Monika ze Slovenska IV.

„Přijedu na otočku,“ oznámil jsem Pepovi. „Bude mít Monča čas?“ „No jo, ale asi bude mí krámy,“ dověděl jsem se. „To je pěkný vopruz.“ „Muže ti udělat v autě rychlovku pusou. Jestli chceš.“ „To víš, že chci. Ale nebude ji to vadit?“ „Co jako?“ „No, že budu jenom já.“ „Co blbneš. Ta je úplně posedlá děláním ti dobře. Od té doby, co ji to děláš, šukáme doma jak králici. Stačí mi večer v posteli zmínit tvé jméno a už celá teče. Ta by pro tebe udělala cokoliv. Jedna kuřba, to je to minimum.“ „Tak jo. Přivezeš mi ji teda?“ „To si piš.“…