Vlekař

Konečně sobota! Vstávám za tmy, jelikož chci být první na sjezdovce. Sníh je nádherně prachový a sjezdovka je pod ním ještě zmrzlá. Užívám si to na plno a řítím se do menší fronty na vlek. Natahuji krk, abych zjistila, kdo obsluhuje kotvy.

Neznámá tvář, že by nový vlekař? Sakra, takový fešák a ten úžasnější zadek! Trochu nemotorně jsem nastoupila na příslušné místo, aby mi mohl podat kotvu.

Má nebesky modré oči a zářivý úsměv. Z pod čepice mu čouhají neposedné blond vlasy. Nejspíš se tak usmívá na každého. Je nový, chce se zalíbit.

„Dobrý den,“ zdravím ho plaše.

„Dobrý, říká a chytí mi kotvu. Na zadeček mi nesáhnul. Vlekařům se to dá odpustit. Musí se ubezpečit, že lyžař správně nastoupil a drží se. A když to nejede, rád popostrčí.

Celé dopoledne jezdím a vymýšlím jak ho vtipně zaujmout. Vždy když nastupuji se za ním otočím a věnuji mu dlouhý pohled. On nereaguje a vůbec se mě nechce dotknout. Nějakej divnej. Jezdím jsem od malička, všichni vlekaři mě tu znají a vždycky jsou ze mě unešení. Kašlu na něj. Po šestnácté hodině, když už nejezdí vleky se vydávám na běžky. Nikdy mě to nebavilo, ale motivuje mě překrásný výhled na Krkonoše a zapadající slunce. Pozorovat jak hory zrůžový, to se pak cítím jako v pohádce. Tím pro mě končí den. Už se těším na teplý svařák na chalupě u rozpáleného krbu.

Jelikož jsem sjížděla k chalupě, nevšimla jsem si, že že z cesty se vyřítí skůtr.

„Co děláš? Málem si mě srazil,“ volám.

Má k dispozici celou sjezdovku, tak proč se na mě tak lepil? Skůtr se prudce otáčí a vrací se ke mně.

„Jsi něco ztratil?“ říkám zaskočeně.

„Vjela si mi do cesty.“

„Sjížděla jsem na chalupu.“

Sundává si sluneční brýle a čepici. Prstama si prohrabuje neposedné vlasy. Stuhla jsem jak rampouch. Bože, to je ten vlekař. Tak ráda bych zajela svou rukou do jeho hebvábných vlasů… a zrovna teď vypadám hrozně. Navíc jsem ve starodávných běžkách po tetě.

„Ty nemáš rukavice?“

„Právě si pro ně jedu, za chvíli opravdu nebudu cítit prsty. Nechal jsem si je na horní stanici vleku.“

„Aha, to si pospěš.“ Zmrzlé prsty. Kdyby mi je dal do mé rožhavené kundičky, ohřál by se hned.

„Hele, jsi dnes byla na sjezdovkách, si tě pamatuji.“

„Mě si pamatuje spousta lidí.“

„Nechceš svést? Myslím tím… na skůtru.

Lákavá nabídka, na skůtru jsem nikdy neseděla.

Odepnula jsem si bežky a přistoupila k němu co nejblíž.

„A co tvé ruce? Nezmrznou?“

„Ty mě určitě zahřeješ.“

Popadl mě a posadil si mě na klín.

„Ses zbláznil, pusť mě,“ bráním se.

„Myslíš si, že jsem si nevšimnul, jak si mě na vleku sváděla pohledem. Špulila na mě svůj rajcovní zadeček.“

„Co si to dovoluješ?“

„Fajn, vzdávám se.“ Pustí mě a dává ruce vzhůru.

Zmateně se na něj dívám a olíznu si rty.

„Můžeš vstát,“ říká lhostejně.

„Asi jsem přimrzla.“

„Vážně?“ Dotknul se mého stehna.

„Kde přesně? Na zadečku?“

Levou rukou mi hladí záda. Sjíždí stále níž, stiskne mi zadeček.

„Ach….“ ujede mi. Mám pocit, že hořím. Jeho klín mě nebezpečně rajcuje. Trochu se na něm zavrtím.

„Ty jsi, ale nebezpečná. Jak se vlastně jmenuješ?“

„Nela.“

„Já jsem Richard a začíná mi pěkně tvrdnout Nelo.“

Oba vyprskneme smíchy.

Obejmu ho kolem krku a vnímám jeho vůni. Cítím směs ostrého mrazivého vzduchu a exotické koření.

„Zlato, rozdáme si to.“ šeptá mi do ucha a jemně mě kousá.

„Ach,“ vzdychám a zrychluje se mi tep.

Jazykem mi krouží po ušním lalůčku. Jsem jeho. Celá vláčná, se mu poddávám. Nedočkavě mi sahá pod bundu. Pořád má zmrzlé ruce, ale já cítím jak vlhnu.

Lačně mě líbá na krk.

„Chceš to?“ ptá se mě vzrušeným hlasem a rozepíná mi zip.

„Ano,“ říkám bez rozmyslu. Už ráno jsem po něm toužila. Vím co dělám. Prostě si užiji svůj první úlet na skůtru.

„Nebojíš se, že pojede rolba? Jsme uprostřed sjezdovky?“ ptám se.

„Neboj, uvidím jí včas. Pojď na mě.“ Rozepíná si poklopec. Dotýkám se přes boxérky jeho chlouby.

Pod svetrem mi rozepíná podprsenku. Do každé ruky si vezme moje ňadro. Prsty mi mne bradavky. Dlaní je laská a hněte. Dívám se mu zblízka do očí. Jsou žhavé jako uhlíky. Chytá mě za zátylek a ochutnává mé rty.

„Voníš po jahodách, nejsi ty Maruška z Dvanácti měsíčku?“

„Jsem.“

Vášnivě ho líbám.

,,Mám jahodový balzám na rty.“

„Já si to hned myslel.“

Sahá mi na podbříšek a opatrně prsty prozkoumává lem mých elastických kalhot.

„Chci tě, už to nevydržím,“ zamumlám mu do úst.

To už má svoji dlaň na mé micince.

„Páni, jsi tak vlhká. Tak to nebudeme protahovat, abys mi tady nezmrzla Maruško.“

Vyndá si svůj stopořený klenot. Nadzvedne mě, aby ke mě měl přístup. Zrychleně dýchám, nemůžu se dočkat až mi ho tam vrazí. Vyndá z lyžařské bundy kondom.

„Nezbytná ochrana, pro přežití na horách co?“

„To si piš,ty rajdo.“

Mám volnější kalhotky,takže si je dám jen na stranu, uchopím jeho kopí a přejíždím jím po rozevřené svatyni.

„Ano, zlato. Vraž si ho tam.“

„Aaach…ano.“ Je neuvěřitelně tvrdý. Držím se ho jako klíště. Rajtuju na něm, nahoru a dolů. Svírám ho a udávám tempo. Koušu ho do krku. Tahám ho za vlasy.

Nebezpečně zrychluje a já ztrácím vědomí. Přerývavě oddychuje. Má zavřené oči. Rozlévá se ve mně mrazivé horko.

„Ještě, ještě kousek.“

Umlčí mě vášnivým polibkem.

„Aaaaaach….“ zasténám a propnu se v zádech.

Surově přiraží, aby se i on udělal.

„Sakra, jo, uf. To byla jízda.“

Spokojeně ho ze mě vytahuje a odhazuje kondom na sjezdovku.

„Bylas skvělá,“ líbne mě rychle na krk.

„Sejdem se zítra na vleku?“ ptá se a zapíná si poklopec.

Neochotně vstávám. Připadám si jako opila.

„Nevím asi.“

„Tak čau kočko.“ Zamává mi a odfrčí.

Jediný co po něm zůstalo, jsou koleje od skůtru a pohozený kondom.

Začínám mít morální kocovinku. Takovej frajírek. Kdo ví kam spěchal. Na další šukačku?

Druhý den opět obsluhoval vlek. S neodolatelným úsměvem mi podává kotvu a hladí mě po zadečku.

Odpoledne s ním flirtují nějaký zmalovaný krásky. Slintá po nich jak pes. Ani se neobtěžuji se s ním rozloučit. Vyjíždím kotvou na horu a hurá na chalupu sbalit se a jít vstříc všedním dnům.