Časť 8. – A zase garáž
Ako v mátohách som vyšla z bytovky. Tiež som si natiahla mikinu s kapucňou, aby ma nikto nepoznal, skontrolovala okolie a vyrazila smer garáž. Vonku bolo ticho, každý sedel pri telke, proste ani živáčka. Dvere od garáže boli odomknuté a z dielne presvital malý lúč svetla. Vošla som. Svietil len monitor. Vedľa neho stál chrbtom on. Na monitore bolo napísané: „Sadni si, nasaď si slúchadlá, daj si pásku cez oči, ruky za chrbát a buď poslušná! Nič sa Ti nestane. Alebo…?“ Urobila som to a otočil si ma na stoličke tvárou k sebe. Triasla som sa ako osika.
Chcela som mu niečo povedať, ale on mi dal prst na ústa: „Pšššt. To dáš. Si šikovná“ a pobozkal ma na čelo. Pohladil ma po hlave a pritiahol k sebe, až som zacítila jeho stojaci penis na ústach. Bol umytý a pekne voňal šampónom. Aspoň že je čistotný. Otvorila som ústa a nasala ho dnu. Čím viac ho vzruším, tým skôr to budem mať za sebou. Párkrát som mu jazykom prešla po uzdičke a už mi plnil ústa semenom. Zo desaťkrát mu v ňom zacukalo a bolo po všetkom.
Nahmatala som umývadlo, lebo cez tú pásku na očiach som absolútne nič nevidela a vypľula to. Ešte že nechce, aby som to prehĺtala. Bŕŕŕ. Do ruky mi vložil poldecák a podľa čuchu som vedela, že je to borovička. Kopla som to do seba a už som mala v druhej ruke asi džús na zapitie. Zviezla som sa na stoličku. „Prečo mi to robíš?“ zašeptala som a on mi do úst vsunul už zapálenú cigaretu. „Ja som vydatá …“ a prst mi položil na ústa, aby som bola ticho. Dofajčila som cigaretu, zobral mi špak z ruky. Počula som, ako ho zaháša v popolníku a o moje pery sa oprel jeho stojaci penis. Títo mladí chlapci sú stále nadržaní.
Chňapla som po ňom a snažila sa to nepredlžovať. Mierne s ním začal jazdiť v mojich ústach, ale fakt len mierne a už zase striekal. Koľko tam toho ešte má. Zase som to vypľula do umývadla. Borovičkou vypláchla ústa a zapila džúsom. Zase mi do úst strčil zapálenú cigaretu a dal pusu na čelo. Aký „gentleman“, pomyslela som si. Snáď má aspoň štrnásť rokov, ináč by to bol pekný paragraf. Podľa správania a jeho výšky a dĺžky som to zavrhla. „Zajtra príde môj manžel domov…“ „Kedy pôjde preč?“ „Asi za dva dni.“ „Tak za dva dni o desiatej tu.“ Počula som ho len tak z diaľky, lebo muzika mi stále hrala v slúchadlách. Prstom mi podvihol bradu a ja som to odkývala hlavou.
Začala som fňukať. Penisom mi vnikol do úst a za stáleho fňukania som ho zase vyfajčila. Bolo mi divno. Semeno v ústach a soplík mi tiekol z nosa, ako som fňukala. Nemá to až takú blbú chuť. Vypľula som to a zapila už len džúsom. Niečo ťukal na klávesnici počítača. Otočil ma k monitoru a dal mi dole pásku a ja som zaostrila na monitor. „Buď poslušná a vieš, kedy máš sem prísť. Poupratuj tu, vypni počítač, vyhoď špaky a zabuchni obe dvere. Pá, už teraz sa teším. PS: Slúchadlá tu nenechávaj a pásku tiež zober so sebou.“ Strčil mi niečo do kapsy a už ho nebolo.
To je absurdné. Ale musím uznať, mal to dobre premyslené, sopliak jeden. Urobila som všetko ako napísal a už som nenápadne cupitala domov. Nikde nikoho. Aspoň to. Ťažko by som vysvetľovala nejakému susedovi alebo známemu, prečo idem o polnoci od školy. Musím si vymyslieť nejakú dôveryhodnú výhovorku. Veď náhoda je blbec. A toto len tak skoro neprestane.
Ako som si dala v kúpeľni sukňu dole, hneď som čiahla do kapsy. Bolo tam pätnásť euro. Držala som ich v ruke a opäť prerátavala. Tri päť eurovky. Potom mi to došlo. Keď mi ukazoval pred vyfajčením päť prstov, znamenalo to fajka za päť euro. Včera som ho urobila štyrikrát za dvadsať, dnes trikrát za pätnásť. Čo fajka, to päť euro. To snáď nie je pravda. On si ma platí ako šľapku! Nechala som ich ležať vedľa včerajších peňazí a vkĺzla do sprchy. Cítila som sa veľmi špinavá a neviem, či tú špinu zo seba aj umyjem.
Zase som ležala v pyžamku v posteli, pustená telka a v hlave mi to šrotovalo. Ani neviem, čo v telke išlo. Strašne som bola unavená, hlavne psychicky, a ani neviem, ako som zaspala.
První díly byly hodně nadějné, ty pozdější mi trochu připadají, jako by autor to chtěl hodně natáhnout, ale ztrácí to šťávu. Díl o tom, jak ženská přijde, třikrát rychle vykouří cigánovi a pak s 15 euro v kapse jde domů mi opravdu přijde trochu o ničem.
Možná by to chtělo méně dílů, ale nápaditějších.
Tak šup, dej se do toho a piš. Líbí se mi, jak tady určití jedinci kritizují každou kravinu, div ne pravopis, přitom autor evidentně napsal nějakou ságu, která mu musela zabrat několik dnů, ale je vám to pořád málo.
Tak nám ukažte, jak se to dělá a pozvedněte úroveň erotické literatury. Zkoušel jsi někdy něco napsat? Já ano. Taková krátká povídka, to je je 2-3h práce, pokud se to má dát přečíst. A pak mu napíšeš, že to má moc dílů a nic se neděje?
Za sebe jsem rád, že je tady taková dlouhá série a když se nic neděje, člověk se může těšit na další díl, je to taková telenovela, jako byl třeba deníček pův. mrchy, která už moc nepíše. Taky to bylo vlastně pořád o tom jednom a přitom pokaždé jiné.
Se podívej na ordinaci, ulici.. tam se taky pořád motá jedno a to samé a přitom to lidi baví, protože to občas protne nějaká událost. Já zase nesnáším povídky kde se ani nedozvíš jak aktéři vypadají, ve druhé větě už se schyluje k mrdání a během dvou odstavců se vystřídá 5 lidí. Ale taky nechodím a nekritizuji to, určitě jsou lidi, které to baví číst. Minimálně člověk, který to napsal k tomu má asi vztah.
Takže pokud máš pocit, že tomu něco chybí a že bys to napsal lépe, tak to napiš. Já si to rád přečtu a to nekecám. Mám takové povídky na pokračování rád a když to bude mít větší spád a neztratí to na kvalitě děje, tak ti dám bod a kladný komentář.
Oem: Teď nehovořím k této povídce, ale mě se líbí jak píšeš jak se líbí Ulice, Růžová zahrada apod… Dříve ještě ty jihoamerické nekonečné seroše… Ruku na srdce, kdo se na ně hlavně dívá? No ženské (to jsou tací zvláštní tvorové s jiným myšlením).Jsem hrdý na to, že aniž bych to kritizoval a odrazoval svou ženu, ji tyhle sračky neberou. Já třeba nevím vůbec o co tam jde, vlastně ano, jde tam o dobrý dlouhodobý kšeft pánů komediantů a herek. Sem ale asi moc bab nechodí… 10%? Tak buď v klidu.
Jinak s tím mrdáním ve druhé větě, to máš pravdu, také to nemám rád, proto já raději ty příběhy, co mají nějaký děj a jsou pokud možno alespoň z poloviny realistické. Problém dnešní doby je ten, že lidé jsou líní číst a problémem nás autorů je, jak jsem tu už někde napsal, mít scénář, co je neotřelý, neprofláknutý, už 100x různě napsaný.
Já to myslím hlavně tak, že ten seriál má za úkol zabavit, rozptýlit. Koukal bys, co se na to dívá mladých lidí. Prostě nemají co na práci tak tupě čumí. U povídek je to jiné. Večer si lehnu do postele, nebo ke krbu a podívám se, co nového, ne? A pokud je to příběh ve smyslu, že se celý jeden díl seznamujeme s hlavními hrdiny a vyvíjí se to tak, že co díl, to jeden den, nebo nějaká událost, asi těžko lze očekávat, že ve čtvrtém díle bude sex, rozuzlení a konec. Třeba v dalším díle přijde zvrat a on si dovede kamarády. Třeba se nestane nic a ona sama začne přemýšlet, že ji to vlastně vzrušuje.
A třeba to bude úplně jinak. A právě v tom ta série a povídka na pokračování dává možnost popustit uzdu fantazii. A místo aby se lidi třeba podělili s představami jak to asi bude pokračovat, tak tady hejtí, že poslední díl je méně napínavý jako poslední.
Jakože vážně? To si někdo myslí, že to ten autor kvůli němu celé přepíše, nebo ještě honem změní scénář, který má v hlavě? :-)))
Řeknu ti to takhle: Četl jsi sérii Tajemství školní tělocvičny? Bylo to 10 dílů a pak to mělo ještě 4 dílné pokračování: Osudný týden v Plané. Psal jsem to ještě pod nickem Fanouš se spoluautorem Ldob99.
Jo, začátek nám tak do 4 dílu šel od ruky (a to ty díly jsou dlouhé), nápadů plno, ale pak čím dál více to bylo pro nás složitější a zapeklitější, aby se to stále neopakovalo, vymýšlet ty situace, dialogy atp. No, na rozdíl od mnohých jiných jsme to tehdy (bylo to v r. 2016) dotáhli do konce, ale bylo to na palici. A teď si vem, člověk to píše pro radost. Alespoň co mohu mluvit za sebe, nejde mi peníze ani spisovatelskou slávu, ale pro potěchu nadržených čtenářů. Já totiž říkám, jasně, stálo mne to čas, ukrojené spaní, ale pokud si nad tím alespoň jeden čtenář vyhoní ocas a uspokojí jej to, mělo to smysl.
Fanyn: Čítal som Tajemství… (bolo to super napísané, dobrý scenár, ku koncu to však trochu strácalo grády). Toto je moja (uverejnená) prvotina a má 16 dielov. Administrátor to však uverejňuje jeden diel po druhom v niekoľkodenných intervaloch (asi kvôli dramatičnosti). Máš pravdu v tých hodinách vymýšľania, aby to malo hlavu a pätu a bolo to hlavne uveriteľné z „reálneho života“. Najťažšie pri písaní je asi dostať sa do hlavy aktérov, prečo konajú tak, ako konajú a ich myšlienkové pochody. Vzťah obeť – násilník. Niektoré poviedky, aj na tejto stránke, sú tak nerealistické, až to bije do očí. Pri písaní som použil aj niektoré reálne story zo života, čo sa naozaj stali (v ďalších dieloch o mafii, obchode s bielym mäsom, vydierania), že som sám tomu neveril, že niečo také ešte v našej spoločnosti existuje. A keby som to opísal, ako sa to všetko stalo, nikto by tomu neuveril a dostal by som sa do „nereálnych“ dimenzií. Keď tento seriál bude mať trošku kladné hodnotenie, mám už napísaných ďalších asi 10 dielov a povesím to sem.
Ano, někdy jsou to pro nás co to nezažili neuvěřitelné věci. Moje žena má kamarádku a ta kamarádka dceru. Dnes je jí 30. Jako mladou 16-letou holku ji oblbnul cizinec a ona s ním zdrhla z domu. Co myslíš, kdo to byl? Jen náhončí. Samé láskyplné ťuťu ňuňu, odvezl ji do Francie a ona tam někde na jihu skončila v bordelu. Znásilnili ji, dali po hubě, pak nějaké drogy a už v tom lítala. Rodiče po ní nechali vyhlášit pátrání, šlo to až na tabuli Interpolu, ale nedoufali. Takových holek jsou tisíce, třeba z bývalých sovětských republik, z Polska, Rumunska, ale i z řad migrantek z Blízkého východu a nalezeno je s bídou 10%. Asi za 5 let po nějakém zásahu policajti na jejich dceru náhodně narazili. Byla z ní troska. Rodiče si pro ni dojeli a odvezli domů. Musela na odvykačku z drog, chodila dlouho k psychologovi, ale stejně chlapa už v životě nechce vidět, nevěří a hlavně, ona ve 30 dnes vypadá tak na 45. Takže ano, věřím ledasčemu. A ano, s tím naším seriálem Tajemství školní tělocvičny máš pravdu, ke konci už to ty grády ztrácelo a my přemýšleli, jak to reálně ukončit. Byla to tak trochu detektivka.
Fanyn: Zo spolužiačkinej mentálne zaostalej dcéry si grázlikovia urobili kurvu a ona im musela zarábať. A keď chcela dcéru dostať domov, tak Tí grázli obvinili jej otca, zo zneužívania dcéri, čo bol úplný nezmysel a mal aj súd. Ten ho oslobodil, ale dokazovať svoju nevinu oproti vymysleným výpovediam grázlov…, čo sa neštítia ničoho?! Spolužiačka sa z toho zrútila a je na práškoch.
P.S.: A nie je to dávna minulosť.
Takové bych stáhl z kůže a narazil na kůl.
Oem: Promiň, ale jako hater se tu projevuješ spíše ty. Neutočím nijak na autora, jen říkám, že méně je někdy více. Moc dobře to chápu, jak těžké je napsat povídku, ale je zde nějaké pravidlo, jak musí být povídka dlouhá?
Pokud jeden díl je o tom, jak ona příjde do garáže a tam pětkrát vykouří mladému cigošovi a odejde a další díl je o tom, jak do té samé garáže přijde znovu a vykouří mu třikrát, tak je takový díl opravdu potřeba?
To tam může přijít třeba ještě desetkrát, kdy mu vykouří 2x, 8x, 6x atd. a máme o deset dílů navíc.
Ty se rád podíváš na Ulici nebo Růžovku a jsi teda spokojený s takovým natahováním příběhu jen pro to, aby to prostě mohlo jet v televizi každý den třeba 100 let.
Já toho příznivcem nejsem a tak jsem vyjádřil svůj názor, že by bylo lepší udělat sérii kratší, ale aby v každém díle bylo něco nového.
Ty na autora neútočíš, ty ho místo pochvaly jenom kritizuješ. V díle 6 kritizuješ, v díle 8 kritizuješ, série má už 10 dílů a ještě jsi nic nepochválil. To, že na začátek kritiky v 8 díle napíšeš, že předchozí díly byly nadějné, když v 6. díle jsi se poprvé projevil a samozřejmě s kritikou, to z tebe dělá jednoznačného hatera, který zřejmě nikdy nic nenapsal, číst si chodí, ale místo abys pochválil, nebo třeba přispěl myšlenkou k ději, tak jenom hloupě kritizuješ.
A na růžovku se nedívám, ale dokážu pochopit, že pokud to má vypadat trochu autenticky, tak ráno rodina snídá, i když snídala i v minulém díle. Šlo by to nahradit titulkem „po snídani…“ a střih, ale kromě tebe to doufám nikdo nechce 🙂
Oem a Fest: V té Růžové zahradě, Ulici a pod. jde jen a) o to, že do televize mají co dát, b) herci a herečky mají stálý příjem, protože hraní v divadle až zase tolik nenese (p. Trojan jednou psal, že z hraní v divadle má jen 23 tisíc) a tak musí brát dabingy a různé akce mimo, včetně reklamy, protože filmy se netočí pořád) Navíc u filmu jde také o to, kdo je oblíbencem kterého konkrétního rejži a producenta. Je to využívání blbosti lidí, kteří (hlavně které) se stanou na těch seriálech závisláky jako na drogách a musí vidět každý díl, žijí tím a vžívají se do některých postav často na úkor života vlastního. Horší pro herce bude, až je jednou nahradí dokonalí virtuální herci. To pak s nimi dopadne jako s dělníky ve fabrice nahrazenými roboty.
Vůbec jste nepochopili účel toho argumentu a otočili jste to mimo. Já jsem neargumentoval ulicí jako nějakým vrcholným kulturním dílem. To bylo špatně pochopeno.
Myslel jsem to tak, že to má třeba 2000 dílů a z toho 1990x se tam snídá, večeří, nebo večer usíná. A skalním příznivcům toho seriálu to nijak nenarušuje zážitek, protože je to SERIÁL, tak se počítá s tím, že pro vykreslení děje a života těch postav se budou určité rutinní záležitosti opakovat. Jinak by se celá ulice dala shrnout do 2h filmu, stejně jako tato povídka by se dala vyjádřit jedním odstavcem. Ale to já a doufám že ani jiní čtenáři nechtějí, takových povídek je tady dost, tak ať si fest vybere něco, co mu bude vyhovovat a nečte série, které jsou už od začátku pojaty obšírněji 🙂
I v tom vtipu se ten pepíček 5x za sebou dokola ptá, než dojde na pointu, jednoduše proto, aby to mělo grády. Taky by se dalo říct – pepíček se 10x přišel zeptat a po jedenácté řekl něco jiného… HA HA HA
Chápeme se?
Já autora za tento seriál nektitizuji ani čárkou, já jej prostě jen nečtu, protože to není můj šálek kávy, čímž v žádném případě nekritizuji autora za provedení jeho povídky. Stejně tak někdo nečte moje povídky a já mu to neberu, chutě a představy máme různé. Ale k tomu snídání… pokud tam jen nepijí čaj a nemlaskají s rohlíky či chlebem v ústech, ale něco závažného si sdělují, (informace, hádka, výčitky nebo jen myšlenky apod.) což je dějově důležité, pak je to OK.
Ale ještě k divákům těch nekonečných serošů – chlapi se na to dívají třeba proto, že to chce jeho satorie manželka nebo že tam hraje ta či ona herečka, co má velké kozy, pěkný zadek nebo se mu líbí, ale děj je až na druhé koleji. To též u žen: Tam hraje ten XY, to je vám chlap, to je fešák, atp.
Oem: Možná je problém v tom, že nechápeš význam slova hater. To, že vyslovím nějakou připomínku k povídce jej ze mě rozhodně nedělá. A rozumný autor se nad připomínkou zamyslí a buď na ni nějak zareaguje a nebo si řekne, že je bezpředmětná a bude si dál psát, jak mu vyhovuje.
A také jde o to, o co autorovi jde. Zda o to, napsat dobrou povídku a nebo něco, co bude mít hodně dílů a tedy čím krmit ty, kteří čekají na další a další díl, tak jako ti diváci té Ulice apod.
Nevýhodou tady asi je to, že autor už povídky měl napsané a odeslal je adminovi, tak by na nich nemohl nic změnit, i kdyby chtěl.
Ale já mu také neříkám, že musí něco změnit. Vyjadřuji zde názor čtenáře. To, co si z toho vezme nebo nevezme autor je čistě jeho věc.
A chválení zde je dost. Ty chválíš, že je skvělé, když z toho bude seriál podobný Ulici. V pohodě, pokud to byl autorův záměr, tak výborně, jistě ho tvůj komentář potěší a bude psát stále stejně.
Dnes je strašně moderní pozitivní motivace. Děti v tom vyrůstají, jenže bohužel se to dostává příliš do extrému. To je pořád jen chválit a chválit, ale jen neříct jediné slovo kritiky, protože pak by snad dítko mohlo mít narušený vývoj. Bohužel pak ale všichni vidíme kam taková výchova spěje.
A totéž razíš ty. Chvalme, chvalme, jen prosím žádná kritika, aby jsme se snad nedotkli autorových citů nebo já nevím co.
Ale jak už jsem psal na začátku, každý člověk, který něco dělá a chce to dělat dobře, tak je rád za jakoukoliv pozitivní i negativní zpětnou vazbu, protože jen to mu umožní dělat svou práci ještě lépe.
Kdo tohle neumí, zůstane vždy jen v šedi a bude argumentovat tvým způsobem – „Nelíbí se ti to? Tak napiš něco lepšího, když jsi tak chytrý!“
Můžu napsat svou povídku a možná bude lepší, ale možná také horší než tady autorova, ale můžeš mi říct, jak mu to pomůže v jeho psaní?
Nebo píše jen proto, aby si tu pak každý den chodil honit ego, kolik lidí mu tu napsalo, jak je skvělý? To myslím autora trochu urážíš.
OMG, s tebou to nebude lehké.
1. hater je člověk, který pořád všechno kritizuje. Zatím jsi tady nic nepochválil, jenom kritizuješ, proto jsi podle mě hater. Normální, slušný člověk pochválí co se mu líbí, sdělí, co by udělal jinak. Ty chodíš a kritizuješ
2. nikdy jsem neřekl, že se mi líbí ulice, jenom jsem přirovnal, že ulice je extrémně dlouhý seriál a taky už by po třetím díle mohli snídani a večeři přeskočit a zabývat se jen tím, co se změnilo. Ale k ději to prostě patří.
3. kritizovat něco, co dostáváš zadarmo, to dokáže jenom buran. Chápu, kdyby ta povídka byla vyloženě špatná, kdyby byla sprostá, nezákonná, měla šílený pravopis, nebo stylistiku, atd. Ale ty obrazně řečeno dostaneš zadarmo najíst a místo abys poděkoval, postěžuješ si, že už druhý den je zelenina, dnes by sis dal maso.
Proto říkám, když jsi se vším tak nespokojený, co kdybys místo psaní zbytečných komentářů na půl stránky raději napsal nějakou povídku? Všiml jsem si, že máte zajímavý vztah a zážitky, tak proč neproměníš tu energii v něco, co nás všechny potěší? A to myslím upřímně, rád bych si od tebe něco přečetl a věř mi, že kritizovat děj, ani drobné pravopisné chybičky nebudu, jen kdyby sis to vyloženě přál. Dokonce mi bude úplně jedno, jestli to dáš do šuplíčku fantazie, nebo realita. Příběh hodnotím podle toho, jestli se mi četl dobře a líbil se mi, víc od čtení amatérských povídek opravdu nečekám.
Oem: Pochválil jsem zde již více povídek a pochvalu si v mnohém zaslouží i tato. Jen si prostě trvám na svém, že pro mě zrovna tento díl byl úplně zbytečný a kdyby ho nebylo, tak by neztratil nic na své zajímavosti.
Další díly naštěstí opět nabírají šťávu.
Asi uvažujeme hodně jinak. Pro mě kritika není nic špatného, pro tebe je to něco, za co bys zabíjel.
A hodně zveličuješ, nevím, jak si přišel na to, že jsem s vším tak nespokojený, jen proto, že dám dvě trochu kritické poznámky k různým dílům povídky.
Svou povídku zde asi nedám, protože nejvíce kritický jsem právě sám k sobě a přes mou cenzuru se téměř nic nedostane. Ale třeba někdy se to povede.
Oem:
Hater je osoba, která veřejně vyjadřuje nenávist k jiným osobám nebo skupinám. Nejčastějším projevem hatera je psaní agresivních nenávistných komentářů na veřejných internetových fórech nebo v diskuzích pod články. Cílem hatera jsou nejčastěji politici, celebrity a jiné známé osobnosti.
Opravdu ti přijde, že vyjádření negativního názoru na něco je totéž?
Řekl bych k vašemu sporu jen tolik: konstruktivní kritika je v pořádku, proti ní nic nemám. Sám jsem byl z domova zvyklý, že mne nechválili resp. když jsem nebyl chválen a nebyla ani kritika, znamenalo to, že jsem to co jsem měl, udělal dobře. Pokud jsem to zvoral, byl jsem kritizován resp. kárán, ale věcně, konstruktivně. Díky tomu jsem neměl z žádné kritiky a nezdarů žádná psychická traumata. Kritika a priori je špatná, to je jen zášť nebo závist (to nemyslím na vás), kritika konstruktivní a věcná vede ke zlepšování. Pak je ale věc ta, jak ku kritice takový autor přistoupí. Buď na ni hází bobek a jede si to své dál, nebo si ji vezme k srdci a své dílo vylepší a nebo se urazí, nasere a je z toho rozhozený. Každopádně sto čtenářů, sto priorit k žánru.
S tím chlapi souhlasím. Já taky nemám rád, když se chválí za všechno, jenom aby se chválilo. Ale chodím tady už nějaký ten pátek a všiml jsem si, že komentáře jsou často plné kritiky na pravopis a takové hlouposti. Tak mě jenom nakrklo když jsem viděl, že sérii, která mi osobně se hodně líbí a připadá mi velice propracovaná nikdo nepochválí, ale zase vidím kritiku, přitom na něco, co je spíš otázkou osobního vkusu, než nějaká vada.
Tak se nezlobte, jestli to vyznělo nějak útočně, myslím, že autor to pochopil a je s tím v pohodě a já jsem nechtěl, aby se z toho spustila taková podle mého názoru zbytečná rozepře. Fest to nakonec vysvětlil a přijde mi v pohodě, řekli jsme si co jsme si říct chtěli a já se na něj fakt nezlobím, naopak bych byl rád, kdyby něco napsal, příběhů, o jakém píše v poradně není nikdy dost a jsou (aspoň co se mého vkusu týká) velmi zajímavé.
Oem: Ještě k té mé povídce. No, trochu se toho obávám, my i v reálu jdeme hodně do extrémů a není to jen o cuckoldingu. Ale uvažovat o tom budu.
To nevadí, myslím, že tady jsme na nějaký ten extrém zvyklí 🙂 rád si to přečtu a věřím, že nejsem sám.