Chatka

18+

Sedím v kuchyni, před sebou krabici s fotkami a flašku koňaku se štamprdlí. Mé ruce mechanicky trhají Hančiny fotografie na kousky a házejí je do vedle mne stojícího odpadkového koše. Likviduji svou minulost, likviduji stopy po své ženě. Trhám její těhotenský průkaz, její maturitní vysvědčení, trhám její pracovní smlouvu. Hana, moje žena už není! Jsem vdovec. Nechci na ni myslet, nechci ani památky po ní. Miloval jsem ji, věřil jí a ona mne zradila… Mrcha. Já vím, že se má o mrtvých říkat jen dobré, ale já si nemohu pomoci… Hana se ukázala jako proradná ulhaná mrcha. A i když takovou krutou smrt si nezasloužila, čert ji vem. Osud mi nahrál i když jsem vlastně tomu osudu trochu napomohl sám. Dokonce jsem byl dva dny ve vazbě. vyslýchala mě kriminálka, byl jsem podezřelý… Manžel je vždy podezřelým č. 1! Jenže já byl v inkriminovaný čas na chatě u svých rodičů, 100 km od domova. Rodiče mi to potvrdili, dokonce i soused, ale stejně… Pořád zkoumali, zda jsem nemohl tehdy v ten inkriminovaný den nenápadně odjet, udělat to a zase se rychle vrátit na chatu, aniž by si toho naši nebo kdokoliv jiný všiml. Jasně, těch 100 km se dá zvládnou ta 90 minut… Jenže já to opravdu neudělal i když bych k tomu měl motiv a také jsem k tomu sto chutí skutečně měl. Pak mne ale propustili, protože zatkli skutečného viníka, či vlastně vinici.

Ale od začátku…

byl jsem již nějakou dobu s Hankou. Byli jsme 2 roky manželé, vlastně jen rok a třičtvrtě. Předtím jsme spolu asi rok chodili na vážno. S Hankou jsem byl neuvěřitelně šťastný. Podle jejích slov to bylo vzájemné. Všechno se zdálo být naprosto pohádkové. Nebo aspoň tedy bylo do onoho večera před dvěma měsíci…

Už na začátku našeho vztahu jsme se navzájem stanovili, řekl bych „pravidlo“ či „hranici“. Věrnost především a pak, žádná komunikace s našimi bývalými partnery z obou stran. Prostě jsme se dohodli, že za tím uděláme tlustou čáru a budeme už jenom mi dva. To jsme si odsouhlasili, protože ani z jedné strany k tomu nebyl nejmenší důvod.

 

Před dvěma měsíci jsme šli na svatbu manželčiny kamarádky. Mimo jiné na tu svatbu byla pozvána i jiná kamarádka té kamarádky, snad prý její bývalá spolužačka ze střední a spolu s ní i její přítel. byl tu však problém… Ona ten přítel kamarádky nevěsty byl bývalý přítel mé Hanky. Hance bylo 24, s tím svým ex prý byla jen rok a rozešli se, protože jí zahýbal s jinými.

Prý byla tehdy mladá a blbá. Podle Hančiných slov to prý ani nechtěla, jen neuměla říkat „ne“. Ex jí pak dělal peklo, pomlouvat ji před společnými známými a tak. Předem mě varovala, že tam ten člověk bude a rozumí, že je mi to nepříjemné. Tak jsme se dohodli, že s ním nebude mluvit.

V průběhu večera o svatebním veselí v místním kulturáku se mi ale manželka kamsi ztratila. Vydal jsem se ji tedy hledat. Po chvilce hledání jsem jí našel za budovou, v níž se konala svatba, jak sedí na bobku v potemnělém koutě, kam moc nedosahoval svit nedaleké parkové lampy, povídajíc si se svým bývalým.. No povídajíc si… Ona se uchichtávala, dokonce se objali a dali si pusu. Tedy řekl bych, že takhle se bývalí partneři po třech a půl roce k sobě nechovají, zvláště když mi Hanka tvrdila, že to vlastně nechtěla a že ji podváděl.

Když jsem tam přišel, zeptal jsem se: „Co tu vy dva děláte, proč se skrejváte? Hani, ty si se dušovala, že s nim nebudeš mluvit, sami si mi to slíbila.“

„Cóó? Tos mu slíbila?“ divil se on a odpověděl za mou ženu: „ No jen sme si zavzpomínali“, .
„Jo a přitom ste se museli jako líbat, jó?“ já na to.
Cosi ironického pronesl a ve mě chytli saze. Chytl jsem ho pod krkem a začal na něho řvát: „Co si to ty zmetku dovoluješ? Hanka je vdaná, je to moje žena, tak se jí vyhýbej!“
Hanka se do nás vložila a uklidňovala mne, že se nic přece nestalo, že o nic nešlo a odtrhla nás od sebe. Ten její ex se nebránil, jen říkal: „Hele, ty seš normální averzní hovado a ubožák“. Jen přítomnost Hanky mezi námi zabránila tomu, že jsem mu ji nenatáhl. On pak odešel do kulturáku a já manželce řekl na rovinu, že mě zklamala, protože porušila své slovo. Ona ale stále nechápala, co udělala špatně. Nemohl a zřejmě nedokázal Hance vysvětlit, že porušila svoje slovo a vůbec nejde o to, že je něco minulost, nebo není. Porušila slovo, které dala. Dokonce se s ním líbala. Hrozně jsme se ohledně toho pohádali. Dovnitř jsme už ani nešli. Já zavolal taxi a odjeli jsme domů. V taxíku jsme oba zarytě mlčeli, až to bylo taxikáři divné a pořád na nás nakukoval přes zrcátko. Doma jsme se zase porafali. Prý co blbnu, že s ním jen mluvila, že jsem blázen, že bych se měl dát léčit a tak. Dokonce jsem si to začal pak až vyčítat a říkal jsem si, že jsem to asi přehnal. Byla nasraná a uražená, vlastně poprvé od doby, co jsme byli spolu.

Já jen, žes mi ho vždycky líčila jako hajzla a chlapa, co tě podvádět… A po vašem rozchodu se ti mstil pomlouváním“, ohrazoval jsem se. „Proto nechápu, že jste spolu museli mluvit a navíc jste si vyšli ven a byli tam v tom koutě, aby vás nikdo nevěděl. Já si připadám jako blbec!“ vysvětloval jsem své ženě v klidu.

Myslím, že jsem byl naštvaný oprávněně. Ale ona se pořád tvářila jak ukřivděná, že nechápe, proč se zlobím. Já oponoval tím, že by se měla zamyslet, jestli pro ni ten rozhovor byl opravdu natolik důležitý, že jí stál za to, aby narušila mou důvěru a riskovala naší dosavadní pohodu“.
„Zřejmě byl, co?  To je ale bohužel pro mne o to víc alarmující.“ řekl jsem jí.

 

Nikdy nám nic nechybělo. Všichni nás viděli jako spokojený pár. Manželka byla typ ženy, u které bych si něco takového nikdy nepřipustil. Byla milá, hodná, citlivá…
Své ženy jsem se vždycky snažil všímat, vymýšlel jsem různé aktivity, abychom o víkendech jen neseděli na gauči u televize. Výlety, návštěvy známých, sport, večeře, kino. Prostě si myslím, že v tomto jsem jí nijak nezanedbával. Ano, v průběhu týdne to bylo horší, vracím se poměrně pozdě z práce a po mém návratu byla Hanka vždy už unavená a většinou se jí nic nechtělo. Ano, začal jsem pozorovat drobné změny v jejím chování a mírnou odtažitost. Mluvil jsem s ní o tom, ale dělala, že je vše ok. Přesto  jsem ale postupem času z její strany cítit jisté ochladnutí. Už to nebylo o vášni, která tam před tím byla. Nebo alespoň ne z její strany. Často jsem se jí ptal, ale ona si nikdy na nic nestěžovala. Pořád jen zdůrazňovala, že už spolu žijeme a některé věci jsou holt jinak. Že třeba sex už nepotřebuje tak často.

Šli jsme spát, ale pochopitelně nic nebylo. Na mé pokusy o udobření reagovala odtažitě, a tak jsem to nechal být s tím, že ráno moudřejší večera. Ani nevím jak jsem usnul, ale měl jsem lehké spaní. Prostě jsem byl vnitřně rozhozený, zatímco Hanka spala jako zabitá. Byly asi 2:00 ráno následujícího dne, když najednou manželce zapípal telefon, SMSka… Po chvilce přemýšlení jsem potichu vstal a z jejího nočního stolku ten telefon vzal, načež jsem odešel do kuchyně. SMSku posílala nějaká Štěpánka. Asi nějaká její kamarádka, napadlo mne, ale žádnou takovou toho jména jsem neznal. Přečetl jsem si tu zprávu: „‚Promin, ale potrebuju si dat pauzu. Ten tvuj by mohl neco tusit“. Okamžitě jsem pochopil, že to je od toho zmrda, od toho jejího ex. Bylo mi mizerně. „Hovno Štěpánka, on se přece menuje Štěpán“, docvaklo mi a srdce mi bouchalo až v krku. Samozřejmě, že to ve mě vzbudilo žárlivou zvědavost.

Projel jsem její mobil mobil a našel zamilovanou smsku. A pak ještě další:
„Dnes nemuzu jsem smutny miluji Te “ a její odpověď:   „Milacku uz to bez tebe nevydrzim ani vterinu“.
„A to mi řekla do ksichtu, že sem žárlivej paranoik!!“ řekl jsem pro sebe nahlas a vřelo to ve mě.

Dostal jsem od Hanky brutální ránu, ze které jsem se nemohl vzpamatovat

„Dokázala mě zradit a lhát mi. S takovým člověkem, ač ho mám rád, žít nechci“, honilo se mi v hlavě, přemýšlejíc, co dál.  Jak jsem v tom telefonu roloval zprávy, divíc se, proč to alespoň nesmazala, dozvěděl jsem se, že si takhle píší už půl roku, a nejen píší, ale i setkávají…!
„Takže si ze mě udělala paroháče, ty proradná mrcho!“ chtělo se mi řvát, ale ovládl jsem se a řekl to jen nahlas. Chtělo se mi brečet, nechtělo se mi žít, chtěl jsem mu rozšlapat tlamu a ji vykopat z kvartýru Pak jsem chtěl zabít Hanku a sebe, prostě se mi hlavou honily zoufalé nápady. Byly to ale jen takové zoufalé výkřiky mozku

Jsem totiž posera a nedokázal bych ji zabít nebo sebe zasebevraždit. Jemu rozbít hubu to ano, ale podle jeho chování jsem si domyslel, že je to takový ten hajzl, co by mě hned zažaloval za napadení a chtěl by se na mě ještě hojit finančně. Takže jsem to zavrhl, ale co dál?

Ráno, když Hanka vstala jsem se na ni obořil: „Lhalas mi a lžeš mi pořád! Osočuješ mě, že sem paranoidní žárlivec, ale ty s tím Štěpánem máš poměr už půlrok!! Si mrcha prolhaná!!“
„Co to zase blábolíš? Já se s nim viděla včera na svatbě poprvé od doby, co sme se rozešli!“ snažila se zase přesvěčivě lhát.
Začal jsem se ironicky smát a ukázal n její mobil: „Vidíš a zase mi lžeš! V noci k ránu ti ten tvuj…Štěpánka…poslal SMSku. Kouk sem se… A zíral sem na ty zprávy co si posíláte!“ ťal jsem do živého.
„Jak sis moch dovolit mi šmírovat v mobilu??!!“ začala ječet.
„Jasně, kdybych si nedovolil, pořád bych si myslel, jakou mám doma milující světici. Klidně by ste mě dál podváděli, co? To tě sere, Hani, že už vim, že seš proradná mrcha, co?! Víš co? Seru na tebe! Dám se rozvést a bude to!“ udeřil jsem hřebíček na hlavičku.

Miloši…, počkeeej, co blbneeeš“ najednou změnila tón. „Tak dobře, nó… Píšeme si a vobčas s nim du na kafe nebo taak, ale nic mezi náma neni… Sme jen kamarádi“, snažila se mě chlácholit a dodal: „Hele, dyť já tě miluju, proč by si se chtěl rozvádět… Vobčas si dáme pusu, ale fakt nic víc. Dyť má taky přítelkyni a řiká, že ji miluje„, chlácholila mne. „Nesmíš bejt hned rapl… Já si teda, když ti to tak vadí, se Štěpánem už psát nebudu.“ Pak vymazala veškeré zprávy a zakončila to demonstrativním? „Spokojenej?“
Co jsem na to měl říci. Bylo mi jasné, že si psát budou i nadále, jen to včas vymaže. Bylo mi jasné, že bude zatloukat a já na nic nepřijdu. To bych musel zaměstnat nějaké soukromé očko, ale to stojí hromadu peněz a třeba by ani na nic nepřišel.

Následujících několik dní se situace mezi mnou a Hankou tak nějak zklidnila. Asi dvakrát v týdnu byla za Janou, tou kamarádkou, co jsme jí byly na svatbě, ale pokaždé se vrátila před osmou večer. Telefon nechávala volně ležet na sekretáři, na WC ani do koupelny si jej nebrala a já se do něho ani neměl potřebu dívat, protože jsem si připadal trapně a pak, pochopil jsem, že pokud by se moje žena s tím zmrdem přece jen v práci komunikovala, stejně než dojde domů, tak všechno vymaže abych už na nic nepřišel. Takže já s ní o tom Štěpánovi nemluvil a ona se mnou také ne.. Dokonce se ke mě večer lísala a celkově na mě byla tak nějak milejší a tak nebylo divu, že jsem podlehl a šukali jsme.

V tomto duchu proběhly dva týdny a já se už zklidnil. Nejen to…, já si dokonce vyčítal ty scény, co jsem Hance udělal. Při milování jsem se jí omlouval a vysvětloval jí, že ji hrozně moc miluji a že jsem se jen bál, že to stím svým bývalým zase dala dohromady a že by mi ji mohl odloudit. Hanka mne ale hladila, pusinkovala a dušovala se, že miluje jenom mne, že se Štěpánem by nikdy neodešla, že on je nespolehlivý a není praktický ke spolužití, že já jsem proti němu miliónový. Také mne upozorňovala, že jak se tam prý spolu bavili, než-li jsem je přistihl, že jí říkal, že tu svou kadeřnici, tu Martu se kterou žije prý také miluje. Prý mne chápe, ale že nečekala, že mne kvůli puse hned vezme rapl a začnu tak trojčit. Prý kdyby nezasáhla, tak bych asi jejímu bývalému něco udělal a že ho zná, že on by to jen tak nenechal a měl bych průser.

 

Máme asi 2 km od našeho paneláku, kde s Hankou bydlíme zahradní chatku a 700 metrovou zahradu s fóliovníkem, pár záhony a ovocnými stromy. Hanu zahradničení ale nikdy nebavilo. Pokropila zahradu hadicí nebo posekala trávu sekačkou, to ano, ale jinak to mičurinství bylo na mě. Já seju, hrabu, pleju, okopávám a na podzim přerývám, kdežto ona tam buď se mnou nebyla a zůstávala doma, nebo se opalovala v lehátku, popíjela kávu, poslouchala rádio a četla si. Já ji do ničeho nehonil. Sám sedím v práci v kanclu u počítače a tak se takhle užitečně rád protahuju a navíc jsem něčím vlastnoručně vypěstovaným přispíval do domácnosti. jenže v poslední době asi 2x mi tam kdosi „hospodařil“. Víte, ono to člověka nasere, když to pleje, zalévá, piplá a pak tam někdo vleze a krade. Proto jsem se v obchodě se špionážní technikou rozhodl koupit fotopasti. Když vezmu v potaz že to má rozlišení snímače 5Mpix, dosah senzoru až 20m, maximální rozlišení fotografie 15Mpix, napájení baterií, maximální výdrž až 12 týdnů, je to voděodolné a má to pozorovací úhel 90°… Že to reaguje na pohyb a pak to dělá fotky co 3 sekundy, a věřte, fotky ostré jako břitva…, tak to byl dobrý kauf. Jednu jsem umístil asi 3 metry vysoko na strom a druhou do chatky, kdyby se mi do ní někdo vloupal, jako se to stalo sousedovi.

Naposledy jsem to kontroloval před třemi týdny. Tehdy ta fotopast uvnitř neobsahovala nic a ta na stromě zaznamenala několikrát kočku, netopýry, malou sovu, kunu, ale osoby žádné. Přestával jsem věřit, že někoho načapám na své zahradě. Byl čtvrtek a já byla zase na zahradě. byl jsem tam opět sám. Vzal jsem si s sebou noťas a propojovací kablík a obsah těch fotopastí jsem si na něj stáhl s tím, že se na to kouknu až doma. Hana byla ten den u rodičů.

Přišel jsem domů, dal sprchu a pak se kouknul na to stažené z fotopastí. Zprvu tam nebylo nic zajímavého, až pak najednou… Hana… a ten zmrd, ten Štěpán…!!!? Podle datumu to bylo ve středu před onou sobotou, co jsme byli na té svatbě. ???  Čas 22:15. Já tu sobotu a ve čtvrtek byl v Brně na školení. Hanka nebyla zase tak blbá, aby toho hajzla tahala k nám do bytu. Znáte to, panelákové drbny nespí a ona si to moc dobře uvědomovala. Proto ho přivedla na zahradu. Tam v noci nikdo nebývá. Klíče od branky a chatky mám sice na svazku stále u sebe, ovšem v předsíni na věšáčku visí náhradní..

„Ta mrcha! Ta bestie ulhaná… a pak že s ním nic nemá!!“ řekl jsem nasraně zvýšeným hlase sám pro sebe. Díky infrakameře byli nafoceni docela zřetelně. Hana odemkla a vešli do chatky. Hned jsem si nastavil replay vnitřní fotopasti.

Rozsvítili světlo, jelikož okenice byly z venčí zavřené, nebylo dovnitř vidět. Byly to sice jen fotky, ale co 3 vteřiny. Bez zvuku to bylo jako němý film, spíše pohyblivé obrázky, ale trhané, ovšm jejich průkaznost byla neoddiskutovatelná. Bylo to jasné. S hubou otevřenou jsem civěl na monitor a již zacelující se rána na duši z minula se nyní naplno otevřela a jakoby mi do ní Hanka svou lží ještě nasypala sůl. Nejprve tam stáli a vášnivě se líbali. Asi tak po minutě jako by je popadl amok, začali se oba hekticky vysvlékat, své věci házeli po podlaze, až  tam byli náhle oba nazí. Ten oboustranný chtíč z nich jen čišel. V chatce máme starou válendu. Když už byli nazí a jemu stál jako prohnutá svíce (oproti mě ho měl rozhodně většího a celkově mohutnějšího) ten hajzl mou ženu popadl a svalil ji na znak na tu válendu a hned se na ni vrhl a koleny se jí drsně vklínil mezi stehna. Sama mu je pak rozevřela…

Jak říkám, pohyblivé obrázky, jen trhaně po 3 vteřinách. Ten šmejd e s mojí ženou vůbec nepáral. Já byl na ni při sexu vždy trpělivý, něžný, vždy jsem ji prsty a jazykem připravoval, ale on…? Když jsem viděl, jak neurvale mačkal její dvojky, jak jí tiskl bradavky, žasl jsem a zlost mnou lomcovala. Přitom nebylo pochyb, že ona si to užívala. Pak se jí vpasoval boky na správné místo a viděl jsem, jak do ní bezohledně až brutálně vnikl a jak ji pak mrdal, to byla smršť touhy a chtíče, to byl volný průchod živočišným pudům. Podle Hančiných očí a otevřených úst u toho má žena asi řvala slastí. Ne, to nebyla normální soulož dvou zamilovaných lidí, to byla totální mrdačka. Mrdačka na ostro, protože on žádný kondom rozhodně nenasazoval. Pak se vzepřel na pažích tělo se mu prohnulo vzad. Bylo jasné, že to do ní pustil, že se mi do ní vysemenil.

Po krátké pauze, kdy ho hladila a trochu ji líbal, změnili polohu. Hana si klekla na všechny čtyři, on za ni a zase jí vycpal až po koule. A zase to jeho očividné nasazení dostihového koně, stejně poživačná dominance a bezohlednost.

Byl jsem zdrcen, byl jsem na ně tak nasraný, že jsem ty fotky dal do přílohy a hned je odeslal té zmrdově přítelkyni, ať také i ona ví s kým to žije. Její číslo najít nebyl problém. Ona má malé kadeřnictví, na internetu jsem našel její číslo na mobil. Napsal jsem jí SMSku kdo jsem, čí jsem manžel atp. a připomněl, že jsme se viděli na té Janině svatbě, načež jsem připsal, že jí v příloze zasílám zajímavý fotomateriál. Nakonec jsem napsal, že chce-li si o tom se mnou promluvit, protože nyní jsme oba ve stejné pozici, ať mi zavolá.

Kupodivu mi zavolala už za třičtvrtě hoďky, až jsem byl překvapen. Ptala se mě, odkud ty fotky mám. Po pravdě jsem jí řekla, že z naší zahrady v zahrádkářské kolonii, ale že to byla čirá náhoda, protože ty fotopasti jsou určeny na zloděje. Tohle že jsem nečekal. Ptala se, kde tu zahradu máme, tak jsem jí to popsal. Ona to více nerozváděla, jen se zeptala: „A co míníš dál dělat?“
„Rozvedu se!“ já na to kategoricky.
„Jenom to? To já to takhle teda nenechám“ a s tím ten rozhovor ukončila.

Na internetu jsem si našel Žádost o rozvod  a stáhl si formulář na společný návrh na rozvod a vyplnil veškeré náležitosti a iniciály své i ty mojí Hanky.

Pak do odůvodnění jsem napsal: Soužití manžela a manželky bylo z počátku šťastné než-li manželka začala manžela podvádět se svým bývalým přítelem. Nevěru bagatelizovala a manželovi lhala, že nebylo nic závažného ač manžel měl indicie. Vyvrcholením je jasný důkazní materiál nafocený fotopastmi na zloděje na zahradě v zahrádkářské kolonii Spálenka, kam si manželka jednou v noci dovedla svého milence. Manžel už manželku nemiluje pro její zradu a lži a má  k ní  nepřekonatelný odpor. Důvodem manžela je tedy manželčina nevěra, lhaní a ztráta důvěry.

Toto jsem vytiskl raději 4x, kdyby mi to manželka roztrhala. Pak jsem to všechno celým jménem podepsal. Pak jsem si nalil koňak a seděl v křesle a čekal.

Bylo půl osmé večer a žena přišla domů od rodičů. Asi na mém výrazu hned poznala že něco není OK.

„Co je, co na mě tak koukáš? Byla sem u našich, to přece víš?“ řekla. Když se vysvlékla a převlékla do domácího, přičemž já celou dobu mlčel, přišla zase do obýváku a všimla si toho formuláře. Přečetla si to a já viděl jak bledne. Pak se na mne zpytavě podívala:  „C…co? Miloši, ty se fakt… hele co blbneeeš!?? A jaký fotopasti?“

Vstal jsem, otevřel svůj noťas a ukázal jí na vedlejší křeslo. „Tady si sedni ty děvko prolhaná a čum, čum jak ste s tim svym Štěpánem mrdali v chatce! Z tohohle se už nevylžeš!  pronesl jsem relativně klidně, ale důrazně. Sedla si a já to spustil. Zprvu mlčela bílá jak stěna, pak se provinile občas koukla na mne. To jak ji mrdal zezadu už ani vidět nechtěla: „Prosímře vipni to!“ špitla prosebným zlomeným hlasem. Věděla už, že prohrála. Prohrála mě, manželství, prohrála sebeúctu.

Vypnul jsem to tedy a zeptal se: „Hanko, proč??? Co ti u mě doprdele chybělo, žes mě musela podvádět a zrovna s nim???“

Rozbrečela se a najednou řekla: „Ty si hrozně hodnej, v sexu je to s tebou pohoda, ale…ale von ho má velkýho proti tobě a mrdá drsně, prostě si mě bere jak chce von a nebere ohledy…“
„A tebe tohle vzrušuje, ta drsnota, bez předehry…? Šokuješ mě. A taky sis nikdy nestěžovala, že bych ho měl malýho, copak sedmnáct čísel je malej?“ oponoval jsem nechápavě.
„Von je hajzl, nechci s nim žít, ale když já ho potřebuju! Hele, ale rozvádět se teda kvůli tomu nechci“, opáčila se.
„Tak to teda budeš muset, Haničko! Jednak se nemíním s ním vo tebe dělit, prostě odmítám být ten pitomec paroháč co vo něm ví a trpí to. A abysme vedle sebe žili jako dva spolubydlící…, bez důvěry a vzájemný úcty, tak to ne. S mrchou být nechci!“
„Já ti to ale nepodepíšu“, odsekla vzdorovitě Hana.
„Ale podepíšeš, jinak tohle cos viděla pošlu tvýmu tátovi, tvý ségře a eště dalším lidem!“ pohrozil jsem.
Vytáhla čerstvý těhotenský průkaz s nímž se asi byla pochlubit rodičům. „Miloši, ale já sem těhotná, koukni!“
„To jako chceš říct, že se mnou? A nebo s ním!?“ ťal jsem do živého.
„A jak to mám vědět, kterej z vás dvou mě zbouchnul!  Moch s to bejt, moch to bejt von!“ vztekala se nasraně.

Já ale trval na svém: „Tak podepíšeš nebo nepodepíšeš a pantáta se bude divit?“
„Ty hajzle, to nesmíš udělat, táta by z toho dostal infarkt!“ řekla zoufale. „To je vydírání!“
„Jo je… ale když to podepíšeš, tak protože děti naštěstí nemáme, rozvedou nás ve dvaceti minutách. Byt máme v nájmu, já se klíďo odstěhuju a nechám ti ho, a z auta ti vyplatim polovičku ceny. Když to nepodepíšeš, rozešlu to a soud nás stejně rozvede, jen nás to bude stát zbytečně peníze… a tebe tu vostudu“, konstatoval jsem věcně a chladně. Už jsem ji nemiloval, jaká rychlá proměna mých citů… To, že jsem to poslal i jeho přítelkyni jsem jí však zamlčel.

Hana bulela, byla zdrcená a nakonec to podepsala.

„Dneska budu spát v obýváku tady na pohovce, zejtra rovnou z práce pojedu na víkend za mými rodiči na chatu, sou tam na dovolené, tak se alespoň odreaguju. Taky si promyslím, kam půjdu bydlet“. Neřekla k tomu nic.

Tu noc jsem moc nespal, protože jsem toho všeho měl plnou hlavu. Asi dvakrát za mnou Hana přišla, strašně se mi omlouvala a zase slibovala, zapřísahala se, ale já ji už nevěřil.

Ráno jsem se normálně vypravil do práce, Hanu ignoroval a bez rozloučení jsem odešel. Tehdy jsem netušil, že ji vidím naposledy.

 

Dopoledne jsem si odskočil z práce a tu žádost o rozvod jsem u soudu podal. Stálo to 2 tisíce, ale co naplat. V práci jsem byl takový bez šťávy, nemohl jsem se na nic soustředit, takže jsem byl rád, že jsem mohl ve čtyři odpoledne vypadnout směr Vlašimsko.

Naši se divili, kde se tam beru a kde mám Hanku. Neřekl jsem o nevěře, jen že to teď mezi námi dost skřípe, že máme krizi a že k nim jedu vypustit páru, abych přišel na jiné myšlenky.

Táta sekal zahradu a já vehementně štípal dříví, abych se unavil. Také jsem s tátou večer něco popil, takže jsem usnul jako špalek.

 

Bylo pět ráno, když mi zvonil mobil. Zvedl jsem to i když to bylo neznámé číslo.
„To je pan Miloš Formánek?“ ozvalo se.
„Ano, co si přejete?“ já na to.
„Tady policie České republiky. Můžete nám sdělit, kde se teď nacházíte. Jsme před vaším bytem, ale nikdo není doma.“
„Já jsem od včerejšího odpoledne u rodičů na chatě poblíž Načeradce“, řekl jsem. „Ona moje žena není doma?“
„Pane Formánku, zůstaňte kde jste, kolegové vás tam navštíví, máme pro vás dost závažnou informaci“.
Souhlasil jsem a začal se obávat, zda si Hana něco neudělala, neskočila z okna nebo nepodřezala si žíly… Jeden nikdy neví, jestli jí z toho všeho nepřeskočilo.

Asi za půl hodiny se objevila policejní Octavie. Byli v ní dva uniformovaní policisté.

Chtěli vidět mojí občanku, jestli jsem to já a pak mne za doprovodu udivených pohledů mých časně probuzených rodičů vyzvali, abych si nasedl, že mne odvezou do Vlašimi na stanici k podání výpovědi.

Teprve tam jsem se dozvěděl, že v noci někdy před půlnocí vzplála a do základů shořela naše zahradní chatka. A protože v ní byla i sekačka s nádrží plnou benzínu, hořelo to asi dobře.

„Víte, ale tady nejde jen o ten požár, pane Formánku. Uvnitř hasiči nalezli dvě ohořelá těla, jedno ženské a jedno mužské. Když jsme zjistili, komu chatka patří, jeli jsme k vám domů, ale nikdo doma nebyl, tak jsme si mysleli, že jste to vy a vaše žena, ti mrtví. Že to vy nejste, kolegové zjistili, když vám zavolali, ale pane Formánku…, kde máte ženu?“
„A jak to mám vědět? Ona neříkala, že někam půjde, zato já jí hlásil, že jedu za rodiči na chatu“ odpověděl jsem.
„Kde jste byl v noci ze včerejška na dnešek?“ padla ta obligátní otázka.
„Byl jsem na chatě u rodičů“, odpověděl jsem. „Můžou vám to dosvědčit“.
„To auto, ten Hyundai před chatou je váš?“ padla další otázka.
„Ano, přijel jsem tam v něm“, já na to.
„Dobře, tady nám to podepište a kolega vás zase odveze nazpátek“, uzavřel to policista v civilu.

