Francouzštinářka

Potkal jsem ji úplnou náhodou. Otáčel jsem se v supermarketu cestou od kasy se zaplaceným nákupem a málem porazil paní v džínách a bundě, která mi byla sotva po ramena. V roušce je každý lidský kontakt neupřímný a lidem není rozumět, tak jsem ji posunul po tváři dolů, pokusil se o provinilý úsměv a omluvil se, že jsem si jí nevšiml.
„Nic se nestalo, Marku,“ usmála se také – prozradily ji oči a tváře – a asi si uvědomila, že pro snazší identifikaci by bylo vhodné následovat mého příkladu a roušku shodit.
„Dobrý den! To je neuvěřitelná náhoda,“ spustil jsem, když jsem prakticky okamžitě poznal svou někdejší učitelku francouzštiny.

Eva byla původně učitelkou jazyků, v jejíž třídě jsem začínal. Když po roce řady studentů prořídly a její zaměstnavatel proškrtával vypisované kurzy, nabídla rodičům, že by mne doučovala soukromě, hodinu týdně. Tak jsem se těsně před koncem docházky základní školu začal objevovat v bytě této svobodné matky, jen o několik málo let mladší než mé vlastní a ona se, jak to u chlapců v tomto věku bývá, začala objevovat v mých snech. A to přesně v takových rolích, jako v těch nejbéčkovějších pornofilmech, kde najednou vystupují mladí kluci a o generaci starší ženy. Postupem času se ukázalo, že pro francouzštinu v té formě, jaku tehdy nabízela, nemám zcela nadání a tak, když mi přibylo učení na střední škole, naše cesty se rozešly a já přestal její byt navštěvovat. Eva v tu dobu končila s výukou jazyků a začínala učit na sídlištní základní škole, a tak jí vlastně ani nevadilo, že výuka, pro kterou by se jí stále hůře sháněly materiály nebude pokračovat.

Cestou ze supermarketu jsem se mezi řeči nabídl, že když jsem ji málem srazil, pomůžu jí alespoň s nákupem. Věděl jsem, že bydlí nedaleko, ale cesta byla jeden dlouhý kopec, byl jsem autem a hlavně mi z nějakého důvodu její společnost nebyla vůbec nepříjemná, jako tomu bývá, když potkáte třídní z dob základní školy a nevíte, o čem se bavit, když si vás všimne.

Než jsme se dostali k autu, objeli centrum a vyjeli nahoru k paneláku, došlo mi, že jsem Evě její cestu vůbec neurychlil. Podle výrazu v její tváři jí to však vůbec netrápilo.

„Děkuji za odvoz a za milou společnost.“
„Není zač, to je to nejmenší, co jsem pro vás mohl udělat, když jsem vás málem srazil.“
Znovu jsem se pokusil o ten provinilý úsměv. Zafungovalo to stejně jako napoprvé. Usmála se, vystoupila z auta a ze zadní sedačky sebrala tašku.
„Tak snad zase někdy.“
„Rád jsem vás viděl, mějte se.“

Doma jsem si uvědomil, že Evě skoro deset let, po které jsme se neviděli, nic neubralo na zvláštní přitažlivosti, kterou vyzařovala. Byla to zvláštní směs inteligence, jemnosti a ženskosti, kterou dávaly najevo kypřejší rysy její postavy.

Večer jsem na telefonu objevil esemesku.
„Děkuji za odvoz. Nechceš zajít na kafe?“
„Půjdu rád, snad bude brzy kam,“ odpověděl jsem. Nebyl jsem si jistý, co tím sleduje. Především jsem však věděl, že restaurace a kavárny jsou zavřené a nemyslel jsem, že by chtěla postávat v prosinci na náměstí a klábosit u stydnoucí kávy.
„Tak se stav ke mně. Co třeba zítra na šestou?“ Šla rovnou k věci. Takovou přímočarost jsem nečekal.
„Dobře, tak tedy zítra.“
V další, potvrzující zprávě se objevil smajlík.

Následující den jsem strávil venku, bylo několik věcí, které jsem chtěl kolem domu udělat. Když se začalo stmívat, došlo mi, že na šestou hodinu jsem pozvaný na kávu, a tak jsem skočil do sprchy, oblékl se a sednul do auta. Cestou mi došlo, že nevezu nic darem, a tak jsem zastavil v malé samoobsluze před městem a koupil sedmičku vína. Dorazil jsem asi deset minut před šestou, zaparkoval, jak je na sídlištích zvykem, notný kus cesty od vchodu a vyrazil jsem.

Do domu mě musela Eva pustit bzučákem.
„Dobrý večer, tady Marek.“
„Ahoj,“ ozvalo se zabručení a já otevřel dveře.
Výtahu v tom domě jsem nedůvěřoval už před deseti lety, natož teď, když se za ta léta nezměnil ani nátěr vstupních dveří. Do posledního patra jsem tak vyběhl po svých.

Stála ve dveřích. S širokým úsměvem, širokými boky, neformálně – v džínách a roláku, jak jsem si ji pamatoval.
„Pojď dál, ahoj.“
„Dobrý večer, děkuji.“
Boty jsem si sundal hned za dveřmi. Celou dobu mě pozorovala, její pohled jsem nejen cítil, ale i viděl v malém zrcadle vedle botníku.
Zavedla mě do obýváku. Moc se toho nezměnilo, snad jen telvize byla novější, závěsy na okně a tmavý koberec. Pamatoval jsem si světlý.
Postavila na kafe.
Předal jsem jí láhev vína. Okamžitě nabídla, že ji otevřeme. Došlo mi, že jsem tu autem, ale věděl jsem, že přes noc se neplatí parkovné a nechtěl jsem brzdit něco, co vypadalo jako zajímavě započatý večer.

Kafe jsem nechal vystydnout, ale nakonec ho vypil. Láhev vína padla během hodiny.
Mluvili jsme o všem možném. Zajímalo ji, kam jsem šel na vysokou, jaké to bylo, kde pracuji. Pověděla mi o svých synech – jeden ještě studoval v Praze, ten starší, přibližně v mém věku, pracuje na druhém konci republiky. Pochlubila se, že stále ještě učí na základní škole, kam tehdy, když mě doučovala, přestupovala.

Od konce druhé sklenky byla konverzace zajímavější. Zmínila se, že ve škole měla nějaké trable poté, co odešel ředitel, který ji tam přivedl. Když jsem komplimentem ohodnotil její učitelské dovednosti, pověděla mi, že problémy byly osobního rázu.

Otevřela se natolik, že přiznala poměr se zmíněným ředitelem, který se jí povedlo utajit před vlastním okolím, ale ne před učitelským sborem – tedy svými kolegy. Původně si prý myslela, že ředitel těsně před důchodem bude znamenat, že s ním nebude muset spát déle, než nezbytně dlouho, ale evidentně se jednalo o šedesátníka při chuti. Přítrž tomu všemu učinila až jeho srdeční příhoda a nucený odchod do důchodu.

„Nejhorší na tom je, že jsem si zvykla.“
„Zvykla na co?,“ zeptal jsem se hloupě.
„Na sex. Neříkám, že to bylo bůhvíjaké, ale byl to chlap a svůj účel plnil.“
Její otevřenost mě neustále víc fascinovala.
„Nevidím důvod, proč by žena jako vy nemohla najít někoho jiného. I kdyby třeba jen na sex.“
„Žena jako já?“
„Inteligentní, přitažlivá…“
Evě v očích zajiskřilo. Takhle jsem ji neznal, pamatoval jsem si ji jako lehce uťáplou učitelku bez velké chuti na zakázané.
Položila mi ruku na stehno.
„Dojdu ještě pro jednu láhev.“
Než to dořekla, popojela její ruka směrem k mému rozkroku o dobrých pět centimetrů.

Když se na chvíli ztratila, pogratuloval jsem si pro sebe k rozhodnutí neodmítnout víno. S jeho přísunem se z ní stávala opět ta hluboce sexuální bytost, která mě v dobách mé puberty ve snech pravidelně připravovala o panictví.

Za chvíli byla zpět. Sedla si jako nic, na gauč, tak jako předtím. Snad jen, že teď seděla o několik desítek centimetrů blíže. Kolenem se neustále dotýkala mého. Povídali jsme si, ale z jejích pohybů jsem si četl jak z učebnic, které popisují roztoužené ženy. Usmívala se, nikoli opile, ale jako když dostala skvělý nápad. Neustále si rukou sahala do vlasů a znovu a znovu je rozpouštěla na gauč.

Jak jsem četl její signály, začal jsem se víc věnovat jejím jednotlivým částem. Její větší zadek jsem si prohlédl pokaždé, když vstala. Nyní jsem více pozoroval její široké boky, mírné bříško a prsa. Možná to bylo prádlem, ale nebyla vůbec povislá, a rolák jejich plnost dokonale kopíroval.

Když jsem se vrátil zpět od prsou k obličeji, došlo mi, že Eva moc dobře ví, které části jejího těla pozoruji.
„Co ti na mě připadá přitažlivé?“
„Prosím?,“ trochu přihlouple jsem se zeptal.
„Říkal jsi, že jsem přitažlivá. Čím?“
„Úsměvem.“
Usmála se víc, ale bylo vidět, že takovou odpověď dostat nechtěla.
„Ženskostí, která z vás vyzařuje,“ pokračoval jsem. V ten okamžik jsem věděl, že mě čeká popis detailů, ač jsem se mu snažil vyhnout sebevíc.
„Co konkrétně?“
„Máte krásně široké boky,“ usilovně jsem se snažil nesoustředit na prsa.
„Boky?“
„A nádherná, velká prsa.“

To byla asi odpověď na kterou čekala. Nahnula se ke mně.
„Z tebe je zase vážně hezký chlap.“
Během té věty mi rukou přejela z hrudníku na rozkrok. Dotkla se ho však jen zlehka. Pak ruku odložila na mé stehno.
Dodal jsem si odvahy. Otočil jsem se k ní a rukou dlouze přejel po prsu, abych skončil na jejím boku.
Cítil jsem, jak sebou trhla.
Chtěla to, možná ještě víc než já, ale ta blízkost té možnosti ji trochu zaskočila.
„Nezatančíme si?“
„Proč ne,“ a okamžitě jsem si začal v duchu nadávat, jak jsem všechno pokazil.
Vykročila směrem k rádiu s CD měničem, párkrát stiskla tlačítko.
Spustila hudba a já se trochu uklidnil. Byl to jasný ploužák. Trochu to však kazilo to, na co jsem se ještě před chvílí připravoval. Chtěl jsem živočišně mrdat, jasně jí dát najevo, že pánem situace jsem já. Teď se ke mně pomalu lísala a já věděl, že atmosféra večera je trochu jinde.

Přitiskla se na mě.
Bylo to chytré, nemusela se ujišťovat rukou o mém vzrušení. Byl jsem tvrdý jako kámen a hodně jsem ji chtěl.
Zavěsila se na mě a až teď mi došlo, jaký je mezi námi výškový rozdíl.
Chytil jsem ji v bocích, nechtěl jsem, aby se kroutila kvůli velkému zadku.
Po chvíli mě začala líbat na krk. Bylo to neumělé, jako když to dlouho nedělala.
Odhrnul jsem jí vlasy a políbil na krk také.
Odpoutala se ode mě, ale jen na chvíli a pak mi svými prsy vyšla vstříc.
„Chceš vidět ložnici?“
Přikývnul jsem.

Odvedla mě do vedlejší místnosti. Svítila zde jen malá lampa, světla bylo pomálu.
Pokračovali jsme tam, kde jsme skončili.
Udělala krok dozadu. K dalšímu už jsem ji svým pohybem donutil já.
Líbala mě na krk a já ji pomalu pokládal na postel.
Nahnul jsem se nad ní.
Nohy pokrčila v kolenou a roztáhla od sebe. Nemohl jsem dostat lepší signál.
Rukou jsem postupoval od prsou dolů.
Zpomalil jsem v bocích a následně pokračoval do jejího rozkroku.
Džíny se mi podařilo povolit jednou rukou, stejně tak sjel na první dobrou i zip.
Cítil jsem její chloupky. Dosud jsem měl jen vyholené, ale patřilo to k jejímu věku.
Nejprve jsem dráždil její pahorek. Začala vzdychat a vycházet mi vstříc.
Její ruka vystřelila do mých kalhot. Když zjistila, že pásek nepřemůže, začala mi hladit můj nástroj přes kalhoty.
Na chvíli jsem se přestal věnovat jí a pomohl.
Jakmile pásek povolil, vytáhla mi penis z kalhot. Stiskla ho snad až nepřiměřeně, ale pak velmi jemně začala honit.

Dívala se mi do očí a prohýbala se jako luk, když jsem nahmatával správná místa.
„Chci tě v sobě. Udělej mi to.“
Sundal jsem jí kalhoty, zbavil se i těch svých a Eva si mezitím na posteli sedla.
Nadzdvihla mi triko, snad aby mi připomněla, že si ho mám sundat. Já sám jsem s její rolákem nepospíchal. Její prsa mě zatím mocně fascinovaly tak, jak byly.

„Kondom,“ připomněla mi, když jsem se opět otočil k ní.
„Musíš si ho vzít, neberu prášky.“
„Snad budu mít,“ pokusil jsem se ji obměkčit.
„V komodě za tebou, v levém šuplíku.“ Byla neoblomná.
Sáhnul jsem po krabičce. Vytáhl jeden, roztrhl balení a nasadil.
Uklidnilo ji to.
Pomalu se natáhla na postel, nechala jen pokrčené nohy v kolenou. Došlo mi, že její rozverný úsměv je pryč. Pravděpodobně jí začínalo docházet, že dnešní noc do ní vnikne kluk starý jako její syn.

„Strč ho do mně,“ nenechala mě dlouho pochybovat o svém odhodlání.
Naklonil jsem se nad ní, vzal svůj penis do ruky a začal ho pomalu navádět.
Kondom mi vzal trochu citu, který jsem nahradil tlakem na její kundičku.
Když jsem konečně zasunul, ovinula kolem mě ruce. Jednu kolem krku, druhou mě chytla za zadek.
„Ano,“ ujistila mě, když jsem zasunul hlouběji.
Pomalu jsem začal přirážet.
Opět mi líbala krk. Šlo jí to ještě hůř než před tím v obýváku.
Povolil jsem v rukách a opřel se o ni. Má hruď se dotkla jejích prsou, stále v tom neprostupném roláku.
Rukou mi tlačila na zadek v rytmu, v jakém jsem přirážel.
Dávno vyprchala její snaha udržet oči otevřené.
Blížila se k vrcholu.

„Ano. Ještě. Ještě, nepřestávej.“
Vypité víno a kondom na mém nástroji mi dávali jistotu, že moje vyvrcholení nebude hned.
Byl jsem tam, kde jsem chtěl být. Mocně jsem přirážel.
„Ještě, ještě!“
Teď už křičela.
Přirazil jsem několikrát až po koule.
Prohla se a celou svou silou mě přitiskla k sobě.
Dlouze oddychovala.

Chvilku jsem zlehka přirážel a pak jí převalil na sebe.
Po nějaké době se mi podívala do očí. Byly tam ty jiskřičky z obýváku. Políbila mě a já se nechal.

Když byla nahoře, projevilo se, že se nejedná o žádnou velkou dračici. Pomalu na mě jezdila, spíše vydýchávala předchozí orgasmus.
Stáhnul jsem ji k sobě.
Přitiskl na své tělo, tak, jako ona před několika okamžiky přitiskla mě.
Začal jsem přirážet. Nebylo to nejpříjemnější, musel jsem se hodně zapírat patami, ale opět jsem ji dostal k vrcholu.
„Pojď na mě,“ znovu křičela.
„Šukej mě, šukej mě!“
Od své někdejší učitelky tahle slova nečekáte.
Převalil jsem ji na záda a začal opět přirážet zvrchu.
Teprve teď, když pominulo to první opojení, jsem si všiml, jak úzká je.
Svírala mě nádherně.
Do toho mě opět přitiskla na sebe.
„Až budeš, řekni mi. Chci to vědět. Chci vědět, že se se mnou uděláš.“
„Řeknu vám to,“ stále jsem jí vykal.

Po odeznění jejího jsem cítil, že pár správných pohybů dostane na vrchol i mně.
Vycítila to.
„Udělej se. Udělěj se jako kdyby to mělo být všechno do mě. Chci, abys toho měl hodně.“
Její zvrhlost mě překvapila. Po chvíli to na mě přišlo.
Přirážel jsem jako šílenec a ona mě zase tiskla.

Pak jsme šli do sprchy. Konečně jsem se mohl pokochat jejími prsy. Byly to spíš kozy, kouzlo roláku bylo spíš v menší podprsence. Nechápal jsem, jak tak drobná žena může disponovat takovými boky a do toho ještě ta prsa.
Ještě ve sprše si mě několika pohyby znovu postavila. Došla pro kondom a já jí následně tvrdě omrdal ve sprše, přes koš na prádlo a na pračce.

Probudil jsem se okolo šesté.
Ležela vedle mě.
Spali jsme jen několik málo hodin, ale přesto jsem si nepřipadal unavený.
Když jsem se na ni otočil, otevřela oči.
Neřekla ani slovo.
Rukou rovnou zajela pod deku a ujala se mně.
Po chvíli jsem byl připravený.
Nahnul jsem se nad ní.
„Nemáme kondom,“ vypálila mi rybník.
„Bez něj rozhodně ne.“

Moje zklamání bylo asi dost hmatatelné. Rukou opět sjela pod deku a začala. Zároveň se usadila po mém boku, prsy se opřela o mě a začala líbat na krk.
„Včera to bylo skvělé.“
„To ano-“ zastavila mě.
„Nic neříkej.“
Její ruka se o mě starala se stále větší usilovností. Přišlo mi, že jestli někdy něco uměla v posteli dobře, bylo to právě tohle.
„Dostal jsi mě na vrchol. Naplnil mě. S tebou jsem byla opět ženou.“
Nějak na mě tyhle řeči začínaly zabírat. Nebo to možná byla ta ruka, která mě právě honila pod dekou.
Uvědomil jsem si, že narozdíl ode mě se ona ústy mého nástroje ani jednou nedotkla.
„Teď chci, aby jsi z toho zase měl něco ty,“ pokračovala.
„Chci tvoje semeno, chci vědět jak chutnáš…“
Pomalu ale jistě jsem začínal cítit cukání.
„Chci, aby tentokrát naplnilo mě, aby nepřišlo nazmar…“
Odhrnula deku a přesunule se mi k rozkroku.
Vzala ho do úst.
Nebyla v tom bůhvíjaká, ale ty řeči mě dostaly tam, kde mě chtěla mít.
Netrvalo to dlouho.
„Už budu!“
Vzala si ho opravdu hluboko. Pokračovala v honění a já jí naplnil ústa. Trvalo to docela dlouho a moje dávka překvapila nás oba.
Většinu spolykala. Pak vzala kapesníček a otřela koutky.

Vlezl jsem do sprchy. Když jsem se vracel, v kuchyni na stole bylo uvařené kafe.
Vedle ležel lístek s jednoduchým textem.
„Dveře stačí zabouchnout. Číslo na mě máš. Kondomy koupím.“
Vedle textu nechyběl smajlík.