Školení životem

Dokořán otevřená okna, a hlasitá hudby z nich se linoucí mi naznačila, že je choť doma, a asi se zrovna chystá mýt okna. Vybíhám po schodech nahoru, hrabu v kabele, abych našel klíče, a těším se, jak ji překvapím, že jsem zmizel ze školení o den dříve. Než odemknu, lehce si představuji, jak mi vklouzne do náruče, stejně, jako po chvíli já do ni.

Doma je větší rámus, než jsem odhadoval zvenku. V kuchyni není, a tak nakouknu do pokoje: tam také ne, a pohled do ložnice již nebyl zapotřebí. Odraz velkého zrcadla z dveří skříní na protější stěně mi podal všechny informace. V první chvíli jsem chtěl do ložnice vletět a udělat tam pořádek, pak mi došlo, že už ničemu nezabráním. Zůstal jsem jen několik vteřin pozorovat, co se vlastně děje.

Manželka sedí na, dnes už bývalém příteli, s hlavou zvrácenou dozadu, očividně prožívá to, jak ji v pochvě cestuje jeho penis, na nějž nasedá a napichuje se na něj. Opírá se mu rukama o hruď, nad kterou visí její vyschlé prsy, a na její zpocené tváři a vlasech je jasně vidět, že ji Milan už notnou dobu dává v posteli zabrat.

Na chodbě jsem byl během chvíle.  S pocitem na zvracení jdu dolů po schodech, a nevím, co počít. Nakonec jdu o půlnoci z baru spát do svého auta. Opilý spím až do rána.

Během dopoledne si všechno promýšlím, a ještě, než manželka přichází z práce, instaluji kameru ve své bývalé ložnici. Lůžkoviny jsou ještě rozhrabané po jejich skotačení, a já jsem rád, když mohu zabouchnout dveře a odejít.

Hned po poledni mi manželka volá, kdy se vrátím.

„K tobě už ne, sama víš proč.“ Oznamuji.

„A proč? Co jsem ti udělala?“ Pofňukávala, a bylo znát, z jejího hlasu, že něco tuší.

„Protože pícháš s mým nejlepším kamarádem a já se na to nebudu jen tak dívat.“

„Co to blábolíš? Nic takového….“ Přerušil jsem ji: „Nedělej ze mne blbce, viděl jsem to na vlastní oči. Jsem doma od včerejška.“

Zmlkla, chvíli mlčela a apk řekla: „A proč jsi nepřišel domů už včera?“

„Říkám ti, že jsem tam byl zrovna, když jste si užívali, mimochodem, na mě jsi nikdy neseděla, vždycky ses válela pode mnou, jako kus dřeva.“

„Seš ale svině zákeřná. Dej mi pokoj.“ Řekla a vypnula telefon. Už jsem ji ani nemohl říci, kdo je vlastně ta svině, ale to nevadí, ulevilo se mi, že jsem ji řekl všechno, co jsem chtěl. A dokud jsem byl v dobré náladě, rozhodl jsem se, že si dojdu pro nějaké své věci, a hned jsem se tam vydal.

Seděla v kuchyni, kouřila cigaretu a dělala uraženou. Nepřekvapilo ji, že jsem přišel. „Jdu si jen pro své věci.“ Oznámil jsem a odešel do ložnice ke skříni. Nějaké prádlo, oblečení a holící potřeby už jsem měl v tašce, když přišla.

„To myslíš vážně?“

„Co.“

„Že odtáhneš?“

„Jo, odtáhnu. Zbytek věcí si vezmu zítra.“

„A co mám, podle tebe říci dětem, až přijedou?“

„Co chceš, je mi to jedno, já jim svou verzi řeknu později, až si najdu bydlení.“

„Seš vadnej? Kvůli jedné chybě všechno zahodíš?“ Ptá se.

„Jedné chybě? Chceš, abych ti přehrál kameru?“ Blufuju, sahám si do záňadří pro kameru, kterou nemám.“

„Nechci, seš svině, a jinej už nebudeš, táhni.“ Vzteky zbrunátněla a postavili se ji bradavky na kozách, které ona taky nemá.

„S bohem.“ Zabouchl jsem dveře a sbíhal po schodech, když za mnou hodila digitální fotoaparát s výkřikem: „Ještě si to vyfoť, ty hajzle.“ Rozletěl se na tisíc kusů, byl její. Dal jsem ji ho k pětatřicetinám.

Venku v autě jsem začal přemýšlet, co budu do večera dělat a dostal jsem nápad. Zajedu navštívit Jarmilu, stále ještě, manželku přítele Milana. Nežijí spolu kvůli jeho častým avantýrám se ženami. Prostě ho jednoho dne vykázala z domu a zůstala sama. Jen se nerozvedli.

Jarmilka bydlí v jejich společném domě, který si po svatbě společně postavili. Zastavil jsem auto před okny a hned jsem zaregistroval pohyb za záclonou. Byl to její zvyk, podívat se, kdo k nim jede. A tak, než jsem stačil vystoupit z vozu, stála nahoře na schodišti a volala na mně: „To je taky dost, že se přijedete podívat, čože, ty jedeš sám?, co se děje?“

„Hned ti všechno povím, uděláš mi kávu?“ Ptám se.

„Jistě, proč se ptáš?“ Odpověděla a zašla dovnitř s pokynutím rukou, abych vešel.

V kuchyňce bylo teplo a voněly tam buchty. „Ahoj prcku.“ Zdravím malého Milánka, hrajícího si na prahu pokoje. Podíval se na mě a zvolal: „Táta?“  Je mu rok, a tak se ptá kde koho.

„Ne, miláčku, táta zlobí jinde, tohle je strejda.“ Jara ho postavila na nožky, zručně mu upravila kalhotky s plenami a zase ho posadila. „Sedni si, jsem ráda, že ses stavil, proč bez ni?“ Moc se obě nemusí. Postavila přede mne šálek s kávou, ví, ze kterého mi nejvíce chutná, a sama si zalila čaj.

Během několika minut jsem ji řekl, co vím. Při zmínce o jejím bývalém se nejprve zamračila, ale pak lehce mávla rukou a k mému překvapení řekla: „ Petře, ale to trvá už nějaký čas. Neřekla jsem ti to, takové věci se špatně oznamují. Dobře, žes na to už přišel. Promiň.“  Než si sedla, nahnula se ke mně a políbila mě na čelo. „Vítej v branži.“ Hlesla smutně.

„Jak dlouho jsi to věděla?“

„Půl roku, kvůli ni musel z domu.“

„Jsem blbec, viď?“

„Ne, proč, to je všude. Odešel jsi, a kde bydlíš?“ Ptá se.

„Ještě nevím, musím pak zajet do ubytovny, jestli mají volno.“

Chvíli tak přemýšlela, míchala čaj a pak povídá: „Tak nikam nejezdi. Přespíš tady. Je tu místa pro zájezd.“

„Nechtěl bych tě otravovat….“ Přerušila mě: „šetři slovy.“ Vstala, postavila se klince a asi připravovala něco k jídlu pro malého. Hovořili jsme při tom o všem možném. Stála zády ke mně, já si ji zezadu prohlížel a i z předu, když se ke mně někdy otočila.

Je to velmi hezká holka. Znám ji už mnoho let, ještě když byla školačkou. Její matka pracovala v mé kanceláři jako účetní a Jára k nám chodila na prázdninovou brigádu. Tam jsme se i seznámili. Je ji o pět let méně než mě, o hlavu menší, s blond vlasy, sahajícími ji až pod lopatky. Se svou štíhlou postavou se nemusela loučit ani po porodu. Měla prostě kliku. A po porodu ji také zůstaly její hezky tvarované, objemnější prsy. Dovedla se také krásně namalovat. Moc se mi vždy líbila. Matně si v té chvíli, kdy stojí přede mnou, vzpomínám, Jak jsem se s ní jednoho večera vydal na společné noční koupání v místním písníku. Nasedla tehdy za mně na motocykl, přitiskla se ke mně svými tuhými prsy, a objala mě zezadu kolem pasu.  O několik minut později jsme se svlékali do plavek na liduprázdné, neosvětlené pláži.

