Můj příběh – 1.díl

Cesta do maléru…

Jsem Pavlína a je mi 31 let.  Se svým současným přítelem Markem, který je o 3 roky starší bydlíme na sídlišti v panelákové dvougarzonce s lodžií. S Markem spolu žijeme už třetím rokem a já jsem s ním šťastná. Plánujeme rodinu a jistě se jednou vezmeme. Vždy jsem si říkala, že nikdy bych ho nepodvedla, je to v podstatě skoro dokonalý chlap. Nemusel mi nikdy dávat dárky nebo mi dokazovat, že jsem krásná. Vím, že si to myslí. Přesto mi ale někdy jeho obdiv chyběl a to lichocení. Ráda bych od něho slyšela, že mi to sluší, nebo že mám krásné tělo.

Zhruba před třemi měsíci jsem si všimla toho, že mě dalekohledem pozoruje soused z protějšího bytu. Je to chlap tak asi 45, plešoun a menším pivním pupkem. Zahlédla jsem ho, když jsem zatahovala žaluzie před tím, než se budu převlékat do noční košile. Nejdřív jsem byla zmatená a chtěla jsem to ihned říci příteli, ale potom jsem si to rozmyslela a raději mlčela, protože Marek by asi žárlil a já jsem se bála, že mu přítel půjde vynadat, nebo dokonce zavolá policii. Neshody s lidmi ze sousedství jsou to poslední, co bych si přála. Navíc, k tomu se musím přiznat, mě jeho zájem polichotil. Očividně se mu na mně něco líbilo. A jelikož lichotky jsou to, co mi v životě chybí, rozhodla jsem se být trochu provokativní.

Už několik týdnů jsem se tedy schválně převlékala s vytaženými žaluziemi. Schválně jsem se dlouho prohlížela před zrcadlem a po očku nenápadně sledovala, jestli je v bytě naproti roztažená záclona a v ní dalekohled. Myslím, že měl silný, na stativu, možná dokonce hvězdářský, což by na mě asi viděl jak se říká každý chlup. Zprvu jsem se tomu šmírákovi ukazovala jen ve spodním prádle, takže asi brzy mé spodní prádlo znal nejspíš nazpaměť.

Nevím, zda sledoval i jiné ženy, zda měl nějakou přítelkyni, nebo dokonce manželku. Venku jsem ho potkávala jen zřídka, možná jsem ho jednou či dvakrát schválně pozdravila. Myslela jsem si, že vůbec netuší, že o něm vím. A mně dělala ta jeho pozornost moc dobře a pozdvihovala mi sebevědomí.

Víte, já pracuji v podstatě v ženském kolektivu, jsem totiž učitelka učící šesťáky a sedmáky český jazyk a literaturu na základní škole vzdálené asi 500 m od našeho domu. Tam moc lichotek neslyším, spíše mi některá kolegyně pochválí nové šaty nebo boty.

Jak už jsem řekla, svého přítele nadevše miluji a tak jsem to nebrala tak, že bych ho snad podváděla, nebo dělala něco proti němu. Jen jsem si  vynahrazovala to, co on mi nedokázal dát. Samozřejmě jsem s ním mockrát mluvila o tom, že by mi mohl někdy polichotit, jenomže on takový zkrátka není.

Pak jsem při převlékání před šmírujícím chlápkem od naproti sundavala i podprdu a aso měsíc na to jsem se tam začala producírovat celkem nahá. Hrála jsem si a představovala si, jak si ho ten prasák pak doma asi honí a myslí přitom na mě. Doufala jsem jen, že si toho můj přítel nevšimne. nechtěla jsem nějaké žárlivé scény, prostě nějaký mazec.

Jsou to už 4 měsíce, kdy jsem zase takhle jednou seděla ve svém kabinetu, který mám společně s kolegyní, co učí osmáky a deváťáky. Ona byla na hodině a já měla zrovna jednu volnou, tak jsem opravovala diktát 7,A a B. Najednou mi zapípl telefon, že mám SMSku… Nevěnovala jsem tomu pozornost a dál opravovala sešity. Dokončila jsem to ještě se zvoněním. Pak přišla kolegyně, říkala cosi v tom smyslu, že v té 9.C jsou  hrozní ignoranti, že jsou to jsou snad úplní negramoti a y/i jim asi nic neříká, že dělají chyby v pravopisu, kterou by měli zvládnout i sedmáci a říkala mi ty perly. „A to někteří z nich chtějí na gympl?“ zasmála se ironicky. Po přestávce jsem měla hodinu v 6.A a teprve, když se šlo na oběd jsem si vzpomněla na tu SMSku.

Koukla jsem na telefon. Stálo tam:
„Dobrý den, mé jméno je Miloš. bydlím v paneláku naproti tomu vašemu a jsem ten, co vás sleduje dalekohledem. A neříkejte, že o mě nevíte. Můj dalekohled je dost silný na to, abych viděl, jak mne po očku sledujete. Jste opravdu krásná mladá ženská, tělíčko i prsa máte výstavní. Ve vlastním zájmu se podívejte do svého počítače u vás ve škole. Poslal jsem vám tam e-mail s přílohou. Podívejte se na ni a pak mi opět ve vlastním zájmu zavolejte na toto telefonní číslo. Budu čekat.“

Podivila jsem se, co mi jako ten chlap chce. Než jsem šla domů, pod záminkou, že ještě potřebuji napsat něco do statistických výkazů, jsem tak zůstala a počkala, až kolegyně odejde. Pak jsem si otevřela svůj email. Aby ho ten člověk našel to není problém. Na webových stránkách naší školy je pod heslem: Pedagogický sbor celý seznam nás učitelů a to včetně přidělených školních e-mailů. Jak se jmenuji, to si asi také zjistil, když si opsal na poštovních stránkách jmenovky našeho 3. patra a když je porovnal se seznamem pedagogů, hned mne měl.

V e-mailu bylo napsáno: „Paní magistro Pavlíno Kroupová, posílám Vám v příloze video, které jsem natočil z okna. Jak je to mravnostně závažné pro vás, člověka pracujícího s nezletilou mládeží posoudíte jistě sama. Pokud s tímto materiálem nechcete mít u vás ve škole problémy, prosím zavolejte mi na telefonní číslo mého mobilu xxx xxx xxx. Pokud nezavoláte ještě dnes, zítra se toto video ocitne v e-mailových schránkách všech vašich kolegyň a kolegů, ředitelkou počínaje. Samozřejmě, že se to dostane do ruky i vašeho přítele, pana inženýra Marka Malého.“

Otevřela jsem tu přílohu . Samozřejmě tam bylo, co jsem tušila. Ten hajzl si natáčel mé striptýzy videokamerou přes nějaký teleobjektiv, takže jsem tam byla ve své nahotě jako na dlani. Byla jsem z toho zdrcená. jasně, nebylo to žádné porno, mohla bych to okecávat, že mne fotil jeden šmírák, ale znáte to, jak by se na mne všichni dívali. Už vidím ty jejich úšklebky, to pomlouvání za zády a kecy, že bych s tím měla jít na policii. Jenže když bych šla na policii, dozvěděl by se to Marek, viděl by to video, které se stalo předmětem mého vydírání a zuřil by.

A tak jsem se po chvíli přemýšlení rozhodla tomu chlapovi raději zavolat. Vzala jsem mobil a vymačkala jeho číslo…

„Haló, kdo volá?“ ozvalo se.
„Kroupová. Jste hajzl, víte to?!“ vyštěkla jsem.
„Já vím, ale co s tím naděláte…“, ozvalo se na druhé straně s posměšným tónem.
„Proč mě vydíráte, co sem vám udělala?“ já na to.
„Máte hezkou figuru, pěkný kozy a taky kundu, pani učitelko. To je jednoduchý, buď si se mnou zamrdáš a pak se nikdo nic nedozví a nebo…“
„Si svině!“ uťala jsem ho a zavěsila.
Do minuty zase zvonil telefón.
„Kroupová, prosím…“,
„Tak co rozmyslela ses?“ Bylo zase on. „Co zavěšuješ?! Je to na tobě. Uděláme si spolu dobře a nikdo nic nebude vědět. Ani ten tvůj inženýrek… Měj rozum, chceš se vystavit veřejnýmu posměchu? Uvidíš, že se ti to bude líbit a že ti tam ten muj čurák bude slušet…“

Vztek, ale i bezmocnost mnou lomcovaly. Co jsem ale měla dělat? Poslat ho do prdele a pak Markovi vysvětlovat, že mě jeden chlap od naproti vydírá, protože si mě natočil, jak se v ložnici producíruju nahá a neměla jsem zatažené žaluzie? Možná by si to s ním chtěl jít vyřídit ručně, ale bůh ví, jak by dopadl.

