Moje nevěrná Evička

Vraceli jsme se tehdy s Evou od štěrkovny, kde jsme v klídečku u vody dali dvě hezká nemanželská čísla. Pak se okoupali v jezeře, protože bylo celkem horko a byli jsme pořádně zpocení od té příjemné námahy. Prostě klasika. Teď půjdeme domů k rodinám, tedy k dětem, manželce a manželovi. Dáme jim pusu na uvítanou, pokecáme s dětmi, co ve škole a tak. Večer možná povinný manželský sexík, neboť zase přišel čas splnit čestnou manželskou povinnost. Eva roztáhne nohy manželovi a možná mu ho i vykouří, já se asi vystříkám do Majky klasicky zezadu a nejspíš budu při tom myslet na dupačku s Evou.

Že je to nefér?

A co je na tom nefér, někde jsem četl, že asi devadesát procent mužů i žen často myslí při manželském sexu na někoho jiného! Takže je to vlastně normální a nenormální je tedy ten zbytek, ne? Hlavně je ale asi důležité to neříkat tomu druhému, jako třeba:

“Zlato,ty dneska přirážíš jako Evička!“

Nebo

“Karle,ty jsi mi ji dneska vylízal skoro tak dobře, jako Martin!“

To by asi nešlo.

Ale na druhé straně je fakt, že nevěra může paradoxně někdy manželství posílit. Vím to z vlastní zkušenosti. Když jme třeba byli pohádaní s Majkou. Zavolal jsem Evě, dali jsme si dvě, někdy i tři čísla a domů jsem přijel klidný, vystříkaný a vyrovnaný. A už vůbec jsem neměl chuť se hádat, nebo něco řešit. Jako by s tím semenem, co jsem nastříkal do Evy, odešel i ten vztek a blbá nálada. Večer pak v manželské posteli, když ještě Majka trucovala a četla si nějakou debilní knížku z červené knihovny, otočená ke mně zadkem, ležím na zádech a přehrávám si film o dupačce s Evou z dnešního odpoledne a hned mi v něm začne cukat, když si vzpomenu, jak jsem to do ní pral. Takže kouknu vedle sebe na Majčinu velkou prdel pod peřinou, sundám trenýrky, v kterých se spí lépe než ve slipech a nadzvednu peřinu. Majka chodí spát bez kalhotek, jen v noční košili, takže se k ní přitulím zezadu a tvrdý ocas ji opřu mezi půlky, aby jako věděla, o co může přijít, kdyby dál trucovala. To se ale nestává, jenom někdy chvilku dělá, že se jí to netýká a dál si jako čte. Takže nasliněným prstem rozdrážit kundu, naslinim trochu taky žalud, aby lépe vklouznul a už žádné velké štráchy, protože na předehru není jaksi nálada a fuk ho tam!

Pak pěkně chytit macatou Majčinu prdel do obou dlaní, zavřít oči, pustit znova film a jedem jak po másle!

Jsem už pořádně vystříkaný do Evy, takže většinou nehrozí nějaký předčasný výron, spíše naopak se nemohu někdy vůbec udělat, takže to do ní buším, až se celá postel třese a naráží o stěnu. Po delší době a skoro vysilujícím tempu se ale nakonec do ní vycákám a vymačkám do ní ten poslední zbytek semene, který ve mně ještě nějakým zázrakem zbyl. Přitom se Majka taky i několikrát udělá a rychle zapomene, proč jsme se vlastně pohádali a ráno je už pak většinou, jako by se vlastně nic nestalo.

Takže, když to shrnu, kdybych ten den nešoustal Evičku, večer bych se asi ani netulil k Majce s tvrdým ocasem, při erotických představách na šukačku s Evou a nic by nebylo. Ráno by jsme odjížděli do práce bez pozdravu, stejně nasraní, jako večer.

 

Jaký je teda závěr? Dobře utajená a kvalitní občasná nemanželská soulož může manželství posílit nebo i napravit!

Jasně, nesmí vám to přerůst přes hlavu. Nevěra musí jen tak bublat, nesmí se to vařit a rozbíjet vztahy a manželství. Je to někdy těžké, ale nám to s Evou zatím jde, jenom spolu šukáme, kecáme a je nám spolu dobře. O něčem dalším nepadlo nikdy ani slovo.

Samozřejmě, můžete namítnout, že mi takhle může zahýbat i Majka.

Musím přiznat, že mi tato představa není moc příjemná, protože jsem chlap a ten je už ve své podstatě sobec, je to tak už od přírody. Ale když se o tom nedozvím, tak se vlastně nemusím nervovat, ne? Ale spíš by se mi líbilo takové to:

“Já můžu a ona ne!“

Teď vidím ty ženské, co se zvedají pohoršeně na zadní, ale ruku na srdce milé dámy, vám by se to nelíbilo?Občas si hezky zasouložit z šikovným milencem a doma mít, hodného, pracovitého, poslušného, upachtěného a hlavně blbého manžílka, plnící přesně vaše příkazy?

No jenom si hrábněte do svědomí! Jsme na tom v podstatě stejně.

„Zajeď, prosím tě, někam do obchodu. Musím ještě nakoupit domů, šla jsem vlastně jako na nákup!“,vytrhuje mě Eva z mých meditací.

„To se ti to nakupování nějak protáhlo, že?“ ,trochu si ji dobírám a hladím po stehně.

„To jo,“,směje se,“Řeknu, že jsem byla ještě u kámošky!“

Ani vlastně nevím, jak to doma dělá, že jí to tak prochází. Její chlap ale furt chodí na ryby a možná je rád, že si na chvilku odpočine od manželky, jako ostatně každej druhej.

Tak možná proto.

„Stavíme se do Teska, ne? Pojedeme kolem.“

„Tak jo, doufám, že tam nepotkáme nikoho známého!“

To je pravda, musíme být obezřetní, bylo by to škoda, kdyby se něco posralo, když nám to tak dlouho a hezky klape. Ale je na to finta, vezmeme si každý vlastní košík, takže kdyby něco, jen jsme se náhodou potkali.

Eva krouží kolem mléčných výrobků a já mezitím kontroluji ceny tvrdého chlastu, jako jestli není nějaká akce, nebo něco vyjímečného. Ale nic, vše při starém. Je to tu drahý, ve Špáru je alkohol levnější.

To je vlastně reklama, ne?

To se nesmí!

Polibte mě prdel, tady si můžu psát, co chci!

Interspar má levnější chlast a tečka!

„Hele, mají tu výprodej prádla, pojď se tam kouknout!“

Eva je už u mě a táhne mě někam pryč. Je mi to sice upřímně jedno, že jim to nikdo nekupuje a tak se toho chtějí zbavit, ale beru prázdný košík a klušu za ní.

Zastavila se u stojanu s podprsenkami a přebírá v něm. Koukám do regálu znaleckým okem. Podprdy nerůznějších barev, materiálů a velikostí. Tu by měla asi dobrou Majka, takové čtverky, odhaduji. A tahle by byla asi na slonici, podle těch obrovských, fialových košů na prádlo, spojených betelnou textílií.

Eva ale vybírá podstatně menší velikost, odpovídající jejím, už trochu unaveným dvoječkám.

„Ta je hezká, líbí se ti?“

Abych pravdu řek, moc ne.

„Hmm, ta je pěkná!“

Nechci ji kazit radost.

Po pravdě, teď by nás mohl spolu potkat někdo známý, jak vybíráme společně pro ni podprsenku, to bychom asi těžko vysvětlovali!

„Ale asi by mi byla velká!“

„Tak si ji zkus, vzadu jsou kabinky.“

Chvilku uvažuje, otáčí v ruce, ale je vidět, že se jí líbí.

„Tak jo.“

a už cupitá i s nákupní košem ke kabinkám.

Přejedu zrakem ještě jednou širokou nabídku dámského prádla a trochu smutně spočinu na těch větších velikostech, ale co se dá dělat!

Pomalu tlačím drátěný vozík za Evou ke kabinkám.

Ta už obsadila tu krajní a mává na mě štěrbinou v závěsu.

„Pojď sem, co na to říkáš!“

Vklouznul jsem za ní. Stojí jen v kalhotách, rukama si podepírá novou bílou podprsenku, otáčí se sem a tam a co jako na to já.

„Ukaž!?“

a už ji beru za kozy a mačkám je přes tu novou, čistou podprdu.

„Neblbni, někdo tu vleze!“

„Kdo by tu lezl, je obsazeno,ne?“

nedávám se odradit a schválně ji mačkám silně kozy víc a víc.

„Nedělej, přestaň!“

ale už to nezní tak rozhodně.

Začíná se mi to líbit.

„Drž, jsi moje a já si na tebe můžu sahat, jak chci!“

říkám v legraci, nebo ne tak úplně v legraci. Vlastně to je to, co se mi na ni tolik líbí, že ji můžu tak majetnicky obtahovat a osahávat po celém těle. Takový zvláštní pocit, že mi patří. Asi pozůstatek z nějakého minulého života.

Drtím ji rukama kozy a pocit, že za plentou z hrubé látky, jen malý kousek od nás, procházejí lidé, mě kupodivu neodrazuje, ale vzrušuje.

„Pojď sem!“

Zní to jako příkaz, ale Eva si už zvykla na ty moje nálady.

Přitahuji ji k sobě.

„Neblbni!“

ale už to zní jako

“Dělej!“

Líbáme se, jedna ruka ještě zpracovává pravou kozu, druhá už hněte kulatý zadek.

Sklouzávám níže, vyhrnuji tu novou věc nahoru. Malé kozičky poskočily, ale hned se

vracejí do své původní, mírně povislé polohy. Jenom bradavky jí trčí dopředu, jako šípy. Je vzrušená, je to vidět!

Beru je do pusy.

„Neblbni, někdo nás uvidí!“

ale tiskne se ku mě a oči se jí lesknou.

Cucám divoce bradavky nastřídačku, líbí se mi to.

Rukou se jí hrnu mezi nohy, nejdříve přes látku, pak ale knoflík a zip.

„Šrrrk!“

zip zabzučel a rovnou pod kalhotky!

„Neblbni!“

mele pořád dokola Eva, ale už mě nezastavuje. Jsem už pěkně rozjetý. Prsty rychle a najisto našly cestu mezi chloupky a už se cpou dovnitř. Je mokrá, klidně hned dva najednou. Tlačím ji na stěnu, rukou důkladně probírám už mokrou píču, střídavě ji labužnicky cucám kozy a divoce líbám na ústa. Kolem je slyšet šum nakupujících, nebo jen tak bloumajících lidí, kteří tady tráví svůj volný čas.

Vytahuji z riflí ztopořený klacek a cpu ji ho do ruky, mele pořád stejně neblbni, ale chňapla ho do dlaně a už ho honí.

„Zmáčkni mě více, zlato!“

Silně mi mačká stojícího čuráka a přetahuje kůžičku přes naběhlý žalud sem a tam. Tlumeně vzdychá, vlastně já taky. Paráda, nabírá to obrátky.

Snažím se ji více stáhnout gatě i s kalhotkami, abych se k ní líp dostal, nebo spíše do ní.

Povedlo se a Eva dokonce sama roztahuje více nohy. Tři prsty, zkouším čtvrtý.

Čvachtá to v ní jak v močále.

Vytahuji ruku z promočeného lůna a snažím se ji otočit zády.

„Ohni se!“

Je mi jedno, kde jsme, spíš mě to rajcuje. Už jsem šukal na nejrůznějších místech, třeba na louce, v obilí, v lese, v autě i na autě, dokonce na rozhledně, ale v kabince obchodního řetězce ještě ne.

„Ne, Martine, tady ne, někdo nás uvidí!“

Eva se zkroutila a rukou si zakrývá kundu.

„Pojď, bude to rychlé“

Snažím se ji přesvědčit a trochu zápasíme.

„Ne, prosím tě nech mě, já mám strach, že nás někdo uvidí!“

Vypadá dost neoblomně, už na ní poznám, kdy mluví jenom tak a kdy to myslí vážně.

Ale přece tady nezůstanu stát s tvrdým ptákem!

„Tak mi to udělej aspoň rukou!“

Tlačím na ni.

Trochu neochotně mi jej bere zase do ruky a honí. Snažím se jí dostat znova do kundy, ale odstrkuje mi ruku.

„Drž zlato, za chvilku to bude!“

Pouští moje prsty zase dovnitř a usilovně mi ho honí. Je poznat, že se bojí prozrazení.

Honění ocasu nabírá na obrátkách, protahuji ji kundu třemi prsty.

„Aááá…!“

vyklouzlo mi přidušeně z pusy, protože cítím, že se blíží vyvrcholení.

„Ticho!“

Eva mi volnou ruku zacpává pusu a druhou spěje k vrcholu.

„Už to bude! Pojď, rychle!“

Tlačím ji hlavu dolů.

Rychle si čupla a bere fialový žalud do pusy, rukou zvyšuje tempo.

Tlačím ji hlavu do rozkroku.

Už!

„Aáááá…aáááách!“

Snažím se to tlumit, ale úplně to nejde. Semeno ji tryská v poryvech do krku, Evi saje a polyká jak divá, druhou pořád honí, zlatá moje Evi, jen ona to tak umí…!

„Aáááách! Ještě je tam trochu, kuř, lásko moje, vysaj mi všechno!“

Konečně! Jsem už prázdný, není se ale čemu divit, u vody dvě čísla, teď stříkání do pusinky, jsem už jak vyschlá studna, ale ocas mám vlastně ještě pořádně mokrej od Eviných slin.

Ta, když vidí, že je už hotovo, rychle vyskočila a rve na sebe zpátky oblečení, jako by chtěla něco zachránit.

Ale mě už je to jedno. Dosáhl jsem svého. Sice jsem ji nevyšukal, jak se to původně vyvíjelo, ale vykouření ptáka až do konce rozhodně stojí za to. A ještě k tomu ve zkušební kabince Tesca.

Takže se cítím spokojeně, obohacen o další nevšední zážitek s mojí Evičkou.

Nemá to se mnou, holka, jednoduché, ale už mě zná a už ví, co ode mě může čekat.

Anebo ještě neví?

Možná je taky to, co nás spolu drží pohromadě, mám potřebu vymýšlet pořád něco nového a tak ten vztah není nudný. Se mnou teda určitě ne, jak s oblibou říká Eva.

Už je oblečená a upravuje si rozcuchané blond vlasy. Zrcadlo tu není.

„Nejsem střapatá?“

„Ne,dobrý.“

Je červená, jak rajče.

„Počkej!“

Nakláním se k ní.

Drobná vada na kráse. Na horním, trošku rozmazaném retu zůstala malá bílá kulička. Zbytek spermatu, který asi nestačila spolykat. Koukám na ni a zjišťuji, že mám z toho dobrý pocit. Patříme k sobě. Jsme jedno tělo, nic nám není cizí! Proto ji miluji.

„Co je?“

Na chvilku mě napadá hříšná myšlenka ji nic neříct a jít tak s ní ven, ale pak to rychle zavrhnu.

„Něco ti tu zbylo!“

Prstem nabírám zapomenutou spermii a ukazuji Evě.

Usmála se a zarděla, jako by se za něco styděla, ale jenom chvilku.

„Co s tím uděláme?“

Držím ji prst s kapkou bílého rosolu před pusou.

„Nic!“

A chlamst mi prst do pusy!

Trochu ho ocumlala a mlaskla mi pusinku, čímž mě naprosto odzbrojila.

„Jdeme, je hodně hodin!“

Zavelela a vykročila ven.

To je moje Evička, za nic na světě bych ji nevyměnil!

Aspoň teď ne.