„Pojď bez plavek, nikdo tu není.“ Zvolala a hned ze sebe shodila kalhotky a hned potom i podprsenku. Při běhu do vody se ji pružně pohybovaly prsy. To bylo jen jednou, pak se vdala a už se to nehodilo. Ale, ad doby, kdy jsme se poznali, se ke mně choval vždy hezky a přátelsky.

„Mám velkej zadek, viď?“ Řekla, aniž by se otočila.

„Ne, co tě to napadá, je nádhernej. Teď zrovna mně napadlo, že je stejný, jako tehdy v noci, při koupání.“

„Ty sis mě tam prohlížel? Myslela jsem si to, ty podvodníku. Ale já jsem se taky podívala. Přiznávám.“

„Nevadí.“

„Ani mě.“ Řekla, otočila se, vzala do rukou utěrku a svědomitě si čistila prsty na rukou. Přistoupila ke mně, rukama mě naznačila, abych se otočil k ni a hned potom si mi sedla na klín.

„Dej mi pusu. Chtěla bych se s tebou líbat.“ Objala mně okolo krku a políbia mně na rty. Pak si opřela hlavu o můj spánek a řekla:“ Jsem ráda, že tu se mnou někdo v noci bude. Ale nic si od toho neslibuj, jsem staromódní, však víš. Teda, krom koupání v noci.“ Oba jsme se zasmáli.

Večer jsme si sedli na chvíli k televizi, ona pak vstala a šla se osprchovat. Když se vrátila, nádherně voněla, a jen tak ve froté pyžamu nalila dvě sklenky červeného vína. Jednu z nich mi podala a sedly si vedle. Stáhla si nohy pod sebe, opřela se a já si všiml, jak ji pod látkou tmavě růžově prosvítají obě bradavky. A nejen, že ji prosvítaly, ale také vystoupily a ztvrdly.

„Jarmilko, chtěla bys ke mně do náruče?“ Ptám se nesměle.

„Ne, Péťo, dnes je na mě brzy. Chtěla bych tě, ale ještě ne. Nezlob se.“ Pokýval jsem a víc nemluvil. Po chvíli mlčení se sebrala a šla do ložnice. Já zhasl světla a šel spát také.

V noci mě cosi probudilo, ale nedal jsem to na sobě znát. Zaslechl jsem pleskat nahé nohy na leštěných schodech, až se zastavily u mých dveří. Neměl jsem zavřeno, a tak jsem zahlédl její postavu. Stála tak hodnou chvíli, ale právě, když jsem ji chtěl oslovit, stáhla se a odešla. Zdálo se mi, že jsem dokonce zaslechl její tichý pláč. Do rána už jsem jenom spal.

U snídaně jsme se sešli až po mém holení a mytí. Jarmilka se pohybovala v kuchyni ve svém bílém županu, který se ji pravidelně a drze shora rozvíral. Bylo to vzrušující, jak si ho neustále musela stahovat k sobě, aby ji nevyklouzl některý z prsů. Sedíc přede mnou jedinkrát nestihla a já zahlédl tu nádhernou pihu krásy na jejím pravém prsu. Nezahlédl jsem bradavku, jen horní část prsu s tou pigmentovou květinkou, jenž vypadala, jako by ji tam kápla a rozstříkla se světle hnědá kapka. Nikdy jsem takové znaménko ještě neviděl, ale velmi se mi to zalíbilo. Hned vzápětí ho schovala.

Po snídani jsem si odjel pro zbytek věcí a s Jarmilkou jsme se dohodli, že nějaký čas zůstanu u ni. Dovezl jsem tedy všechno do svého pokoje, a jak jsem věci třídil, objevil se tam i malý Milánek. Hned věděl, že mi může pomáhat, a tak jsme na to byli dva. A později, po návratu od lékaře, s Jarmilou i tři. Nejprve stála ve dveřích a pozorovala nás, a potom, se zjihlou tváří, nám pomáhala. Když bylo hotovo, zůstali jsme na koberci, opřeni o válendu a prcek po nás obou lezl.

„Vidíš? Seš pro něj táta. Je šťastnej.“ Promluvila. Chvilku jsem ho pozoroval, a pak jsem se ji zeptal: „A pro tebe?“

„Co pro mě?“

Pro tebe bych nemohl být táta?“ Neodpověděla. Jen se mi dlouho dívala do tváře, a cosi se ji honilo v hlavě. „Vím, žes byla v noci u mého pokoje, proč jsi odešla?“

„Musím něco jít dělat, mám tam práci.“ Řekla a chtěla vstát, ale zachytil jsem ji za rameno a stáhl k sobě. Nekladla žádný velký odpor, a tak jsem ji políbil na rty, pak znovu, a když mi obtočila ruce kolem krku, už jsem měl jazyk v jejích ústech. Trvalo to jen chvilečku, protože nám to Milánek přerušil. Vstali jsme oba, a šli něco dělat. Já si hrál s malým, Jára vařila.

Večer si sedla zase ke mně a podala mi sklenku. Chvíli sledovala program, pak odložila víno a řekla: „Tebe to baví, taková slátanina?“

„Abych se přiznal, tak vůbec ne.“

„Tak proč tu marníme čas?“ Zeptala se.

„Tak já to vypnu, a co budeme dělat? Na spaní je brzy.“ Povídám.

„Pojď se mnou do ložnice.“ Ani při tom nemrkla, vstala a odešla, kam řekla. Ve mně se všechno hnulo. Nemohl jsem uvěřit, ale vstal jsem a odešel za ní.

Ležela už pod přikrývkou, ale na podlaze před lůžkem smutně ležel župan, a ten mi zvěstoval, že leží nahá. Zhasl jsem světlo, zaplul k ni a hned ucítil její ledové nohy. V okamžiku se ke mně stulila celým svým nahým tělem a poprosila: „Ohřej mi je, prosím.“ Pokrčila nohy a strčila mi obě plosky mezi stehna. Jak se mi začal stavět, zase poklesl. Měla je ledové. Levou z nich se mi dotkla šourku, ale neucukla. Asi ji ten kontakt vyhovoval.

Pod společnou přikrývkou se udělalo brzy teplo a ona své nožky stáhla. „Teď už jenom mě.“ Hlesla a znovu se těsně přitiskla. Její objemné, sametové prsy mě zatlačily na hrudi, a když mě začala líbat, přitiskla se i pánví. Jasně jsem rozeznal její tvrdý Venušin pahorek. Znovu se mi začal stavět, a získával čím dál víc místa mezi námi. Uchopila ho oběma rukama a jezdila s nimi po něm, dokud netrčel, jako krátké kopí. Vnikl do ni ještě na boku a prozkoumal celou její hloubku. Přetočil jsem ji na sebe a objal ji. Přitiskl jsem ji k sobě a nechal ji, aby si vybrala polohu.  Nohama pevně u sebe mi stiskla penis uvnitř a pomalými pohyby na něm jezdila sem a tam. Těžce, přerývaně dýchala, vzrušením občas vzlykla, dokud jsem ji nepřekulil zpět na záda. Rozevřel jsem ji stehna, hluboko do ni pronikl a chvíli ji tak píchal. Udělala se vzápětí. Zaryla mi nehty do kůže na zádech a tiskla si mě k sobě, plná vzrušení. Další vrchol prožila společně se mnou, když jsem do ni napumpoval semeno.

„Ještě, ještě, neboj se. Udělej mi to tam, chci to zase mít v sobě.“ Vykřikovala, až jsem měl strach, že probudí malého.

Pak už jsem si hrál jen s jejími prsy. Jsou prostě nádherné.

Asi po dvou měsících mi navrhla, abych u ni zůstal. Měla pro to dobrý důvod, byla se mnou těhotná. Oba jsme se na to těšili, do porodu jsme se oba rozvedli a zůstali spolu.

Dodnes se navzájem milujeme se vším všudy, co k tomu patří.

Bookmark the permalink.

Jeden komentář

  1. Velmi pěkné, zachoval se podle mého gusta. Fakt reálné.

  2. Super povídka, taky se mi líbí že to není žádný ocas který ze sebe dělá vola.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *