Anglina

Paní profesorka se na mne dlouho dívá a čeká, až to přeložím. Pak vyvolává někoho jiného, a mě tiše radí, abych přišel po vyučování do jejího kabinetu.

A tak jdu odpoledne za ní. Ťukám a čekám, až mne vyzve vstoupit. Nic se neděje. Opírám se tedy o stěnu vedle dveří, a čekám na ni.

Chodbou se ke mně odkudsi nese klapot podpatků na dlažbě a po chvíli zišťuju, že je to ona. Má to ke mně ještě tak dvacet kroků a tak si ji tak trochu prohlížím.

Není to žádná stará profesorka, je pár let po vysoké a navíc velmi hezká. Ráda na sobě nosí těsné věci a dost krátké sukně. A proč by ne, je mladá a má nádherné nohy. Líbí se mi její houpavá chůze. A pak je tu její specialita, pevné poprsí. Při chůzi se i přes svou velikost ani nepohne. Žádné houpání, nebo plandání. Jako by byla vyřezaná z lipového dřeva.

Dochází ke mně a už cestou se omlouvá, že jde pozdě.

„Pan ředitel mne zdržel, to víte, nadřízený…..“ zdůvodnila. Odemkla dveře a pozvala mne dál. Usedám na židli, ona naproti mně za stůl a začíná o tom, jak špatná je moje angličtina a jak těžce asi budu dělat maturitu.

„Pane Vondráčku, jste jeden ze čtyř, kterým chce pan ředitel ukončit studia. Proto jsem u něho byla tak dlouho. Je to na vás. Buďto zaberete, k tomu vám podávám pomocnou ruku, anebo skončíte ke konci měsíce. Vím, jak jste na tom dobře se sportem, ostatně mám vás i na tělocvik, ale to je málo. Co mi odpovíte?“ Podepřela se lokty o stůl a zadívala se mi do očí. Asi vůbec netušila, jak moc má rozepnutou halenku, ze které na mne, krom zlatého řetízku kolem hrdla, kouká i pěkný kus bílé krajky z podprsenky.

„A jak jste to myslela s tou pomocnou rukou, paní profesorko? Myslíte doučování?“ Ptám se.

„Jistě,“odpovídá „a nebylo by to zadarmo.“

„O peníze ani tak nejde, nevěřím, že se to můžu naučit, ale jestliže se vám to se mnou povede, budu vás milovat nadosmrti.“

„Tak platí, připomenu vám to. A od zítřka, každý den odpoledne tady, u mne. Ve tři jsem tu.“ Oznamuje a ukazuje na dveře, že mohu odejít.

 

Nazítří trávím odpoledne u ni, a další den a další a další. A nese to ovoce. Za tři měsíce se konečně domluvím, i když to ještě není ono.

Jednoho odpoledne přišla, bylo na ni ihned vidět, že není ve své kůži. Zadává mi úkoly a sama se staví k oknu, podpírá se rukama o parapet a hledí ven. Má na sobě průsvitnou bílou halenku a černou mini sukni.

Se zalíbením sleduju, jak ji oknen procházející paprsky slunce svlékají do naha. Jako by tu přede mnou stála nahá, a prsa ji visela v podprsence nad parapetem. Její nádherný zadek mi zároveň prozrazuje přesný tvar jejích kalhotek.

Najednou si paní profesorka sáhla rukou na čelo a pomalu se svezla k zemi. Než jsem stačil vyskočit, leží už na boku u radiátoru. Přiskočil jsem, zvedám ji a pokládám ji zády na zem. O několik knoflíčků ji rozepínám, a namáčím kapesník u umyvadla. Otíráním čela a hrudi nad prsy ji pomáhám se vzpamatovat, hlavu si pokládám do klína a hladím ji po čele a tvářích. Pomalu se ji vrcí barva, ale zůstává ležet. Nachází mou ruku a pevně se mně drží.

„Hlavně nikam nechoď. Za chvíli se dám do kupy. Nikdo to nemusí vědět. Nestojím o pomoc, vím, co mi je.“ Prosila. A ani si neuvědomuje, že mi začíná tykat.

„Ale co se děje? Co je vám.“ Ptám se se strachem, abych něco nezbabral.

„ Dnes jsem to dala pryč. Neprozraď mě, prosím. Teď to víš jen ty. A nech mně chvilku, jen se mi zatočila hlava.“ A tak sedím na zemi, její hlavu mám na klíně a ona mne drží za ruku, jako by se bála. Je to příjemné. Po několika minutách krčí nohy v kolenou, minisukně ji sjíždí až do klína a krev z nohou se ji přelívá do hlavy. Pa chvíli si sedá, opírá se zády o radiátor, přitahuje si kolena k bradě, a  tím odkrývá svůj rozkrok. Nevidím nic, jen vložku, či co, ale je to zajímavé. Je také znát, že ještě není v pořádku. Rozhoduju se, že u ni zůstanu a pohlídám ji.

Před večerem vyřizuje několik telefonátů, mimo jiné i s přítelem, nebo manželem, a na školníkovi požaduje služební pokoj na vedlejším internátu, že přespí tam.

„A tobě jede autobus v kolik hodin?“ ptá se.

„Mě už dnes nic nejede, ale to nevadí, někde přespím, nedělejte……… Přerušila mě: „Ne, ne, tak to uděláme jinak. Protáhnu tě nahoru a přespíš u mne. Jen to nesmí nikdo zjistit, jinak letíme oba.“ Rozhodnuto.

„Já to neřeknu, vím, co by to znamenalo.“ Pravím.

„Dobře.“

Vydali jsme se do haly internátu a ona si šla vyzvednout klíč od pokoje. Když jej obdržela, zabavila vychovatelku tím, že ji o něco požádala, a já zatím proklouzl pod okénkem. Na schodišti už mi bylo hej.

Nahoře v pokoji jsem si sedl na válendu, stejně jako ona a mlčky se na ni díval.

„Jsem Justýna, ale kdybys mi říkal Týno, budu šťastná.“ Promluvila.

„Dobře, Týno, kterou válendu chcete?“ Ptám se.

„Nevykej mi, taky ti tykám, a je mi to jedno, kde budu spát, a dnes mi je jedno i s kým. Nejsem fit, to vidíš, půjdu brzy. Ale na mne se neohlížej.“

„Ne, nechci tě budit. Až budeš chtít spát, půjdu s tebou. Teda, to jsem řekl pitomně, Ne s tebou, jen jako s tebou.“ Zamotal jsem se do toho.

„Rozumím. Tak se půjdu osprchovat, nikoho sem nepouštěj a buď potichu, kdyby něco.“ Radí.

„Jasně, nejsem pitomec.“ Ohrazuju se.

„Promiň, nechtěla jsem tě urazit.“ Omlouvá se. Mizí ve sprše a několik minut se koupe.

Jasně, že jsem se na ni chtěl podívat klíčovou dírkou, ale nějakej pitomec ji ucpal novinami, a tak jsem viděl kulový. Jen jsem si mohl představovat, jak po ni stéká voda, než se rozprskne o vaničku a odteče kamsi pryč.

Dveře sprchy se pootevírají a z koupelny slyším: “ Petře, mohl by ses otočit, než vlezu do postele, nemám pyžamo, buď tak hodný.“

Otáčím se ke stěně a odpovídám: „Jasně, pojď.“  Prochází za mými zády a vůbec si nevšimla, že ji vidím v zrcadle na dveřích skříně.

Má nádhernou postavu, a její bílé, krajkové prádlo to ještě umocňuje. Než se přikryla přikrývkou i s  rameny, postavil se mi.

„Zhasneš, prosím?“

„Ano, ale jdu se také umýt. Mohla by ses také otočit?“ Žádám ji. Přišlo ji to divné, ale udělala to, a já jsem s napůl postaveným proběhl do koupelny. Když jsem se vrátil, už spala. Zhasnul jsem a šel spát taky.

Ráno bylo tiché a studené. Venku je zima a na intru topí až večer. Každý, kdo se nemusel odkrýt, neudělal to. Jen Týna je ve sprše a koupe se. Už nevolá, abych se otočil. V rychlosti probíhá okolo a znovu se přikrývá ke krku. Ani jsem si nestačil prohlédnout jak je pěkná. Pak, najednou odhodila svou přikrývku, vstala a skočila ke mně. Vtiskla se pod přikrývku se slovy: „Je tu zima i pod dekou, pojď se se mnou zahřát. Ukryla si i tvář, protože se asi styděla.

Ležím na boku, ona zády ke mě, zadek v mém klíně.

„Zahřej mě, je tu zima, jako v Rusku. Brr.“ A zavrtěla zadkem, načež se mi postavil, jako závora na přejezdu.

Zarazila se, pootočila hlavu ke mně a povídá: „Tak jsem to nemyslela, to nesmíme, a nejde to, ještě nejsem v pořádku. Ale i kdybych byla, tak to nesmíme. Rozumíš?“

„Nejsem malej, ale nezabráním tomu, jde to samo.“ Odpovídám.

„Já vím, a jsem ráda, že tě vzrušuju, každá žena je ráda, když je o ni zájem, obzvlášť když jde o hezkého chlapa, ale jsi můj student.“ Chvíli se odmlčela, sáhla dozadu mezi nás a rukou si ho položila tak, aby ji netlačil.

„Víš co, budeme dělat, že se to nestalo a že tam nic není. Jen se budeme hřát, jo?“  Zase se uvelebila a zmlkla. Po chvíli zase zavrtěla zadkem a ještě víc se ke mně přitiskla. Penis mi stvrdl, jako by byl ze dřeva.

Nevím, jak se to semlelo, ale najednou ke mně ležela tváří, tiskla se mi k penisu břichem a její prsy mne tlačily do hrudi. Hledíc na mne, se trochu odtáhla, vzala ho do ruky a několikrát po něm přejela.

„Jen se pomazlíme, jinak nic. Ale nikdo….“ Přerušil jsem ji: „Já vím, nech si to, nejsem malej.“

„Promiň.“ Ukončila. Znovu a znovu mi ho honila, dokud jsem neuchopil do rukou oba její prsy.  A to bylo poslední, co jsem měl udělat. V příštích vteřinách jsem ji vymrdal do dlaně veškeré semeno, co jsem v sobě měl.

„ To nic, to se stává, je to tak dobře. Jsem ráda, že jsme to udělali.“

„Pojď se osprchovat, budeme muset jít.“ Zašeptala a vedla si mne s sebou. Já se osprchoval, ona se umyla a vůbec ji už nevadilo, že má na sobě jen prádlo, a to co proběhlo, bylo daleko důležitější pro náš život, než cokoli jiného.

Opustili jsme pokoj a při hodinách angličtině by nikdo nevěřil, že jsme spolu spali v jedné místnosti. Zase mi vykala, a nevěnovala mi pražádnou pozornost. Jen jednou, když mne kvůli čemusi napomínala.

Několik týdnů jsme se nesešli. Byla stále trochu bledá a nebývalo ji dobře. Ale pomalu se to všechno napravilo.

Při náhodném setkání na schodišti mi řekla: „Pane Vondráčku, dnes vás čekám odpoledne v kabinetu, něco musíme vyřešit.“

Pln očekávání jsem s radostí odpověděl, že tam budu. Nevím, jestli se mi to zdálo, snad ne, prostě se mi zdálo, že na mne mrkla. Zabrnělo mi v rozkroku a od té doby jsem se nemohl dočkat.

 

Ve tři hodiny stojím u stěny vedle jejích dveří a poslouchám, jak jde zase po chodbě. Střevíčky svými podpatky klapají po dlažbě, její pánev se vrtí v černé minisukni, silonky se lesknou a listiny v tvrdých deskách, které si nese v podpaží, ji utlačují levé ňadro.

„Už jste tu? Pojďte dál a posaďte se. Musíme spolu něco dát do pořádku. Rozhodla jsem se, že mi za doučování angličtiny nemusíte nic platit. Neodmítejte, udělala jsem to ráda. Pro mne je to vyřízená věc.

A teď to ostatní: Jsem asi nemocná, zbláznila jsem se do tebe,jsem jako blázen. Poraď, co mám dělat. Už nemohu ani spát.“

Sedá mi na klín a líbá mě na rty. Po chvíli vstává, rozpíná si sukni, nechá ji spadnout na podlahu a obezřetně si svléká silonky.

„Musím se s tebou pomilovat, pojď, svlékni mě.“ Žadoní a otáčí se zády, abych ji mohl rozepnout podprsenku. Dělám to a její pevné prsy ji vypadnou z podprsenky, jako dvě těžká závaží. Když z ni stahuju kalhotky, její kundička mi zavoní nějakým komplikovaným parfémem, že ji musím okamžitě ochutnat. Týna vykřikne překvapením a vzrušením, lehce roztáhne nohy a užívá si mého jazyku.

„Pojď, svléknu si tě, šeptá.“ A v tom někdo zarachotí klíčem v zámku. Až teď je mi jasné, že Týna zamkla a nechala klíče v zámku.

„To jste vy, paní Novotná?“ Ptá se přes dveře.

„Ano, jdu uklízet.“ Odpovídá uklízečka.

„Ještě mám tak dvě hodiny práce, tak to nechte, uděláte to zítra.“ Týna je lidumil.

„Dobře, tak na shledanou.“ Baba je ráda, že má hotovo. Odbelhá se pryč a Týnka se vrací k mému svlékání.

Slipy jsou na zemi, profesorka na nich klečí a bez studu mi kouří péro. Jezdí ústy po celé jeho délce, žmoulá žalud a chvílemi mi dumlá koule. Je to paráda. Jen se musím hlídat, abych to zase neudělal jen tak do prostoru. Její husté blond vlasy mne šimrají v tříslech, dokud ji nevytáhnu nahoru a nedopřeju si chvilku přestávky.

„Nesmíš tak spěchat, jinak to zase neudržím.“ Povídám ji.

„To nevadí, mám to ráda.“Odpovídá, ale zároveň zvolňuje. Nechá se přitisknout zády ke stěně a přijímá všechno laskání, které ji poskytuju po celém těle. Koušu ji bradavky, hnětu prsa a v neposlední řadě zajíždím jazykem hluboko do její štěrbiny, při čemž mne obdarovává svou šťávou, pramenící někde uvnitř.

V jednu chvíli zaklesne stehna nad mé boky, zavěsí se mi na krk a s pomocí jedné ruky se napíchne na penis. Dosednutím si ho vrazí hloub a pak už se o mě jen píchá a kouše do ucha.

Šeptá mi při tom: „Už jsem připravená, můžeš mi to udělat, miláčku, pusť to do mě.“ Ale za několik sekund se udělá sama, bez mé pomoci. Přimkne se ke mně, zpomalí píchání, přisaje se rty a s tichým kňouráním si prožije svůj orgasmus.

A mě to najednou nejde. Jsem vzrušený, ale ztrácím chuť. Vidím na ni, že je trochu zklamaná, i když to na sobě nechtěla nechat znát. Stále ještě jsem byl v ni, stále mi na něm jezdí, ale je to za mnou. Po chvíli zastavuju její snažení a pomalu se oblékám.

„Co je? Co se děje? Něco jsem ti udělala?“ Ptala se.

„Ne, nejde o tebe. Nějak se do toho nemohu dostat. Asi nervozita, nebo co.“

„Tak pojď, udělám ti to pusou, mám to taky ráda, jen mně neodmítej.“ Přesvědčuje a znovu přede mnou kleká a vytahuje mi z kalhot ptáka.

„Ještě je horkej, bude to hned.“ Špitá a zasouvá si ho znovu do úst. Znovu a znovu mi okusuje žalud, saje ho ústy, dumlá mi koule, ale nijak mně to nepomáhá. Po několika minutách to vzdává a obléká se.

„Tak to zkusíme příště, ano?“ Ptá se a je na ni vidět, že chce slyšet odpověď.

„Jsem pro.“ Odpovídám.

Očividně ji to uklidňuje. Asi má strach, abych ji nezavrhl.

 

A příště bylo přesně za dva dny, kdy se náhodně potkáváme odpoledne v tělocvičně. Půjčil jsem si klíče od školníka, abych se mohl protáhnout bez čumilů. Po několika minutách přichází ona. V šatně si obléká nějaký sportovní overal z tenké, průsvitné látky a vchází, aniž by věděla, že tam jsem. Když mně vidí, celá se září.

„Ty? Tady? Teda, v tento čas? Nepočítala jsem s tebou. Ale jsem ráda.“ Vykoktala. Přivítal jsem ji krátkým objetím, a prohodil s ní pár slov. Bylo mi jasné, že je po sportování. Její průhledný overal ji zrazoval v každé vteřině a skryté pokladyv něm přitahovaly můj pohled. Bylo vidět i to, že pod ním na těle nic nemá, ani kalhotky.

„Líbí se ti?“ Zeptala se.

„A co?“ ptám se blbě.

„Nebuď protivnej, víš, na co se ptám.“

„Ano, sluší ti.“ Odpovídám.

„Půjdeš se se mnou osprchovat?“ Ptá se zase.

„Chtěla bys?“

„Jasně, ale jde o tebe, o sobě to vím.“ Je už trochu uražená.

„Ty víš, že chci, jenom nevím, zda…..“

„Půjde to, uvidíš.“

A měla pravdu. Její pěkné tělo pod horkou sprchou se mnou udělalo divy. Penis mi stál, jako kyj a když jsem ji ho chvíli nechal mezi stehny, ucítil jsem v podbřišku silné brnění.

O několik minut později jsem do ni na žíněnce rychle a tvrdě vnikl. Vykřikla vzrušením a taky trochu bolestí, ale přitiskla se ke mně a nechala mne, abych ji dál roztahoval její úzkou pochvu. Píchal jsem ji tak dlouho, až se mi zazdálo, že se blíží k vrcholu. A odhadl jsem to správně. Vyšlo nám to oběma. Zatím co se snažila nekřičet, což ji ovšem moc nešlo, já do ni pumpoval celou dávku spermatu. Bylo to poprvé, co jsem ji doopravdy stříkal semeno do pocnvy, a poprvé, kdy jsem píchal svou profesorku angličtiny. A velice se mi to líbilo. Zůstal jsem v ni ještě pár minut a ona mne asi v sobě také ráda cítila.

Až později večer jsme opustili tělocvičnu, vrátili klíče a Týna mne odvezla k poslednímu autobusu. Ještě, než jsem vystoupil, jsme se v autě dobrých pět minut líbali.

„Ahoj zítra.“ Řekla a odjela.

 

Od toho dne jsme spolu vlastně začali tajně chodit. Po nějaké době se rozešla se svým dosavadním přítelem, a svatý týden jsme už spolu proleželi v posteli. Ve škole se o tom už něco vědělo, ale nikdo mi nechtěl před maturitou dělat problémy.

Po maturitě jsem odjel domů. Jen tak na měsíc, na poslední prázdniny, a když jsem se vrátil, Týna mi předala kabeku s mými věcmi, a bez vysvětlení přede mnou zaklapla dveře.

Bez informací a bez vysvětlení jsem uražený odjel.

A čas to spravil. Nesnažil jsem se o ni. Nepotkal jsem ji.

Při prvním abiturienském srazu byla přítomna, ale nevěnovala mi pozornost. Snad proto, že s ní byl ten její. Ten co mne během měsíce prázdnin vyhodil se sedla. A patří ji to, neustále si ji hlídá, to bych já nedovedl.