Můj příběh – 2.díl

29+

Když se vrátil Marek na večer od rodičů, dal mi pusu mezi dveřmi, převlékal se a vyprávěl co u nich doma. Když se ptal mne, jaký jsem měla den, tak jsem odpovídala takovým tím: To víš, jako vždycky…. takové ty školní problémy a tak, ale sem v pohodě. Před Markem jsem se musela přetvařovat, že jsem v normálu, ale připadala jsem si jako ten největší prevít a snažila jsem se mu raději nedívat do očí, aby snad nedej bože na mě něco nepoznal. Věnovala jsem se raději v kuchyni přípravě večeře a byla ráda, že se přítel uvelebil v křesle a zíral na telku.

Najedli jsme se, já to sklidila, chvíli jsme koukali na telku a pak Marek najednou řekl: „Pojď, lásko, uložím tě do postýlky“ a já to nevěděla, co mu na to říci.. Moc se mi líbilo, když mne začal líbat, svlékal mne a hladil na prsou, na břiše a já opět cítila takové to mravenčení v podbřišku a když mi dlouze lízal prcinu. Sténala jsem blahem a Marek se mě pak zeptal, zda nechci na oplátku kouřit já jeho, neváhala jsem ani vteřinu. Marek si chválil, že kouřím moc dobře. Pak se na mne překulil a vklínil se mi mezi stehna, která jsem rozevřela a nohy skrčila přesně jako v té zahradní chatce. Pronikl do mě a přirážel, ale problém byl v tom, že na ten odpolední sex s tamtím chlapem jsem nedokázala přestat myslet. Přitom se mi hnusí. Ale co jsem s ním poznala ten jeho drsný sex, nedokázala jsem už s Markem v posteli dosáhnout orgasmu.

Ne že by nevěděl, co a jak. Orgasmus jsem s ním předtím většinou měla. Ale tamten zhovadilec mi doslova otevřel oči. Došlo mi, že netoužím po něžném milování, jaké jsem do té doby znala od svého muže a před ním od bývalého přítele. Toužím po pořádně drsném sexu. Ten mi Marek dopřát prostě nedokáže. Není takový. I kdyby se o to snažil, věděla bych, že to jen hraje. Mára nepoznal, že je něco špatně. Jak bych se mu s tímhle taky mohla svěřit? Hrála jsem před ním divadlo. Když to na něj přišlo, objala jsem ho stehny a patami tiskla do sebe, takže se do mě vysemenil. Když se mě vypadl, zeptal se: „Fakt si to chtěla? Takže od teď zaděláváme na mimčo?“ a já že ano. „No, to znamená, že až budeš v tom, tak abychom se poohlédly po výměně za větší byt“. Otočil se na bok zády ke mě a usnul v 5 minutách, zatímco já pak potají brečela do polštáře a do šťastné ženušky jsem měla daleko. Marka miluji a nikoho jiného nechci, je mi s ním dobře po všech stránkách. Věděla jsem ale, že mu to říci o tom vydírání a co musím přetrpět nemohu. Věřil by mi to? Bude se trápit, pude za tím od naproti, třeba se na něj vrhne a bude průšvih, skandál… Všechno se provalí a já se hanbou propadnu. Raději si to trápení odbudu sama, když už jsem to spískala. Mohla bych zase začít brát tu antikoncepci, jenže jak jsem se dočetla už dříve, ta se má brát od prvního dne menstruace a né mimo ni. I tak by ty tabletky začaly zabírat až za osm dní. Navíc, to pak nikdy neskončí dokud to stejně jednou nepraskne. A náhoda je blbec. Naopak, když otěhotním, tak mi pak dá pokoj.

Ráno jsme vstali společně. Pořád jsem si říkala, že to snad byl sen, ale vím, že jsem se tím jen utěšovala. Po obvyklí Markově hygieně a mém WC, jsme si to vyměnili. On zatím postavil vodu na ranní čaj a dokonce namazal chléb a připravil džem. Já se samozřejmě jako každý den žensky čančala, abych vypadala k světu. Pak jsme se najedli, Marek se oblékl a rozloučil se se mnou polibkem s tím, že doma bude jako obvykle v šest v podvečer. To byla jeho normální doba příchodu. Já do školy odcházím za deset minut půl osmé.

Ve škole jsem na nic nemyslela, učila, bavila se s kolegyněmi, obědvala, pak ještě odpoledne absolvovala hodinu literatury v 7.A. a pak poslední hodinu v 7.B.

Teprve s posledním zvoněním mi zapípala SMSka v telefonu. Byla od něho a byla tam jediná věta: „Dneska v 16:00 v chatce, nezapomeń!“ V té chvíli jsem si uvědomila, co mne zase čeká… On, ten hrozný chlap od naproti a jeho tlustý penis.

Sebrala jsem věci do kabelky a vydala se domů. Šla jsem jako spráskaný pes, jako bych šla na popravu. Domů jsem dorazila v 15:15, alespoň tolik ukazovaly velké digihodiny v kuchyni.

Převlékla jsem se zase do letních šatů, opět jsem si nevzala podprsenku a tentokrát ani kalhotky. Nechtěla jsem je mít na zpáteční cestě oblemcané od chlapova semene jako včera. Měla jsem výčitky vůči Markovi, ale neměla jsem na vybranou. V půl čtvrté odpoledne jsem se zase vydala stejnou cestou jako včera a zase jsem to maskovala nákupní taškou. Tentokrát jsem na ten nákup ale chtěla jít, protože doma nějaké potraviny chyběly.

Bylo 16 hodin, když jsem se zase ocitla před těmi vrátky zahrady. Byly odemčeny a tak jsem sama bez vyzvání vstoupila. Objevil se mezi dveřmi chatky, zase s holým pupkem a v trenkách, snad to byly dokonce ty, co měl na sobě včera.

„Tak poď, kočko. Vodlož si a vlez na válendu, dneska pěkně na všechny čtyry, chci tě vomrdat hezky zezadu“, řekl a pro mne to bylo ponižující jakoby mne šlehl bičem. Mlčky jsem vešla dovnitř… Pak jsem ze sebe vysvlékla šaty, zula páskové střevíce a vlezla si na tu zpropadenou válendu, to místo mé potupy. Klekla jsem si, opřela o předloktí a nohy dala trochu od sebe. Když jsem slyšela, že vešel, zavřela jsem oči.

„Kolenama víc vod sebe…! Eště! Takhle buď!“ Uslyšela jsem, jak ze sebe sundavá ty trenky. Poplácal mne po zadku a zaklekl mi mezi koleny. Srdce mi bušilo jako o závod. Pak jsem ucítila tu jeho pracku, jak mne hladí po půlkách, po bocích, odspoda po břiše a po vnitřní straně stehen, až mi zaparkovala mezi nohama. Jeho prsty jemně projížděly mezi pysky, ohmatávaly je a pohrávaly si s nimi. Vlhla jsem. Zase mne tělo zradilo. Potom mi zajel prstem dovnitř do pochvy a pak přidal i druhý prst a bořil je dovnitř. Na chvíli přestal, začal mi masírovat bradavky a jenom jemně žaludem kroužil kolem vchodu do mojí dírky. To už jsem měla celou prcinu mokrou.

Potom mne velké ruce chytly za boky a jeho tvrdý penis se jemným přitlačením dostal do mojí nechráněné pochvy. Dostal se do mě celý na doraz. Začal přirážet

Jeho břicho se mi šoupalo seshora po půlkách a jeho chlupy z ohanbí mne šimraly na konečníku. Držela jsem a snažila se nemyslet na to, co se mi děje v pochvě, ale to nešlo… S hlavou vyprázdněnou, s tělem úplně vláčným a s tou dlouhou kostí vloženou v sobě jsem cítila, jak se frekvence jeho přírazů zvětšuje, jak se najednou jeho čurák do mě dere hlouběji a dostával se znovu na dno mojí pochvy až na děložní čípek. Kolem penisu musel cítit narůstat vlhkou kluzkost. Určitě věděl, že vagína, ve které teď hluboko vězel, začala vypouštět milostné šťávy i proti mé vůli.

Chytl náhle odspodu moje prsa a mačkal je, plácal mě po stehnech a přirážel víc a víc. Já nechtěla, ale mému tělu se to zalíbilo, napnula se děloha jako kdyby se otevřela. Musel cítit, jak se svaly v mojí pochvě kolem jeho penisu svírají, znovu a znovu. Pak sem ucítila, jak se ve mě ten velký úd ještě dál zvětšuje a jak přiráží rychleji a rychleji. „Aaaach… aaach… ach bože! Je…já… UŽ BUDUUU! Ach, je to nádhera… aaach, UUUŽ!“  hekal a natlačil se nejhlouběji jak mohl a vstříkl hluboko do mě, přímo na ten čípek dávku semene. Jeden střik za druhým zaplavovalo jeho sperma její děložní čípek i děložní hrdlo a celé dno vagíny a plodná děloha v extatických kontrakcích to jako mačkaný balónek podtlakem nasávala do svého nitra. Tiskl mne pevně k sobě a vůbec se nehýbal, jen ten penis s sebou ve mě škubal a zase se mi tam rozlévalo teploučko. „Bože! Zase to pustí do mě!“ problesklo mi hlavou, ale zároveň jsem kňučela slastí a mé tělo se třáslo, neuvěřitelně silný orgasmus mne připravoval o rozum. Nikdy jsem nezažila nic, co by se tomu podobalo, cítila jsem se jako by mne cosi katapultovalo vzhůru. To, co mi před malou chvílí působilo tak velkou rozkoš, to v ní teď vyvolalo zoufalství a já se vrátila zpátky do reality. „Zase ten hnusák do mě nastříkal to svoje hnusné semeno… Co když fakt budu těhotná?“ řekla jsem si v duchu.
Zase ho ze mě vyndal, až když mu změkl, jinak ve mě vydržel snad minutu a já jím byla jako zašpuntovaná.

„Tak zase dej nohy na stěnu jako včéra a vydrž dvacet minut!“ poručil, slezl z té válendy a oblékl si trencle. Já udělala co chtěl. Připadala jsem si jako kus hadru, jako odpadkový koš na jeho semeno a děloha na rození jeho dětí. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi smát a pak jsem cítila tu lítost, že přítele musím podvádět a zase nebudu mít odvahu se mu s tím přiznat, protože by mi nemusel věřit, nepochopil by to.

Když jsem mohla dát nohy dolů a směla jsem se obléknout, byla jsem jako tělo bez duše. Ani jsem nevnímala zase ten čirý čůrek semene, stékající mí od prcky až ke kotníku. Teprve v půlce polní cesty jsem si to utřela papírovým kapesníčkem.

Když jsem byla v Kauflandu na nákupu, měla jsem takový nepříjemný pocit, kdykoliv se na mne někdo třeba jen letmo podíval. Jako by ty pohled říkaly: „My víme, my víme, seš děvka, nevěrná děvka…!“

Domů jsem přišla naštěstí deset minut před Markem. Sotva jsem stačila uklidit nákup, vysvléknout si šaty, a sotva jsem stačila zalézt do sprchového koutu a pustit na sebe přívětivý proud teplé vody, která jakoby ze mne smývala ten hnus, tu hanbu a ponížení, přítel přišel domů a já slyšela jak volal: „Lásko, už sem doma!“

Kdyby jen věděl…

Prostě vlastní vinou jsem se ocitla ve velmi nepříjemné situaci, nevím, jak z ní ven a musím se přetvařovat. Směju se s Markem vtipné příhodě z jeho práce, ale uvnitř pláču! Dokonce vtipkuji nad slovními obraty některých svých žáků, ale uvnitř křičím smutkem a bolestí! Co se to děje? Nic! Jenom si mne ten hajzl předělal, abych se přetvařovala…

Snažila jsem se o sebeklam, že už jsem doma s Markem, že je vše jak má být Už se směju! Už mne nic netíží! A je to skutečně pravda?

Nechci dělat problémy a Markovi přidělávat starosti, proto jsem v sobě potlačila svoje pocity. Nechci nám dvěma zbytečně nekomplikovat život. Konejšila jsem se tím, že co oči nevidí to srdce nebolí.

Bavili jsme se o běžných věcech všedního dne, o tom či onom. Pak jsem udělala večeři, najedli jsme se a Marek se potom díval od třičtvrtě na devět večer na jakýsi fotbal, kdežto já se cítila nějak unavená a tak jsem si šla lehnout. Trvalo mi snad hodinu, než-li jsem usnula, ale pak o sobě nevím až do zvonění budíku v 6:15.

A bylo tu ráno jako to včerejší a předvčerejší se věcmi těmi navyklými úkony a zákonitostmi, jak už to tak bývá.

Marek odešel do práce dřív a já až asi čtvrt hodiny po něm. Na odpoledne jsem vůbec nemyslela. I ve škole jsem to vytěsnila z hlavy a byla jsem celkem v pohodě.

Až když mi pak zase přišla od něho SMSka během polední pauzy, uvědomila jsem si, že zase budu muset absolvovat tu potupnou cestu za tím pupkatým, chlupatým prošedivělým plešounem, kterému budu zase muset podržet…, prostě za chlapem, který do mne zase nacpe ten svůj hnusný ocas a bude jím ve mě jezdit sem tam a pak mi bezohledně zasemení dělohu s cílem oplodnit mě. Vlastně mne napadlo, zda-li se mu to oplodnění třeba už nepovedlo. ne, na potrat bych nikdy nešla. Považuji to za vraždu i v raném stádiu plodu, kdy to je pro mnohé jen nemyslící shluk buněk. To raději budu Markovi celý život lhát, nebo kdyby na to přišel, budu sama svobodnou matkou. V tom jsem zásadová.

V 16:00 jsem zase brala za otočnou kouli v brance té zpropadené zahrady. ten hnusák mne už vyhlížel a zubil se na mne jako měsíček na hnoji.

„Tak poď, kočko, už se těším jak si do tebe zase ulevim… Šup dovnitř, svlíknout a hup na kanape, ať se nezdržujeme“, přikazoval s jakousi škodolibosti v hlasu.

Chtěla jsem to už mít za sebou a tak skutečně jen jsem vstoupila dovnitř, vysvlékla jsem si šaty a zula střevíce. Podprsenku a kalhotky jsem opět nechala doma. Zase stál za mnou a zase mne odzadu popadl za prsa a dost obhrouble a nečetrně mi je hnětl, mačkal, žmoulal na nich bradavky. pak si sám první lehl na válendu, sundal si v leže trenky a řekl mi. „Tak a teď si ho pusou sama postav. A né že mě budeš kousat!“ Musela jsem se tedy se sebezapřením přesunout mezi jeho nohy, vzít mu ten zatím jen polotuhý ocas do ruky a zprvu mu ho honit. Když ale řekl důrazně:

„Dej si ho do pusy a hul mi ho!“ nezbylo mi nic jiného než tu jeho věc, která se čím dál více zdvihala, tuhla a mohutněla dát žaludem do pusy. bylo to pro mne odporné, ale co jsem měla dělat. Snažila jsem se tedy rty a jazykem a také rukou. Kdyby to byl penis mého přítele, dělala bych mu to ráda, ale s tímhle postarším lidským samcem…? No, naštěstí když už mu stál jak chtěl, sám mne zadržel, že: „Dobrý, dost, to stačí! Teďka si mi na něj nasedni a rajtuj na něm, dokud se do tebe nevycákám!“
Odevzdaně jsem se přemístila a šla nad jeho klínem se ztopořeným penisem do rozkleku. On hned natáhl ruce a začal mi zase mačkat prsa. Já vzala jeho ptáka do ruky a začala jsem se jím dráždit ve štěrbině přirození, mezi pysky a na poštěváčku.

Zvlhla jsem tam a pak jsem si zavedla jeho žalud na dírku a pomalu si na něho nasedla. Opírala jsem se o vlastní kolena a dosedala na něho od žaludu po kořen.

Najednou mi to nevadilo, bylo to hrozně vzrušující a já jsem nemohla přestat. Ten jeho píst do mne mojí váhou zajížděl a vždy se mi natlačil až na čípek. Rajtovala jsem na něm jako kdybych jela na koni a nadsedávala v sedle. On mne pak popadl za stehna a pomáhal mi, hekaje u toho a supíc jako lokomotiva. Viděla jsem, jak se napíná, jeho penis se ve mě ještě trošku rozšířil. Najednou vyhekl hlasitěji, pak s sebou jeho pták ve mě začal cukat a já jsem ve vagíně měla zase to rozlévající se teplo. Zpomalila jsem svoje přirážení a nechala Tomáše, aby se do mě celý vystříkal. Až když jsem cítila, že se jeho pták nehýbe a nepumpuje do mě další sperma, zvedla jsem se tak, aby se jeho červený žalud dotýkal mého klitorisu. Pomalu jsem se na něm pohupovala a kroužila ze strany na stranu, dokud jsem nedosáhla orgasmu. Jakmile se mi pochva začala stahovat, nasedla jsem na něj zpátky, aby cítil, jak se svírám kolem jeho ptáka. Takhle jsem na něm vydržela sedět, dokud mu zase nezměkl. Pak jsem z něho vstala, tentokrát on zůstal ležet a ani nechtěl abych dávala nohy na zeď. Oblékla jsem se, obula, jeho semeno mi stékalo po stehně a lýtku a on se na mne spokojeně šklebil a pozoroval mě. „Tak zase zejtra, kočko… Neboj, však my toho prcka spolu uděláme“, chrochtal blahem a dodal: „Těhotný břicho ti bude slušet, už se těšim…hahaha“.

Neřekla jsem na ta potupná slova nic a bez rozloučení jsem opustila jeho chatku i zahradu a mazala domů.

Byla jsem doma s předstihem před Markem. Vysprchovala jsem se, zahladila všechny stopy a nahodila příjemný obličej. Prostě jsem zase hrála divadýlko a přetvařovala se, takže přítel, chudák o ničem neměl ponětí.

Večer jsme se zase milovali, ale já se nedokázala udělat a svůj orgasmus jsem musela jen předstírat. Když Marek usnul, zase jsem brečela do polštáře. Připadala jsem si ta špatná, poskvrněná a nečestná.

Ráno se vše opakovalo a ve škole bylo opět vše relativně v normálu. Vlastně ne. Nepřišla mi od něho SMSka s připomínkou, že mám přijít. „Asi už to považuje z samozřejmost“, řekla jsem si. Ví, že přijdu a ráda, abych se vyhnula skandálu.

Pak jsem šla ze školy a doma se zase převlékla a pak vyrazila. Před domem jsem narazila na jednu sousedku z baráku, paní Konečnou.

„Dobrý den, mladá pani…, už jste to slyšela?“ řekla mi očividně chtivá sdělit mi nějaký nový drb.
„A co bych měla slyšet, paní Konečná“, já na ni zdvořile.
„Ten vod naproti, ten instalatér je po smrti“, řekla dychtivě.
„Instalatér? Od naproti? A koho myslíte?“ zeptala jsem se nechápavě.
No takovej asi pětačtyřicátník, plešatej, prošedivělej, trochu s břichem… Von žil sám, protože byl rozvedenej, víte…“, sypala to babka z rukávu.

„Zarazila jsem se... „Bydlel ve třetím patře naproti v baráku?“ sondovala jsem.
„Nóóó… tééén. Prej dopoledne na křižovatce U kříže do jejich dodávky narazil v plný rychlosti kamión, prej nějakej Polák, že snad usnul nebo co. Tak ten co řídil je těžce zraněnej ve špitále a tenhle ten, myslim že se menoval Syrovec, tak ten to vodskákal a má to za sebou…“, upřesňovala stará Konečná.
Srdce mi poskočilo. Řekla jsem, že jsem ho vlastně neznala, že ho znám jen od vidění a rozloučila jsem se. Nedalo mi to, zda nejde o mýlku a rychlým krokem jsem si to zamířila k zahrádkářské kolonii. A opravdu. Branka byla zamčená a ten chlap nikde. „Tak přece… Oni ty Boží mlýny opravdu melou“, pronesla jsem radostně nahlas a vydala se domů.

Konec! Už žádné potupné souložení s tím sviňákem, už žádný strach, že někam něco rozešle, konec nervového napětí… Měla jsem radost, jako bych vyhrála ve Sportce první cenu.

I Marek si pak všiml, že jsem to odpoledne a večer měla nějakou dobrou náladu a z legrace se ptal, zda nám náhodou nepřidali.. Kdyby věděl, jaký balvan mi spadl ze srdce…

 

Asi za pět dnů po oné události, která byla naopak mým šťastným dnem mne začaly pobolívat prsa, prostě jsem je měla spíš takové citlivé a také jsem začala pociťovat takové napětí v podbříšku, ale nevěnovala jsem tomu nějak pozornost. Jen tak jsem se o tom zmínila před Markem a on si mne hned začal dobírat, že jestli nejsem třeba těhotná a já že ne, že i kdybych byla, tak brzo mít příznaky nemůžu. Za další dva dny jsem už nesnášela některé pachy, třeba vůni kávy. Také na záchod jsem lítala co hodinu…!  Začala jsem mít takové divné, takové nepříjemné tušení. Vždyť mne ten hajzl vystříkal v ovulaci a i dva následující dny. Sice Markovi jsem to večer umožnila také, ale jak říkám, měla jsem takové nepříjemné tušení.

Po dvou týdnech od ovulace jsem měla dostat menzes, ale nedostavil se. Když jsem to nedostala už 4 dny, koupila jsem si v lékárně gravitest. Druhý den ráno jsem si ho udělala a dvě čárky. Tušila jsem to, ale stejně to byl šok a zoufalství. Za dva dny jsem si to zopakovala a zase dvě čárky. Prostě jsem byla evidentně těhotná.

Za týden na to jsem si tedy zašla ke svému gynekologovi. Sestru mu dělá Markova starší sestra Jana. Doktor moje tušení potvrdil. Byla jsem gravidní, jak řekl odborně a i časově se jeho odhad shodoval s mou ovulací.

Domů jsem šla s myšlenkou: „Jsem v jináči, ale to dítě není Marka!“

Markovi jsem to pochopitelně musela sdělit a on měl radost jako malý kluk. Kdyby věděl… Byla jsem tím těhotenstvím jak omámená. Všichni se na mne smáli, byli na mne hodní…Mí rodiče, Markovi rodiče, jeho sestra, kolegyně ve škole… Zblblo mne to tak, že jsem to miminko chtěla a na následky tak nějak přestala myslet. Byla jsem jakoby mimo a žila jen tím, že jsem těhotná a že je to krásné. I ty asi měsíc trvající ranní nevolnosti jsem přežila, ale jisté výčitky se začaly od chvíle, kdy to na mě začínalo být vidět, vracet. Měla jsem kvůli tomu brečavé chvíle. Najednou jsem se nedokázala dívat na film, kde byla šťastná rodina, nemohla jsem vídat malé děti, které byly podobné svému tatínkovi a uvědomovala jsem si čím dál víc, jaký jsem udělala průšvih a jak klamu Marka i všechny své blízké. Hrozně jsem se bála, aby to někdy neprasklo, protože to by nám zničilo život. Jsem teď v 5. měsíci a pře týdnem jsme se přestěhovali do 3+1, který Marek pro nás koupil na hypotéku. On si hrozně váží rodiny, kterou máme a řekl, že až prckovi bude půl rok, tak se vezmeme. On moc věří na to krevní pouto a to samé jeho rodiče. To by byl konec se vším, kdyby se na to přišlo.

 

 

 

 

 

29+
Bookmark the permalink.

Jeden komentář

  1. Doufám, že příběh bude pokračovat. Třeba by se po čase ozval dědic instalatéra, který by si chtěl trochu užít

    3+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *