to řekl se jmenuje se Petr, má 40, a je rozvedený. Dalším byl Mateo, 23-letý syn jednoho z italských majitelů a třetím Martin, 50 letý manažer pracující ve valencijské pobočce.

Už jsem měla dost v hlavě, a tak jsem souhlasila. Když přijel taxík, tak jsme se rozloučili, oblékli se a nasedli. Jenže taxikář vůbec nejel k hotelu, kde byl ubytován ten Mateo, nejel ani do čtvrti, kde bydlím já s manželem a synem…, najednou jsme někde zastavili, Petr zaplatil a my vylezli z taxíku.

„Ale…ale tady já nebydlím…“, mlela jsem cosi v tom smyslu. „Deme eště na chvíli ke mě“, řekl Petr a i když jsem pronášela nesouhlasná slova o tom, že musím domu, že na mne čeká Radim a malý syn, Mateo s Martinem mne popadli každý z jedné strany „za křídlo“ a táhli mne k jedné vilce. Petr, který šel před námi, hledal v kapse klíče a říkal: „Hele, Lucko, je už půl jedný po půlnoci, tvuj starej i kluk už chrněj… To už máš fuk, jestli přídeš domu vo hoďku či vo dvě, voni stejně spěj a budou vědět hovno…“ Takhle vulgární slova jsem z Petrových úst nikdy neslyšela. Odemkl a ti dva vedle mě mne prostě popadli za ruce a zatáhli mě dovnitř.
Mateo s Martinem  mi, jak Petr zabouchl za mnou nohou dveře, vysvlékali kabát, Petr si klekl a vyzul mi kozačky. Kabelku mi vzal z ruky a pověsil na věšák a už mne šíbovali do obývacího pokoje a tam mne posadili na sedačku či spíš to byla pohovka, já už ani nevím.. Snažila jsem se mu říct, ze je už pozdě a že chci domů, ale dostala jsem piti a už seděli ti další dva chlapi vedle mě každý z jedné strany. najednou mi Mateo začal anglicky lichotit a Martin mu přizvukoval, Prý, že jsem hezká, nejhezčí baba ve firmě, že jsem tam takové jejich sluníčko a že mám alespoň tvary jako správná ženská a né jako ty vychrtlé modelky, co prý jsou jen věšáky na šaty.

Mateo mi dal ruku do vlasů a nečekaně si mne přitáhl a začal mne líbat. Ve stejnou chvíli jsem ucítila Martinovu ruku na mém zadku a na každém prsu přes tílko jsem cítila druhou ruku každého z nich.

Nevím, co to do mě vjelo, vůbec jsem si neuvědomovala, co to dělám! Mateo mě líbal francouzákem a Martin mi začal líbat krk… S hladinou alkoholu, co měli v sobě byli najednou dotěrnější. Petr přitom vedl takové oplzlé vtipy a sám se jim smál jako debil…

Pak jsem ucítila, že mi Martin přestal hladit zadek přes sukni a nečekaně mi jeho ruka zajely rovnou na prsa. Sice přes látku šatů a šprndu, ale i tak mi je tiskl a mne to dráždilo. Mateo mne zatím stále líbal a Petr mi klečel u nohou a vykasával mi spodek šatů. Najednou mi čísi ruce rozepnuly zip na na zádech a patent podprdy. Pak, jak se mi uvolnily její košíčky uvolnily z mých čtyřek, odzadu jsem cítila jedoucí ruku pod mou paží a ta mi zaparkovala na levém prsu. Prsty té ruky se začaly věnovat mé bradavce. Petr mi rukou roztahoval nohy a najednou jsem je nemohla dát k sobě, protože jak kleček, vecpal se mi hrudí mezi ně.

Zprvu jsem to vůbec nechtěla, ale pak jsem jihla tím vzrušením a nečekanou slastí. Bradavky jsem měla tuhé a vystouplé jako dva špunty, tetelila jsem se očekáváním, konáním zapovězeného i té situace v níž jsem nikdy nebyla a hluboko v mém lůnu jako by se právě rozvíjel leknínový květ, který stoupal k hladině, aby se vystavil opilování…

Nohy už jsem měla dost od sebe když jsem ucítila, jak se mi Petr doslova servává punčocháče zpod mého sedícího zadku… Ošívala jsem se, protestovat jsem ale nemohla, protože mi Mateův jazyk stále šmejdil v ústech a tak se to nakonec Petrovi podařilo. Punčocháče mi pak po nohách sroloval a odhodil za sebe na koberec. S kalhotkami už se tak nepáral a doslova je na mě rozerval. Vymanila jsem se z Mateova objetí a pustila se do Petra, co to mi to jako dělá, že tohle né a že chci domů. Petr se na mne ale podíval, zasmál se a pronesl: „Tak proč si sem s náma lezla? Doporučuju ti, aby sis teď hned sama vysvlíkla ty hadry, co máš na sobě, aby neskončily jako ty tvý kalhotky!“

„No…no, ale já to nechci, to mě jako znásilníte?“ vyštěkla jsem.
„Znásilníme? Proč? Sama nám dáš… a uvidíš, bude se ti to líbit…“ řekl mi do ucha Martin.
„To vás bude mrzet!“ začala jsem střízlivět.
„Co…co…, no co jako? Že nás jako práskneš, že sme tě znásilnili? Tvý tvrzení vopilý děvky proti třem našim. Sama si sem šla a sama si to chtěla… Kdo ti uvěří… A až se to rozmázne, co tomu asi řekne ten tvuj starej… Prostě si mu zahnula… A ve firmě? počítej, že tam dlouho nevydržíš, tak si spočítej jedna a jedna. Když budeš hodná holka, užiješ si, vod nás se to nikdo nedozví, tvýmu manželovi jen vyrostou parohy vo kterejch nebude vědět a život pude dál… tak se rozhodni… Skandál a zkažený manželství nebo požitek, slast vod třech chlapů a jenom sladký tajemství?“

Byla jsem v pasti, ztracená, bezmocná… Měl pravdu, kdo by mi uvěřil… v práci, doma… a o té ostudě v okolí ani nemluvě. Podvolila jsem se.

„Tak dobře, ale nechci žádný anál a budete mít kondomy!“ pronesla jsem rezignovaně.

„Jo, no jasně, yes, yes…“, přitakávali všichni horlivě, i Mateo, kterému to celé Martin přeložil do angličtiny.

Já vstala a vysvlékla se ze šatů. V nich ze mne spadla i uvolněná šprnda. Protože punčocháče už ležely na koberci a kalhotky roztrhané na kusy také, tak jsem tam najednou před těmi třemi nadrženými ožralými chlapi stála úplně nahá. Kdosi zatleskal, Mateo zahvízdl a Petr řekl: „Si úžasná samice, Lucie“

Mateo s Martinem mne najednou za ruce stáhli nazpět na pohovku.

Petr mne vzal za nohy nad kotníky, zdvihl mi je a rozevřel, načež se vrhl mezi moje stehna do rozkroku a začal mi jazykem rejdit po přirození, které zvlhlo. Bylo to strašně vzrušující a příjemné. Jeho jazyk mi kmitavě jezdil po pyscích a po štěrbině mezi nimi. To už se nedalo vydržet a tak jsem zasténala.
Byla jsem už zcela v jejich moci a nedokázala tomu jakkoliv vzdorovat. Svalili mne na znak na tu pohovku a oni si bezostyšně  hráli si s mými prsy. Mačkali mi je, cucali mi je, hlavně bradavky, které mi i lehce hryzali. Petr mi jazykem oblizoval vulvu s malými pysky, kmital mi jím na poštěváčku, který když jsem vzrušená se mi zvětší do velikosti fazolky a k lízání přidal prst dovnitř do pochvy, kterým tam kroužil a roztahoval mi ji.

Petr mne pak spolu s jazykem začal i prstit a já cítila, že to se nedá vydržet, že za chvilku budu. Vzdychala jsem, sténala a najednou mi Mateo v kleku na pohovce dal své velké ztopořené přirození k obličeji a mířili jím na pojí pusu. Martin  si zatím dál hrál rukou i ústy s mými prsy. nohy jsem stále měla rozevřené a zvednuté do praku. už jsem byla mimo reál, protože to se nedalo vydržet a tak po chvilce na mne přišel orgasmus a začala jsem se chvět a třást se. Byl to úchvatný orgasmus, protože všechna ta snaha jejich rukou a jazyků… Až jsem se z toho skoro svíjela v tom svém orgasmu, který byl pro mne úplně něco nového… Pochva mi z toho mokvala slastí.

Potom mi Martin s Mateem chytili za ruce a drželi mi, každý jednou rukou, zdvižené roztažené nohy, asi kdybych se snad chtěla bránit . Petr se, ani nevím jak, najednou přede mnou ocitl nahý se stojícím penisem. Vůbec jsem neregistrovala jak a kdy se vysvlékl, když mne lízal v rozkroku. Petr si klekl mezi mé nohy a začal mi projíždět svým penisem mezi mými mokrými pysky. Měl ho docela velkého, určitě většího než můj Radim. Než jsem se vzpamatovala z ohromení, najednou do mne strčil jenom žalud. „Ježiš Petřeee, kondooom…!!! Bez kondomu nééé!!!“  zaječela jsem vyděšeně, protože z pochopitených důvodů jsem nebyla nijak chráněna antikoncepcí. On se ale jen po´touchle usmál: „Nač šprcku, bez ní je to lepší a já si tě chci užít až do konce…“  Chtěla jsem něco namítnout, že to nejde, že je to riskantní, že nic neberu, ale nedal mi k tomu už šanci. Ucítila jsem, jak ho zatlačil hlouběji a jak mi rozevírá ten pronikající úd vagínou. Zmohla jsem se jen na pár hlubokých hlasitých nádechů: „Háááách…háááách…háááách“ a byl ve mě. Celou mne vyplňoval a jeho žalud mi zatlačoval dělohu pár čísel do břicha.

Byl to zvláštní vzrušující pocit, který jsem nikdy předtím nezažila… Ruce a nohy mi drželi dva a moji pochvu mi roztahoval penis třetího. paradoxní je, že Petra jsem nikdy normálně nemusela, že se mi vlastně trochu až protivil a teď jsem ho v sobě měla až po kořen…

Pomalu začal přirážet a já byla prostě v sedmém nebi. Martin s Mateem mi pak pustili nohy i ruce dali mi své ocasy k puse a já jim je olizovala.

Přes mé alkoholové omámení jsem vnímala soulož, při které na sebe narážely a třely o sebe obě naše pohlaví. Bylo to moc příjemné cítit při přirážení, jak se o sebe třou naše sliznice.

Petrovo přirážení se stupňovalo a po chvilce mě mrdal jako splašený. Uvědomovala jsem si, že nejsem chráněná a on nemá kondom, že mne nesmí vystříkat a tak v tom rozpoložení a v obavách jsem na něj dýchavičně až hekavě zaječela: „Nesmíš stříkat do mněéé… !!!

„Copak ty… nebereš… antinu???“ zeptal se dýchavičně mezi přírazy.

Néé, neberu… Nedělej…too …, do mě nééé !!!“ Nezdálo se mi však, že by měl pochopení. Přirážel do mne celou délkou svého penisu čím dál více razantněji a divočeji, jeho tempo se zvyšovalo, takže v pochvě mi totálně brnělo, jako kdyby mi tam lezly tisíce mravenců a celým tělem mi prostupovala nebetyčná slast, jako jsem se Radimem nikdy nezažila. Myslím, že se moje tvář od té slasti i slastně křivila. „Bože…bože…co tu dělám? Já přece nemůžu, co Radim…Já nechci…nechci…!“ Jenže tohle se honilo v mojí hlavě, kde moje morální já sebezáchovně sice protestovalo, ale tělo činilo pravý opak. V uších mi hučelo a mé tělo jako by se odpoutalo od pozemské tíže a vznášelo se. V břiše jako by se mi nafukoval míč. Chvilku…, ještě chviličku přirážel a náhle ho do mne zarazil až po kořen, zatlačil mi zase žaludem děložní čípek i s dělohou dál do břicha, prohnul se, zahýkl vítězoslavně, v ocasu mu zaškubalo a už jsem vnímala jeho semeno, kterým mi zaplavoval pochvu v níž se mi s každým tím záškubem rozlévalo teploučko.

Jak mi Petr prcku vystříkal svým semenem, zaujal jeho místo Mateo. Všimla jsem si, že má pořádného macka a že ze všech těch tří chlapů, kteří tu dneska obnažili přede mnou své penisy ho má jistě největšího. Ital mi nejprve ručníkem setřel z intimních míst sperma, potom na mě nekompromisně nalehl a vrazil do mě své velké a krví nalité mužství, až se mi zatmělo se mi před očima, jak jeho beranidlo procházelo mojí už vystříkanou a mokvající pochvou až narazil mi do dělohy. Ještě, že už jsem ji měla roztaženou a zasemeněnou od Petra. Mateo měl výdrž a souložení se mnou si užíval.

S každým přírazem, s každým nárazem jeho žaludu do mé dělohy mi projelo vzhůru po páteři slastné loupnutí, prostě taková elektrizující vlny a další vlny mi šly do břicha, do hýždí, konečníku i stehen. Myslím, že jsem hekala, sténala, snad ječela, tohle fakt nevím. V pochvě mi tepalo a brnělo, v břiše tetelilo a já se vznášela.

Pak na mne přišel druhý orgasmus a v té chvíli jsem ucítila, jak se rozšířil, vzepjal, zaškubal s sebou a do mě ten mladý Ital pumpuje semeno snad až do dělohy, ale mě to bylo prostě už jedno.

Silně jsem mu ho svírala a třásla se v orgasmu. Ždímala jsem mu poševními svaly jeho tepající a s sebou se cukající pyj, skrze který do mne vpouštěl svou dávku teploučkého spermatu. Zůstal ve mě dokud mu úplně nezměkl a až potom jej vytáhl.

Už ani nevím, jak jej vystřídal postarší Martin. Nebyl nejštíhlejší, penis neměl největší, byl prošedivělý s kouty. Prostě chlap, co by mohl být můj otec. Při něm jsem už jen držela, už jsem byla dost vyřízená a rozrajcovaná, celá zablemcaná, umolousaná a zaneřáděná od jejich semene. Martin, to už nebylo nic moc. Snažil se, přirážel a asi po nějakých deseti minutách se do mne vysemenil i on, ale to už bylo jenom takové sice příjemné, ale bez živelnosti, bez toho živočišného zaujetí, prostě v mé vytahané vagíně jen takové šolíchání a já si při něm znovu uvědomila, že to všechno je bez ochrany… Petr a Mateo se už vycákali do mé nechráněné prciny a teď ještě tenhle seladón… Určitě je ženatý a má už dospívající děti.  Ale víte, že mne to v té chvíli už netížilo?

 

Nikdy jsem Radimovii nebyla nevěrná, až teď, naprosto bezdůvodně a hloupě. Když se pánové ukojili a vyšťavili, tak najednou jakoby se odcizili. Už jsem je nezajímala tolik jako na počátku. S Petrem jsme si tykali, ale Martina ani Matea jsem vlastně pořádně neznala a ještě večer na večírku jsme si vykali. Došlo mi, žea večírku jsem toho z přebytku nádherné radosti ze života spoustu vypila.

V koupelně jsem se ručníkem vytřela v rozkroku, umyla se, upravila a když jsem se vrátila, Martin spal, ba přímo chrápal na inkriminované pohovce, Petr asi zalezl do své postele v ložnici a Mateo byl pryč. Opustila jsem ten dům se smíšenými pocity.

V duchu jsem si nadávala do krav a hus. Musela jsem si mobilem zavolat taxi, počkat na něj před domem a dala se pak odvézt k domovu.

Byly 3 hodiny ráno, když jsem se ocitla před vchodem do našeho domu. Potichoučku jsem odemkla byt, jak myška vstoupila do předsíně a po tmě jsem ze sebe sundala kabát. Všude byla tma. V děcáku spinkal Adámek, tak jsem jej přikryla a po špičkách šla do ložnice pro noční košili. Radim spal na své straně našeho letiště na boku. Vzala jsem, co jsem potřebovala a stejně tiše jsem se vplížila do koupelny. teprve tam jsem si ze sebe vysvlékla šaty. Podprsenku jsem neměla, ta zůstala kdesi u Petra v bytě, kalhotky také ne, ty tam zůstaly roztrhané a punčocháče, ač byla zima, jsem na sobě také na cestě domů neměla, ale v kapse kabátu.

Dala jsem si sprchu a s vodou dopadající na mou hlavu jsem definitivně vystřízlivěla.

Od pubertální euforie jsem se propadla do nejhlubší hanby, kterou jsem se marně snažila smýt ve sprše.

Ráno se Radim ptal s úsměvem, v kolik jsem přišla. Zalhala jsem, že mne taxík vyklopil před domem ve čtvrt na dvě. Zdůvodnila to tím, že jsem se společensky bavila a že jsem si ani neuvědomila, jak letí čas. Manžel mi věřil. Jenže já jsem se svíjela pod náporem děsivých výčitek a zřejmě sám ďábel mi našeptával, ať manželovi řeknu pravdu, že se mi uleví. Ať nešpiním své krásné manželství ubohou lží.

Delší dobu jsem s tím svým ďáblem smlouvala, až jsem nakonec došla k závěru, že „zatloukat“ je daleko strategičtější a je ověřenou pravdou, že právě zatloukání zachránilo nejeden manželský svazek před definitivním krachem. Ostatně, když už jsem blbá já a ublížila jsem svému svědomí, proč bych přiznáním se k nevěře měla ranit i Radima.

Dusila jsem to tedy v sobě s odhodláním vydržet, zapomenout, vymazat to.

Což o to, i přes prvotní obavy, co bude v pondělí v práci mi spadl balvan ze srdce. Petr se choval jakoby nic nebylo, na nic nenarážel, nic nenavrhoval, dokonce se ani poťouchle neuculoval a nemrkal na mne a ti další dva už byli zase pryč, takže jsem obavy mohla hodit za hlavu. Přesto jsem si ale byla jistá, že kolegyně v práci to buď vědí nebo přinejmenším tuší. To ony se na mne tak divně usmívaly i když neřekly nic.

Musela jsem to ignorovat a také dělat, jakože nic nebylo. Musela jsem ale hlavně vydržet sama se sebou, dívat se na manžela a hlavně před ním jsem musela mlčet. Přitom je to hodný chlap, vzorný táta a laskavý člověk. Tohle si absolutně nezasloužil.

 

A pak jsem nedostala menzes. Bum. Bylo to jako úder z čistého nebe. Koupila jsem gravitest a ráno si ho udělala. Dvě čárky. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Můj muž, když našel těhotenský test v odpadkovém koši, tak byl nadšen, že budeme mít konečně miminko a už vymýšlí jména … Jenže chudák netuší, že to není jeho dítě. Je samozřejmě nějaká možnost, že dítě může být jeho, ale tak na 99% si myslím, že je to jednoho z těch tří z vánočního večírku.

Dítě jsem moc chtěla a chci, už kvůli našemu Adámkovi, ale bojím se, že jednou to všechno praskne…