Náruživá laborantka

18+

Crrrrr … crrrrr … snad až desáté vyzvánění trojici starých dělníků konečně donutilo k akci.

„Mladej, zvedni to. Copak si hluchej?“ rozkřikl se jeden z nich na nováčka v dílně, aniž by odtrhnul zrak od hromádky karet na stolku.

„Jsem tu druhý den. Co mám říct?“ polekal se mladík, zatímco se sunul na druhý konec dílny k telefonu.

„Třeba půjčovna vzducholodí,“ napověděl mu jeden z karbaníků škodolibě.

„Šukat umíš? Jestli jo, tak zvládneš i telefonovat,“ posmíval se mu druhý.

„Údržba,“ zvolil nakonec neutrální odpověď, když zvedl sluchátko. „Novák … já jsem ten novej … ano, jsou … rozebírají čerpadlo … ano, vyřídím. Nashledanou,“ odpovídal postupně na dotazy.

„Tak kdo to votravoval, mladej?“ zeptal se předák.

„Vedoucí.“

„A co chtěl? Proboha mluv. Z tebe to leze jak z prvničky,“ rozčiloval se karbaník i z důvodu, protože právě prohrál partii.

„No říkal, že jestli příště bude trvat tak dlouho, než někdo zvedne telefon, tak sem vletí, ty karty vám hodí do popelnice a všem sundá prémie. Jestli prý to čerpadlo nebude šlapat do konce šichty, tak se nemáme ani chodit koupat,“ předal první část informací.

„Ať si trhne nohou dědek,“ pronesl ten, co mu radil půjčovnu a uklízel balíček karet do ponku.

„A mám zajít do laborky, prý tam má jeho paní nějaký problém,“ dokončil hlášení novic.

„Ta fuchtle může mít jedině problém, že jí svrbí a ten její impotent jí nedokáže pořádně vošukat,“ pokračoval v nadávání ten druhý.

„Prý jí tam něco kape,“ upřesnil mladík.

„Dyť to říkám, že jí kape kunda. Ta je jak háravá fena,“ vrčel nerudně.

„Jenže já vůbec nevím, kam mám jít,“ pronesl bezradně novic.

„No já tam s tebou nejdu,“ ozval se ten od ponku. „Minule si stěžovala, že tam mají zimu. Když jsem tam došel, tak tam bylo na teploměru 27 stupňů.“

Levné hračky pro miláčky...

„Kalhotková teplota,“ přisadil si parťák se smíchem.

„Jo pobíhala tam v kalhotkách, a že prý má husí kůži, abych si šáhnul. Já už jsem starej vůl a nechci dostat infarkt, kdyby tam vlezl její starej,“ dokončil vypravěč historku a zabouchl ponk.

„My se vrhnem na tu pumpu a cestu do laborky ti vysvětlím,“ rozhodl předák.

 

S brašnou plnou nářadí a s ještě plnější hlavou děsivých představ a myšlenek vyburcovaných řečmi kolegů se vydal mladý dělník na cestu. Probíral, co všechno slyšel a strašila ho vidina polonahé náruživé manželky vedoucího, která je nejspíš ve věku jeho babičky. Prošel celou halou, zabočil podle instrukcí do boční chodby a zazvonil u dveří označených malou cedulkou Laboratoř. Ozvalo se bzučení elektronického zámku. Zatlačil na kouli dveří, zhluboka se nadechl a odhodlaně vstoupil dovnitř. V místnosti ale nikdo nebyl.

„Dobrý den, pojďte dále,“ ozval se tlumeně ženský hlas z vedlejší místnosti.

„Dobrý den,“ pozdravil napůl schovanou ženskou postavu, stojící k němu zády za nějakým přístrojem.

„Malý momentík, hned jsem u vás,“ odpověděla a zmizela mu z dohledu, jak se pro něco sklonila. Nečekaně se vynořila čelem k němu a zeptala se ho: „Co si přejete?“

Jen zalapal po dechu a nasucho polkl. Tohle nebyla žádná babička, jak očekával. Před ním stála žena sotva o deset let starší než on. Nádherný obličej rámovaly vlnité kaštanové vlasy. Intelektuální výraz dodávaly malé brýle, přes které si ho se zájmem prohlížely jiskřivým pohledem hnědé oči. A její postava ukrytá pod pracovním pláštěm vyvolávala hříšné myšlenky.

„Tak co potřebujete?“ zeptala se netrpělivě.

„Mě posílá mistr,“ vykoktal konečně. „Prý máte nějaký problém.“

„No problémů mám spoustu,“ viditelně se bavila mladíkovými rozpaky. „Ale vy asi jdete na ten kapající odpad z analyzátoru.“

„Jo. Teda ano. Já vlastně nevím, na co,“ zajíkal se celý rudý ve tváři.

„Klídek, já nekoušu. Vy jste z dílny od starého Kučery?

„Ano.“

„Co vám navykládali ti zašíváci? Jste vyklepanej jako startka.“

„Nic.“

„Nic jo? Moc toho nenamluvíte, tak snad vám práce půjde líp. Kape to tady dole pod tím stojanem,“ ukázala pod jeden z přístrojů.

Mladík shodil s velkým zařinčením z ramene brašnu s nářadím a klekl si ke stojanu. Potom si lehl na záda a zasunul se do úzké mezery pod něj. Chvíli si to tam prohlížel a potom zašátral po nářadí v brašně.

„Jestli něco potřebujete, tak řekněte a já vám to podám,“ nabídla se laborantka.

„Sikovky, prosím. Takový ty velký kleště,“ upřesnil mladík.

Dřepla si na bobek a vyhledala žádané nářadí. Natočila se ke stojanu, aby mu kleště mohla podat. Zámečník pod stolem celý zkoprněl, protože se díval mezi roztažené nohy pod rozhrnutým pláštěm.

„Tak co je? Neusnul jste tam?“ pobízela ho k činnosti.

Chvatně si vzal podávané sikovky a s citem dotáhl povolenou převlečnou matku. Očima stále sklouzával mezi ženské nohy bez kalhotek.

„Ještě kladivo prosím. To menší,“ kibicoval a upřeně sledoval nahou kundičku, která se před ním vrtěla podle toho, jak se žena otáčela k brašně a zpět.

Levné hračky pro miláčky...

Kladívkem poklepal konstrukci stojanu, nechal si podat několik dalších kusů nářadí a přitom stále nenasytně sledoval dámský rozkrok.

„Půjde to opravit? Teče to ještě?“ vyptávala se ho laborantka.

„Jo, už to bude,“ ukončil nerad opravu a soukal se ven.

Šmírování však nezůstalo bez následků. Boule na montérkách se nedala přehlédnout. Sotva se vysunul ven, tak právě na vyboulenou část zlehka došlápla ženská nožka. Překvapeně zvedl pohled nahoru a uviděl usmívající se laborantku. Jednou rukou si hrála s mobilem a druhou si rozepínala bílý plášť.

„Jak se ti to líbilo?“ zatykala mu nečekaně. „Kdybych tu matku sama nepovolila, tak bych si myslela, že budeme muset koupit nový analyzátor,“ vykládala a přejížděla zálibně nohou po mladíkově rozkroku.

„Fakt vám kape,“ vydechl ohromeně mladík.

„Co to meleš? Co kape?“ nechápala. Odložila telefon a vysvlékla se z pláště.

„No chlapi na dílně říkali, že vám kape. A právě teď jste tak nadržená, že vám z ní ukáplo,“ drmolil nesmysly a zároveň chytil ženu rukou za kotník.

„Takže ti přece jen něco napovídali,“ zasmála se.

Postavila se nohama k jeho ramenům a pomalu si sedla do dřepu. Rozdělanou kundičku mu tak přistrčila přímo k obličeji. Ovanulo ho její tělesné teplo a pižmo.

„Přestaň už mi konečně vykat, když mi celou dobu čumíš mezi nohy,“ sprdnula ho. „Jmenuju se Vilma.“

„Vilná Vilma,“ zasmál se mladík a dodal: „Lukáš.“

„Zase kecáš a nemakáš,“ vynadala mu a přitiskla hlavu do klína.

Měla vyholené pysky, ale hustě zarostlý venušin pahorek. Lukáš dychtivě lízal nakyslý nektar prýštící z její studánky. Rukama hladil napnuté hýždě a prsty zajížděl do rýhy mezi půlkami. Jemnými pohyby pánve si určovala, kde zrovna chtěla cítit jeho jazyk.

„No vidíš, jak ti to jde, když nevykecáváš,“ pochválila ho a hladila ve vlasech.

Zamručel jen něco nesrozumitelného se zabořeným nosem do jejích chloupků a pokračoval v lízání. Cítila postupující vzrušení, a proto si mezi závojíčky našla hrášek klitorisu a nasměrovala k němu kmitající jazyk. Orgasmus s ní zacloumal zanedlouho a pár pramínků z rozvodněné studánky vytrysklo na mladíkovu tvář.

„Hezky ti to jde,“ pochválila zmáčeného Lukáše. „A teď si to pořádně rozdáme.“

Přesunula se k jeho rozkroku a vysvobodila vzpouzející se prut ze sevření montérek. Několikrát přetáhla kůžičku a nedočkavě se na něj nabodla. Rychle přirážela a tvrdě dosedala do Lukášova klínu. Rukama jí držel za půlky zadku a stále víc jí přizvedával, jak se jí zmocňovala únava svalů.

Znavená si lehla na záda a Lukáš se nakulil na ní. Pokračoval v přirážení místo ní. Nyní masírovala zadek na oplátku ona jemu. Dlouhé nehty zanechávaly rudé stopy ve světlé kůži, jak ho rozvášněná škrábala. Lukáš krátkými šťouchy boků projížděl rozčvachtanou štěrbinu a pusou střídavě cumlal nalité bradavky na prsou. Byl tak zabraný do mrdání, že nepostřehl tiché vrznutí vstupních dveří laboratoře a ani stín, který na ně vrhla příchozí osoba.

Vilma sklonila hlavu k jeho a tiše mu pošeptala: „Teď ti něco řeknu a ty se nelekneš a nebudeš nijak vyvádět. Ok?“

„Hmmm … a co … mmm … má být?“ mumlal, zatímco dál žužlal bradavky jako dudlík.

„Přišel sem manžel,“ řekla klidně Vilma a pro jistotu překříženýma nohama znehybnila Lukáše jako v kleštích.

„Mmmm … cože?“ vyjekl zděšeně.

Nemohl se však vyprostit a zůstal bezmocně v jejím objetí. Se zoufalým pohledem otočil hlavou na jednu stranu a hned na druhou. Tam stál vedoucí a s úsměvem hleděl na šukající dvojici. A co Lukáše zaskočilo ještě víc, byl jeho obnažený pták, který si bezostyšně honil. Znovu se zazmítal a napůl vysmekl z Vilmina sevření. Chytila ho rukama za hlavu a donutila ho dívat se jí zblízka do očí.

„Klídek, uklidni se,“ snažila se upokojit. Manžela totiž strašně vzrušuje, když se může dívat, jak se mnou šuká někdo jiný. A já mám zase ráda pořádný šukání,“ vysvětlovala medovým hlasem. „Kde ses zdržel miláčku?“ obrátila se na manžela.

„Vyrazil jsem hned, jak mi přišla tvoje esemeska, ale zdrželi mě lidi na hale.“

I přes její upozornění byl Lukášův úlek tak velký, že jeho ocas zvadl jako uschlý stvol. Vilma se zvedla a ústy mu začala pomáhat do tuhého stavu. Klečela na čtyřech, čehož využil její muž. Poklekl k vyšpulené prdelce a zarazil ptáka do rozdělané mušličky. Tvrdě přirážel, až hlava jeho ženy v Lukášově klíně narážela do jeho břicha. Netrvalo dlouho a mladíkův ochablý ocas se opět nalil krví a byl připraven k akci.

Vilma se otočila a pánové si prohodili dírky. Lukáš opracovával stále mokřejší kundičku a starý pán si užíval šikovnou práci manželčina jazýčku, aniž by se musel fyzicky namáhat.

„Až budete, tak mi postříkáte kozy,“ nařídila jim udýchaně a sama se nezadržitelně blížila k vyvrcholení.

Lukáš zajel prsty do kundičky a rychle jí prstil. Zároveň jemným tlakem palce dráždil poštěváček. Umlčená manželovým ptákem tlumeně hekala a sténala. Najednou se svalila na bok, schoulila do klubíčka a celá se chvěla. Sevřela pevně stehna k sobě a rukou si hrála s poštěváčkem. Se zavřenýma očima si vychutnala orgasmus.

„Tak pojďte, vy kanci,“ vyzvala je a rozkošnicky se rozvalila na podlaze.

Lukáš si klekl přes její břicho a po chvilce rychlého masturbování se jí vystříkal na prsa. Roztírala si jeho nadílku a mnula bradavky. S vyplazeným jazykem netrpělivě čekala na semeno od manžela. Klečel u ní z boku a konečně i jeho salva zasáhla několikrát cíl.

 

„Nováku, doufám, že budete mlčet,“ pronesl Lukášův nadřízený.

„Když si to necháš pro sebe, tak si tě třeba zase objednám, až mi něco začne kapat,“ šprýmovala dvojsmyslně Vilma a svůdně na něho mrkla.

Horlivě přikyvoval a sliboval mlčenlivost až za hrob. Sotva se vrátil na dílnu, tak se do něj pustili jeho kolegové.

„To musela být vážná porucha, podívejte se jak je zpocenej,“ dobíral si ho jeden.

„Kde ses válel? Máš špinavý montérky na zádech jak prase,“ chtěl vědět druhý.

„Šéfová byla spokojená?“ zajímalo předáka.

„Jo jo, byla. Chválila mě,“ vytahoval se po právu Lukáš

18+
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *