Alenčina zpověď – 5.díl
Po dlouhý době zase jedu domů k mámě. Zase se mnou v autobusu jede ten voják, jako tehdá. Ale sednul si někam jinam, protože si asi se mnou nechtěl povídat. Nebo ho třeba taky bolely zuby, nebo tak. Sedí vzadu a já jsem na něj několikrát vystavila mý kozy, ale dělal, že to nevidí. Tak ať. Čeká na ňáký mrzáčky malý, ušmudlaný. Je léto a v autobuse je teplo, jako v prdeli. Potím se pod kozama, až je to vidět, a taky mezi nohama a na zadku. Je to hnus. Už abych byla venku a mohla si to všechno vyvětrat. Píča už mě svědí…