„Ta jak se domluvíme?“ naléhal.
„No dobře…“, řekla jsem zkroušeně. „Tak kdy a kde?“
„Milá Pavlínko“, řekl jí familierně. „Chápu, že nechceš skandál, že nechceš, aby si někdo všiml, že jsi šla sem za mnou nebo já za tebou k vám do baráku… To nechci ani já. Ale takhle, já mám zahradní chatku v zahrádkářské kolonii Padělky, víš kde to je… jen asi necelý dva kiláky odtud. Tak si něco vymysli, třeba že deš na nákup nebo něco a v 16:00 tam doraž. Tu mou chatku poznáš, je postavená ze světlýho dřeva a má malou verandu se dřevěným zábradlím. Třetí pozemek je to, když pudeš po polňačce. Budu se těšit“, utnul hovor a nedal mi žádnou šanci na námitky či výhrady. Prostě mi to řekl a nediskutoval. Já si připadala jako myš zahnaná do rohu. Sbalila jsem si věci do kabelky, zamkla za sebou dveře od kabinetu a vydala se ke schodům. Hlavou mi vířily chmurné myšlenky na nejhorší. To, co jsem považovala jako srandu, jako zábavu, to se mi nyní vymstilo. Ne, ostudu jsem si nepřála, tu jsem si nemohla dovolit.  Svým způsobem jsem měla štěstí v tom neštěstí, protože Marek mi ráno při odchodu do práce zvěstoval, že se vrátí až tak v půl osmé, že se staví u rodičů, že otec s čímsi potřebuje pomoci. Vzala jsem to na vědomí a teď se mi to hodilo. Co mne ale trápilo víc, že budu muset být tomu prasákovi od naproti asi po vůli, že se budu muset sebezapřít, hlavně to pak nesmím dát najevo před Markem. Bylo mi fakt hrozně, cítila jsem vztek, lítost, výčitky, že jsem byla tak pošetilá, tak pitomá a že jsem si tím pěkně zavařila…

Bylo půl třetí odpoledne, když jsem došla ze školy domů. Hned jsem se koukla do svého menstruačního kalendáře, který pro mne byl vždy důležitý, jelikož hormonální antikoncepci jsem před třemi měsíci vysadila. Jedna moje kolegyně ve škole, která brala hormonální antikoncepci také, začala mít bolesti lýtek až křeče. Nejdříve to přičítala nedostatku hořčíku, ale tabletky s hořčíkem, které si koupila, jí nepomáhaly, tak zašla k lékařem a tam se ukázalo, že na vině je právě hormonální antikoncepce. Užívání hormonální antikoncepce totiž ovlivňuje mimo jiné krevní srážlivost. Vysadila ji a problémy přestaly. To mne docela rozhodilo a tak jsem ji vysadila také. Když jsem to sdělila Markovi, konstatoval, že si sice bude dávat pozor, protože kondom považuje za neosobní věc, jakoby cucal bonbón i s celofánem, ale kdyby jsem náhodou přece jen otěhotněla, tak se nic neděje, že prcka přece budeme chtít, tak by přišel dříve. Nyní ale pohled do menstruačního kalendáře mi říkal jasně, 13. den cyklu, nejspíš dnes nebo zítra ovulace. To mne vyděsilo a předsevzala jsem si, že pokud mu budu muset podržet, budu trvat na kondomu.

Převlékla jsem se, podprsenku si nevzala, oblékla jsem na sebe letní bílé, červeně květované šaty bez rukávů a obula páskové sandále. Byl začátek června a už teplo jak v letních dnech. Abych byla nenápadná, vzala jsem si nákupní tašku i s peněženkou. Kdyby něco, jdu na nákup. Byt jsem opustila v 15:00, obešla blok a vydala se za dalším blokem na polní cestu směrem k oné malé zahrádkářské kolonii. Bylo hezké velmi teplé a slunné odpoledne.  Cestou jsem potkala dvě pejskařky, které jsem neznala.. Asi po nějakých pětadvaceti minutách jsem byla před vrátky pozemku s tou chatkou, kterou mi popsal. On seděl na verandě v proutěném houpacím křesle byl jen v trenkách a do půl těla nahý. Představte si chlapa vysokého nějakých 175 cm, prošedivělého, plešatého a hlavně s pivním břichem a dost chlupatého vepředu, vzadu, na pažích i na nohách, s obličejem takovým protivným.
„Áááá, tak si přeci jen dorazila…, rozumnááá…“, řekl vstávaje z křesla a šel mi otevřít. Všimla jsem si jeho nohou zakřivených do O. Hanba mne fackovala a odpor k němu rostl.

„Tak poď dál a běž dovnitř a rovnou si tam vodlož“, znělo skoro jako příkaz.
„My si tykáme?“ opáčila jsem se.
„No no, aby ses nepodělala. Ukazuješ se mi tam nahá jako nějaká striptérka a teďka děláš fóry… Hele, jestli si to nemám rozmyslet a nechceš, abych tě zvostudil, tak nepindej, padej dovnitř a ať už seš nahá!“ řekl najednou nesmlouvavě ten pro mne ponižující příkaz. Se svěšenou hlavou jsem šla do té chatky poslušně jako spráskaný pes. Uvnitř byla místnost tak 4×3 metry a byla tam u stěny postarší válenda, u okna stůl a tři židle, protože ten stůl byl přiražený ke stěně pod oknem.
„No taáák,,, Co je? Svlíkej se!“ poručil s nekompromisností v hlasu.
Ač nerada jsem se chopila spodního lemu šatů a přetáhla si je přes hlavu, načež jsem je přehodila přes opěradlo židle. Najednou se ten hajzl na mne odzadu přitiskl, cítila a slyšela jsem jeho funivý dech.
„A můžu se na vás spolehnout, že to nikdo neuvidí?“ zeptala jsem se.
„To víže jo, když budeš hodná…“, řekl on vášnivě a v tu chvíli mi rukama, které mi odzadu podstrčil pod pažemi chňapl za prsa a řekl, že je moc rád, že sem byla rozumná a přišla za ním. Ztuhla jsem. Úplně jsem zkameněla a nevěděla, jak mám zareagovat. Bohužel mi leknutím ztuhly i bradavky, které mi začal hned prsty mačkat a žmoulat, až to trochu i bolelo.
„Bože ty máš pevný kozy… Však voni ti změknou, až budeš kojit“ syčel mi do ucha. Netušila jsem, co mám dělat. Za chvilku toho nechal a otočil mě. Už byl bez trenek a jeho prohnutý tlustý, asi 17 centimetrový penis mu trčel ztopořený. Hleděla jsem na něj jako zhypnotizovaná, bylo mi úzko, bála jsem se. Pak vzal moji ruku, sevřel ji kolem toho svého údu a začal mi s ní pohybovat. Já si vůbec nechtěla připustit, co se děje.
„Líbí se ti? Pěknej klacek, co? Má ten tvuj inženýrek aspoň takovýho?“  pronášel vášnivě a já mlčela.

„Tak, teď když si se s nim seznámila, tak si lehni na válendu, dělej, nezdržuj… Stejně tomu neunikneš, jestli něchceš mít vostudu. Vidíš támhle na tý polici tu malou kameru? Ta to teď natáčí. Teď už nejde jen vo ten striptýz cos mi doma předváděla, ale vo to, že sme tu spolu nahý, že sem ti hňácal kozy a tys mi držela a žes mi držela v ruce vocas, děvenko…, takže buď se dáš vode mě mrdat nebo máš vostudu jako vrata, kdežto já budu za borce…!“ pronášel a já propadala zoufalství.

„To snad nééé???!!!“ vykřikla jsem zdrceně.
„Ale jó, to víš že jo! Tak poslouchej, dám ti návrh. Když na něj přistoupíš…, tak pak budeš mít vode mě už napořád klid„, řekl úlisně.

„Jaký? Jaký návrh proboha?“ zaúpěla jsem.
„Seš mladá, hezká, líbíš se mi. Když se mnou budeš mrdat …“
„Ale jedině s kondomem!!“ skočila jsem mu do řeči kategoricky.
„Hovno s kondomem, vo to právě de! A neskákej mi do řeči, kurva! Když se mnou budeš mrdat pěkně navostro a necháš se vode mě oplodnit, tak až budeš ve čtvrtym měsíci, dám ti definitivně pokoj. Prostě se mnou votěhotníš, tomu svýmu troubovi řekneš, že bude taťkou, toho mýho prcka pěkně donosíš a porodíš. Neboj, já se k němu hlásit nebudu“, vyložil mi svůj záměr a já na něj vyvalila oči a zůstala s otevřenou pusou. tak tohle jsem tedy nečekala. To jeho přání mne drtilo. To snad nemyslí vážně. Svému Markovi jsem nebyla nikdy nevěrná a příležitosti byly. Vím, že se chlapům líbím. Co teď. Má mě v hrsti. Když to video dostane Marek do ruky, opustí mě, v tomhle by byl nekompromisní a co si o mě pomyslí mé kolegyně ve škole. To abych šla rovnou někam jinam, do jiného města, kde mne nikdo nezná…

„Hele, já tě do ničeho nenutim, je to jen na tobě!“  Ten hajzl…!!!!! Co teď?

„Tak co? Jestli ano, pak řekni: „Chci abyste mě oplodnil a udělal mi dítě! Pokud ne, tak řekni Ne, voblíkni se a vypadni. Co bude následovat už víš!“ byl neodbytný.

Pochopila jsem, že jsem prohrála, že se mi život bortí.
„Tak co bude?“ naléhal na mne.
„Tak dobře“, pronesla jsem tiše.

„Co..,.jaký Tak dobře…? Hezky mi to řekni celou větou!“  poroučel ten prasák.
„Chci… abyste mě… oplodnil… a udělal mi… dítě!“ řekla jsem tiše tu totálně ponižující větu.
„No výborně. Tak si lehni na válendu, skrč nohy, abys měla chodidla v luftu a kolena co nejvíc vod sebe, abys na mě tu svou kundu pěkně špulila!“ opět přikázal.

Bože jak se mi ten chlap hnusil, jak jsem ho nenáviděla, ale co jsem měla dělat. Vlezla jsem nahá na tu válendu, lehla si na znak a nohy dala do jím určené polohy.

„Neboj, bude se ti to líbit a až sem přijdeš po desátý, budeme už sehraná dvojka“, řekl mi rádoby chlácholivě. Pak si lehl, že měl hlavu na mém přirození a začal mi je prstit i lízat. Cukla jsem s sebou a zprvu mi to bylo odporné, jenže mé tělo se těm impulzům a vjemům podvolovalo a kunda mi začala vlhnout. Prsty obou rukou mi rozevřel pysky a jazykem mi rejdil ve štěrbině, po vstupu do pochvy a hlavně mi kmital po poštěváčku. Nedokázala se ubránit návalům příjemna a pak už i slasti. Začala jsem přerývaně dýchat a hlasitě vzdychat. Bylo to k zbláznění. Ten hnusák to uměl dokonale. Já tála a jihla při té nepopsatelné slasti. Už mi nevadilo, že mi strkal prsty do pochvy a tam mne jimi šukal, prostě mi začalo být všechno jedno. Nevím, jak dlouho mi to dělal, protože jsem se ocitla v ráji a čas i prostor pro mne v těch chvílích ztratily význam. Myslím, že jsem u toho i kvílela, snad vykřikovala a hlavně tekla.

Najednou se na mne posunul, vztyčil se nade mnou na svých ochlupených pažích a na mé břicho se navalilo to jeho pivní… Ucítila jsem jeho penis, jak s ním hledá dírku do mého JÁ.

„Prosím vás, tohle radši né„, zaprosila jsem vzlykajíc, ale on se uchechtl se slovy:

„Ale to víš že jó… Teď z tebe udělám mamču, učitelko. Těhotný břicho ti bude moc slušet a pak kočárek taky…“ a zasmál se. Uhnout mu nebylo kam, nohy nešlo dát k sobě, protože tam byl on, prostě jsem mu vydaná na milost a nemilost. Najednou dírku našel. „Néé…nééééijhééééé!!!“ zaječela jsem, když jsem ucítila, jak jeho velký žalud se mi protlačil do pochvy a jak jel dovnitř, roztahujíc mi stěny, až mi narazil na dělohu a ještě ji trošku zatlačil dovnitř. Zcela mne vycpal a byl ve mě až po kořen. Už mi nebylo pomoci. Chvilku v ní vítězoslavně vězel bez pohybu a posměšně jí hleděl do očí. Pak řekl: „Tak co, mám ti udělat chlapečka nebo holčičku...?“ a pak se zasmál… „a nebo dvojčátka?!“ Neodpověděla jsem. A pak ho ze mě povytáhl a přirazil. Vyjekla jsem. Zase povytáhl a přirazil a já zase vyhekla. Očividně si mě vychutnával. Znovu a znovu ho do mě vrážel a já s každým jeho dalším přírazem vyjekávala nebo vyhekávala. Pochopila jsem, že si se mnou hraje a on vycítil, že mne má tam, kde mě chtěli mít. Každý jeho příraz mě zabolel, ale příraz od přírazu méně a méně. Jeho přirození bylo tlusté a já se jím cítila zcela vyplněná. Po chvíli jsem už toužila po tom, aby mne začal plynule projíždět. K vyhekávání jsem přidala i hlasité výkřiky. Mé tělo se prohýbalo čím dál víc. Od té chvíle přirážení stále víc přitvrzoval a zrychloval. Veškeré zábrany mezi námi prostě najednou opadly. Já prostě už přijímala jeho penis s obrovskou rozkoší a vychutnávala si ho plnými doušky. On si zase užíval mojí mladou vagínu, kterou hodlal v nejbližších okamžicích plnit svým semenem. Má hlava se zmítala ze strany na stranu.

Najednou to ve mě vzkypěto jako vařící se mléko a už jsem se třásla v orgasmu. Mé tělo si dělalo co chtělo. Samo se prohnulo a hlava zaklonila, v uších mi zalehlo a já asi řvala slastí. Držela jsem nohy co nejvíc od sebe, pohupovala pánví a zmítala se.
Už mi bylo jedno, že mne mrdá ten hnusný chlap, že to není Marek. Bylo mi jedno, že mi to dělá na ostro.  Najednou se naposledy napnul a vrazil do mě penis velkou silou. Moje tělo na to zareagovalo, jako by mne zasáhl elektrický proud. Cítila sem záškuby toho jeho ptáka a cítila jsem, jak mne tam zaplavuje teploučko, zatím co jsem hlasitě hýkala. Prostě do mne semenil svoje semeno plné jeho spermií, ale v té chvíli by mi bylo jedno i kdyby mne právě oplodňoval černoch nebo nějaký neandrtálec.
Když se do mne zcela vysemenil, zůstal ve mě, funíc jako by doběhl maratón, dokud mu nezměkl a nevyklouzl ze mě. Najednou vstal, popadl mne za nohy a opřel mi je o stěnu. „Teď necháš haxny takhle aspoň dvacet minut, aby z tebe nic nevyteklo, jasný!“ přikázal mi a slezl z válendy. Já tam ležela s nohama na stěně jako v mdlobách a vydýchávala se. Nevím, jestli to bylo dvacet minut, ale pak se objevil a řekl. „Dobrý, to stačí… Teď se vobleč a mazej domu ať ten tvuj něco nečuje“.

Vstala jsem tedy z válendy, z prciny mi přece jen začal vytékat už nikoliv bílý, ale čirý čůrek a stékat po vnitřní straně stehna dolů, ale já na to nedbala. Oblékla jsem si kalhotky, pak šaty, vzala tašku  vyšla s chatky.
„Zejtra v tu samou dobu zase tady, kotě… Dáme si repete. Každej den číslo, to bohatě stačí“, zasmál se, plácl mne po zadnici až jsem poposkočila a už se mi nevěnoval.
Nevím, jak jsem to zvládla, než jsem šla domů. Marek doma ještě nebyl a tak jsem se vysvlékla a rychle se šla osprchovat. Prcinu jsem si mydlila a proplachovala snad čtvrt hodiny, ale stejně mi připadalo, že je nečistá. Cítila jsem se odporně a nevěděla, co mám dělat. Bylo mi ale jasné, že když mu nebudu po vůli, tak jsem v pěkném maléru. Bože, nejraději bych si nafackovala, že jsem byla tak blbá a předváděla se mu. Teď jsem byla v pasti.