Zkrocení zlé ženy a spící paroháč

6+

„Ty jsi koupil i víno? A dokonce jsi zapálil i svíčky“
„No jasně. Dnes je přeci Valentýna.“
„Valentýna? No jasně, Valentýna.“
„Mám pro tebe i valentýnský dárek. Copak ty snad pro mě nic nemáš?“
Lucka se na okamžik zarazila, ale její rozpaky trvaly jen nepatrnou chvíli.
„Mám. Jasně že mám. Mám pro tebe to, co máš ze všeho nejradši. Ale budeš si to muset sám rozbalit.“
Chodili jsme spolu už druhý rok a z toho déle než deset měsíců jsme spolu i spali. Ve srovnání s ostatními kluky z gymplu jsem měl vlastně obrovské štěstí. Stálá holka totiž znamená pravidelný sex. Řada mých spolužáků takové štěstí ve svých sedmnácti letech neměla. Takže jsem si vlastně neměl na co stěžovat. I když je pravda, že věci nikdy nebývají tak dobré, aby se nemohly ještě trochu vylepšit. Ale na druhou stranu to platí i naopak: nikdy nic není tak zlé, aby se to nemohlo ještě více pokazit. Tohle přesvědčení mne vedlo k pokoře lepší spát s nedokonalou holkou, než nespat s žádnou. Poněvadž honění je sice docela fajn, ale kunda je zkrátka kunda, to je marná věc.
Lucka na romantiku moc nebyla. Na sex ano, ten ji bavil. Což bylo samozřejmě v pořádku, protože ten bavil i mne. Ale kterého kluka v sedmnácti letech nebaví sex? Lucka se v píchání vyznala a já musel často myslet na to, kolik asi měla přede mnou jiných kluků. Konkrétní číslo jsem z ní nikdy nedostal, ale muselo jich být poměrně dost. A díky všem těm klukům nejspíš dobře věděla, jak si to pořádně užít. Užívala si to ráda a já měl přitom někdy pocit, jakoby na mém těle snad ani nezáleželo. Poněvadž když Lucka něco chtěla, tak si to zkrátka vzala. A na druhé se přitom neohlížela.
„Máš chuť si zapíchat?“ zašeptala mi do ucha a mně se z jejího dechu rázem postavil.
„Jo,“ vydechl jsem. „To tedy opravdu mám.“
Píchali jsme spolu jenom občas jen když nám to okolnosti umožňovaly. To znamená jenom tehdy, když nebyli doma rodiče ani starší brácha. Anebo když bylo venku hezky a my jsme si to mohli rozdat někde na louce nebo v křoví u vody. Valentýn je ovšem v únoru a to se venku na mezi souložit nedá. Naštěstí rodiče odjeli do Alp na lyže a v celém domě tak zbýval už jenom brácha.
„A co Filip?“ zeptala se Lucka, jakoby mi snad uměla číst myšlenky. „Nemohl by se večer někde zdržet? To by se nám totiž docela hodilo.“
„Filip šel dneska do hospody a pak prý přespí u nějakého kamaráda. Tak mi to aspoň včera slíbil.“
„Bezva,“ zašeptala Lucka „Vidím že můj Pavlík je vážně šikulka. A za to si zaslouží malou odměnu. Na šukání je ještě brzy, to si užijeme až nahoře ve tvém pokoji. Ale něco malého bys mohl dostat už teď. Co třeba bradavku? Chtěl by sis pohrát s mojí bradavkou?“
Když mě Lucka chtěla rozdráždit, věděla moc dobře, jak na to. Její prsa jsem totiž skutečně zbožňoval. Měla je kulatá a pevná, jak už je tak sedmnáctileté holky mívají, a měla na nich úžasné bradavky vystouplé jako dudlíky a s růžovými dvorci tak velkými, jaké se nevidí ani v pornofilmech. Teď jí jedno z těch prsou pomaličku vyklouzlo z šatů. Přisál jsem se k němu jako mimino a Lucka si u toho tiše vzdychla.
„Cucej!“ zašeptala. „Buď hodnej chlapeček a pěkně se k němu přisaj! Jo, tak je to správné.“
Netušil jsem, jestli ji moje ocucávání bradavek skutečně vzrušuje. Ale i kdyby své vzrušení jenom předstírala, dělala to vášnivě a uvěřitelně, takže mě tím až k zbláznění rajcovala.
Její bradavka byla tvrdá a já ji vtahoval do úst jako mimino; cucal jsem ji, jako když se kojenec sápe po dudlíku namočeném v teplém mléce. A pravdou bylo, že přesně tak jsem si také připadal: jako hladový kojenec, který se zuřivě sápe po ceckách své unavené mámy. Ale na rozdíl od malého mimina jsem chtěl mnohem víc nebyl jsem hladový ani jsem neměl žízeň, zato jsem zoufale potřeboval píchat. A Lucka to nejspíš dobře vytušila.
„Cucej!“ šeptala mi do ucha. „Já vím, že bys chtěl víc, ale na to máš ještě spoustu času. Jediné, co teď můžeš, je cucat moji bradavku. Žádné šukání ani nic podobného teď můžeš jenom lízat a cucat. Jen lízat a cucat a nic víc.“
Její povýšenost mě dráždila ale nemohl jsem s tím nic dělat. To ona o všem rozhodovala, protože na rozdíl ode mne měla kundu; a jenom na ní proto záleželo, kdy a zda vůbec mě do ní pustí.V podobných chvílích jsem si zatraceně dobře uvědmoval, jací jsme my kluci vlastně chudáci: příroda nám sice nadělila tvrdá a nadržená péra, ale o tom, jestli je budeme mít do čeho zasunout, za nás rozhodují holky. Nám nezbývá nic jiného než se jen zoufale snažit předvádět se a naparovat, aby si holky mysleli, že jenom my jsme ti nejlepší, anebo naopak škemrat a žadonit, aby nad námi pociťovaly lítost a alespoň ze soucitu nám dovolily, co jinak dovolují jenom těm nejlepším. Tolik už jsem holky znal, abych věděl, že do kundy se nakonec dostanou jenom vítězové: jenom svalnatí týpci, kteří přetékají sebevědomím a kterým se testosteron vypařuje z každého póru jejich těla. Anebo naopak chcípáčci, kteří jsou připuštěni z lítosti a soucitu, poněvadž dokáží být spolehliví a emaptičtí a slušným holkám je nakonec hloupé jim aspoň občas za odměnu nedat. Ti obyčejní a průměrní mají obvykle smůlu šukají totiž jen oražení pásci anebo naopak nevýrazní a bezvýznamní chcípáci. A protože oraženým páskem jsem nikdy nebyl a nejspíš jsem jím ani být nemohl, bylo mi jasné, že se mnou Lucka nejspíš píchá pouze ze soucitu. Ta představa mě z jakéhosi zvráceného důvodu velmi vzrušovala.
„Chutná ti moje bradavka?“ šeptala mi Lucka přímo do ucha. „Klidně ji vezmi do zubů a pořádně ji stiskni. Ale nekousej jenom ji sevři a pořádně se k ní přisaj. Tak jako když jsi byl ještě docela malej kluk.“
Pevně jsem se přisál k její bradavce a přitom jsem cítil, jak pod mým jazykem tvrdne a zvětšuje se. A pak už jsem to nevydržel a pravou rukou jsem zajel pod Lucčiny šaty. Dotek horkého stehna mě rozpálil a já svůj pohyb nedokázal zastavit dřív, než se mé prsty opatrně dotkly okraje Lucčiných kalhotek.
„Co to děláš?“ vydechla Lucka. „Tohle jsme si ale nedomluvili! Copak hodní kluci sahají holkám pod sukně?“
„Jen trochu,“ zašeptal jsem a ústa jsem měl přitom zpoloviny zacpaná Lucčinou bradavkou. „Dovol mi aspoň trochu. Jenom prsty a jen na krajíček slibuju.“
„Ne, nic takového! Ale když už máš tu ruku pod mými šaty, tak mě tam můžeš opatrně hladit. Ale jenom přes kalhotky a žádné zasouvání prstů ani nic podobného! Rozumíš?“
Hrála si se mnou jako s puberťákem na první oťukávací schůzce a nikde ani náznak toho, že spolu už pár měsíců pícháme. Manipulovala se mnou, jakobych byl její nový milenec a ona se ještě nerozhodla, jak daleko mě vlastně nechá zajít.
„Jenom prstama přes kalhotky,“ šeptala tiše. „A když budeš šikovný, možná ti nakonec dovolím i něco dalšího.“
Prsty jsem přejel po hladké látce jejích kalhotek. Ačkoliv to byl jenom letmý dotek, pod bříšky prstů jsem cítil vše, co mě na Lucčině kundě tolik vzrušovalo: široký trojúhelník drsných černých chlupů nad samotnou kundou; hluboký zářez mezi stehny; malý a tvrdý knoflík poštěváku; a po stranách dva vystouplé pysky takové, jaké obvykle mívají jen hodně zkušené holky, co už mají v životě hodně namrdáno.
„Přes kalhotky ano, ale dovnitř ne!“ šeptala mi Lucka do ucha a já z tónu jejího hlasu moc dobře cítil, jak velké vzrušení jí působí ta bezmezná převaha, kterou nade mnou má. „Hezky pomalu přes poštěváček a opatrně okolo pysků! Ale do té rýhy můžeš jenom přes látku! Rozumíš? Jen opatrně přes látku, nic víc!“
Prováděl jsem to přesně tak, jak mi říkala: nahoře přes poštěváček, který už byl i pod látkou kalhotek docela zřetelně patrný; pak dolů a okolo vystouplých pysků, nejdřív po jejich vnější straně a nakonec i po té vnitřní opatrně přes rýhu, která se pod bříšky mých prstů pomaličku vyrýsovávala do vlhké a hluboké štěrbiny.
„Cítím pod prsty tvoji rýhu,“ zašeptal jsem vzrušeně. Okamžitě mi došlo, jak naivně a hloupě tahle věta zní, pokud se vysloví nahlas. Copak je mi patnáct? Jsem snad stále ještě hloupý puberťák, který se poprvé v životě smí dotknout holčičí kundy a který dokáže vytéct už jenom z toho letmého doteku, pokud je mu vůbec umožněn?
„Moji rýhu?“
Lucka se při těch slovech nezačervenala, zato já ano. Už jen z toho bylo poznat, kdo z nás dvou je zkušenější a kdo má nad kým převahu.
„Máš pod kalhotkama rýhu,“ zašeptal jsem. A přestože jsem se za svá hloupá slova styděl, nedokázal jsem si pomoci a musel jsem je vyslovit.
„Tak rýhu? A co tam mám ještě? Copak tam ještě cítíš?“
Pokud Lucka tímhle způsobem někdy zaučovala nějakého kluka, musel být z jejích slov a gest rozdivočelý jako tajfun nad Karibikem. Copak to někdy někdo slyšel, aby se holka svému klukovi takhle vysmívala? Ústa jsem měl vyprahlá jako Saharu a ruce se mi potily jak malému děcku.
„Nahoře máš poštěváček a kolem té rýhy máš vystouplé pysky,“ řekl jsem tiše.
„Opravdu? A jaká je ta rýha? Chtěl bys ji pořádně prozkoumat?“
Tiše jsem polknul.
„Jo. To bych moc rád.“
„Ale to můžeš i takhle přes látku,“ vysmívala se mi. „Jenomže tobě to nejspíš nestačí. Ty bys radši hezky dovnitř. Nemám pravdu?“
„Jo.“
„A když ti dovolím, abys mi zasunul jeden prst pod kalhotky, budeš hodný chlapeček a nebudeš zlobit?“
„Ano.“
„Ano co?
„Ano, budu hodný chlapeček a nebudu zlobit.“
„Tak dobře. Ale opravdu jenom jeden prst! Sevři ruku v pěst a pak natáhni prostředníček. A s ním mi teď můžeš odhrnout kalhotky a pak mě můžeš pohladit po té rýze. Tak co líbí se ti to?“
Opatrně jsem zajel nataženým prstem pod tenkou látku Lucčiných kalhotek. Ucítil jsem drsné chloupky, měkkou hebkost doširoka rozevřených stydkých pysků a hluboký otvor podobný horkému jícnu vulkánu. ,Vždyť to snad ani není možné, aby už ji měla tak vlhkou a rozevřenou!´ pomyslel jsem si.
„Líbí se ti?“ zeptala se Lucka. „A jaká podle tebe je?“
„Horká,“ zašeptal jsem. „Horká a mokrá.“
„Mokrá?“ Zdálo se, že ta představa se Lucce nelíbí. „Podle tebe ji mám mokrou?“
„Možná jen vlhkou. Já vlastně ani nevím.“
„Tak chlapeček neví! Nejdřív by chtěl sahat dovnitř a potom neví, čeho se vlastně dotýká!“
V té chvíli Lucka prudce sevřela nohy a moji ruku tím uvěznila uvnitř mezi svými stehny. Táhle mne to zabolelo a já tiše sykl bolestí. A v té samé chvíli se od dveří ozval hlas mého bráchy.
„Ty vole, co to tady spolu provádíte? Jen chvíli vás nechám o samotě a vy si tady hned proháníte čuriny.“
S rukou sevřenou Lucčinými stehny jsem překvapeně pohlédl ke dveřím.
„Co tady děláš, Filipe?“ vypadla ze mne nepříliš originální otázka.
„Co tady dělám? Představ si, že tady bydlím. V tomhle domě a v tomhle bytě stejně jako ty. Proč tě to tak překvapuje?“
„Myslel jsem, že dnes zůstaneš na noc u nějakého kamaráda.“
„No to já taky. Ale znáš to plány se občas mění. Ale žádný strach, já vás v tom vašem puberťáckém osahávání rušit nebudu. Ale raději si s tím zalezte nahoru do pokoje. Znáš to takhle nikdy nevíš, kdo vás při tom ještě vyruší.“
„To jsi nám nemohl uvolnit tenhle byt ani na tu jednu pitomou noc?“ ozvala se Lucka naštvaným hlasem.
„Co se čertíš, princezno? Vždyť on tě ten tvůj uhrovatej Romeo přefikne i tak. Zalezete si nahoru do pokoje a já vás přitom určitě šmírovat nebudu. Tyhle dětský osahávačky mě beztak nikdy nebraly. Čestný skautský.“
Jeho přirozená drzost nejspíš na holky dost působila, ale já měl svého bráchy už dlouho plné zuby. Přímočarost, se kterou k ostatním lidem přistupoval, však byla svým způsobem odzbrojující; proto jsem ani nedokázal nic namítnout, když si z kuchyně přinesl pivo a sedl si s ním vedle nás na gauč.
„Podívej jednu flašku jsem vzal i tobě,“ řekl a zašklebil se u toho. „Pro tu tvoji princeznu ale nic nemám ta pivo určitě nepije a žádný holčičí tlamolep v lednici nemáme. Co je? Ty se se mnou nenapiješ?“
„Nemám chuť.“
„Tak si to vezmi s sebou nahoru do pokoje, když už jsem to kvůli tobě otevřel. Uvidíš, že ti to nakonec přijde k chuti. Věř zkušenému nejdřív si hezky zašukat a když je konečně vybíleno, tak se zchladit pořádným pivsonem. Nic lepšího ještě nikdo nevymyslel.“
,Co se dá dělat, můj starší bratr je prostě debil,´ pomyslel jsem si otráveně. Rychle jsme se zvedli a přesunuli se o patro výš do mého pokoje. To otevřené pivo jsem si ale pro jistotu vzal s sebou.
Když jsme dorazili do mého pokoje, ze všeho nejdřív jsem se chtěl Lucce omluvit.
„Je to vážně blbec,“ řekl jsem. „Nikdy nepochopím, že můžu mít takhle debilního bratra. Navíc o čtyři roky staršího. V jeho věku už by snad mohl mít rozum.“
„Jednadvacet let není žádné stáří,“ prohodila Lucka. „Kluci většinou dostávají rozum až mnohem později. Ale už se na něj vykašli. Přeci se nebudeme celý večer bavit jenom o něm.“
„Jo, to je fakt.“
Chvíli jsme se spolu tiše líbali ale po několika okamžicích se Lucka ozvala znovu.
„Myslíš že nás šmíruje?“
„Pochybuju. Kdyby stál přímo za dveřmi, tak bychom o něm nejspíš věděli. A když bude u sebe v pokoji, tak nás nejspíš vůbec neuslyší. Tedy pokud u toho nebudeme dělat moc velkej rámus.“
„Raději u toho budu tiše jako myška,“ řekla Lucka. „Přeci nebudu takovému kašparovi hrát nějaké pitomé divadlo. Ještě si ho u toho bude honit! Má on vůbec nějakou holku?“
„Myslím, že každý víkend jinou. Na nedostatek ochotných slečen si můj brácha nemůže stěžovat.“
„Tak to se ani nedivím. Když si člověk odmyslí ty jeho hloupé řeči, tak je to docela pohlednej kluk. A navíc z něj vyzařuje taková zvláštní síla. To mívají jenom skuteční samci.
V hrudi jsem ucítil ostré bodnutí žárlivosti.
„Líbí se ti?“
Lucka se tomu ale jen zasmála. „Nebuď hlupák. Já jsem na tyhle testosteronem nabušené samečky nikdy moc nebyla. Já mám mnohem radši nesmělé chlapečky. Tak už se ty jeden chlapečku konečně osměl a pusť se do toho. Ale tiše, ať u toho neprobudíme ty jeho pravěké samčí pudy.“
Lucka si pomalu svlékla tričko a po něm i kalhotky.
„Jestli máš u sebe gumu, tak si ji nasaď!“ poručila mi. „A pokud ji nemáš, tak dnes žádný píchání nebude. Dneska jsem přesně v půlce cyklu, takže jsem nejspíš plodná jak patnáctiletá cikánka. Ale jestli žádnou gumu nemáš, tak tě můžu aspoň vykouřit.“
Mluvila otevřeně a přímočaře, tak jako vždycky. Ale já u sebe kondom samozřejmě měl. Pod matrací jsem jich měl schováno hned několik a jeden rezervní jsem pro jistotu nosil neustále v peněžence. Však jsem také dobře věděl, proč to dělám: Lucka byla opatrná, prášky brala jenom nepravidelně a bez gumy mi nikdy zasunout nedovolila. Když jsem vytáhl zpod matrace svoji zásobu, Lucka se jenom ušklíbla.
„Tak tomu říkám pečlivá příprava. Ale dneska ti bude stačit jenom jeden. Mně totiž po tom kabaretním výstupu s tvým bráchou nějak na všechno přešla chuť. Ale žádné obavy když už jsem tě tam dole tak hezky rozparádila, tak teď už před tím necuknu. Pěkně ti podržím, ať má tvůj brácha vztek. Poněvadž ty dneska můžeš píchat, zato on si ho může leda tak sám vyhonit.“
Pomaličku mi navlékla kondom a pak přede mnou roztáhla nohy.
„Tohle je bonus za to, žes byl dnes tak hodný,“ zašeptala. „Tak pojď na to, kovboji. Hezky dovnitř a pěkně natvrdo.“
Zasunul jsem ho mezi její rozevřená stehna a ona tiše zavzdychla.
Souložili jsme spolu pomalu a dlouze a spíš než vášnivou jízdu připomínalo naše pomalé zápolení táhlý a vyčerpávající zápas. Oba jsme u toho byli potichu, takže ani peřina nezašustila, natož abychom přitom ze sebe vydali jakýkoli silnější zvuk. Její naprostá odevzdanost mě dráždila i odpuzovala zároveň: jakoby to všechno dělala jen pro mne a sama z toho vůbec nic neměla. To pomyšlení se mi nelíbilo, ale současně mě i malinko vzrušovalo. Bylo to skoro jako šukat děvku profesionální a odevzdanou, současně však netečnou a chladnou. A najednou mi začínalo docházet, že stejně odevzdaně a netečně by Lucka dokázal podržet komukoliv. Stejně netečně a odevzdaně šukala i s těmi, které měla přede mnou. A stejně klidně a nezúčastněně by dala i jiným třeba i mému bráchovi, kdyby na to přišlo.
Její kunda byla mokrá a roztažená, ale přitom jakoby chladná a nepřístupná. Jednou, když jsem byl ještě o něco mladší, jsem zkoušel zasouvat penis do jakési prapodivné erotické hračky, kterou brácha odněkud přinesl. Tajně, tak aby o tom nevěděl, jsem mu ji na jeden večer ukradl, zasunul ji potmě mezi matrace a pak do ní tiše a zuřivě přirážel. Vlastně to bylo skoro stejné: teplý dotek silikonu, který se pod přírazy mého penisu pomalu rozestupoval, horké objetí, které bylo vlhké zčásti od kradeného lubrikačního gelu a zčásti od mých vlastních tělesných tekutin. A přestože tehdy pro mě ta zkušenost představovala spíše zklamání, dnes mě vzpomínka na ni podivně vzrušila. Lucčina pánev se pode mnou mechanicky pohybovala, skoro jakoby ani nepatřila živému člověku, ale nějaké podivné umělé panně. Anebo holce, která si za to nechala zaplatit a teď jenom odevzdaně drží a přitom myslí jen na to, kdy už budu konečně hotový.
Při té představě jsem se neudržel a konečně jsem vystříkl. A protože jsem u toho byl tiše jako myška, Lucka nejprve nic nepoznala. Teprve když jsem se pomalu odvalil z jejího těla, otevřela oči a tiše řekla: „Hlavně opatrně, ať ta guma nezůstane uvnitř. Na nějaké uřvané děcko se opravdu ještě necítím.“
Bedlivě sledovala, jak ze sebe opatrně stahuji kondom, pak na něm dělám uzel a házím ho do koše na papír.
„Ok,“ řekla. „A teď už půjdeme konečně spát. Dnešní večer byl nakonec docela dlouhý.“
Potom se převrátila obličejem ke zdi a já v sobě ucítil cosi jako zklamání. Možná to ale bylo jen tím podivným pocitem po orgasmu, který lidé obvykle v takové chvíli mívají. Uchopil jsem do ruky láhev bráchova piva a zhluboka se napil. Ten zteplalý a napěněný doušek mě rázem přivedl na jiné myšlenky. Možná měl ten můj brácha nakonec pravdu: nejdřív si hezky zašukat a když je pak vybíleno, tak se zchladit pořádným pivsonem nic lepšího ještě nikdo nevymyslel.

2

Probudil mne letmý dotek a tiché zavzdychání. Ne, ještě nebylo ráno zatím byla stále ještě noc. Ležela jsem na posteli a tiše jsem přemýšlela: takhle vleže na břiše a s nohama odkrytýma se mu nabízím jako nějaká děvka. Copak mu to večer nestačilo? Udělal se přeci tak co chce ode mne víc?
„Pavle,“ zašeptala jsem. „Vykašli se na to a spi. Tohle si ani jeden z nás pořádně neužije.“
Jenomže jsem věděla, že se pletu ať tak či tak, kluk si to nakonec užije vždycky. Vystříká se a je se vším spokojený. Pro mne takováhle překvapivá noční soulož ale žádný bonus nemá orgasmus při ní nejspíš nezažiju a podržet mu jenom ze soucitu, na to už si připadám přeci jen příliš stará.
Na stehnech jsem ucítila jeho ruce. Musí být nejspíš pořádně nadržený, když se toho tak hladově domáhá. Pokud mu nedám, naštve se a zítra bude celý den protivný. Tak co mi vlastně zbývá?
„Tak pojď dovnitř,“ zašeptala jsem stále ještě rozespale a bříška jeho prstů okamžitě na mých stehnech vystřídal dotek jeho ztopořeného penisu. Mezi nohama jsem cítila jeho tvrdost a po zadku se mi šimravě převalovaly drsné chlupy klučičího podbřišku. Ačkoliv jsem stále ještě zpoloviny spala, vlhkost mé nadržené kundy mne neomylně usvědčovala z vlastního překvapivého vzrušení.
„Ale jenom s gumou,“ zašeptala jsem. „Mám plodné dny, tak musíme být sakra opatrní. Jen s gumou taková jsou naše pravidla.“
Za mými zády se ozvalo tiché zašustění, které jsem si nemohla vyložit jinak než jako zvuk rozbalovaného kondomu. Na Pavlíkovu poslušnost jsem se mohla vždycky spolehnout. A pak už jsem ucítila jen jeho nadržené tělo, které mě jediným tvrdým úderem přišpendlilo k pelesti postele.
„Opatrně!“ sykla jsem. „Já nejsem žádná tvoje matrace, abys po mě rajtoval jako sedlák po děvečce!“
Takhle vleže zezadu jsem mu to už hodně dlouho nedovolila. A proč taky? Být přišpendlená jako motýl na preparační desku a přitom necítit nic než tlak klučičích boků a kyčlí kterou holku by něco takového bavilo? Přivést mě takhle zezadu až k orgasmu, na to ho měl Pavel přeci jen trochu krátkého. Ne snad, že bych ho tam přitom vůbec necítila tak malého ho samozřejmě neměl. Ale k těm správným místům v téhle poloze jeho špička nedosáhla, i když se k mému zadku tlačil sebevíc.
Doširoka jsem roztáhla nohy, abych mu mezi nimi udělala místo, a on se na mne namáčkl jako správný sedmnáctiletý nadrženec. Tlak jeho těla mne překvapil nepřipravenou: na krku jsem cítila jeho horký dech a k vyšpulenému zadku se mi lepil jeho podbřišek. V téhle poloze jsem byla naprosto bezbranná, a právě to mě vzrušovalo. S Pavlem jsem něco podobného zažívala jen zřídka: Pavel byl hodný, oddaný a romatický. Dalo se na něj ve všem spolehnout a v posteli se občas choval jako mazlík, kterého je třeba vždy pořádně pochválit, ať už byl jeho výkon jakýkoliv. Když byl nadržený, vypadal spíš zoufale než dobyvačně a choval se spíš prosebně než násilnicky. Že by mě v takové chvíli pořádně zmáčknul, to se stávalo opravdu jen velmi zřídka.
Tvrdě do mě zajížděl a já přitom toužila jen po tom, abych mohla co nejrychleji znovu usnout a potom spát až do rána. Ne, takhle to opravdu nepůjde, došlo mi po několika minutách jeho zoufalého přirážení. On se po tom nedávném výstřiku bez mé spolupráce podruhé neudělá nebo aspoň ne tak rychle, jak bych si přála. A rozhodně ne tak rychle, aby ze mě mezitím nevyprchala všechna ta sladká ospalost, jež mi zatím stále ještě obestírala mysl a zvláčňovala všechny mé pohyby.
„Počkej,“ zašeptala jsem. „Nech mě, ať se otočím a trochu ti s tím pomůžu. Takhle zezadu se u toho budeme jen trápit.“
Ucítila jsem, jak se ze mě pomalu odvalilo jeho horké tělo. Otočila jsem se nejprve na bok a levou nohu jsem si opřela o jeho stehno. Současně jsem pravou rukou nahmátla jeho paži. A potom se stalo něco velmi podivného přestože jsem pod prsty své ruky vnímala horkou pokožku jeho paže, která v tu chvíli ležela přímo vedle mne, současně jsem na opačné straně svého těla naprosto zřetelně cítila dotek jeho dlaní. A v tom právě spočívala ta záhada nikoliv jedné dlaně, ale obou. Copak se ten kluk proměnil přes noc ve vícerukého mutanta? Paže vedle mne byla horká a nehybná, zato obě dlaně se po mém těle pohybovaly s nenucenou zvídavostí bystrého a čiperného zvířátka. Teprve v té chvíli mi došlo, co to znamená.
„Filipe!“ vydechla jsem překvapeně. „Ty ses nejspíš úplně zbláznil!“
Okolo nás panovala naprostá tma a kromě hlasu jsme se mohli dorozumívat už jenom doteky.
„Copak tys mě, Lucko, vážně nepoznala?“ odvětil tiše Pavlův starší bratr. „Copak ty sis fakt nevšimla, že tě brousí někdo úplně jiný?“
„Zbláznil ses? Co si o sobě vůbec myslíš?“
„To nevím. Možná si myslím, že brousit holku svýho mladšího bráchy je někdy docela fajn zábava. Člověk by řekl, že se bude bránit, ale ona drží jako nastavená fena. Nejspíš ti to ani moc nevadilo, když ses mi tak klidně nastavila.“
„A jak jsem asi měla poznat, že to není Pavel? Kde v sobě vůbec bereš tu drzost vlézt za námi až do postele?“
„Kdo není drzý, ten nešuká to už bys mohla ve svém věku dávno vědět. Já drzý jsem a proto šukám. Jak jednoduché.“
„Co když se Pavel vzbudí? To tě vůbec nenapadlo? A co bude, až mu to ráno řeknu?“
„Nevzbudí se a ty mu nic neřekneš. A co bys mu jako chtěla vykládat? Že sis to se mnou rozdala, když on spal? Myslíš, že by se mu něco takového líbilo?“
„Já jsem si to s tebou nerozdala! Ty jsi za mnou přišel a oklamal jsi mě!“
„Oklamal?“ Filip se zasmál a jeho smích zněl jako skřípot špatně namazaných dveřních pantů. „To zní jako věta z nějakého hodně špatného románu pro ženy. Myslíš si, že ti Pavel bude věřit? Že ti bude věřit, že jsem tě oklamal?“
Byl to sice zmetek, ale měl pravdu. Copak by mi Pavel mohl něco takového vůbec uvěřit?
„Už ti to docvaklo?“ zeptal se. „Už ti došlo, že je hlavně v tvém vlastním zájmu, aby se o tom Pavel nic nedozvěděl?“
„A co když se vzbudí?“ zašeptala jsem.
„To přeci není můj problém. V tvém vlastním zájmu je i to, aby se nevzbudil.“
„Vždyť je to naprosto šílené! Je to šílené a ty jsi normální magor!“
„Možná ano, možná ne. Píchání je prostě píchání tak proč v něm hledat nějaký rozum?“
„Co ode mě vlastně chceš? Jestli ses chtěl dostat do mojí kundy, tak to už se ti přeci povedlo. Tak už se seber a vypadni z téhle postele i celého Pavlova pokoje!“
„Dostat se do tvojí kundy, to byla jenom první meta. A mám-li být upřímný, ani jsem nečekal, že to bude až tak snadné. Ale to by pro mě bylo trochu málo. Já si s tebou chci zapíchat pořádně tady, v posteli svého mladšího bratra, vedle jeho klidně spícího těla. A chci si zapíchat s tvým výslovným svolením. Už rozumíš?“
„Ty jsi vážně neskutečnej zmetek!“ vydechla jsem.
„To asi ano. Ale co s tím v téhle chvíli naděláme?“
Chvilku bylo ticho a pak se znovu ozval on.
„Dám ti jen půl minuty na rozmyšlenou. A potom chci znát tvoji odpověď. Buď mě o to sama poprosíš, nebo Pavla vzbudím a všechno mu řeknu. Povím mu, že mě trápí výčitky svědomí, protože jsi za mnou přišla, nabídla ses mi a já jsem ti nedokázal odolat. Brácha se na mě sice bude zlobit, ale s tebou nejspíš vyrazí dveře. Protože si bude myslet, že jsi jen obyčejná děvka.“
„Ty hajzle!“
„Klidně si ulev, ale čas ti stále běží. Za čtvrt minuty chci slyšet tvoji odpověď.“
Byla jsem v pasti a ten hajzl to moc dobře věděl. Tak co mi v té chvíli zbývalo?
„Tak dobře,“ zašeptala jsem. „Ať je tedy po tvém.“
Ale Filip se tomu jenom zasmál.
„To ne,“ řekl. „Po mém být rozhodně nemůže. Budeme dělat jenom to, na co máš sama chuť. Jen to, o co si sama řekneš. Tak co to tedy bude?“
Cítila jsem se ponížená, ale v té chvíli už nebyla cesta zpátky.
„Budeme spolu šukat,“ zašeptala jsem už naprosto zlomeně. „Chci abys mi to udělal. Abys mě ošukal.“
Pak jsem si ale ještě na něco vzpomněla.
„Ale vezmi si prosím znovu ten kondom. Bez něj to spolu dělat nemůžeme.“
„Znovu?“ zasmál se Filip. „Ale holčičko zlatá já ho přeci nikdy neměl. Šukání s gumou nesnáším a proto šprcku nikdy nepoužívám. Už ti to dochází?“
„Ale to přeci Ty hajzle!“
„Když šukat, tak jenom bez gumy. Souhlasíš?“
V té chvíli už jsem byla naprosto na dně.
„Tak dobře,“ rezignovala jsem. „Ale dávej si přitom pozor. Já se fakt nechci stát v sedmnácti letech matkou.“
„No jasně. Já si dávám pozor vždycky. Taky nemám chuť být v jednadvaceti letech fotrem. I když tady mi to nejspíš nehrozí kdyby bylo nejhůř, nakonec by se v tom vykoupal chudáček Pavel. No nemám pravdu?“
„Ty jsi fakt neskutečnej dobytek! Pavlovi jsem to ještě nikdy bez gumy nedovolila!“
„Chudáček malej to je mi ho skoro až líto. Vždyť on si to šukání vlastně ani pořádně neužije. No co se dá dělat tak bys mu holt jednou musela dát bez gumy. A hned po prvním šuku by z něj byl taťka. No to má někdo ale smůlu“
Také mně bylo Pavla líto, protože svým způsobem měl Flip vlastně pravdu. Občas jsem se k Pavlovi opravdu nechovala moc dobře. Ještě nikdy jsem ho nenechala šukat bez gumy, přestože on by o to jistě velmi stál. V šukání s gumou a šukání bez gumy je prý z pohledu kluka hodně velký rozdíl. Nic jsem o tom nevěděla: z mého pohledu v tom žádný rozdíl nebyl. Protože (a v tomto bodě jsem se cítila asi nejvíc provinile) svým předchozím partnerům jsem to občas bez gumy dovolila. Pavlovi ovšem ne a to ani tehdy, když to bylo z pohledu mých plodných dnů naprosto bezpečné. Možná jsem mu prostě jenom nevěřila anebo jsem nad ním potřebovala mít převahu: když mu takovou věc odepřu, tak budu já ta silnější a sebevědomější. Filip tohle všechno nejspíš moc dobře věděl: snad právě proto zpočátku předstíral, že si nasazuje kondom, protože kdyby to neudělal, hned bych věděla, že nejde o Pavla. A právě proto teď tak zarputile trval na tom, že i další naše soulož proběhne bez kondomu.
„Tak co, už ho do tebe můžu zasunout?“ zašeptal Filip. „Chceš, abych ti ho tam šoupnul?“
Co jsem mohla v takové chvíli dělat? Když se budu bránit, vzbudím chudáčka Pavla. Když budu odmlouvat a vzpírat se, akorát to bude o to déle trvat. Ale možná když ho pořádně rozpálím, o to dřív se udělá a dá mi pokoj.
„Jo,“ zašeptala jsem. „Šoupni mi ho tam hezky až po kořen. Potřebuješ si zašukat a já jsem tu od toho, abych ti podržela.“
Na vstupu do kundy jsem znovu ucítila špičku jeho penisu.
„Správně bys tu měla být od toho, abys podržela mému bráchovi,“ zašeptal s potlačovaným smíchem v hlase. „Jenomže jeho pouštíš dovnitř jen s gumou a to ještě sotva na krajíček. Nemám snad pravdu?“
„Jo,“ vydechla jsem. „Tvůj brácha do mě bez gumy stříkat nesmí. Vždycky je strašně nadržený a já nevěřím, že by ho dokázal včas vyndat. Nakonec by mi udělal haranta.“
„To je fakt,“ zasmál se Filip. „Na Pavlíka bych se v tomhle směru raději nespoléhal. Je to nadrženec a poluce ho trápily už od dvanácti. Nebo tím se ti snad nepochlubil?“
Špička jeho penisu mi stále dráždila vstup do kundy. Co to má sakra znamenat? Proč ho do mě prostě nezarazí a místo toho mi vykládá báchorky o svém mladším bratrovi? Vzrušuje ho právě ten fakt, že tajně šuká s bráchovo holkou? Pokud ano, asi by bylo dobré toho využít.
„On se mi se svými intimnostmi nesvěřuje,“ zašeptala jsem. „Vždyť ty určitě taky holkám na potkání nevykládáš nic o tom, kolikrát za den si ho vyhoníš.“
„Já si s holkama nepovídám já je raději šukám.“
Špička jeho penisu se pomalu prodrala dovnitř zatím ale stále jen na krajíček, jen sotva po žalud. Překvapilo mě, jak mu to jde snadno že bych byla po té včerejší souloži a tom dnešním krátkém probuzení až tolik roztažená? Nebo jsem tam dole prostě jen mokrá od všeho toho úchylného vzrušení, za které se sice stydím, ale nedokážu ho ovládnout? Když jsem se zaměřila na spodní část svého těla, došlo mi, že druhá varianta je tou správnou. To pomalé dráždění vchodu do mé kundy mě rozpalovalo doslova až k zešílení. A vědomí, že vedle mne leží můj spící kluk, mě téměř omračovalo potlačovanou touhou. Najednou jsem si nedokázala pomoci.
„Tak už ho tam konečně zaraž!“ zašeptala jsem podrážděně a tentokrát v mých slovech nebylo vůbec žádné předstírání, ale jenom čistá touha.
Prudce ho do mě zarazil a já přitom hlasitě vyjekla, protože jsem najednou jeho penis cítila snad až ve špičkách svých prstů.
„Tiše!“ zašeptal Filip. „Nebo vzbudíme Pavlíka.“
Ohlédla jsem se po těle, které leželo na posteli vedle mne, ale Pavel stále jen klidně oddechoval. Můj první výkřik touhy ho naštěstí neprobudil.
„Ani nevíš, jak rád bych ti dal pořádně do těla. Jenomže to bychom nejspíš vzbudili Pavla. A to ani jeden z nás určitě nechceme. Takže pro začátek budeme jen tak pomalu poprcávat. Souhlasíš?“
Věděla jsem, že je to rozumné, ale moje tělo a má kunda zoufale protestovaly. Ještě nikdy jsem tolik netoužila po tom být skutečně vymrdaná. S Pavlem i s těmi předchozími jsem občas toužila po milování: tělo jsem měla napnuté a toužila jsem po polibcích a dotecích, které na závěr upokojil krotký orgasmus. Tentokrát to ale bylo něco naprosto jiného. Moje kunda se proměnila v hladové zvíře, které by nedokázal nakrmit ani celý tanker černošské mrdky. Stehna jsem měla horká a pysky tak doširoka rozevřené, že by se mezi ně dokázalo nacpat hned několik tvrdých klacků. Kolik bych u sebe musela mít chlapů, aby ze mě dokázali tu zoufalou touhu nějak vyhnat? Představila jsem si samu sebe jako roztleskávačku v klučičí šatně. Takové touhy se mi jindy zdály směšné, ale dnes mě podobná představa rozpalovala skoro až do běla. Mladí kluci a jejich silná těla; jejich lačné vzrušení a velké tvrdé penisy; horká mrdka, která ze mne pomalu vytéká, zatímco si mě jeden po druhém berou, doširoka roztaženou na masérské lavici. Kolik kluků bych v téhle chvíli dokázala obsloužit? Pět? Deset? Nebo dokonce padesát? Jako bych měla pocit, že ani celá armáda horkých a tvrdých penisů by ze mě nedokázala vyhnat to zoufalé šílenství, které právě bouřilo mezi mýma nohama.
Jenomže Filip stále jen tak pomalu poprcával, přesně jak mi to na začátku slíbil. Cítila jsem se nespokojená a zoufalá ale nikoliv proto, že podvádím Pavla, ale proto, že potřebuji mnohem víc, než kolik dostávám. Že místo toho, aby mi ten kluk pořádně vyprášil kožich, si se mnou jenom tak hraje jako ministrant s jeptiškou v nedělní škole. Chtěla jsem ho k sobě přitlačit a zarazit ho do sebe co nejhlouběji, ale on se mi stále vysmekával a unikal mi. A pak jsem najednou našla to místo na jeho stehnech a rázem mně došlo, že vše je přesně takové, jaké to má být. Když žena najde muže, který k ní ideálně pasuje, pozná ho v posteli hlavně podle toho, že její nohy s milimetrovou přesností dokáží obemknout jeho boky. Možná v tom hraje roli chemie, možná spíš prostá mechanika, ale ten pravý muž se nakonec pozná až v okamžiku spojení: nikde nic nechybí ani nepřebývá, všechno je na svém místě a vše do sebe přesně zapadá jak zuby dvou dobře namazaných soukolí. Opřela jsem si nohy o jeho stehna a kotníky jsem do sebe zaklesla za jeho zády. Kdyby někde chyběl či přebýval třeba jenom centimetr, výsledný efekt by nebyl ani zdaleka tak úžasný. Ale protože nikde nic nechybělo ani nepřebývalo, kunda se mi najednou rozevřela a já přitom znovu úžasem vyjekla. Najednou byl až někde uprostřed mého těla a byl ve mně tak hluboko, jako ještě nikdy nikdo.
,To přeci nejde!´ pomyslela jsem si. ,To přeci není možné, aby ze mě naprosto cizí kluk při prvním náhodném a vlastně zpoloviny násilném spojení dokázal vykřesat tisíckrát víc touhy, než Pavel za celé ty dlouhé měsíce, co spolu chodíme!´
Jenomže moje tělo o svém vzrušení lhát nedokázalo: z roztažené kundy mi s každým dalším přírazem unikalo stále víc a víc vlhkosti. Cítila jsem, jak mi ten bílý šlem zapatlává nejen kundu, ale i stehna. Pomalu ze mne vytékal skoro jako nějaký přebytečný spermicidní gel: velké bezbarvé bubliny bílé pěny, které se s každým dalším zásunem vytvářely u vstupu do mé kundy, se pak v podobě dlouhých a vazkých šlahounů zachytávaly na Filipově tvrdém penisu.
S čerstvě probuzenou senzitivtou jsem vnímala obě tolik rozdílná klučičí těla: Pavlovo bledé a hubené i Filipovo silné a svalnaté. Toho Pavlova mi bylo spíš líto leželo tu vedle mne tiché a nehybné, netečné a zoufale nevědomé. Zato toho Filipova jsem měla rázem plnou hlavu: pohybovalo se na mém těle jako obrovský hydraulický píst a já přitom v každém svalu svého těla cítila jeho mužskou nadřazenost.
Podobně jako včera v noci jsem zvolna pracovala na svém orgasmu. Ale tentokrát to nebyla práce klopotná a upachtěná, ale naopak naprosto přirozená a v zásadě téměř nevědomá. Hlavu jsem měla lehkou a prázdnou, bez jediné konkrétní myšlenky. Vše zásadní se odehrávalo uvnitř mého těla: každý pohyb a každý dotek jsem najednou vnímala daleko inzenzivněji a bez diktátu mozku i mnohem otevřeněji a svobodněji. Copak to jde, osvobodit se od svého těla a nezatížena cenzurou myšlenek, předsudků a výchovy tu šukat jako nějaké hloupé a zoufale nadržené zvíře? Copak se to smí, myslet jen na své touhy a pudy a v jejich zájmu podvést kluka, který mě miluje a který mi věří? Jenže pod tíhou toho silného chlapeckého těla, které na mne naléhalo a kterému jsem se naopak ze všech svých sil otevírala, jsem nemohla konat jinak. Moje pudy byly v té chvíli silnější než můj rozum a já najednou věděla, že i kdyby mě za tuhle zapovězenou soulož měl ráno postihnout trest, stejně bych si ji nedokázala odepřít.
Poslední zbytky mého rozumu mi říkaly, že od naprosté katastrofy už mě dělí jen jedna jediná věc.
„Filipe!“ zašeptala jsem roztouženě. „Viď že ho ze mě včas vytáhneš. Slibuješ? Udělám pro tebe všechno, co budeš chtít jenom ho musíš včas vytáhnout. Já fakt neberu žádné prášky.“
Cítila jsem, jak se ušklíbl.
„Proč máš z toho takový strach? Jedno ucáknutí ještě nikoho nezabilo.“
Tělo mi ztuhlo v bolestné křeči a já ucítila první záchvěv překvapivého orgasmu.
„Ne!“ zašeptala jsem. „To nesmíš! Musíš mi slíbit, že se do mě neuděláš! Musíš mi slíbit, že ho vytáhneš včas!“
„Jasně že ho vytáhnu,“ ušklíbl se Filip. „Přeci ho v tobě nenechám až do úplného změknutí.“
A mně náhle došlo, že ho ze mě nevytáhne

Bookmark the permalink.

8 Comments

  1. 0

    Úžasná povídka 🙂 bude ještě pokračování?

  2. 0

    To je naprosto fenomenální, dlouho jsem nečetl něco co by tak dokonale vystihlo pocity mladého chlapce, který je si vědom toho, že má přítelkyni, na kterou nemá a která se určitě dívá po jiných. Ten pocit neustálé obavy, že mu s někým zahne a ona taky zahne. Tento příběh je důkazem toho, jaké umí být holky potvory. Jasně, asi je to smyšlený příběh, ale zajímalo by mně, jestli je tu nějaká dáma, či slečna, jak se na to dívá? Má to něco společného s realitou? Přemýšlejí holky takhle?

  3. 0

    Dobrá povídka, jen škoda, že jsi to usekl těsně před tím než se do ní udělal a popisu jejího výrazu. To je vážně jak když tě někdo vezme třešničku z dortu na kterou jsi se těšil.

  4. 0

    Nádhera, jako ostatně všechny povidky od Rivase, které jsem kdy četl.

  5. pridrzla_dama
    0

    povidka hezka a skvele napsana a hlavne vystizne popsane pocity,ale na druhou stranu dost smutna,aby si v rodine takhle lezli do zeli.je to jakoby se alfa samci…mysleno vypracovani muzi,venku vhrali na zeny jen z toho popudu,ze jim jde po boku mene statny muz.je to smesny.nikde neni receno ze muskularita dela z muze neco vic a tim ma pravo si zenu automaticky privlastnit,ale kazdyho bere neco jineho..kazdopadne jsem rada,ze mam dceru a syna..a pokud tedy nebudou ani jeden bi….nebo homo….mam vystarano a toto mne v realnem zivote nastesti neceka..nevim jak bych tuto situaci jako rodic resila 🙂

    • 0

      Já si myslím, že rodinné vztahy jsou v té povidce podružné. Že autor chtěl hlavně poukázat na to, že zatímco se svým klukem je ze soucitu a proto, že jí lichotí, že s ním může dělat co chce a manipulovat s ním, tak ten alfa samec je ten, ze kterého jí vlhne kunda a kterému dovolí (skoro) vše. Že málo která žena odolá rozhodnému a dominantnímu chlapovi, který se pořád jenom neptá a nečeká na svolení, ale jedná. A to tihle hodní klučíci neumí, protože si nejsou sami sebou jistí.
      Jasně, je to trochu zatlačené do extrému, na druhou stranu si myslím, že ač se to snažíme sebelépe maskovat, tak jsou v nás stále zvířata a občas přicházejí okamžiky, kdy jednáme dost pudově. Mám pocit, že hodně žen dá na ty pudy i při výběru partnera. Mají to od přírody zakódované v sobě. Zřejmě se to z dlouhodobého hlediska vyplácí, být s partnerem který se moc neptá a bere si co chce a kdy chce.
      Proto tolik hodných kluků vychovává děti těch zlobivých, namakaných a namachrovaných 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *