Nevěrná s cizincem

Monika a Martin byli mladý manželský pár z Prahy. Monika byla sexy blondýnka s výraznými ženskými tvary. Měla dlouhé, hladké vlasy, které jí splývaly až na ramena a zvýrazňovaly její kulatá ramena. Její tvář byla okouzlující, mladistvá a velmi pohledná. Měla velké, modré oči, které plály jako dva kamínky a byly obklopeny hustými řasami. Její rty byly plné a barvy růže a vyloženě lákaly k polibku.

Martin proto na Moniku právem žárlil a když si vyrazili do společnosti a Monika rozvlnila své boky, neustále musel čelit pohledům jiných mužů. Monika měla totiž výrazné ženské tvary a její křivky byly dokonale zaoblené a přitažlivé. Její tělo bylo dokonale vypracované a její pokožka byla jemná a hladká. Působila velmi atraktivně a bylo těžké odolat jejímu kouzlu a odtrhnout od ní zrak.

Martin však nemohl svoji Moniku držet neustále doma a hlídat ji na každém kroku a tak si jednoho večera prosadila, že chce vyrazit s kamarádkou na skleničku, zatímco její manžel Martin zůstane doma. Během večera se kamarádka rozhodla jít spát, ale Monika měla ještě chuť si užít večer. Když tancovala sama na parketu, všimla si mladého cizince jménem Pierre, jak se později dozvěděla, že ji neustále sleduje. Zamířila tedy k baru, aby zahnala žízeň a dali se spolu do řeči. Zjistili, že mají spoustu společných zájmů. Monika zřejmě díky několika sklenkám alkoholu cítila silnou přitažlivost k Pierreově vášnivé povaze a začali spolu tancovat. Nedokázala odolat jeho kouzlu a tak po čase jejich tanec byl víc a víc vášnivý.

Rozhodli se proto raději odejít z baru, aby je nikdo známý neviděl a šli k Pierreovu bytu, kde si dali skleničku vína a pokračovali ve vášnivém sbližování. Monika se cítila jako v transu, unášena Pierreovým charisma a nedokázala se ovládnout. Cítila, jak má neuvěřitelně vlhko v kalhotkách a její úplně tvrdé bradavky dávaly najevo, jak neskutečně je vzrušený. Přestože věděla, že by neměla, nakonec se nechala unést okamžikem a začala se s Pierrem vášnivě líbat. Skončili v posteli a po nekonečně dlouhé mazlení a líbání si ji Peirre vzal. Strhal z ní šaty a začal líbat její naprosto mokrou a horkou kundu. Monika by la jako smyslů zbavená a vycházela mu vstříc jeho jazyku a prstům, tak moc si přála aby do ni konečně vnikl, tak moc chtěla aby ji ten cizinec vymrdal i když je vdaná a ví, že by tohle rozhodně neměla dělat, nedokázala se bránit kouzlu okamžiku a tak ze sebe vysoukala prosbu, aby už to déle neprodlužoval a vyšukal ji.

Milovali se, nebo spíš šukali skoro celou noc, usnuli až nad ránem, zcela vyčerpaní. Možná kvůli alkoholu, možná proto, že vzrušení bylo tak silné, si Monika vůbec neuvědomila, že nepoužili kondom. S manželem ho používají vždy, protože se jinak nechrání.

Ráno se Monika probudila s pocitem viny z toho, co se stalo. Věděla, že by se měla co nejdříve vrátit domů k Martinovi a doufala, že se jí podaří udržet to, co se stalo, v tajnosti. Když dorazila domů, Martin už byl vzhůru a čekal na ni u stolu.

„Kde jsi byla tak dlouho? Proč ses mi neozvala?“ zeptal se Martin podezřívavě.

Monika se snažila vymyslet nějakou výmluvu, ale její nervozita a únava po probdělé noci ji nedovolila přijít s něčím přesvědčivým. „Byla jsem s kamarádkou. Potkala jsem někoho z mládí a zapomněla na čas,“ řekla Monika s výmluvným pohledem.

Martin se na ni díval s pochybnostmi a Monika věděla, že jí nevěří. „Musíme si promluvit,“ řekl Martin a Monika věděla, že bude muset jít s pravdou ven, jinak to vše bude ještě horší.

TAK?! Kde jsi byla?! Nelži mi, vím, že jsi tam zůstala sama, byl jsem se podívat, když jsi mi nezvedala telefon.

Monika si uvědomila, že Martin ji mohl s Pierrem vidět a tak po dlouhém váhání se rozplakala a přiznala se Martinovi. Začala se omlouvat za to, co se stalo. „Promiň, Martine, byla jsem s Pierrem. Nebylo to nic vážného, zašli jsme k němu domů, protože jsem byla opilá a bála jsem se, že se budeš zlobit. Chápu, že jsi zklamaný a nevěříš mi, že k ničemu nedošlo, ale opravdu jsme si jen povídali a pak jsme usnuli,“ řekla Monika s pláčem v hlase. „Slibuji, že se to už nikdy nestane. Udělám všechno pro to, abych ti odčinila mou chybu,“ dodala Monika a objala Martina.

Těžko říct, co se odehrávalo Martinovi v hlavě, ale Moniku objal a pohladil po jejich hebkých vlasech, přivoněl si k ní a zašeptal ji do ucha : „Dobře, lásko, věřím ti, ale prosím, ať už se to nestane, tak moc jsem se o tebe bál.“
Monika se přes jeho rameno usmála do slunce a zašeptala : „Neboj broučku, slibuji“.

Za necelý rok se jim narodil chlapeček, který jako by z oka vypadl Pierrovi. Martin byl tak rád, moc si přál mít syna. Monika byla taky ráda, protože vše dobře dopadlo a je z nich šťastná rodina.