Přešlap

Podzim je období, které mám nejraději. Snad je to tím, že jsem se v říjnu z velké lásky vdávala a pak, následující rok na začátku listopadu se nám narodil první syn Davídek.

Vdávala jsem se po ani né roční známosti hodně mladá. V den svatby mi bylo devatenáct let teprve 14 dní. No, ale o to víc jsme si to užívali. Věk na vdávání a na rodinu není přece nijak předepsaný, tak proč bych měla čekat. Mamka mis sice tak trochu káravě říkala: „Aničko, není to nějak brzo? Vždyť všechny tvoje kamarádky jsou na vysoké škole, chodí na zábavy, randí s kluky, baví se a ty…, ty se chceš v devatenácti už usadit?“ Stejně tak se mi divily i ale i mé dvě nejlepší kamarádky. Právě od těchto tři osob mi to přišlo docela líto, protože od nich jsem čekala spíš podporu a stejnou radost, jakou jsem měla já a můj manžel Vláďa. Já jsem vůbec nechtěla, aby mi snad záviděly štěstí, jen jsem chtěla, aby měly radost se mnou a přály mi to. No jo, prostě jsem se spletla.

Byla sobota přesně týden po naší svatbě. Už týden jsem byla mladá paní a tak jsem se těšila, jak si užiji první dámskou jízdu coby paní a ne slečna. Doma jsem se k tomu pěkně nalíčila, natočila jsem si vlasy, oblékla jsem se do svých oblíbených modrých šatů, které jsem nosila moc ráda. Pak jsem šla ke kamarádce Romaně, u níž už byla i Naďa. Vůbec jsem kámoškám nevolala ani jim nenapsala zprávu, protože každá poslední sobota v měsíci znamenala naši společnou dámskou jízdu. Znáte to…Bavily jsme se na těch našich slezinách o klukách, o módě, o kosmetice a moc nás to bavilo. Jenže když jsem zazvonila u Romany, jaké bylo moje zklamání, když mi Romča otevřela. S pusou otevřenou na mne udiveně na mě civěla. „Čauki, tak sem tady a nesu víno.“ řekla jsem z vesela a cpala se dovnitř, když v tom mne Romana zastavila: „Víš Aničko, my sme s tebou už nepočítaly, vždyť si přeci vdaná a tak sme myslely, že budeš doma s Vláďou a tak.“

„Ale próóč? Sem vdaná, no a co? To ale přece neznamená, že se vzdám všeho, co sem dělala eště minulej měsíc?!“ ohradila jsem se a čekala od Romči na vysvětlení. Jenže toho se mi nedostalo, protože za dveřmi jsem slyšela smích Nadi a ještě nějakých holek. Aha, vdala jsem se, takže už asi do jejich party nepatřím, říkala jsem si v duchu a raději jsem zklamaná odešla. Mrzelo mne to a ve skrytu duše jsem doufala, že na mě zavolá, ať neblbnu a jdu zpět, že to byl jen vtip. Bohužel se tak nestalo a já zůstala stát po tmě na ulici. Cítila jsem vztek i lítost, zlobu i rozčarování. Bylo mi to jedno, že začalo pršet, bylo mi jedno, že zmoknu a třeba nastydnu, byla jsem zklamaná z toho, že moje dvě nejlepší kamarádky mne odepsaly, že mě berou už za někoho úplně jiného. A to jen kvůli mé nedávné svatbě na níž jsem je pochopitelně pozvala.
A jak tak pomalou kráčím zpět k domovu kolem rozsvícených lamp, tak najednou vedle mě zastavilo auto. Dříve bych se určitě lekla a dostala strach, jenže v ten moment mi bylo fakt všechno jedno.

„Slečno, nechcete někam hodit? Prší a nastydnete.“ řekl a já, aniž bych na to cokoli řekla jsem jen kroutila záporně hlavou… Vůbec jsem se na něho nepodívala, ale jakmile promluvil a vyslovil moje jméno, trhnutím jsem se zastavila. Otočila jsem se a uviděla jsem sedět za volantem manželova bratrance Petra. Chvíli jsem váhala, jestli se mám nechat zavést domů, protože jsem se chtěla projít a vydýchat to zklamání, ale najednou se rozpršelo ještě víc a já neměla na výběr.
„Hm, tak jo“, řekla jsem a nasedla.

„Copak, seš nějaká smutná, stalo se něco?“ otázal se a úsměv se mu neztratil vůbec z tváře.
Nechtěla jsem o tom mluvit, protože jsem za to styděla jak mne kamarádky odpálkovaly a tak jsem se raději usmála a řekla, že jsem jen na něco myslela, ale že už je to pryč. Jen pokrčil rameny a jel. Cestou domů jsme moc nemluvili a já už z toho začínala být nervózní. Nejsem totiž moc hovorný typ a tak jsem se začala nervozitou na sedadle vrtět. Petr se opět jen usmál a mlčky jel dál. Byla jsem ráda, že byla venku tma, protože jinak by na mě viděl, jak rudnu. „Stačí mi to tady, dál to už dojdu sama.“ řekla jsem písklavě Petrovi a těšila se, až se doma naložím do vany plné pěny. Vláďa bude ještě u svého kamaráda a tak jsem si chtěla ještě hodinu užívat samoty, relaxovat a odreagovat se z toho zklamání.. Jenže jsem se asi zase spletla. Jak jsem vystupovala z auta a loučila se s Petrem, chytl mě za ruku a já najednou z toho jeho horkého kontaktu začala jihnout.
„To mě ani nepozveš dál? Rád bych si i s bratránkem popovídal, už sem ho neviděl docela dlouho. Vaší svatbu sem nestihnul a tak bych mu chtěl vlastně i popřát.“ Chvíli jsem váhala, jelikož jsem chtěla být slušná a zároveň jsem dost stydlivá a já najednou nevěděla, co bych s ním u nás doma samotná dělala.

„Ale…ale Vláďa je u kamaráda a přijde asi až za hodinu.“ opáčila jsem se.

„No to mi nevadí, počkal bych na něj… Ale hele, Aničko, jestli mě tam nechceš, pochopím to a vodjedu.“ řekl a tvářil se tak nějak smutně.
Přeci takhle manželova bratrance neodmítnu! Bylo by to trapné a Vláďovi by se to určitě nelíbilo.
„Tak dobře, tak pojď teda dál. Aspoň tam nebudu sama“ řekla jsem, i  když popravdě bych sama být chtěla a urovnat si myšlenky ve vaně. Takhle z vany nic nebude.

Doma jsem dala ihned vařit vodu na čaj, protože jsem byla pořádně prochladlá a Petr si určitě dá také.

„Pomůžu ti“ nabídl se  a vzal si ode mě hrnečky, že to udělá on. „Di si zatím sednout do obýváku, já to donesu. Vidím, jak máš ledové prsty, eště bys ty hrníčky upustila.“ řekl mile se smíchem a já raději poslechla. Aspoň budu chvíli sama. Byla to ale opravdu jen chvilka, protože Petr byl za pět minut u mě a podával mi horký citronový čaj. Krásně  voněl a já se těšila, jak si prvním douškem zahřeji tělo. Ovšem to jsem ještě netušila, že si budu tělo zahřívat i trošku jinak.
Celou dobu vztahu s Vláďou jsem mu byla vždycky věrná až za hrob a chtěla jsem v tom pokračovat, navíc jsem si nikdy nepomyslela, že bych zrovna já měla být ta špatná. Já, která jsem nevěru zásadně odsuzovala a nechápala jsem, jak to někdo může vůbec někomu udělat. Jenže ten můj smutek a zklamání umí s člověkem udělat své, jak jsem se později dozvěděla.
„A jak se vy dva s Vládíkem vůbec máte? Užíváte si to, co?“ vyrušil mne jeho hlas z přemýšlení a já s sebou tak trhla, že se mi malý obsah čaje vylil na nohu.

„Au!“ vykřikla jsem, protože čaj byl stále dost horký.
„Promiň, to sem teda nechtěl… Nechtěl sem tě vyvést z míry“, řekl na omluvu Petra bylo na něm vidět, že je rád, že nejsem ve své kůži. To měl, myslím, v plánu a já o tom věděla. Najednou mi totiž začal stahovat rifle s tou výmluvou, že se musí opařené místo ochladit. „Ne, to už je dobrý“ ohradila jsem se a natahovala si kalhoty zpět, jenže on měl tak hebké ruce, že mi to zatemnilo mozek. Ty ruce, to byl ten pomyslný spínač mého zkratu. Najednou jsem to chtěla všechno, chtěla jsem v tom pokračovat, ale zároveň jsem stále měla plnou hlavu manžela Vládi. Muselo to ve mě probudit nějakou dávno zapomenutou a do té doby spící divokou šelmu. Tělo to prostě chtělo a já jsem e jeho přání bezmyšlenkovitě podřídila.

Takové jemné dotyky Vláďa neměl. Petr se ke mně naklonil blíž a zlehka mě smyslně políbil. Jen trochu, čekal na mojí reakci. Zachvěla jsem se.

Petr líbal tak strašně smyslně. Polibek jsem mu vrátila a on na nic už nečekal a objal můj pas.

Naše rty se opět dotkly a jazyky propletly, Petrovy ruce mi sjely na zadek a pevně mne k sobě přitiskl. Cítila jsem pomalu stoupající vzrušení. Naše rty se zase dotkly a jazyky se nám propletly a já jsem se chvěla nedočkavostí a touhou. Nešlo odolat. Vstala jsem a zatímco jsem si vysvlékala přes hlavu triko, Petr mi rozzipoval rifle a stahoval je ze mě dolů. Triko jsem odhodila v dál, vystoupila ze shrnutých riflí a byla jsem jen ve spodním prádle. Rozepínal mi patent na podprsence odhaloval mé pevné dvojky s už naběhlými bradavkami, které se jasně rýsovaly pod měkkými košíčky tělové barvy. V očích mu zajiskřilo. Stačil okamžik a dvě krásná pevná ňadra se na něho usmála. Dlaněmi mi je pohladil a cítil jak bradavky se nádherně staví do ještě většího pozoru jako dva dudlíčky. Petrův jazyk je dráždil a já si vychutnávala každý jeho dotyk na svých ňadrech. Už jsem to nemohla vydržet.

Petr byl tak jiný. Jeho předehra snad nebrala konce a já byla tak moc vzrušená…

Vrhla jsem se na jeho mikinu a tílko pod ní. Rychle jsem mu je sundala a přitiskla se ňadry k jeho nahé ochlupené hrudi. Znovu jsem ho vášnivě políbila. On mé polibky také znovu opětoval. Cítila jsem, že vlhnu. Sjela jsem rukou k jeho rozkroku a nahmátla tam jeho ztopořený penis. Už jsem se nemohla dočkat. Tomu nešlo odolat. Petr sklonil hlavu do mého klína a začal mi ji jazykem dráždit přes kalhotky. Cítila jsem, jak je nádherně vlhnu. Odtáhl mi kalhotky bokem a svůj jazyk zabořil do štěrbiny. To už jsem se s tlumenými výkřiky přitom začala svíjet a tělem mi projížděla jedna křeč za druhou. Byl to nezapomenutelný zážitek a já si připadala jako bohyně. Rozepnula jsem mu pásek u jeho džíns a pomalu mu je sundávala i s boxerkami. Jeho vztyčený úd jsem pohledem doslova hltala.

Podívala jsem se mu do očí a pak jsem mu žalud něžně objela špičkou jazyka. Petr se zachvěl blahem. To mne povzbudilo ještě víc… Vzala jsem mu ho do pusy celého. Cumlala jsem ho, lízala, jemně kousala jeho žaluda a přitom jsem mu pravou rukou masírovala koule. Vzdychal blahem a i já si to užívala. Sjel rukou mezi moje stehna. Prstem přejel můj naběhlý poštěvák a zamířil do mojí už úplně zvlhlé prciny. Sjel rukou mezi moje stehna a prstem přejel můj naběhlý poštěváček. Pak zamířil do mojí už úplně zvlhlé pochvy. Za chvíličku už se do ní nořil dvěma prsty a já slastně oddechovala. Druhou rukou mi hladil stehna a zadek. Přestal a sundal mi kalhotky úplně. Pak mě položil na pohovku a hnětl mi prsa, mačkal bradavky a vášnivě mě líbal. S Vláďou jsme si nikdy takhle nehráli. Petr se po chvilce začal věnovat mým bradavkám jazykem. Chvíli je jím objížděl, chvíli je zas sál nebo jemně mačkal v zubech. To byla pro mne prostě úžasná slast. Pak sjel jazykem níž a věnoval se mému pupíku a pak nakonec, když už viděl, že se nemůžu dočkat, se mi přisál na poštěváček. Jazykem mi ho přímo mučil a já ve své prcině cítila návaly brnivého trnutí. Rty ho mnul čím dál víc až jsem se zmítala v nádherném orgasmu plném vášně.

Přitáhla jsem si ho k sobě a obchvátila roztaženýma nohama jeho pas. Sjela jsem níž a sama jsem si nasadila Petrův penis, rozhodně větší než-li ho má Vláďa mezi své pysky.

Petr přirazil. Jeho tvrdý úd mnou projel, roztahujíc moje poševní sliznice, až se zastavil o dělohu. Slastně jsem vyhekla. Přirazil znovu, tentokrát drsněji. Vyhekla jsem. Začal pravidelně přirážet a při tom mi hladil prsa. Byl čím dál razantnější, takže mi svým žaludem bušil do dělohy jako beranidlo do vrat a já cítila tornádo ve svém podbřišku. To už jsem sténala dost hlasitě. Snad po minutě jeho tvrdého přirážení jsem dosáhla k výbušnému orgasmu. Na chvilku jsem byla mimo kdesi v ráji.

Petrův orgasmus následoval chvíli po mém. Najednou prostě divoce přirazil a já cítila jeho horké semeno ve svém nitru. Zatínala jsem nehty do jeho paží a nohama jej držela a tiskla do sebe. Přitom jsem cosi zajíkavě kvílela. To ještě podpořilo to inferno v mojí pochvě, takže jsem se ponořila do křečí plných dalšího dokonalého orgasmu.

Pak Petr spočinul na mém těle. Oba jsme těžce oddychovali, hladili jsme se a náš pot se navzájem mísil. Vzduch byl cítit vášní a mě se z toho motala hlava. Byla to jako droga. Ne nadarmo se říká, že kvalitní sex a předehra má účinky jako droga. Kéž by Vláďa byl taky takový.

„Raději se oblíknem“, řekla jsem unaveně a zadýchaně a Petr souhlasil. Oblékli jsme se a během deseti minut bylo vše tak, jak bylo před naší rychlovkou, před naším zakázaným sexem. Bylo to jen tak tak, protože během dalších deseti minut přišel manžel a byl celý šťastný, že vidí po takové době svého bratrance Petra. Nevěděla jsem, jak se mám tvářit, stále jsem měla pocit, že to musí každý na mě stoprocentně poznat, ale Vláďa byl zabraný do rozhovoru s bratrancem. A Petr? Ten se cítil a choval naprosto normálně, jako by se nic nestalo. Trochu mě to mrzelo, že se na mě ani nepodíval, ani nevyslal žádný signál, že se mu to líbilo.
„Du do sprchy a potom spát, sem unavená“, řekla jsem a odešla. Manžel mi dal pusu a Petr mi neřekl ani ahoj. Bylo mi divně. Cítila jsem se jako blbec, svedená, zneužitá, využitá a použitá. Však jsem si hned v duchu jsem si přísahala, že tohle bylo poprvé a naposledy! Manžela přece miluji a nikdo a nic mi to už nikdy nepokazí. Ten večer jsem se ale přece jenom romanticky pomilovala s Vláďou a musím říct, že citový sex z lásky je takový osobnější a něžnější a přesně takový chci napořád!

Život se zase vrátil do normálního rytmu a já se snažila vzpomínky na moje selhání ve věrnosti zapomenout. Prostě jsem byla blbá, byl to omyl.

Jenže pár týdnů na to se mi můj omyl připomněl. Při pravidelné gynekologické prohlídce prohlídce mi lékařka gratulovala k tomu, že jsem prý těhotná. Za normálních okolností bych se radovala, ale v ten moment to byl pro mě šok. Nevěděla jsem totiž, kdo je biologickým otcem. Mohl to být Petr i Vláďa a z té myšlenky mi bylo do pláče. Pamatuji si, jak se manžel rozplýval nad fotkami dětí a těšil se, jak bude chovat jednou své dítě. Byla jsem ráda, protože já si děti moc přála a Vláďovi jsem chtěla dát mnoho dětí. Jenže teď jsem měla plnou hlavu toho, jestli mám udělat na manžela podvod nebo jít s pravdou ven. Bylo to to nejtěžší rozhodovánív mém životě a nikomu to nepřeji. Nechtěla jsem manžela ztratit, ale zároveň jsem ho nechtěla ranit ani mu lhát. Bohužel třetí možnost neexistovala a já se nakonec rozhodla pro ten podvod, rozhodla jsem se, že dítě budeme vychovávat jako naše, jako manželovo. Vlastně je tady padesáti procentní šance, že je to jeho dítě, ale má nejistota mě tížila. Takový přešlap mě bude doprovázet do konce života.
Když jsem řekla Vláďovi, že čekáme děcko, byl celý rozzářený. „No… to je skvělý, já budu táta! Ani nevíš, jakou mám radost, miluju tě, lásko a to naše malinký taky.“ řekl a já se rozbrečela. Brečela jsem studem a lítostí, ale on s myslel, že brečím štěstím.