Když jsem se vrátil, vysvětlil jsem vyjeveným rodičům, co se stalo, že jsem vlastně vdovec a protože jsem neměl náladu tam být, což chápali, sedl jsem do auta a jel domů. Hned na to jsem se jel podívat na zahradu. Bylo to tam přelepené a zapáskované, takže jsem tam nemohl.

Také sousedé, kteří obhospodařovali sousední zahrady se divili.

Ještě to odpoledne za mnou přijeli dva z kriminálky a potvrdili mi, že mrtvola ženy patřila mojí manželce. Toho chlapa zatím neidentifikovali. Samozřejmě se ptali, jaké bylo naše manželství, zda měla moje žena milence, ale já dělal jako že všechno bylo OK a že o nikom nevím. V pondělí mne však sbalili v práci a dost fest mne vyslýchali. Chápal jsem to, manžel je vždycky podezřelým č.1. Pak se mne ptali, jestli znám pana Štěpána Krásu. Příjmení jsem neznal, ale přiznal jsem, že manželka přede mnou asi rok byla s jakýmsi Štěpánem, ale že už to skončilo a pak asi půl roku po něm jsme se seznámili… Stále mi podsouvali, že ti dva spolu měli za mými zády milenecký poměr, ale že jsem se to jistě musel dozvědět. také stále spekulovali, že jsem mohl z chaty v pohodě za hodinu k té chatce a když jsem zjistil, že jsou uvnitř, tak jsem zablokoval dveře, aby nemohli ven a pak rozlil na chatku benzín z kanistru, který jsem si určitě přivezl s sebou a zapálil . Prý jsem je nemusel chtít ani zavraždit, jen je vystrašit a bohužel se to zvrtlo, oni se nadýchali zplodin a uhořeli. Poté jsem se zase promtně vrátil na chatu a mí rodiče spali, tak si toho prý nemuseli vůbec všimnout.

Teprve teď jsem se vlastně dozvěděl, co se tam v chatce stalo. Byli neodbytní, snažili se mne chytit za slova, jeden byl jakoby hodný, chápavý prý k mému činu vůči nevěrné ženě a jejímu milenci, druhý mi zase vyhrožoval doživotím, ale když se prý přiznám a u soudu budu činu litovat, dostanu jen 15 let s možností propuštění tak po 11 letech za dobré chování.
Dokonce jsem se ocitl v cele předběžného zadržení. A pak najednou mne po dvou dnech propustili.

Teprve pak jsem se dozvěděl, že to udělala ta kadeřnice, ta Štěpánova přítelkyně Marta. Prý když ji kontaktovali a ptali se jí na přítele, tak se sesypala a přiznala se. Dvojnásobná vražda ze žárlivosti. Zkrátka ona na to měla koule, já ne.

Ukázala poldům i ten soubor fotek. Vzali jí ho jako důkazní materiál. Samozřejmě jim řekla, že to má ode mne. Jenže upozornění na nevěru partnera není spoluúčast na vraždě, ani napomáhání trestnému činu. Tak to později formuloval soudce, u soudu, kam jsem byl předvolán jako svědek. Řekl mi, že z morálního hlediska jsem spoluviník i já, ale že se obžalovaná měla dokázat ovládnout. Za morální vinu prý nesu sice odpovědnost, ale k mému štěstí prý právo nezná pojem morálního soudu, ale jen vykonaného činu a ten jsem nespáchal.

Haniny rodiče mi začali po tomto nadávat, že prý jsem grázl, tak jsem se při odchodu z místa pro svědky zastavil, otočil k nim a řekl: „Já a grázl? Já? Copak já se kurvil s bývalým? To máte nějaké popletené! Kdybyste ji řádně vychovali, byli by jsme ještě dál manželé a ona by byla živá!“ načež jsem odešel.

 

Teď sedím v kuchyni, piji koňak a likviduji všechno, co by mi ji připomínalo.

18+
Bookmark the permalink.

2 Comments

  1. Petr Požár

    To je ale smutný příběh :/

    2+
  2. Petr Požár

    Je smutný, když se lidi nedokážou dohodnout na otevřeném manželství, a tolerovat si bokovky, podle mě je to ideální, a není nutný se nenávidět a vraždit. Naopak kandaulisti si to můžou ještě užívat.

    0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *