Chlapi – 3.díl

Ze školení jedu domů vyškolena. Ne jen odborně, ale i sexuálně. S Michalem jsme se ještě dvakrát sešli, a bylo to za účelem sexuálního vy bití. Michal mne pořád chce a já to chci také.

Doma mne přivítali a i Honza dorazil. Jdeme ven, na vše se ptá a tak. Asi by pozajímalo, nebyl li někdo, kdo by…. A tak, různě.  Vyvedla jsem ho z toho. Už se neptá. Zve mne zítra k sobě, neboť rodiče jedou kamsi. Souhlasím a sex přesunuji na zítřek.

Dnes už je zítra a tak jsme u nich. Sedíme v křeslech a klábosíme. Je tu teplo a tak si rozepínám halenku až mezi prsa. Kroutí mu to očima, ale sedí. A tak se stavím a pozvedám sukni, abych si stáhla punčochové kalhoty. Zvedá se z křesla a pomáhá mi. Opatrně je stahuje, a při tom má oči zabodnuté do mého klína. Ani si nevšímá mých krásně oholených nohou. Už mně to nebaví a svlékám si i tu sukni a povídám mu:

„Svlíkej se taky, nebudeme si hrát na vyzvědače.“  Pochopil a jal se svlékat. Sukni házím na zem a po chvilce i halenku. V prádle se pohazuji na kanape a čekám na něho. Jde ke mně a před stojícím pérem si drží ruce. Říkám mu, ať ho ukáže a on nesměle odkrývá svůj poklad. Je asi tak poloviční oproti Michalovi. Ale stojí a jiný tu není. (to si dělám srandu, mám Honzu ráda). Je u mne a ty slipy mu sundávám já. Péro proti mně vystřeluje a já si ho hned beru do pusy. Honza kouká jako blázen. Pomalu mu ho přejíždím a při tom ho držím za koule. Líbí se mu to, ale je zmatený. Kouřím ho a on mi rozpíná  podprdu.  Sundává ji a pokládá mě na kanape, aby mohl sundat kalhotky. Pomáhám mu, beru si ho k sobě a saju mu péro v leže. Sedí mi na prsech a užívá si kouření.

Potom mi lehá mezi nohy, cumlá mi bradavky a pokouší se najít vchod do kundičky. Pomáhám mu. Zavádím žalud a on jenom zasune. Zatím mě to moc nebaví. Ležím a čekám. Potom se mu daří zapojit poštěváček a píchá mě docela dobře. Spěchá a náhle se udělá. Cáká to do mě a vztekle přiráží. Mám ji plnou. Vyndává ho a utírá si ho do kapesníku. Vůbec nevypadá, že by se chtěl starat o můj prožitek.

On má hotovo a ty se starej. Začíná ve mně hlodat červík, že se ho zbavím. Semeno ze mě teče na kanape a on se strojí. Vstávám tedy a jdu do koupelny. Pak nesu hadr a řádně se zbavuji předmětu doličného. Jeho to nezajímá. Ale velmi ho zajímá, kde jsem se naučila kouřit ptáka. Odpovídám, že jsem si o tom něco přečetla. Kývá a už všechno ví. Nemám na něj náladu a chci jít někam, kde budu sama a mohu si to udělat rukou vlastní. Jdu domů. Naši jsou doma, tak si to jdu udělat do sklepa. Je tam na to klid.

Několik dní se nevidíme a i pak o něj nějak nestojím. Jak jsem ho měla ráda, tak ho teď nemusím. Na jeho otázky odpovídám tím, že by mi mohl dát alespoň týden pokoj. A tak ho mám.

Uklidnění nějak nepřichází. Menstruace se mi již o týden zpozdila, tedy, prostě ještě není, a nevím proč. Zítra jdu k lékaři, asi jsem se nastydla.

U lékaře mi přes mé ujišťování nejprve dávají čůrací test. Čekáme a pak mi to oznamují:

„Maminko, budete mít děťátko.“   Kdybych spadla z druhého patra, byla by to menší rána. Vypisují mi kartu, něco se ptají a hlásí mi termíny návštěv a předběžný termín porodu. Náhle stojím před ordinací a nevím, mám li jít domů, či co. Po chvilce se rovnám a přemýšlím. Já ho zabiju, nejen, že se udělal jen sám, ale navíc mně udělal dítě.

Nezabila jsem ho, ale vzala si ho. Karlíkovi bude osm a je to hodný kluk. Jeho otec Honza je dobrý táta, ale manžel z něho nebude nikdy. Sobecké návyky jsou jako mutace, navždy. Smířila jsem se.