Ples v pravý čas

15+

Ples v pravý čas

Je mi blbě. Vím, že jsem neměl tolik pít. Ples ještě nekončí a já mám pomalu dost. Beru si sako a cestou kolem baru, kde se baví moje paní s dvěma típky, přičemž ji jeden drží za zadek a druhý ji krouží rukou po prsech, procházím k hlavnímu východu a ven.

Celý večer jsem tancoval s hezkou neznámou dívkou. Byla tu sama a byla pěkná. Zaujala mně její velká prsa a hezké nohy. Jméno Eva se mi také zalíbilo. Ale o půlnoci se najednou ztratila a já zůstal sám s alkoholem.

Je únor, napadl čerstvý sníh a je zima, jako na Sibiři. Procházím kole párku lidí, co se tu muchlujou, a jdu za roh, dozadu za hospodu, abych se osamotě nadýchal studeného vzduchu. Než jsem dosáhl místa, které jsem si vybral, vyzvracel jsem se. Teď už ale stojím opřený o zeď, za širokým smrkem, a čekám, až mi bude lépe. Právě jsem zahodil cigaretu do sněhu, když jsem zaslechl, že někdo jde. A hned také vím, o koho jde. Moje paní mně asi hledá. Právě chci vystoupit ze stínu, když slyším mužský hlas: „Počkej, Mařko, musím se vychcat, nebo mě to strhá. Hned na tě dojde.“

Znovu se opírám o zeď a čekám, co se z toho vyvine.

„Tak, už ho tam chceš, viď, tak pojď.“ Bručí ten chlap. Mařka mu něco říká, aniž bych tomu rozuměl a on hned nesouhlasí. „Žádný takový, nebudu tě tady nosit, jen se přede mnou předkloň a já ti ho tam vrznu. Nebuď blbá, mrzne.“ A k mému údivu se před ním Mářa sklání a on do ni beze všeho zapichuje svýho ptáka. Dvakrát vzdychla, jako doma, on chvíli funí, a rychle se v ni udělá. Pak ho z ni vytahuje, utírá si ho do jejích šatů a schovává ho. Mářa si ji utírá kapesníkem a když si rovná sukni, už na ni řve, že je zima, a že tu nebude mrznout kvůli nějaký píče. Rychle se upravuje a následuje ho jako ovce. Je mi z ni víc na blití, než z alkoholu.

Vracím se, beru si kabát z šatny a cestou informuju manželku, že jdu domů. To ji rozvzteklilo. Nevybíravě se do mne pouští za to, že ji chci překazit dobrou zábavu. Vyzvedne si však kabát také a celou cestu až domů mi spílá. Já se s ní nebavím. Rozhodl jsem se, že to nechám na ráno. Ona tam ještě chvíli ječí, ale já spím dobře, tak mi to nevadí.

Ráno máme trochu posunuté, až před poledne, ale je to jedno. Vstávám, ona sedí u stolu v kuchyni a kouří.

„Aha, náš vošoust už vstává, no to je dost.“ Rýpne si do mne. Mávám rukou a jdu do koupelny a za sebou slyším: „Smej se sebe ten smrad z tý kurvy, co ses s ní na plese tahal.“

„Marie, neprovokuj a nech mně na pokoji, sama máš máslo na hlavě, dej mi pokoj.“ Říkám ji klidně.

„A co bych ti dávala pokoj, kurvíš se s nějakou kurvou a já bych měla mlčet? To zrovna. Ty její kozy tě dostaly, čuměls ji na ně, jako debil. No, co se divím, seš debil, to víme.“

„Marie, nech mě žít, chceš kafe?“ Chci ji uklidnit, abychom si o tom mohli popovídat v klidu.

„Seru ti na to tvoje kafe, za to si mě zpět nekoupíš. Nejraději bych tě vyhnala z domu ty hovado blbý.“

„A dost!“ Zařval jsem na ni, až se lekla. “Vyhazovat mne nemusíš, odejdu sám. S tebou už nechci mít nic společného. Jen si dám kafe a jdu si balit. Vezmu si auto, ty si nech byt. Na to, jak ses ke mně poslední dobu chovala, ti dávám až dost. Dál se spolu nemáme o čem bavit. O rozvod požádám, stačí, když podepíšeš.“

„Drž hubu, ti povídám, nebo tě vezmu za slovo a potáhneš doopravdy. Kam jdeš? Snad se mi omluvíš, za to, jak ses kurvil.“ Je vzteky bez sebe.

„Nemám za co, ale mohl by se ti omluvit ten, co tě za hospodou šukal. Řekl ti, že seš kurva, a měl pravdu, ale třeba se ti omluví.“ Navrhuju. Je na ni vidět, že nemá pevnou půdu pod nohama, ale chtěla by mít navrch.

„Co to meleš, ty pitomečku, to se ti asi něco zdálo, když jsi byl oželej. Nekecej kraviny.“

„Můžu ti vyprávět, co a jak jste tam dělali, byl jsem s vámi. Chovala ses, jako kurva a seš kurva. On to věděl už tam, já až doma.“ Oponuju.

„Ty jedna svině, beze mě bys chcípnul hlady a v bordelu. Buď rád, že tě tu nechám.“ Vykřikuje znovu a znovu. Já odcházím, balím drobnosti a prádlo, některé osobní věci a chystám se odejít. Už neřve, došlo ji asi, že to myslím vážně.

„Kam si myslíš, že jdeš? Koukej se vrátit.“ Volá za mnou a já ji jen odpovídám, že přijdu zítra, abych si dobral několik věcí.

Zabouchnutí dveří mne nečekaně osvobodilo. Venkovní klid, šustění sněhových vloček, a soused, uklízející sníh.

„Co v ni bouchlo?“ Pokyne směrem k domu a ptá se mně.

„Jako vždy, ale dnes končím.“ Oznamuju.

„Jo, schvaluju. Vydržels to dlouho.“ Utrousil a pokračoval v úklidu.

Popojel jsem k penzionu, odnesl věci nahoru a vypravil se na náměstí, dát si něco k obědu. Připadal jsem si nekonečně svobodný. Cestou z hotelu jsem si v rohu náměstí všiml nového výkladu prodejny zverimexu. Aha, to je ten krámek, o kterém mi vyprávěla moje partnerka v tanci na plese. Prý ji najdu tady, pokud bych potřeboval. Zítra se tam schválně podívám.

 

Hned v pondělí si v práci beru dovolenou, abych měl čas si sehnat nějaké levnější ubytování. Téměř celý den brouzdám po městě, a nic. Všechno drahé. Tak to odkládám a jdu se podívat do toho krámku na náměstí.

Vejdu a opravdu zezadu přichází ta mladá paní, s kterou jsem se seznámil na plese.

„Dobrý den, jen jdu kolem, tak mne zajímalo, zda jste opravdu tady.“ Hlásím hned po zavření dveří. Zvoneček nad nimi zacinkal a ona mi povídá: „My si už zase vykáme? Myslela jsem, že nebudete jako ostatní.“

„My jsme si tykali? To si tedy nepamatuju. Omlouvám se, vůbec si toho z plesu mnoho nepamatuju. Dost jsem pil…….“ Divím se.

„Jo, seš Petr, ten výtečný tanečník. Nepamatuješ si na Evu?“ Ohleduplně mi opakuje své jméno.

„To si pamatuju. Ne, kecám, seš hodná, že mi to připomínáš.“  V tom do obchodu vpadl mladý muž a postavil se vedle mne.

„Co tu zase děláš? Řekla jsem ti, že sem nemáš chodit, dej nám už pokoj.“ Spustila na něj. Asi to byl její známý.

„Sem ti řekl, že se chci podívat na holku, a že budeš držet hubu, nebo ti ji rozbiju, a to taky teď udělám.“ Sápe se po ni přes pult, jako by ji opravdu chtěl uhodit. Dokonce napřáhl levou ruku. A tak jsem mu ji dal z leva. Ještě se na mne nechápavě podíval a pak se svezl pod pult.

„Neudělal jsem chybu?“ Ptám se Evy. Až teď mi došlo, že to může být jinak.

„Ne, dobře jsi udělal, už nechci, aby mě mlátil. A má to tady zakázané. Dobře mu tak.“ Dodala mi odvahy. Vzal jsem ho za límec, vytáhl ho před dveře na chodník, kde jsem ho, sedícího, opřel o stěnu. Něco bručel, ale já mu nevěnoval pozornost. Ostatně za pět minut tam už nebyl.

Rozběhla se ke mně, objala a políbila na tvář. „Jsi tak hodný, děkuju, že jsi mi pomohl. Určitě by mně zmlátil.“

„A co je to zač?“ Ptám se jí.

„Můj bývalý. Jsme rok a půl rozvedeni, ale pořád sem leze. Už dostal zákaz, ale slíbil mi, že mě rozbije tvář. Ještě, že jsi tu byl.“ Znovu mně políbila a já si uvědomil, jak velká má ňadra, protože mne s nimi tlačila na hrudi, stejně, jako při tanci na plese. Po chvíli odstoupila, urovnala si na sobě plášť a odešla za pult.

„Co tvoje žena? Všimla jsem si, jak se bavila s těma u baru, když jsem odcházela domů.“

„Jo, tys odešla a já tě hledal. A manželka? Už není, rozvedl jsem se ještě včera.“

„Jak to?“ Ptá se.

„Odstěhoval jsem se, jsem svobodný.“ Odpovídám.

„Aha.“ Stojí, dívá se skrze mne a přemýšlí. „Nic jiného si nezasloužila. Alespoň podle mého.“

„Nebudeme se bavit o ni, že ne?“ Ptám se.

„Ne, jistě, že ne. Kde tedy bydlíš?“

Vykládám, jak jsem všude pochodil, ona mne pozorně poslouchá a najednou povídá: „Mám vzadu jednu místnost s koupelnou, pokud by ti to nevadilo, můžeš být zatím tam, než něco seženeš. Není to nic moc, ale z té bídy……..počkej, já zavřu, a půjdeme se tam podívat.“

Místnost o dvaceti metrech, plná nepořádku, s malým oknem a koupelničkou se záchodem se mi líbila.

„Je to hrozné, viď, ale když si to vyklidíš, šlo by to, ne? Já ti s tím samozřejmě pomohu.“

„Beru. Ale je to spojené s krámem, jak to uděláme?“

„To neřeš, dám ti klíče.“ Odpověděla a hned na to obdržela pusu ode mne. Trošku ji zčervenala tvář.

„Jen si skočím domů a pak ti přijdu pomoci, zatím se do toho dej.“ Řekla a odešla.

Přišla až večer, po deváté.
„Omlouvám se, musela jsem uspat malou.“ Vysvětlila a dala se do práce.

„Evi, ještě jsi mi neřekla, kolik ti budu platit za pronájem.“ Ptám se jí.

„Ále, dej pokoj. Budu ráda, že tu někdo je. Co kdyby se zase vrátil ten magor, zavolala bych na tebe a ty bys ho srovnal. To mi stačí. Hele, pojď mi tady s tím pomoci, nemám z toho sílu.“ Prosí. Jdu k ni a vidím, jak chce nějaký zbytek něčeho oddělit od stěny. Ještě tam držela hmoždinka, a tak to nemohla utrhnout. Vzal jsem za to, ona také a společnými silami jsme to utrhli. Jenže jsem ji při tom tak nešetrně uhodil do ňadra, až vykřikla. Posadila se opodál, držela si na postiženém prsu dlaň a slabě úpěla.

„To je mi líto, to jsem nechtěl, odpusť mi to, prosím.“ Klekl jsem si k ni, objal ji a politoval. Asi ji to bolelo hodně, protože jsem si všiml i slziček v koutcích očí. Vzal jsem ji hlavu do dlaní a lehce ji políbil na tvář. Hned mne objala a položila mi hlavu na rameno.

“Já vím, že to nebylo naschvál, to se tak někdy stane.“ Zašeptala a také mně políbila, ale přímo na ústa. A za chvilku to ještě zopakovala.

„Nemysli si, že zrovna čerstvě ovdovělého muže uženeš na poskytnuté služby, to tedy ne.“ Říkám a potutelně se usmívám.

Ona úplně vážně podotkne: „Tak to je škoda. Počítala jsem s tím. Tak jdeme uklízet.“

„Ale ještě chvilku počkáme. Musíme si to rozmyslet.“ Dodávám a pomaloučku ji jedu rty po tváři, až zastavuju na jejích pootevřených ústech. Jazyk se dotýká jejích rtů, vonících po borůvkách, a má pravá dlaň jejího poraněného ňadra. Je velké a tuhé, ale v tom se ke mně přitiskne a dlaň se náhle ocitá na jejích zádech. Jsou také hezká, ale ne tak.

Eva po chvíli vstane a vyvine se mi z náruče.

„Pojď, doděláme to. Konec zábavy.“  A hlavou uhne mému pokusu ji ještě políbit.

„Promiň, neber to jako urážku, jen jsem myslel,…….“ Přerušila mně: „Vím, jak jsi to myslel, neberu to tak. Nemusíš se omlouvat.“

Po půlnoci jsme hotovi. Místnost je nádherná, jen válendu si musím sehnat. Od zítřka tu mohu bydlet.

Odcházíme, ona domů, já do penzionu, s tím, že se ráno uvidíme. Ale napadlo mne se podívat, zda ta moje bývalka ještě nesvítí. Mohl bych si zbytek věcí odnést ještě dnes.

Svítí, provedu to tak.

Otvírám si svým klíčem a ona se jde podívat, kdo přišel. Zdá se mi trochu opilá. Její chůze je vratká a její župan je nedbale upravený. Při chůzi ji je vidět jeden prs.

„Á je tady. Přišel ke křížku. To jsme věděly, že si přijde zašoustat. Jenže my mu nedáme, ať si ho strčí do ty kurvy.“ Začíná rýpat.

„Marie, neprovokuj, jen si jdu pro věci.“ Říkám a rovnám si oblečení do kufru, zatím co mi ona spílá a uráží mě. Pak, najednou nastává klid a ona se ztrácí z dohledu. Asi šla spát, napadá mi, ale jak procházím ke dveřím, slyším, jak nahlas brečí v ložnici. Její trumf. Vždy ho použila, když něco neklapalo.

Prostrkuju hlavu do ložnice, vidím v přítmí její nahé tělo a povídám: „To na mě už neplatí, Mařenko, skus to na toho, co tě za hospodou šoustal, možná naletí.“ To, jak sebou smýkla na lůžku a vykřikla, že jsem svině, jsem registroval, než jsem zabouchl dveře.

Bylo to za mnou a začínám nový, snad klidný život.

Dopoledne mi dovezli válendu s lůžkovinami a nějakou skříňku a zásuvky. Ještě jsem si objednal dvě křesílka a stolek. Vše jsem ustavil, uložil si všechny věci a na okně jsem na montážní lať připínáčky upevnil starou záclonu, kterou večer Eva našla, založenou v krabici. Rozhlédl jsem se a seznal, že mě musí mít někdo rád. Zase mi to vyšlo. Co jiného bych si mohl přát.

„Petře, pojď sem, prosím, rychle.“ Volá Eva z krámu a já spěchám, protože nevím, co se stalo. Jen projdu dveřmi, už ho vidím.

„Tak vám to včera nestačilo? To vás tedy lituju, ale když je blbá hlava, trpí celé tělo.“ Přistupuju k němu, letmo si všímám, že Eva pláče a drží si tvář, a vidím, že mne chce překvapit pravou rukou. Jenže jsem z tréningu zvyklý na rychlejší borce. Jsem u něj levičkou dřív a on končí, jako včera. Tentokrát ho nemusím tahat. Vyvádím ho před krám, kde si ho přebírají kluci z policie, kterou hned z počátku Eva zavolala. Pak chvíli vyplňujeme nějaké papíry a vezou si ho pryč. Nějaký čas bude pokoj.

V krámku se mi vrhá Eva do náruče a s pláčem mi děkuje. Líbá mě na tvá, na ústa, visí na mě a najednou šeptá: „Počkej, já zavřu krám, pomůžeš mi?“

Kývám, pak zatahuju mříže, a když jsem hotov, ona už čeká a jde se mnou dozadu do mého pokoje.

Oplachuje si postiženou tvář, pak se staví přede mne a povídá: „Jsme oba svobodní, nechtěl bys mě? Alespoň na chvíli. Už jsem to hrozně dlouho neměla.“

„Ale to by pro mne byla výhra, moc se mi líbíš, jen jsem nevěděl, jak si s tebou začít.“ Povídám a pomalu si ji k sobě přitahuju. S rukama před prsy se ke mně tiskne. Je o hlavu menší než já a to se mi líbí. Pokládá mi hlavu na prsa a nechá se tisknout. Pak najednou vymaňuje ruce, obtáčí mi je kolem krku a já ji zdvihám nahoru, abych ji mohl políbit.

Je připravená. Její jazyk se přetlačuje s mým, a rukama mě k sobě náruživě tiskne. Držím ji pod zadečkem a ona mi tiskne stehny boky. Prsy mi tlačí do hrudi a v přestávkách líbání se rychle nadechuje.

Kouše mě do levého ucha a šeptá: „Pojď, svlékneme se, nechci už čekat.“ Klouže dolů a v stoje se přede mnou rychle svléká. Mě to jde pomaleji, protože ji při tom musím pozorovat. Vzrušuje mě její prádlo, pak její krásné poprsí a nakonec i její ochlupená, ale upravená kundička, vykukující pod jejím propadlým břichem.

„Jsi nádherná,“ šeptám a chci ji osahat, ale vyhnula se mi a vklouzla pod přikrývku. Odtud pak sleduje, jak se svlékám. Než dojdu k válendě, Slyším: „Fúúúúú, dobrý.“  Reaguje na mého ptáka, ale to už jsem u ni. Pod přikrývkou se ke mně hned tiskne a je na ni vidět, že na břiše ráda cítí tvrdý penis. Vrtí sebou, pak náhle se schová pod přikrývku a posune se dolů. Její vlhká a horká ústa vsají penis dovnitř, což mi přináší neskutečné blaho. A přichází to bezprostředně. Ještě ho stačí vyndat z úst, a já ji to šiju do tváře a na prsa.

Odkrývám ji a vidím tu spoušť, kterou jsem způsobil. Ale ona se na mne usmívá a povídá: „Tak tos na tom byl hůř než já.  Ale počkej, hned přijdu.“

Odběhla do koupelny a vrátila se po chvíli s mokrou osuškou. Osušila mi ptáka a pak sebe. Osušku pak odhodila na zem a znovu si ke mně lehla.

„Myslela jsem, že budu první já, už jsem to neměla dlouho, asi rok. A ty?“ Ptá se.

„No, já alespoň dva, tři asi ne, tak dva.“ Odpovídám.

„Vždyť jsi měl ženu?“

„Na tohle ne. Nemám a neměl jsem na ni posledních pár let žaludek.“ A ještě jsem ji vypověděl poslední příhodu z plesu.

Zrazilo ji to. Pak se mi stočila do klína a chvíli o tom přemýšlela. Pak povídá: „A na mě máš žaludek?“

„Jo. Blbě mi je jen když tě chvíli nevidím.“ Kecám.

„Kecy, ale pomilovat bys mne ještě chtěl?“

„Jasně.“ Odpovídám.

„Tak proč to zdržuješ?“ Vyzývavě na mne hledí.

Pomaloučku ji odkrývám a líbám na rty. Rukou ji přejíždím po prsech, dráždím ji bradavky ústy a pak si ji pokládám hlavu na ploché břicho a dívám se s něho nejprve na ty dvě homole napravo a pak i na chlupatý kopeček na straně druhé. Bříško se ji zvedá v rytmu dýchání a já ji sjíždím jazykem k hustému lesíku tmavých chlupů. Voní nějakým pafémem a ještě něčím. Něčím, co je jen její a velmi mne to svádí k ochutnání. Jak sjíždím níže, pomalu roztahuje svá, jako by vosková, stehna. Jazyk se mi propadá do prohlubně její lasturky, otvírá pramen vlhkosti, skryté uvnitř a zajíždí hluboko do doširoka rozevřené, odevzdané kundičky. Jemným skousnutím klitorisu v ni probouzím vášeň.

Eva mi drží hlavu ve svém klíně a divoce se s ní dráždí. Přidávám k tomu prsty, zasunuju je hluboko, až kam mi to dovolí a napomáhám ji tím k prožití očekávané extáze. V několika vteřinách se dočkala a orgasmus je perfektní. Kundička ji rudne a po chvilce měkce mne odmítá. Všechno to doznívá a Eva mne s díky líbá.

„Skvělé, už na plese jsem na to s tebou dostala chuť, ale pak jsem ztratila odvahu.“ Přiznává.

„A proto jsi odešla?“

„Jo.“

 

Během dalšího měsíce jsme se milovali několikrát a vždy se mi to líbilo. Byla přesně pro mě.

Po nějakém čase mne představila rodičům a mohl jsem se k ni nastěhovat. Po roce jsme k holčičce přidali ještě chlapečka a vzali jsme se.

Jsem s ní do dneška. A chutná nám to. Ten poslední ples byl ten nejlepší nápad, co moje bývalka kdy měla.

A o ni? Je stále sama, každý, koho si přivedla, ji brzy utekl. Ten poslední ji před odchodem dokonce vyplatil. Nedivím se.

 

15+
Bookmark the permalink.

Jeden komentář

  1. Takové ze života, to mám rád.

    1+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *