Náhodné odhalení 1.díl

Za pár hodin se mělo stmívat, ale nebe bylo stále azurově modré bez jediného mráčku a hlavně bezvětří, prostě ideální podmínky. Rychle jsem se obléknul sbalil všechny potřebné věci a už jsem razil na své oblíbené místo k Modré louce na čekanou.

Jsem totiž Nimrod, no teda spíš Myslivec, i když úplně Myslivec nejsem, protože nenosím pušku, ale foťák. Prostě mám rád přírodu a zvířata a jsem i v mysliveckém spolku, ale prostě nemám rád zbraně. Mým úlovkem se pro mě stali fotografie přírody a divoké zvěře. A musím se i skromně přiznat, že se mě i dařilo a své fotky jsem dodával do několika časopisů a v několika soutěžích jsem se umístil i na docela vysokých příčkách i nějaké to první místo bylo.

Prostě jsem byl focením přírody docela posedlej a své peníze jsem investoval do foťáků, teleobjektivů, stativů a stabilizátorů no prostě můj koníček mě bral jak všechen volný čas, tak i nemalou část peněz. A to se promítlo i na mém životě. Má manželka se semnou po jednadvaceti letech rozvedla, protože jsem se jí prý málo věnoval a tak jsem bydlel sám v domě na kraji vesnice a mé již plnoleté děti mě navštěvovali jen párkrát do měsíce. Prostě se ze mě stal dvaačtyřicetiletý poustevník, který se ještě více ponořil do focení.

Autem jsem dojel na kraj lesa a pak asi kilometr jsem šel lesem, abych autem nevyplašil všechnu zvěř. Došel jsem na Modrou louku, která byla uprostřed lesa z jedné strany byla cesta, která vedla ke krmelci a na druhé straně v rohu byl posed, kterým byl mým cílem a vlastně i mým dílem, protože jsem ho nejen že pomáhal postavit, ale sám jsem ho i navrhnul, aby se hodil i k mému focení. Vylezl jsem a začal jsem si připravovat věci. Postavil jsem stativ a na něj dal mojí zrcadlovku s úplně novým teleobjektivem, který měl dneska premiéru a strašně jsem se těšil na fotky, které mě tento optický zázrak pomůže zachytit.

Podmínky byly stále vynikající a já jen čekal, až se konečně ukáže nějaká zvěř. Při čekání jsem aspoň mohl odzkoušel přiblížení stabilizátor a ostření a udělal jsem i několik snímků přírody. Liboval jsem si, co ten teleobjektiv dokáže,to dokonalé přiblížení bez ztráty ostrosti v celém rozsahu zoomu. Jako bych stál dva metry od krmelce a přitom jsem byl tak osmdesát metrů daleko.

Už bylo po osmé, když se konečně objevil první náznak života. Před krmelec přiletěla sojka a ze země zobala zrní. Hned jsem začal fotit, přeci jen kdyby se už nic neukázalo, tak bych domů nepřišel s prázdnou. Ale štěstí mě přálo a jen co odlétla sojka, tak přišli dvě srny se srncem a nejdříve ochutnávali seno z krmelce, ale pak se přesunuli na louku a začali se pást. Udělal jsem mnoho fotek, až jsem naplnil první kartu na které, ale bylo hodně fotek od minulého focení.

Vložil jsem prázdnou kartu a opět namáčkl oko na hledáček, abych mohl pokračovat ve focení. Udělal jsem dvě fotky, když najednou srnec zavětřil a už jsem jen viděl jak běží do lesa. A důvod jejich úprku jsem za moment zjistil i já, protože jsem nejdříve uslyšel a následně se na cestě objevilo auto. Zaklel jsem na toho blbce, který přijížděl a nechápal jsem co tady pohledává, protože cesta vedla jen ke krmelci. A bylo už docela pozdě, aby se jednalo o nějaké opozdilé houbaře. Ale hlavně to znamenalo, že je dnešnímu focení konec.

Auto se na konci cesty otočilo a následně zastavilo. Ze zvědavosti jsem namířil na auto abych se podíval, kdo to je a zda jej neznám. Auto jsem neznal, takže to nebude nikdo z vesnice a protože měl zatmavená skla, tak jsem neviděl dovnitř. Natáhnul jsem se pro tašku a chystal jsem se, sbalit své nářadíčko, protože se zvěří se už nedalo počítat, ale uslyšel jsem bouchnutí dveří, dal jsem oko k hledáčku a uviděl jsem neznámého asi tak pětadvacetiletého vysokého kluka, který otevřel kufr a něco v něm hledal. Po chvilce se otevřeli  dveře spolujezdce a já hned poznal onu vystupující osobu. Byla to Petra Kovářová za svobodna Janoušková, která bydlela jen kousek ode mě. Co ta tady dělá, jsem nechápal, ale ona zvědavost mě nedala a začal jsem sledovat co se bude dít. Připadal jsem si jako nějaký paparazzi,  a do té role jsem se okamžitě vžil a oba je nenápadně pozoroval a přitom jsem automaticky dělal sérii fotek.

Petru jsem znal, ale co tady dělala s tím klukem jsem netušil, byla určitě provdaná za Honzu, který bydlel kousek ode mě, prostě to byl můj soused a Petra byla jeho manželka minimálně tak dva roky. Dokonce jsem jim dělal i nějaké jejich společné fotky. A s Honzou jsem si sem tam dal v hospodě panáka, abychom upevnili naše sousedské vztahy. Byl to teda takovej machýrek, držel se s takovou partou okolo motorek, on teda taky jezdil závodně motokros a prej je docela dobrej. Jeho fotr mu to všechno financuje a na mladým to je vidět. Prostě si užíval a když je v hospodě, tak nás zve na panáky a prostě na nás machruje, že má prachy.

Stále jsem je pozoroval a vrtalo mě to hlavou, ale pomalu mě začalo docházet o co tady asi vlastně jde, protože ten chlapec vyndal z kufru deku a rozprostřel jí na louce hned vedle auta, pak přistoupil k Petře a vášnivě jí začal líbat a ona mu jeho náklonnost oplácela. A bylo mě jasné, že to je Petřin milenec a že tu jde určitě o nevěru z její strany. Má zvědavost, co se bude dít dál, mě doslova přilepila k hledáčku a netrpělivě jsem sledoval každý jejich pohyb.

„To si děláš prdel? To je děvka.“ Potichu jsem si sám pro sebe řekl, ale stále jsem na ty dva koukal a mačkal spoušť. Petra se chytla svého Milence okolo krku, zatím co on jí nadzvedl a opřel o kufr svého auta bez přerušení vášnivého polibku. On jí hladil a osahával, až to už nevydržel a sundal Petře halenku, pod kterou nic neměla, teda měla pod ní krásné pevné kozy. Milenec hned začal Petřina ňadra omačkávat a hladit, až se nakonec sehnul a začal bradavky zpracovávat jazykem.

Mockrát jsem slyšel od kolegu myslivců, jak  někoho nachytali při šukačce v autě, nebo jak někoho viděli na mezičce, ale většinou jsem to bral jako výmysl, protože se ty historky nápadně podobaly a teď tady sedím na posedu a vidím přesně to, co mě kolegové vyprávěli. Prostě scénář je asi vždy stejný, tak asi proto se ty historky nápadně podobají, prostě se v lese objeví auto a v něm přijede pár, který si to prostě chce rozdat. Nic víc v tom není, jen prostě mají chuť na sex a asi nemají kde jinde, než někde v lese na paloučku. A já měl to štěstí, že ty chutě měli právě dnes. A to, že jsem jednoho z onoho páru znal a ke všemu jsem věděl, že ta osoba má doma manžela, kterému chce nasadit parohy, tak to ve mě vyvolávalo opravdu zvláštní pocity včetně dost silného pnutí v kalhotách.

Petra měla zakloněnou hlavu a její milenec jí stále olizoval bradavky, až se ňadra krásně leskla od jeho slin. Maximálně jsem přiblížil obraz a udělal jsem několik nádherných fotek Petřiných koziček. Trochu jsem se vrátil, abych udělal fotku celku. Milenec už nelaskal prsa, ale držel Petru rukou za její dlouhé kaštanové vlasy a asi dost silně za ně tahal, protože měla Petra maximálně zakloněnou hlavu a pomalu se sesouvala z kapoty na svá kolena. Když Petra před svým milencem klečela na kolenou, chytl jí druhou rukou za čelist a dle pohybu jeho úst jí něco důrazně říkal. Petra měla v obličeji vystrašený výraz, ale souhlasně kývala hlavou a její ruce  začali rozepínat milencův poklopec. Nejdřív jsem chtěl zakřičet, aby jí okamžitě pustil, protože to vypadalo jako by jí chtěl ublížit, ale jediné co jsem udělal byla série fotek onoho ponižování. Asi mé smysly byly  otupeny všemi pocity, které v mé hlavě probíhaly, a nakonec jsem to vyhodnotil jen jako drsnější  předehru.

Milenec zatlačil na čelist a přinutil Petru otevřít maximálně ústa a pak do jejích úst plivl a následně ještě jednou. Pustil její čelist a poplácal jí po tváři a druhou rukou si posunul Petřinu hlavu do svého rozkroku. Na chvilku jí pustil, aby si mohl sundat tričko, které hodil na kapotu auta a pak Petřinu hlavu opět odtáhl a dal jí docela slušnou facku. Petra sklopila hlavu a svojí tvář zakryla svojí rukou. Milenec si rozepnul pásek a hned nato dala Petra obě ruce před sebe a on je oním páskem svázal. Následovala další facka a pak si rozepnul kalhoty, zul boty a hned potom kalhoty svlékl a hodil je na kapotu vedle trička. Stál tak před Petrou jen v ponožkách a slipech na kterých se už rýsovala slušná boule. Opět se obul a zase si přitáhl Petru do svého rozkroku a nechal jí čuchnout k oné bouli.

Opravdu perverzní předehra, něco takového by mě nikdy nenapadlo, s manželkou jsem nikdy neexperimentoval prostě jsme prováděli klasiku. Prostě líbání, hlazení a pak šup sem a šup tam a pak dobrou noc, jen prostě splnit manželské povinnosti a nic víc. A teď sleduju mladý pár, který dělá všechny tyhle zvrhlé věci a mě se to přes to všechno líbí. Pozoroval jsem Milencovu dominanci nad Petrou, která všechno to ponižování a trestání snášela a dokonce to vypadalo, jako by se mu ještě za něco omlouvala, ale viděl jsem jen hýbající se rty. To všechno mě nakonec přemohlo a já si musel vyndat svého ptáka a hned jsem si ho začal honit. A nebyl jsem jediný, kdo si začal hrát s ptákem. Petřín milenec totiž odtrhl Petru od svého rozkroku a hned na to si ho vyndal ze slipů. Opět chytnul Petru za čelist, aby jí donutil otevřít ústa a pak do nich zase plivl a už své péro strkal hluboko do otevřených úst. Petra ho hned začala kouřit, jak ta největší děvka. Milenec jí přidržoval hlavu a určoval si tempo a hloubku zasunu. Naštěstí jeho péro bylo standartních rozměrů, takže pro Petru nebyl problém jej pojmout, až po kořen. To s mým by měla asi problém sice nebyl nijak zvlášť dlouhý necelých osumnáct no spíš sedumnáct, zato to byl docela tlouštík. Koukal jsem přes displej mé zrcadlovky a představoval jsem si, že to mě jej Petra kouří a už jsem stříkal na prkna před sebou. Byla to rychlost, ale něco tak vzrušujícího jsem prostě dlouho nezažil a onen výstřik, byl toho důsledek. Zhluboka jsem dýchal, protože se mě dost zamotala hlava a chvilku jsem viděl rozmazaně, prostě všechna krev byla tam dole.

Když jsem se konečně uklidnil, opět jsem oko přiložil k hledáčku a uviděl úplně svlečenou Petru, která už zase stála a zatím co měla své spoutané ruce přitisklé na svých kozičkách, tak milencova ruka byla v jejím klíně a podle pohybů ruky i Petřina těla jí dost hrubě prstil. Mačkal jsem spoušť a už zase jsem si držel svého ptáka. To už milenec klečel před jejím rozkrokem a nadzvedl Peřinu levou nohu a aniž by věděl jí dokonale naaranžoval na moje focení, ale on to udělal, aby mohl její kundu ochutnat.

Začal jí jazykem dráždit poštěváček, aniž by jí přestal prstit a dost dlouho si jí takto připravoval na nadcházející chvíle. Spokojeně si utřel svá ústa a prsty si nechal očistit v Petřiných ústech. A už Petra ležela na připravené dece s doširoka rozevřenýma nohama a její milenec, už zabodával své kopí do připravené kundičky a v neuvěřitelném tempu jí začal píchat. Přirážel tak rychle, že jsem musel přenastavit expozici, protože by jinak byli všechny fotky rozmazané. Naštěstí pro mě, to pro něj bylo velice namáhavé tempo a po chvilce se překulil na deku a nechal Petru, aby si ho osedlala.

Petra si na něj nasedla a přitom koukala přesně do objektivu, až jsem dostal strach, aby si nevšimla posedu, mého ukrytu. Ale po minutce jízdy, už měla přivřené oči a myslela na něco úplně jiného, než se rozhlížet po okolí. A když jí milenec chytnul pod krkem, jako kdyby jí chtěl škrtil, tak zavřela oči úplně a jen tvrdě dosedávala a dost silně sténala, protože jsem její vzdechy slyšel i já.

Stále jsem mačkal spoušť a přitom jsem si už zase honil svého čuráka. A podle zvětšujícího se tlaku tam dole se dneska udělám asi i podruhé, což se mě nestalo ani nepamatuju, abych se udělal dvakrát takhle rychle za sebou, když jsem zvyklej si jej vyhonit, tak jednou do týdne.

Na druhé straně louky, změnili polohu. Petra ležela na boku a její milenec, též na boku jí mrdal pěkně zezadu, ale stihl jsem udělat jenom dvě fotky a už milenec klečel nad Petřiným obličejem a rychle si ho honil. Jeho koule se úplně stáhly a už jsem držel spoušť a fotil jsem vystříkající mrdku, která dopadala na Petřin obličej a do otevřených úst. Milenec sebou několikrát škubnul a rukou vymačkával zbytky mrdky. Poté co vymáčknul poslední kapku si lehl vedle Petry a začal se sní líbat, a začal slízával své vlastní sperma, aby jej následně plivl Petře do otevřené pusy a pak se sní začal opět vášnivě líbat.

Já zatím jednou rukou mačkal spoušť a stále dělal fotky, tak druhou jsem pevně držel své péro a v rychlém tempu jsem honil, až to mlaskalo, protože pod předkožkou byly zbytky mrdky od předešlého honění. Mé péro bylo maximálně prokrvené a byla na něm vidět snad každá žíla. Takhle tvrdý péro jsem snad ještě nikdy v životě neměl a zdálo se mě jako by bylo o dost větší než, když si ho honím doma. Prostě to co jsem viděl mě neuvěřitelně vzrušilo, ta perverznost, ta zvrhlost mě extrémně nabudila a už z mého tmavě rudého žaludu dnes už podruhé lítala mrdka, které bylo snad ještě víc než poprvé a opět se mě zúžilo zorné pole a byl jsem zase mimo.

Opřen o zadní stěnu posedu jsem popadával dech a postupně se vracel do reality. Koukal jsem na displej, jak se ty dva na druhé straně louky oblíkají a uklízí po sobě důkazy jejich přítomnosti a jako by nic nasedli do auta, které se pomalu rozjelo po cestě vstříc civilizaci. Ještě než auto zmizelo v dáli, jsem udělal několik fotek auta a to hlavně jeho SPZetky.

V hlavě jsem si přehrával posledních čtyřicet minut a stále jsem tomu nemohl uvěřit, tím hlavním ale bylo to, že se mě to nebývale líbilo, ale nemyslím ono šmírování, ale ta zvrhlost, ta dominance toho Petřina Milence a Petřina povolnost. Přemýšlel jsem co to semnou udělalo, protože takhle vzrušený jsem nikdy ještě nebyl, že by to ve mě probudilo nějaké mé zvrhlé já, něco jako měl dr. Jackyl pana Hyda. Nevím to přesně, ale věděl jsem, že se mě to opravdu extrémně líbilo a pak mě hlodala neuvěřitelná zvědavost, proč si to Petra nechá od svého Milence líbit a když už má takové choutky, proč to nedělá se svým manželem a kdo je vlastně ten pro mě neznámý milenec. Ony otázky mě šrotovali v hlavě a chtěl bych znát na ně odpovědi a jediná, která byla docela snadno zjistitelná byla ona identita toho neznámého. Protože jsem měl vyfocenou espézetku  a dobrého kamaráda, který dělal u policajtů a uměl zjistit majitele vozu. Má zvědavost byla tak velká, že jsem okamžitě vytáhl mobil a už vytáčel.

„Nazdar Tome, copak něco hoří?“

„Ale nic Pavliku, jen něco od tebe potřebuju zjistit.“

„A copak?…..“

„Ale nějakej hajzl vyhodil bordel na Loučkách a mám espézetku toho hajzla, tak bych potřeboval zjistit kdo to je.“

„Žádnej problém Tome, pošli mě registračku esemeskou a jak to bude, tak se ozvu.“

„Dík moc pane. Budu tě všude chválit….tak ještě jednou díky a měj se.“

„Jasně, tak se měj a nezapomeň, že se zítra jde povinně do hospody.“ A ukončil hovor a já hned nato vyťukával onu registračku do esemesky s dovětkem, že se zítra uvidíme v hospodě. Musel jsem mu trochu zalhat, ale účel světí prostředky a hlavně jakožto myslivec myslivci pomůže, přeci jen to byl i jeho revír a nesnášel ty hovada co si z lesa dělají skládku, takže mě onoho majitele zjistí rychle a já mu pak řeknu, že to byl někdo jinej, ale já už budu vědět jméno Petřina milence. Spokojen jsem začal sklízet své propriety, protože se už začalo stmívat a nechtěl jsem jít přes les v úplné tmě, ale ne, že bych se bál, ale přeci jen nesu docela dost drahé a dost křehké věci, které by se určitě poškodili, kdybych někde v lese zakopl a upadnul, no a pak tu byl ještě ten druhý důvod a tím byla moje zvědavost vidět ty fotky co jsem dnes nafotil. Přeci jen jsem všechno viděl přes hledáček, nebo přes LCD displej fotoaparátu, což se dokonalé fotce nemohlo vyrovnat. Sundal jsem teleobjektiv a uložil do tašky a začal skládat stativ a přitom jsem si všimnul mých stop na stěně posedu, tolik mrdky jsem snad nikdy v životě najednou nevystříkal, je pravda, že to byly dvě dávky, ale pořád to byly moje dvě dávky. Vzal jsem foťák a ani nevím proč, ale udělal jsem několik fotek mého spermatu na stěně a podlaze, a pak sem už foťák uložil a vydal se domů.

Přijel jsem domu z lednice jsem si vzal pivo a už sem měl namířeno do své pracovny, jak já říkám atelieru, kde jsem sem tam na kšeft fotil takové ty blbosti, jako malé děti, myslivecké trofeje a mnoho dalších věcí co šli nafotit v daných podmínkách. Zapnul jsem počítač a otevřel pivko a už jsem stahoval fotky z karty do počítače.

Napil jsem se piva a kliknul na první fotku. Byla to fotka lesa a na další taky a pak byla série fotek se sojkou a následovala série se srnami. A pak se otevřela první fotka s autem a já klikal dál a dál a znovu jsem si oživoval ony chvíle na posedu. Fotky byly dokonale ostré a vše bylo vidět, jako bych to fotil ze tří metrů a ne z osmdesáti, ta investice do objektivu se mě začala vyplácet hned od prvního použití.

Připadal jsem si jak nějaký puberťák, když jsem rychle za sebou posouval fotky milencova výstřiku, které v rychlém sledu  za sebou dávali dohromady pohybliví film. Ale hlavně jsem si už zase honil čuráka, protože mě ty fotky opět dostaly do varu a já tak dneska, už potřetí stříkal. Nejzajímavější fotky jsem si natáhnul do mobilu, abych se mohl sem tam kouknout. Utřel jsem si ptáka do trička a šel si dát sprchu, abych ze sebe spláchl pot a sperma a i trochu se zchladit, protože jsem byl stále nabuzenej a s trčákem bych neusnul.

Ráno mě probudila příchozí SMS. Rozespale jsem se kouknul, kdo mě to probudil před šestou a ona to byla SMSka od Pavla, který mě poslal adresu a jméno majitele vozu s poznávací značkou, kterou jsem mu včera poslal.

Přemýšlím, zda mě jméno Luboš Janoušek, něco neřekne, ale nic mě nenaskočilo, jen podle adresy jsem zjistil, že je z vedlejší vesnice, vlastně z té stejné co Petra.

„Ty vole dyť on má stejné příjmení jako Petra za svobodna.“ Nechápal jsem, ale to zjištění mě zcela probralo, a už jsem seděl u počítače a zadal onu adresu, protože jsem tak přibližně věděl, kde Petra předtím bydlela.

„Ty krávo, ona snad mrdá s bráchou?“ Nevěřícně jsem koukal na mapu, kde se zobrazil dům s čísle popisným 38, kde podle mě před svatbou určitě  Petra bydlela. Z mého nevěřícného zírání na monitor mě vytrhlo zvonění budíku, který mě měl vzbudit, abych vstával do práce.

Celou dobu v práci mě šrotovalo v hlavě, to všechno okolo Petry, ale měl jsem málo informací, ale to co jsem věděl vypadalo dost perverzně a kdyby se potvrdilo i mé tušení o Lubošovi, tak to by bylo opravdu megaperverzní. Stále jsem o tom přemýšlel a sem tam se koukl do mobilu na stáhnuté fotky, a pak opět myslel, jak si ty nejasné věci ověřit, ale za celou dobu v práci jsem na nic nepřišel. Při cestě domů, ani nevím proč mě napadlo si osobně ověřit ono Lubošovo bydliště. I když to bylo trochu z ruky, skoro deset kilometrů, ale zvědavost mě nedala a už jsem stál před domem s číslem popisným 38. Rozhlížel jsem se nejdříve z auta, ale nakonec jsem vystoupil a pomalu jsem šel okolo toho domu a nenápadně jsem si přečetl jmenovku na zvonku, kde ale bylo napsáno jen Janouškovi. Šel jsem tedy dál po chodníku, aby to nebylo nápadné a asi po třista metrech, jsem se otočil a vracel se k autu. Právě když jsem si sedl, se na mě usmálo štěstí. K domu přijelo známé auto a řídil ho Luboš, takže tady opravdu bydlí. V mém špehování mě vyrušil telefon, kouknul jsem se na displej, kdo mě píše  “KRAL PAVEL….     Hola hola Hospoda tě volá.“ Nechal jsem špehování, co jsem chtěl to jsem si ověřil, nastartoval a jel domů, abych nepřišel pozdě do hospody.

V hospodě už seděl Pavel u našeho stolu a zdvíhal pulitr na pozdrav. Přisedl jsem si k němu a hned na stole přistála právě natočená Plzeň. Jako vždy jsme kecali o všem možném a i když byl Pavel o dost mladší než já, tak to byl můj dobrý kamarád. Byl na tom skoro stejně jako já, taky neměl babu, taky byl myslivec, ale on bydlel v bytovce ještě se svojí matkou o kterou se staral. Teda starala se spíš ona o něj, prostě ve svých dvaatřiceti měl takoví mamahotel. A jeho matka ho vychovala dobře, a to na to byla sama, protože si ho upíchla s dělníkem, který před třiatřiceti roky tady dělal na dálkovodu. A když zjistila, že je v tom, tak on byl dávno pryč. A chlapa si pak už žádného nenašla, možná v tom hrál i ten fakt, že Pavel byl dosti snědý. Prostě se spustila s nějakým cikánem, nebo jak říkal můj otec, že ho má s Kubáncem, protože těch na té stavbě bylo prej plno a byly to prej fešáci, to zase říkal matka. Ale to je fuk, prostě Pavel vypadal jako cigán, ale chová se dobře a dokonce má maturitu, což o něčem taky vypovídá. Prostě blbej nebyl a já ho znal, protože se znám s jeho matkou a ta, když jsem stavěl barák mu u mě dohodla brigádu, a tam jsme se skamarádily, protože on je prostě taková držka prořízlá, ale když člověk potřebuje tak rád pomůže.

Právě jsem do sebe hodil třetí pivko a Pavel se mě zeptal, zda jsem už řešil toho Janouška, jestli to tam vyhodil on. Hned jsem mu řeknul, že to on nebyl, že je to brácha od Petry Kovářové.

„Ale ta nemá bráchu… počkej to je určitě její bratranec, no určitě na toho bacha, je to pěknej hajzl. Sem myslel, že je zavřenej, ne on má jenom podmínku a nebo ho už pustili“

Zbystřil jsem, protože jsem netušil, že toho Pavel tolik ví a hned jsem objednal panáky a začal jsem se ho ptal na další věci, které by mohl vědět o Petře a Lubošovi.

„Ty vole, tebe ta Kovářka nějak zajímá, snad se ti nelíbí ty starej kocoure.“ Zasmál se Pavel a pokračoval.

„Jí je dvacet a tobě sto a ještě ke všemu je vdaná za toho kreténa Kováře. Pěkná je vo tom žádná, ale o nás by nevopřela ani kolo.“ A na to jsme do sebe hodili panáka a rovnou objednali druhou rundu.

„Pavle musím ti o Petře něco říct, ale nikomu to nesmíš říct….rozumíš nikomu.“ Pavel mě to odpřísáhnul a já do sebe hodil druhého panáka, abych si dodal odvahy. Naklonil jsem se k němu a pošeptal jsem mu do ucha, že jsem jí včera viděl v lese jak šuká s tím svým bratránkem.

„Si děláš prdel, to jako fakt…ty vole proč by to dělala…ty vole a s bratrancem, sis je s někým splet.“

„Nesplet… sem byl na posedu na Modrý a oni přijeli ke krmelci a tam si to spolu rozdali“ Opět šeptem jsem Pavlovi řekl další podrobnosti.

„To si blbě viděl, to je sto metrů sis si jí spletl s někým jiným.“

„Ty vole sem na ně koukal přes teleobjektiv, sem na ně viděl stejně dobře jako teď koukám na tebe.“ Trochu mě naštval, že mě nevěří co jsem viděl.

„No dobře , se nerozčiluj.“ Uklidňoval mě Pavel, když na mě viděl, že jsem naštvanej, a aby si mě udobřil, tak objednal další rundu. Kterou jsme do sebe opět hned kopli.

„Tak ty mě nevěříš? Mě, tvému nejlepšímu kamarádovi, tak se koukni, že ti nekecám.“ A vyndal jsem mobil a otevřel onu složku s Petrou a podal jsem mu ho. Pavel si začal prohlížet fotky, bez jediného slova .

„Aby ti nevypadly oči. Tak co kecal jsem?“

„Ty Krávo, tak to je extrém.“ A už mával na hostinskou, aby přinesla další panáky s upřesněním, že mají být dvojitý.

„Ty vole, tan se má, šukat takovou kost.“ Docela nahlas komentoval Pavel, až jsem mu musel připomenout, že je v hospodě.

„A to máš jen tyhle čtyři fotky?“

„Mám jich víc, ale doma v kompu.“

„Káčo platíme!!!… a sčítni nam to dohromady, sem ho dneska pozval.“ Zařval Pavel na hostinskou a už mě skoro pomáhal ze židle.

„Počkej, co blbneš?“

„Ty vole, to musím vidět…tak dělej, jdeme k tobě domů.“ Informoval mě Pavel co po mě chce a já tedy vstal a ještě jsem mu poděkoval, že to za mě zaplatil.

Cestou ke mě domů se role obrátila, zatím co v hospodě sem vyzvídal já od něho, tak teď se Pavel ptal mě co přesně sem včera všechno viděl. A já mu naschvál pořád dokola jen říkal, aby se nechal překvapit, že všechno uvidí. A jen jsem mu nastiňoval co tomu předcházelo než spolu začali mrdat. A Pavel byl podle všeho dost nadrženej a skoro sem mu nestačil, jak skoro utíkal, jen aby byl co nejdříve u mě doma a mohl si prohlídnout ony fotky.

„Tak se posaď a já nám donesu pivo.“ Řekl jsem Pavlovi, když jsem pustil počítač a šel jsem pro pivo, než naběhne. Podal jsem lahváče Pavlovi a otevřel onen soubor se všema fotkama. První se načetla fotka samotného lesa a následně fotky sojky a pak srnky.

„Si děláš prdel? Dej tam fotky s Petrou….si mě to slíbil.“ Já se jen usmál  a dal spustit prezentaci. A na celém monitor se objevila fotka přijíždějícího auta.  A vždy po chvilce skočila další fotka a Pavel jen mlčky koukal a doslova hltal, každou další fotku. Fotky postupně vykreslovaly včerejší dění, až jsme se dostali, asi tak do půlky. Najednou Pavel stisknul pauzu a jako by to rozdejchával.

„To je materiál…ta Petra je subina jako prase, a ten její bratránek jí má pěkně ochočenou, ho poslouchá na slovo…Ty vole, kdo by to do ní řek, že je to taková povolná kurvička.“ Konstatoval Pavel viděné fotky a na ex do sebe hodil zbytek lahváče.

„Ty Tome? Bude to znít divně , ale já bych potřeboval, abys šel pryč.“

„Počkej, kam bych měl jako jít…tě nechápu?“

„No prostě to. Víš co?“

„Tak to jako nevím. Co tím chceš říct.“

„Se koukni, sem nadrženej jak prase.“ A ukazoval mě svojí bouli v rozkroku, a abych se přiznal, tak nebyl jedinej, mě totiž stál taky.

„Bych si ho potřeboval vyhonit, doma nemůžu, tam je máti a tady u tebe bych se mohl přitom koukat na ty fotky. Budu hned hotovej stačí mě pět minut.“ Upřímně mě řekl co chce a já jen kývnul hlavou, že mu rozumím.

„Tome dík, ti to vrátím i s úroky.“ Děkoval mě a ani nečekal, až odejdu a už si stahoval kalhoty. Zahlédl jsem jeho dosti napnuté trenky, ale pak už jsem zavřel dveře a sedl si k televizi. Docela jsem ho i chápal, protože ty fotky byly opravdu bomba, ale on na rozdíl ode mě, bydlel v garsonce se svojí matkou, takže by si doma nemohl ulevit. Dnešním dnem se naše přátelství prohloubilo, dalo by se říct, že se z nás stávají pokrevní bratři. Protože já věřil jemu a on věřil mě.

Uběhlo už čtvrt hodiny a Pavel, byl stále zavřenej u počítače, počkal jsem ještě asi pět minut a zaklepal jsem na dveře a zeptal jsem se ho, jestli je v pohodě. Dostalo se mi odpovědi, že potřebuje ještě pět minut. Usedl jsem zpět k televizi a pil pivo a nechal jsem Pavla, ať si to dělá jak dlouho bude potřebovat.

„Tome? …Můžu se u tebe vysprchovat?“ Ozval se Pavel z chodby.

„Jasně, jdi rovně a poslední dveře vpravo.“  A dál jsem sledoval film v televizi zatím co se Pavel sprchoval.

„Díky Tome, jen bych ještě potřeboval půjčit nějaké tričko a trenky.“ Otočil jsem se na Pavla, který stál ve dveřích jen s omotaným ručníkem okolo pasu.

„Cos tam proboha prováděl.“

„To víš, dlouhej půst a pak mě ukážeš takovýhle prasečiny, sem se nejdřív zpotil jako prase a pak jsem si zasral mrdkou triko i trencle.“

„Takže se ti to líbilo.“ Smějíc jsem mu odpověděl.

„Si piš, že jo a dokonce dvakrát.“ Pochlubil se mi a já mu už podával triko a trenky ze skříně.

„Ty vole ty máš hrudník, takhle vymakanýho cikána jsem snad nikdy neviděl.“ Pochválil jsem Pavlovi jeho vymakanou postavu a trochu jsem ho poškádlil narážkou na jeho snědčí barvu.

„Takhle by vypadal každej cikán, kdyby makal.“ A plácal se rukou po břiše, kde se mu rýsoval pekáč buchet.

„Pavle, až budeš potřeboval si ulevit, tak nemám problém. Přeci sme lidi.“

„Tak to jsi Tome neměl říkat, to tu budu každý den. Doma to nejde a v práci na záchodě to smrdí ostudou, a ke všemu přitom můžu čumět na tu naší sexy sousedku.“

Pavel se oblíknul, dal si ještě jedno pivo a pak šel spokojeně domu za maminkou. Jen co odešel, tak jsem usedl k počítači já, kliknul jsem myší, aby se počítač probudil a já si mohl taky ulevit od tlaku v trenkách. Monitor naskočil a na obrazovce se objevila fotka na které byly postříkané prkna posedu mojí mrdky. A fotka to byla zdařilá, protože to člověk okamžitě identifikoval a i časový údaj napovídal, že se to fotilo jen několik minut po fotce s SPZkou. Trochu jsem se zastyděl, protože mě bylo jasný, že to Pavel musel viděl. Ale po tom všem co se všechno událo, to vlastně bylo jedno a tak říkajíc jsme si byly kvit.

Po tom co jsem si ho vyhonil jsem se šel osprchovat a v koupelně jsem objevil zapomenuté Pavlovo tričko a trenky. Zvědavost mě nedala a prohlídnul jsem si je. Trenky docela ušli, jen pár kapek, zato tričko bylo z jedné strany celé ulepené a byly poznat jednotlivé cákance. Oboje jsem hodil do pračky a po sprše jsem šel spát i když bylo teprve jedenáct.

Ráno jsem si přispal, byla sobota a tak jsem si to mohl dovolit. Spal jsem asi do půl deváté. Po obědě jsem se koukal na televizi, ale chtěl jsem jít zase dělat na zahradu stejně jako dopoledne, když zazvonil zvonek.

„No nazdar, to si ho jdeš ke mě po obědě vyhonit?“ Vtipně jsem přivítal Pavla.

„No skoro, ale hlavně ti musím něco říct.“ A bez pozvání vešel do domu.

„Tome, když jsem šel včera od tebe, tak jsem se zastavil v hospodě ještě na panáka.“ Začal mě říkat Pavel.

„No a tam jsem se dozvěděl, že mladej Kovář jel už včera někam na jižní Moravu na závody a vrátí se až v neděli.“

„No a co já stím.“

„Ty dědku stará, copak to nechápeš? Petra je sama doma, toho musíme využít.“

„Já jsem asi blbej, ale já tě nechápu.“

„To si ze mě děláš prdel…máme přeci ty fotky a víme, kdo je ten její amant.“

„To jí chceš jako vydírat?“

„No jasně, ale hlavně jí chci vošukat.“

„Ty vole to nemyslíš vážně, výš jakej by to byl průser.“

„Jakej průser? Ona to nikomu neřekne a mi taky ne.“

„A jak to chceš jako udělat?“

„Jednoduše vezmeme fotky a půjdeme k ní na návštěvu. Se neboj necháš mě mluvit a já to zařídím a pěkně si oba zapícháme.“ Sdělil mě svůj plán a já v tu chvíli nevěděl, jak zareagovat. Vidět Petru z blízka a třeba jí i moc opíchat, tak to bylo opravdu neskutečný, ale stále jsem měl obavy jak to doopravdy dopadne a tak nějak to docela dost smrdělo kriminálem, nebo jen docela solidní ostudou.

„Žádnej strach, možná se na začátku bude trochu kroutit, ale až uvidí co na ní máme, tak se nám sama nabídne.“ Poplácal mě Pavel po rameni a společně jsme šli k počítači vytisknout ony kompromitující fotografie. Dal jsem je do velké papírové obálky a podal Pavlovi.   JiCiMi