Moje Helena je opatrovatelkou v Domě s pečovatelskou službou v Sušici. Má sice střední zdravotnickou školu s maturitou, ale protože nemá vyšší nástavbu, jak se dnes vyžaduje, mohla by pracovat tak maximálně někde u obvoďáka nebo LDNce.
U obvodní lékařky opravdu po škole tři roky pracovala, ale pak si mne vzala, otěhotněla a ve třiadvaceti šla na mateřskou s naším synem Kubíkem. Kubík se jmenuje po mě, protože i já jsem Jakub. Já mám dnes 33, Helena 27 a náš syn 4 roky. Já jsem učitelem na ZŠ, kde učím český jazyk, literaturu a zeměpis, kdežto Hela po třech letech mateřské začala pracovat tam, jak jsem napsal na začátku. Místo u obvodní lékařky už bylo totiž obsazeno jinou sestrou.
Bydlíme v bytě 3+1 na jehož koupi jsme si vzali hypotéku. Jsme normální mladá rodina. Syn chodí do školky a my s Helou pracujeme.
Já svou ženu velmi miluji a ona mne též. Helča je hodná, milá, veselá a také vzorně se starající o domácnost i našeho synka, měl bych být spokojený chlap a měl bych tudíž na ni zpívat samé ódy, mám takový problém, dá-li se to tak nazvat… Říká se tomu kandaulismus. Vím to o sobě už pár let. Skoro celou dobu. co jsme s Helenou manželé a to je už 5 let, jsem to v sobě tajil Jak říkám, skoro celou dobu. Poslední rok už to je jinak. Prostě jsem to už nedokázal před ženou potlačovat. Jednou při našem sexu jsem se jí k tomu přiznal. Hleděla na mne jako to tvrdé Y. Popsal jsem jí, co to kandaulismus je. vyprávěl jsem Helence, že zprvu to byly jen takové fantazie, představy a že chodím na kandaulistický web, abych zjistil, jak to mají jiní muži s touto úchylkou. Přiznal jsem se své ženě, že ona mne sice pořád vzrušuje, ale při našich souložích si dost často představuji, že jsem jakože někdo jiný, kdo jí to dělá a že se já Jakub na to dívám ze taburetu vedle postele. S Helenkou v posteli si vymýšlíme při sexu různé hry. Někdy když má třeba Helča zavázané oči, tak jakože o tom neví, že to nejsem já. Jindy se jakože podvoluje vydírání. Zprvu mne nechápala a hleděla na mne jako na idiota, ale pak si to nějak srovnala v hlavě a zeptala se: „Takže tobě by se jako líbilo, kdyby mně šukal někdo jiný? To chceš abych ti byla nevěrná a pak ti o tom vyprávěla?“
„Víš, Helenko, já si nemůžu pomoci, nevím, kde se to ve mě vzalo, ale prostě mne vzrušuje představa, že bys ty, ta věrná, hodná a slušná manželka souložila přede mnou, ale klidně i v mé nepřítomnosti s jiným chlapem, ale že já bych o tom věděl a nic bych s tím nemohl dělat. Musel bych o tom ale vědět a ty bys mi to pak odvyprávěla“ , vysvětloval jsem jí.
No ty moje představy a touhy jsem jí stále předkládal jako na zlatém podnosu, že najednou byla vstřícnější a vstřícnější a měla pro mne více pochopení. Dokonce se se mnou začala na ty webové stránky občas dívat.
Ještě jsem vám ale svou ženu nepopsal. Vysoká 165 cm, plnoštíhlá blondýna, vážící od porodu skoro 80 kilo, dvoječky prsa, širší boky, trošku větší zadek a stehna, ale vyloženě tlustá není. V sexu je čiperná, má ho moc ráda a její orgasmy jsou docela hlučné. Protože nemůže používat hormonální antikoncepci kvůli jakýmsi alergickým reakcím a přitom nemá ráda kondomy jako já, tak spolu souložíme na ostro jen do čtvrtého dne po skončení menzesu a od 20 dne toho menstruačního cyklu. To mezitím se odehrává s mojí odpovědností a opatrností, tedy s vyndáváním a stříkáním na Helenčino břicho nebo zadek. Hela mi totiž jasně řekla, že pokud by otěhotněla, na potrat nepůjde, abych to vzal na vědomí. A já vzal.To mne ale samozřejmě vedlo k představám, že Hela jakože souloží s jiným chlapem také na ostro i v plodné dny, třeba přímo v ovulaci, a protože on by tak odpovědný nechtěl být, na nic by se jí neptal a třeba i přes její protesty by se mi do ní bezohledně vysemenil. Prostě by to bylo jen na jeho libovůli. bylo by to hrozně riskantní, ale pro mne o to více vzrušující. Je to prostě zvrácené a nelogické, ale takových zvláštností je lidská sexualita plná. Dlouho jsem přemýšlel, jak svou ženu do svých představ nějak aktivně zapojit, abych ty své vzrušující představy dovedl do reality a nežili jsme ve stereotypním klidu.
Když jsme kdysi hráli v posteli hru na pravdu a upřímnost, svěřila se mi, že přede mnou (začali jsme spolu chodit, když jí bylo 20) chodila se dvěma kluky. Jedním asi rok na zdravotce, jmenoval se prý Ruda a studoval na biochemického laboranta a s druhým, nějakým Karlem chodila jen asi necelý půl rok. O panenství přišla prý v patnácti díky dildu vlastní rukou, protože už prý pannou nechtěla být, aby se jí spolužačky a kamarádky nesmály. S prvním klukem si pak vrzla při jednorázovce na zábavě, ale nebylo to nic moc. Navíc prý ten blbec se do ní tehdy udělal a ona měla pak dva týdny trauma, zda ji neoplodnil. No naštěstí se to obešlo bez následku.
Díky této hře jsem se také od Helenky dozvěděl i takové její tajemství. Lákají ji starší zkušení chlapi. Na mlaďasy prý není. Sice jim to hned stojí, ale jsou nedočkaví, myslí jen na sebe, pak trrrbum a jsou hned hotoví. Na předehru je moc neužije a jsou nezodpovědní a lehkomyslní. Postupně jsem z manželky vytáhl, že by preferovala klidně postarší, třeba i padesátníky. Žasl jsem, že by jí na nich nevadila pleš, šediny, chlupaté tělo a dokonce ani mírnější pivní bříško. Zprvu jsem si myslel, zda snad moje Helenka nemá nějak nižší sebevědomí, ale ona mi řekla, že starší chlapi už nejsou Janci, vědí co chtějí, mají už na život vyhraněný pohled a v sexu mají přece praktické zkušenosti. No, já jsem si ale představoval, že mi Helenku šuká někdo jiný a svými představami jsem infikoval i ji. V našich sexuálních představách a hovorech během manželského milování se i ona začala vzrušovat nad tím, jako že já jsem někdo jiný a ten jiný ji šuká. To ale byly vždy jen představy, né reál. V tomhle směru mi řekla, že neví, za by to dala, ale třeba jednou, tak ať jí dám čas. A tak já na ni netlačil. Řekl jsem jí jen výslovně, že když bude někoho na šuk mít a ona mu bude mít chuť dát, že může, že má mé svolení, ale jen pod podmínkou, že mi to hned musí zvěstovat, že už mám parohy a že mi to bude muset podrobně vylíčit. S tím souhlasila, protože jak sama řekla, nechce mi být nevěrná v pravém slova smyslu.
No, popravně, příliš jsem v nic nedoufal. Mlaďasy odmítá a ty které obstarává v pečovateláku nebo které navštěvuje doma jsou už dědci přes sedmdesát, často sotva chodící, jsoucí postiženi nějakou nemocí, prostě lidé, kteří jsou rádi že jsou rádi a ti dva zřízenci, kteří občas vypomáhají s někým, kdo musí do nemocnice apod. prý jsou chlapi, co rozhodně nejsou jejími typy.
Jak jsem už napsal, bydlíme v Sušici v činžáku s byty v osobním vlastnictví. Je to ve Stupkově ulici. Dům je v bloku se třemi vchody. Náš vchod je ten prostřední. Každý vchod má 2 byty v přízemí a po třech bytech ve dvou patrech. Vždy jeden byt je 3+1, jeden 2+1 a jeden 2+kk. My s Helenkou a Kubíkem bydlíme ve 2. patře.
Je to asi rok nazpět co se moje žena tak nějak sblížila se sousedem, panem Karáskem, který bydlel o patro níže v dvojgarsonce. Pan Karásek byl takový žoviální zachovalý pán. Byl vdovcem a také už důchodcem. Mne vždy zdravil: „Nazdáár, učitelskej, tak jak je?“ Vždy jsem s ním prohodil pár slov o fotbale, jak to Plzeň válí, o hokeji a také o politice. Jindy vychvaloval našeho caparta, že máme šikovného kluka a tak. Vyprávěl, že on si syna moc neužil, že byl stavbyvedoucím u jedné plzeňské stavební firmy a že byl pořád v trapu po stavbách po republice a že syn dneska už skoro dvacet let žije na Novém Zélandu. Pan Karásek byl takový čupr důchodce, který se zajímal o všechno, který měl přehled, zdál se být sečtělý. Už když jsem se do toho domu kdysi přistěhovali, tak nás přátelsky varoval před starou Šimandlovou z přízemí a také před Hrabánkovou od něho z patra, že prý jsou to obě ercdrbny, co na nikom nenechají nit suchou. Pan Karásek chodil na procházky po Sušici, posedět do parku na lavičku a pokecat s jinými dědky i babkami jeho věku, ale i o něco mladšími.
Obědy si nechal dovážet právě od pečovateláku, kde pracuje moje žena a ke snídani i večeři si něco uklohnil sám. Párkrát se v době, kdy byl náš prcek s manželkou doma (to mu ještě nebyly tři a nechodil do školky) stalo, že já byl ve škole a Hela potřebovala něco zařídit na úřadě (vyměnit OP) nebo si zajít k lékaři na gyndu či k zubaři a pan Karásek se jí sám nabídl, že našeho Kubíka na ty dvě tři hodiny, co bude pryč pohlídá. A pohlídal. Dokonce našeho synka zabavil a hrál si s ním. To jej s námi, ale hlavně s Helou sblížilo natolik, že mu třeba umyla okna nebo s něčím vypomohla v domácnosti, poradila co a jak se záclonami, co prát tak, aby se od třeba červeného neobarvilo bílé do růžova, jaké prací prostředky používat a tak. Občas mu, když upekla buchty nebo bábovku donesla ke kávě a on jí zase na oplátku nabídl, že si může na půjčení vybrat knihy z jeho velké knihovny, které chce. On to byl v mých očích sice jen takový ukecaný lidový vypravěč, který se stavěl jako světák. Byl již tři roky sám, co mu zemřela žena prý na rakovinu slinivky a tak ho bylo mé ženě trochu líto, navíc když prý synátora má až na druhé straně zeměkoule. Zkrátka pan Karásek, který mé ženě nabídl a vlastně to po ní vyžadoval, aby mu říkala pane Bohumile nebo klidně prý i Bohouši, se pro nás stal takovým nevlastním dědou i když on jako děda nevypadal. Bylo mu sice už 65 let, ale jak říkám, udržoval si mladistvý vzhled a byl v dobré kondici. V létě chodil prý doma jen v trenkách a do půl těla nahý, to mi říkala Helenka. Příležitostí podívat na jeho tělo jsem měl i já až až, protože léto bylo opravdu velmi horké, takže většinu času chodil do půl těla svlečený třeba i ven ke kontejnerům s odpadky. Díval jsem se na jeho svaly a snil, jaké by to bylo, kdyby mou Helenku v té pevné náruči objal. Nikdy jsem si ale nemyslel, že by se to mohlo někdy stát, že se moje žena s tím naším osamělým ovdovělým pětašedesátiletým sousedem opravdu zaplete. Jisté indicie jsem vlastně měl přímo od Helči. Pořád o panu Karáskovi básnila, jak je ten Bohouš vitální, že v jeho věku by také chtěla mít tolik energie, jak ho náš Kubík má rád, že to s ním ten soused umí
Pak jedno, když jsem přišel domů ze školy po odpoledním vyučování, to už náš syn chodil do školky, šla Hela k lékaři, protože tehdy měla bronchitidu. Panu Bohoušovi slíbila, že od doktora jde do samoobsluhy, jestli něco nechce. Prý kdyby byla hodná, tak půlku chleba a balíček mleté kávy. Venku zrovna pršelo a než přišla do baráku a k němu k němu byla, protože si husa nevzala deštník, zmoklá na kost. Legíny se jí přilepily na baculatější zadek a přes triko i měkkou podprsenku jí byly vidět bradavky. Hela si z toho nic nedělala, zazvonila a řekla mu: „Tak sem chytila plaváka. Tady máte tu kávičku a chleba“, řekla mu jen nenuceně a narovnala se prý schválně, aby jí byly vidět bradavky. Helča mi pak se smíchem povídala, jak si ji pan Bohouš sjel svým zrakem a že prý zahlédla i jiskru v jejo očích. Přitom jí prý řekl: „To ste nemusela, Helenko, v tomhle nečase…“
Helenka mi vůbec poslední dobou často pobaveně vyprávěla, že pan Bohouš s ní flirtuje a ona se tím baví. Prý třeba ji vychvaloval: „Helenko, vám to dneska sluší“ nebo jí lichotil, že je sexy žena. Občas jí neuniklo, jak jí děda vilně kouká do výstřihu, vedl mezi řečí nenápadné dvojsmyslné poznámky, vyslovoval jí decentní poklony. Prý jak mi závidí že ji mám a všelijak jinak Helče lichotil. Ona se mi se vším žena svěřovala a pana Karáska vychvalovala, jaký je to gentleman, že to je chlap, co má šmrnc. Dokonce mi vyčetla, že pan Bohouš ji umí pochválit, ale ode mne, že to neslyšela už dlouho. Bylo mi jasné, že Karásek těmi poklonami, lichotkami a dvojsmyslnými narážkami vytvořil jakési erotické napětí mezi sebou a Helenkou a dusno mezi Helenkou a mnou. Ten starý chlap pomalu, ale systematicky jí začala naznačovat svou touhu. Ale jak jsem řekl, na na svůj věk špatně nevypadal, i když jsem již neměl tak štíhlou postavu, které teď dominoval takový ten menší pivní pupek, ale asi to dělaly ty jeho prošedivělé vlasy bez pleše a mužně chlupatý hrudník, byť šedivými chlupy. Do té doby to pro mne byl jen starý pětašedesátiletý důchodce, jenž si už sexu pár let neužil a tak má jak se říká po kampani. Možná si ho doma honí, ale to je asi tak všechno na co se zmůže. I když mi na Helenku bral, když prý se jí začal letmo, zprvu jakoby nic, ale pak čím dál bez zastírání dotýkat, tu za ruku, tu na rameno, lehké ovinutí pasu, pohlazení zadnice, dlouho jsem to považoval jen za takový rozmar starého neškodného muže. Heleně to ale nevadilo a neokřikla jej ani mu neřekla, aby toho nechal. Myslím že jí to dokonce bavilo a lichotilo. Pro ni byl pan Karásek, tedy Bohouš jiný než-li ti staří nerudní dědkové, kteří byli nemocní, podezíraví, nepřístupní a často nevrlí. S ním si ráda povídala a on ji naplňoval takovým svým zvláštním šarmem, vždy když u něho třeba půl hodiny pobyla, vracela se taková potěšená, taková jakoby společensky naplněná a s dobrou náladou.
Jednou to ale překročilo meze. Být na Helčině místě jiná ošetřovatelka, asi by Karáskovi vrazila pořádnou facku a být to jiný manžel než-li já, šel by mu rozbít hubu a své ženě by zakázal se s ním stýkat. Co se stalo?
Bylo to takhle jednou v první polovině května. Já přišel z práce ze školy a Helča byla taková trochu zamlklá. Poznal jsem to na ní. Proto jsem se zeptal: „Co si taková zapšklá, Helo? Přihodilo se něco?“
„Když já nevim, jestli ti to mám vůbec říct?“ odpověděla mi a klopila zrak jako by se styděla.
„Copak? Bylas u Karáska a von tě nějak vopruzoval, sváděl co? Dával ti nemravný návrhy, dědula chlípnej?“ zasmál jsem se tomu. „Helčo, dyť je to starej chlap, ten už vo tom jen kecá, ale doprdele může“, uklidňoval jsem ji a znovu se zeptal: „Tak co je s nim? Klidně mi to pověz, neboj, já ho nepudu seřvat“
„Tak dobře… Šla sem mu vrátit ty dvě knížky, co sem četla a protože von má tu knihovnu jako regály po celý jedný stěně v obýváku, však víš, tak já že si zase něco vyberu. Prý že nahoře má nějaký postarší knížky od Párala, co jsem eště nečetla.
Přinesl z komory žebříček a já si po něm vylezla nahoru. Jak se tam tak dívám po těch knížkách, tak že prý mě bude držet. Byla sem jen v domácích šatech a von mě pan Bohouš chytil oběma rukama za nohy u kolen, že prej mě bude radši držet… Nejsem blbá, bylo mi jasný, že mi dědula kouká pod šaty a chtěl si sáhnout na moje nohy. jenže pak jsem cítila, jak jeho ruce pomalu stoupají po mých stehnech vzhůru, až byly najdednou pod mýma šatama. Pane Bohumile, řekla jsem mu káravě a lezla dolů. On se ale na mě hned odzadu natiskl a začal se mi na jednu stranu omlouvat, ale zároveň mi u ucha pronášel, že si nemůže pomoci, že sem prej krásná ženská a že ho vzrušuju, takže prej jsem mu dokázala probudit i jeho pohlavní úd po několika letech . Fakt je, že měl v kalhotech bouli, protože ta mne tlačila na zadek. Já mu sice zdvořile říkala: „Ale děte, pane sousede, kdepak já“, ale on mě vzal za ruku a nasměroval mi ji do svého rozkroku. Představ si, že ono vopravdu… jenže neviděla sem, že si dědek rozepnul poklopec a já najednou toho jeho ptáka držela v ruce, do který mi ho dal. Von ho měl fakt tvrdýho, navíc dosahoval pěkný velikosti. Jakube, když ti řeknu, že ho měl většího než-li ty, nebudeš mi to věřit.“
„A cos dělala pak? otázal jsem se vzrušeně. „No, já se začala chichotat a provokativně sem začala vrtět zadkem“ řekla mi Helča pobaveně.
„A co bylo dál?“ vyzvídal jsem netrpělivě. „Najednou mě chitl za ramena a obrátil si mě obličejem k sobě a začal mi hlasitým šepotem říkat takový vášnivý slova. Jak prej se mu líbim, jak ho vzrušuju, jak mě vobdivuje, jak po mě touží, ale že dlouho si mi to nedovolil vyznat. já byla celá zkoprnělá a přiznám se, že i vzrušená. Myslím, že jsem začala vlhnout. On tam stál s tím svým vyndaným ztopořeným ptákem a já ani nevím proč, prostě sem mu ho zase vzala do ruky a začala sem mu ho honit.“
„Cože, fááákt? Tys Karáskovi honila ocas??“ byl jsem překvapen.
„Jo“, řekla skoro stydlivě.
„A co, vyhonilas mu ho?“ hnala mne zvědavost.
„Nojo…, vyhonila“ přikývla.
„Teda Helčoo, já žasnu… a co vystříkal se?“ byl jsem z toho vzrušený.
„To víže vystříkal. Najednou začal supět jako kdyby dobíhal běžeckej závod, napnul se, vyheknul a to semeno mu z něho vystřelilo snad metr daleko… Kam se na něj hrabeš… Starej chlap a měl semene víc než ty“ To už ale nevím, zda byla pravda nebo mě tím jen chtěla zlobit.
„Pak řekl: „Děkuju vám, Helenko, ta vaše ruka je kouzelná, to se mi ulevilo… Víte, to už je ale jen taková labutí píseň starýho a nemocnýho chlapa“.
„Nemocnýho? Vy ste zdravej jako řípa, pane Bohumile“, opáčila jsem.
„I kdeže, milá zlatá… Byl sem na pravidelný kontrole, co chodím každý rok a v krvi mám nějakej nález“ řekl mi. A víš co co mě taky požádal, zda bych mu ho nemohla každý druhý den přijít zase vyhonit, že mi za každý vyhonění dá dvě stovky“.
„No vidíš, ber to jako melouch“, začal jsem se řehnit. „Patnáctkrát v měsíci dědulovi vyhoníš ocas a máš 3000 vejvar“
„Ty seš ale blbej“, pustila se do mě. „to neni sranda, on je chudák sám s teď eště nějak nemocnej… Já to beru jako takovou pomoc bližnímu, úsluhu starýmu muži na sklonku jeho života“
„No vidíš, tak že mu tu úsluhu prokazuj dál, Helenko, ale nezapomeň co jsme si onehdá řekli! Nic za mými zády! Hezky mi to musíš vždycky popovídat“ , upozornil jsem ji se zdviženým ukazováčkem.
Takhle to šlo dalších asi čtrnáct dní. Helenka chodila za Karáskem, on už na ní čekal, prý asi si ho vždycky umyl, protože mu nebyl cítit ani potem, ani močí, sundal si trenky a od pasu dolů nahý se uvelebil do křesla, načež mu ho zpravidla prý už tuhnoucího vzala do své ruky, do druhé pytel a kmitavými pohyby mu pomohla odsemenit varlata. Ona to brala jako rutinu a hlavně jako přivýdělek, protože v pečovateláku zase tak velký plat neměla. Mě vždycky jen řekla: „Tak sem ho dneska panu Bohoušovi zase vyhonila.“ Někdy dodala: „Dneska stříkal docela brzy“ a jindy zase: „Dneska mu to trvalo nějak dlouho, furt se né a né udělat“. Ta druhá varianta byla ale, zdá se stále častější“ a tak mě jednou na počátku června překvapila: „Byla sem zase panu Bohumilovi vyhonit ocas. Zase mu to trvalo, nemoch se udělat, mě už z toho bolela ruka únavou tak sem si pomohla.“
„A jak“, byl jsem zvědav, co z ní vyleze. „Prostě sem mu ho vzala do pusy a kouřila mu ho. Dokonce mě chytil za hlavu a dirigoval mě. V jednu chvíli sem měla v puse polovinu toho jeho ptáka, Von chrochtal blahem, jakej je to prej krásnej pocit, když se moje rty kolem něho vobepínaj. Pak se udělal.“
„Jó a kam? Vytáhla si si ho z pusy včas jako když kouříš mě?“ věděl jsem totiž, že Helenka nemá ráda moje semeno v puse a polykání, to zásadně odmítala jako čuňárnu.
„No…víš…, nestihla sem, von vystříknul tak náhle a zase tak moc…“, řekla Helenka skoro provinile.
„Có, to jako fááákt?? Tak starej Karásek ti jako vyškrobil pusu??“ podivil jsem se.
„I krk… a abych se nedávila, musela sem to spolykat…blééé“, řekla cudně a udělala grimasu, že jí to ale vůbec nechutnalo a nebylo příjemné..“
„A co děda, byl spokojenej jak blecha v prím kožichu, co?“ smál jsem se tomu, jak Helenka musela polykat dědulovo sperma. „Jenže von mi nabídnul, že když mu ho budu místo honění kouřit, bude mi dávat 300“, přiznala Helča.
„No tý brďo, ty budeš samý prachy… Eště nám u Karáska vyděláš na ty Kanáry, na který voba toužíme jednou zajet na dovču“, zase jsem se smál a dodal: „No jo, Helenko, využij toho, víš co se říká: Líná pusa, holé neštěstí…hahaha. „
„No jó, Kubo, ale já mám pocit, že už to začíná zacházet daleko, že to už s úslužností a soucitem z mý strany nemá nic společnýho… Já se začínám cejtit jako nějaká ta… prostitutka“, začala nahlas přemítat moje žena. „Tak to pojmi tak, že už to je jakože součást tvý profese v péči o starého chlapa, že tvoje obětavost jen přesahuje tvoje povinnosti, že chceš poslední část života starými Karáskovi vyplnit radostí z toho života,“ vysvětloval jsem jí. „Neboj, já na dědulu nežárlím. To bych spíš žárlil, kdyby to byl chlap vo dvacet let mladší, to by mi už vadilo, ale Karásek? Tak, pokud ti to ovšem nevadí a pokud se ti ten člověk vyloženě neekluje mu to klidně dopřávej. Víš přece, že mě vzrušuje, když je o tebe zájem“, konstatoval jsem a v duchu jsem byl rád, že je to zrovna tenhle starý chlap, protože do něj se moje Helenka alespoň nezaláskuje. Navíc jsem předpokládal, že u honění a kouření dědkova péra určitě dlouho nezůstane, že Karásek si dodá odvahy a bude chtít víc a víc. Už při té myšlence mi začalo hučet v klacku.
„Každá kačka dobrá“, řekla najednou Helča. „Upřímně, je to dost peněz za měsíc, když to nějak přežiju, tak za měsíc budu mít čtyřiapůl tisíce, to je skoro třetina mýho platu. Nikdo nic neví, tobě to nevadí…, vlastně tě to vzrušuje, tak co?“, konstatovala Helča k mému údivu.
„A Karásek na to bude mít? Dyť si onehdy říkala, že prej má patnáct tisíc důchodu?“podivil jsem se.
„No to jó, ale on pan Bohouš má eště 300 tisíc, co podědil po nebožce paní Karáskové. Ona byla jeho druhá žena po svym prvním nebožtíku manželovi docela bohatá vdova. Děti prej mít nemohla, tak to zdědil jako její druhý manžel pan Bohouš“, vysvětlovala mi žena.
Pozítří poté šla Helča ke Karáskovi na večer zase. Já si zatím s Kubíkem hrál pexeso se zvířátky a ona jako že mu jde zase vrátit knížku. Prý za půl hoďky bude nazpět. Byl to neuvěřitelně vzrušující pocit, takový zvláštní, když odcházela.
Když po té zhruba půl hodině zase přišla domů, byla taková zvláštní, měla v obličeji rozpačitý výraz. Šla první do koupelny, kde si vyplachovala ústa a i čistila zuby.
„Á, Helence Karásek zase vystříkal pusu“, napadlo mě hned. „Možná zase musela polykat“, cítil jsem vzrušující škodolibost. Nechtěl jsem vyzvídat, dokud byl syn vzhůru. Navečeřeli jsme se, ona pak sklidila nádobí a dala do myčky, zatímco já šel sprchovat Kubu juniora . Pak jsem jej uložil do děcáku a přečetl mu pohádku.
Když Kubík konečně usnul, bylo 8 hodin večer. S Helenkou jsme se dívali na telku, ale ve vzduchu bylo takové zvláštní napětí. V půl desáté jsme televizi vypnuli, udělali si oba hygienu a kolem desáté jsme vlezli v naší ložnici do manželské postýlky.
Helča byla taková rozechvělá.
„Tak co u Karáska? Byla kuřba?“ nedalo mi to a ten pocit nejistoty jsem se snažil zapudit mazlením a něžnostmi. „Jo, byla“. odpověděla stroze, jako by se jí do nějakého popisování toho, jak to u starého souseda probíhalo ani nechtělo.
Helenka krásně voněla, protože se celá navoněla a natřela krémem. Věděla, co bude následovat. Trochu nejistě jsem hleděl na manželčino nahé tělo a jako bych snad přemýšlel, jak začít. Nakonec jsem ji políbil a pohladil na ramenou a řekl: „No tak mě už nenapínej, co bylo?“ Našel jsem si ji rukou a začal Helču lehce šimrat na nejcitlivějších místech. To měla vždycky ráda, to ji také dostalo z té strnulosti. Jak sem ji prsty lechtal, Helenka se chichotala a vrtěla.
„Když sem k němu přišla, děda (najednou řekla „děda“ a né „pan Bohumil“ ani „pan Bohouš“?) jen jsme se z předsíně vrátili do obýváku, už stahoval trencle a už byl zase v tom křesle. Já si klekla, vzala mu ho do ruky, trošku mu ho pohonila a pak, když už byl tak napůl ztopořenej, sem si ho zase vzala do pusy. Vobkružovala sem mu jazykem žalud a tak. Dědkovi se z toho úplně postavil a začal u toho přerývaně funět. Jenže zase mi chytil hlavu a skoro si ho s ní honil sám. Chvilkama sem to jeho žilnatý tvrdý péro měla žaludem až na mandlích. Chtěla sem se z toho vymanit, ale von byl dneska jako někdo úplně jinej. Už žádný paní Helenko sem, mladá paní tam, žádná hra na chudáka starého! Najednou začal: Né né né, žádný takový! Vykouříš mi ho až do konce, až ti tu papulu naplnim semenem a ty to všechno poslušně spolykáš, ty děvko! Buď hodná a necukej se!!“
„Von ti ten dědula řekl: Děvko“??? Byl jsem překvapen ale místo aby mne to pobouřilo, tak mě to naopak vzrušilo. Zvláště když mi Helenka řekla: „Nejhorší je, že mi to vůbec nevadilo. Já se tak totiž najednou cejtila, jako nějaká kurva.
Hela najednou zůstala ležet na posteli úplně odhalená a bezbranná. I když chvílemi mezi vyprávěním vyjekla, já nepřestával. Při práci na jejím těle jsem postupoval systematicky od prstů na jedné noze a chodidel nahoru přes lýtka do podkoleních jamek, po stehnech až do rozkroku, a podél páteře nahoru, do podpaží, a po celé délce ruky. Následovala druhá ruka a přišly na řadu klíční kosti, krk, hlava, vlasy. Své si užila i celá ňadra včetně bradavek.
„Pak…pak se…zase vy…vysemenil mě…do pusy…“, vyrážela ze sebe dýchavičně pod vlivem mého dráždění. „Bylo to ne…nechutný… Stříkal mi to až…až do…krku a…já to…musela…zase…spoly…kat…“
„A co, dal ti tři kila?“ zasmál jsem se. „Právě že…nedal… Prej mi je dá až v létě, že peníze má na termínovanym vkladu a že vybrat bude moci až v srpnu“, Hela na to.
„Có, to je ale hajzl prolhaná“, zavrčel jsem, ale v duchu mi to bylo jedno.
„Von… udělal… čárku tuž…kou na dveřní… futro… u obej…váku. Pak to… prej… v srpnu, až… vybere… celý za…zaplatí… a eště mi… přidá… nějakou… prémii“, vysvětlovala mi během mého dráždění Helča vyhekávajíc to zadýchaně. „Víš, ale…von se…von se mi…potom hrozně…vomlouval…, abych mu…to vodpustila, že…neví co…ho to popadlo.
Já se tomu začal pobaveně řehnit: „No to je dobrý…, jako kdysi u hokynáře na futro…“
Mé prsty jí zatím zase sjížděly od prsů dolů na pupík, znovu do rozkroku a po druhé noze dolů. Když to moc lechtalo, nebo když se dotkl některých zvlášť citlivých bodů, tak se Helča cukala, škubala se a vytáčela do oblouku a chvílemi se ozývalo její slabé zachichotání. Helenka z toho byla trochu zadýchaná, ale zároveň vzrušená.
„Tak k dědkovi přestaň chodit, když se takhle projevil“, poradil jsem své ženě i když, přiznávám, docela nerad.
„To mu… nemůžu… udělat“, vyštěkla najednou skoro vyplašeně.
„A proč bys jako nemohla? Ty nejsi žádná jeho služka ani konkubína. “ nedořekl jsem, protože mi Hela skočila do věty zadýchaně: „Hele Kubo…, dyž von je …jinak…ta… takovej…hod…nhej… Jen se…rozváš…nhiiil…To bylo…ve vzru…vzrušenhí…“
Když už byla pěkně rozdělaná, tak jsem si ji opatrně otočil na záda a upravil do jejich oblíbené pozice. To znamená, že ruce si složila dlaněmi pod hlavou a nohy rozevřela co nejvíce od sebe, až se skoro koleny dotýkala prostěradla. Tato poloha nám oběma vždycky přinášela nesmírně vzrušivé zážitky. Štěrbinu kundy měla díky tomu rozevřenou. Helča ležela odevzdaně na zádech s ňadry vyklenutými směrem vzhůru. a já, jelikož jsem chtěl manželku co nejvíce rozdivočit, a tak jsem začal pracovat na jejích prsou. Jemně jí mačkal bradavky, vytahoval je a mnul, takže netrvalo dlouho, když jí obě bradavky trčely vzhůru jako dva dudlíčky.
„Já tam …nemů…žu…necho…dit“, vdychala slastně.
Mě to vlastně hrozně vzrušilo a přenesl jsem svou aktivitu úžlabím mezi prsy dolů na Helenčin pupík… a ještě níže. Tam jsem jí ještě víc rozevřel pysky od sebe, začal jí tam rozehrávat prstoklad a hrál si s tím, co je normálně zrakům nezasvěcených ukryto. Hela slastně vzdychala, pohazovala hlavou vychutnávala si, jak jsem se jí něžně probíral všemi kožními řasami a záhyby a bylo jí to hrozně příjemné. A co teprve, když jsem ji mezi dva prsty vzal poštěváček i s kapuckou a vytáhl mi ho ven z úkrytu a našponoval… Ze zkušenosti s ní vím, že obracela přitom vždycky oči v sloup a protahovala se jako kočka. Její kunda mezitím zmokvala rozkoší a vyzývavě nabízela otevřené poševní ústí pod vzpřímenou fazolkou poštěváčku, až jí bývalo za denního světla vidět do promáčené rudé pochvy se zprohýbanými a zvrásněnými stěnami.
„Tak ti nic jinýho, miláčku, nezbude, než se vždycky sebezapřít“, řekl jsem na oko zkroušeně.
„Ale Kubo…., co když…co když bude…chtít… víííc? Co když …se mnou…bude… chtít tóó… šou…stat?… Co paak? … To mu…jako…mám…podr…žheeet???“ vyhekávala Helenka.
„Tak mu, Helenko, podrž. Potěš starýho dědu. Ten tě moc namáhat nebude… Udělá si jedno číslo a…“, ale zase jsem nedořekl. „No tobě…tobě se to…řekně„, hekala a vzápětí vyjekla, rozechvěla se a během předehry se poprvé udělala, když jsem se neudržel, zajel jsem prstem dovnitř do pochvy a začal tam s ním jemně kroužit. Můj penis se mezitím propracoval do stavu plné pohotovosti a chystal se jít na věc. Protože jsem ale věděl, že Helenka má zrovna plodné období a protože jsem nejen milující, ale i odpovědný manžel, věděl jsem že dovnitř jí stříkat nesmím.
„Ijhéééé“ zahýkla, ale neměla moc času na vydechnutí, když jsem nalehl na její rozpálené tělo. Objala mne rukama, zvedla automaticky kolena a spojila kotníky svých nohou nad mými zády. Jako vždycky se trochu chvěla, i když dobře věděla, co bude následovat. To už můj ocas našel místo, kde tesař nechal díru a už jí do nejintimnějšího otvoru na těle začal jemně pronikat cosi tuhého a pro ni důvěrně známého. Pomalu a nekompromisně se můj penis dostával stále hlouběji, jako zvědavý hlodavec, který hledá úkryt v podzemní chodbičce. Necítil jsem přitom žádný odpor. Jak se můj penis jemně nořil stále hlouběji a hlouběji, dostal se až na její dělohu a dotýkal se děložního čípku. Průnik za průnikem do nekonečné hlubiny následoval v pravidelném tempu a bylo to tak nesmírně příjemné… Z Helčiných z úst unikalo slastné sténání. Většinou se u milování chová potichu, ale tentokrát se nedokázala ovládnout. Její pochva jemně a těsně obepínala můj ocas pohybující se v jejích rodidlech. Její prsa se dmula více a více nahoru a já svým přirážením nezadržitelně usměrňoval běh věcí k vrcholu, zatlačoval ho do její pochvy celou délkou, jak to vůbec bylo možné, až jsme se přitom vzájemně dotýkali svými stydkými kostmi. Dokonce se mi při zpětném pohybu podařilo její pochvu několikrát úplně opustit, ale Helenka byla už tak rozdělaná, otevřená a prosáklá milostnými šťávami, že vždy bez potíží zase do ní našel cestu. Můj tvrdý úd do ní zajížděl znovu a znovu a znovu … jako hydraulický píst do válce a cítil jsem přicházející vyvrcholení. Marně jsem se snažil oddálit konec co nejdéle. Každý průnik do Hely jsem si vychutnával. Moje žena, myslím, u tak pomalého pohybu na začátku hrozně trpěla a jak byla strašně nadržená, snažila se provádět vstřícné pohyby proti mému tělu nad mí, aby se dopracovala co nejrychleji na konec aktu. Z mého přerývaného dechu asi už dobře poznala, že už to nebude dlouho trvat a náš dnešní manželský sex bude dokonale dovršen. Oba jsme tentokrát dosáhli orgasmu zároveň. Oba jsme skoro dvojhlasně vyhekli. Já jej rychle vytáhl a stříkal jí špric za špricem teploučké běloučké semeno na břicho a Helča zase v prvním okamžiku roztáhla ruce i nohy co nejvíce od sebe a vyšponovala pánev směrem nahoru. „Božhééééááá!!!“ zaúpěla slastí docela nahlas. I já jsem se jakoby dostal někam do jiného rozměru. Být to v neplodné dny, tak bych cítil, jak se jí pochva stahuje a pulsuje a nemilosrdně mne nutí vydat z mých varlat všechno, co mám. Bože, jak rád bych to stříkal do ní… Měla roztažené i prsty na nohou a cítila, že v rytmech stahů v útrobách křečovitě tře patami o prostěradlo. K tomu se prsty na rukou zarývala do matrace až skoro protrhla prostěradlo. Kupodivu nezačala křičet, ale jenom sípavě prožívala své pocity blaha. Ještě chvíli se oba hladili a líbali. Přitom jsme pokračovali v diskusi.
„Kubo, ty myslíš…, že když bude pan Bohouš naléhat, když bude prosit, abych se třeba svlíkla do naha nebo tak, že to mám udělat? Já ti nevím, budu se asi stydět“, zeptala se mne Helenka. „Co by ses styděla, dyť řikám, je to starej chlap.
„A co když si bude chtít sáhnout?“ jakoby sondovala, co já na to.
„Tak ho necháš sáhnout, ale zadarmo to nedělej. To bys byla hloupá. Neboj, dědek se na tebe nevrhne, ten tě bude jenom hladit třesoucí se rukou. Tak mu tu radost dopřej“, byl jsem benevolentní a tajně doufal, že to zajde ještě dál.
Zase uplynul týden a manželka byla za tu dobu třikrát u Karáska a dědkovi vždycky vykouřila ocas a on ji pokaždé, i když už bez doprovodných vulgárních nadávek že je děvka nebo kurva donutil, že to musela snést do pusy a pak to jeho semeno i spolykat. Pak ale ke konci týdne po ní začal jako sexuální loudil žadonit, ať se před ním vysvlékne do naha, že by ji chtěl vidět v plné kráse, jak ji příroda stvořila. Slíbil jí, že když mu udělá soukromý striptýz a pak mu ho nahá vykouří, že jí za to dá celou tisícovku, tedy pochopitelně né do ruky, ale na futro. Helenka pak vyprávěla:
„Když mi otevřel, byl zase do půl těla a v trenkách. Bez řečí si je cestou vysvlíknul. Mně už to ani nepřišlo nějak divný, sprostý nebo tak. Zase se uvelebil v tom svym ušáku a najednou mi řekl: „Co kdybyste se, Helenko, přede mnou vysvlékla do naha? Víte, dopřejte starému chlapovi v úplném závěru jeho erotického života ten krásný pohled na vaše mladé mateřské tělo, které jak tuším, je moc krásné, že ho vašemu panu manželovi opravdu závidím… Pěkně prosím! Já vám na futro za to připíši celou tisícovku. Když už mi chodíte dělat dobře, udělejte mi ho nahá… Vždyť i já jsem, tak buďme nazí oba… Nebojte, nikdo o tom nebude vědět. Ani svému muži to nesmíte říkat. Bude to naše tajemství… A když mi ho vždycky vezmete do pusinky nahatá, v srpnu vám dám docela slušné penízky, co říkáte… No tááák, nenechte se prosit…“
„Ten starej voplzlej sexuální loudil“, napadlo mne a musel jsem se tomu usmát.
„A co ty? Vyhověla si mu?“ vyzvídal jsem nedočkavě a v klacku mi zase hučelo jako v úlu.
„No, nejdřív jsem nechtěla, bylo mi to takový blbý, ale pak sem si vzpomněla, že jak jsme se o tom při nedávnym našem milování bavili, že si řikal, abych mu vyhověla, že tobě to neva, no tak sem teda souhlasila. Prostě sem si přes hlavu přetáhla triko, pak sem stáhla šortky, rozepla podprsenku a pak šly dolů moje tanga. Myslela sem, že se budu stydět vo něco víc než sem se ve skutečnosti styděla“, vyprávěla mi manželka. „Pan Bohouš se chvíli díval a pak mi řekl, zda si může odzadu sáhnout na moje prsa a zadek, teda on to řekl jako „zadeček“, ale do zadečku mám daleko, nejsem malá holčička, zachichotala se Helča.Taky sem si všimla, že tentokrát se mu nepostavil až v mojí ruce a puse, ale ztopořil se mu, když se na mě díval.
Pan Bohouš přitom nahý s tím svým stojícím žilnatým ocasem mě obcházel kolem dokola jako nějakou sochu a pěl ódy na moje tělo, že prej sem jako Venuše, že nejeden sochař neb malíř by chtěl, abych mu stála modelem, prostě takové ty kecy.. Pak se postavil těsně za mnou a poprosil mě, abych si rukama zajela do vlasů. No, když sem to udělala, najednou mě oběma rukama chytil za prsa. Lekla sem se a zatajila dech. Von začal básnit, že je mám pěkný, že mi nevisej, že je mám i přes mateřství pěkný, krásně tvarovaný a docela pevný…a prej takový akorát do rukou“
Začal jsem se tomu smát se slovy: „To je teda starej kozel…“, ale Helena pokračovala dál: „Tak, pomačkával, stále mi je hladil a v prstech mi žmoulal bradavky snad pět minut… Však mi taky bradavky zrudly a postavily se mi. Víš, že to bylo docela vzrušující, strašně příjemný? Když se nabažil mých prsou, tak od nich oběma ruka sjel pomalu po stranách mýho těla dolu. V jednu chvíli mi jednou rukou zajel na břicho a já na sobě cejtila ty jeho zvědavý, nenechavý prsty.“
„A sáhnul ti na kundu?“ zeptal jsem se vzrušeně.
„Né, to né…i když sem myslela, že to udělá, ale von mi sáhnul na boky a pak na obě půlky. Dokonce si plácnul a taky mi je pomačkával“.
A co kdyby ti ta ruka přece jenom zajela do klína, co bys dělala?“ zeptal jsem se.
„Já…já nevim“, řekla Helča po pravdě.
„A co bylo potom?“ nabádal jsem manželku, ať pokračuje.
„Pak mě stlačil na kolena, zase si sedl do toho křesla a já mu ho jako vzala do ruky a zase mu ho udělala pusou. Teď už ně ani za hlavu nedržel, já mu ho pusou vyhonila sama a už mi ani nevadilo, že mi to zase pustil do pusy. No potěšení mi to nedělalo, ale já mu to teda spolykala“.
„To je všechno?“ nedal jsem jí pokoj?
„Prej že by chtěl, abych u toho i příště byla vždycky nahá, že ho to víc rajcuje“, dodala rozpačitě.
„Holka, dyť ty budeš v srpnu samý peníze“, zasmál jsem se tomu jako dobrému fóru a v duchu jsem přemítal, zda si moje Helenka přeci jenom nepřipadá jako špatně placená kurva. Zároveň bych hrozně rád věděl, co se jí ve chvílích, když je u dědka Karáska, honí hlavou, na co myslí? Tajně jsem věřil, že dojde postupně na všechno a ty peníze, co jí za to nabízel, ty byly jen takový vedlejší produkt. Vždyť to muselo pro Helču být povznášející, že se jí dvoří takový starý zkušený pardál, který toho už hodně zažil. Prostě takový důchodce v celkem dobré fyzické kondici ze staré školy. Byl jsem přesvědčen, že přesně to mé ženě imponuje. Ona neřeší svaly, délku penisu, hustou hřívu a pekáč buchet na břiše, ona přece preferuje zkušenosti, takové to pozvolné svádění. Helča byla i ode mne ráda dobývána a přiznám se, že mi na jí imponovalo, že mi dala prvně až po třech měsících a já ji zase přesvědčil tím, že jsem netlačil na pilu a měl s ní trpělivost.
