Terezka

Když se Martin ráno probudil věděl, že ho čeká něco nového, dá se říct, nový začátek. Šel ten den totiž poprvé do nové práce. Netušil, ale jak moc se v ten den změní jeho život. Netušil totiž, že potká ženu do, které se okamžitě zamiluje.

Ale zpět na začátek. Martin byl mladý nezadaný muž, úspěšný ve svém oboru a tak dostal velmi zajímavou pracovní nabídku, kterou po krátkém váhání přijal. Těšil se, že bude moct dokázat něco nového, ukázat že také něco umí. Byla to pro něj výzva a tak se rozhodl pro změnu.

Ráno netrpělivě čekal u sekretářky svého nového šéfa, který ho měl ve firmě uvést.

„Á, dobrý den Martine“ rozlítli se dveře kanceláře, šéf si samozřejmě mohl dovolit ve své pozici přijít později, jak uznal za vhodné.

„Dobrý den“ pozdravil Martin.

Šéf pokynul sekretářce, aby jim přinesla kávu k němu a s Martinem řešili poslední detaily, před zapojením do pracovního procesu. S vypitou kávou a dořešením detailů se šéf zvedl ze židle a řekl:

„Tak nebudeme to zdržovat, provedu vás Martine kancelářemi, představím kolegům a ukážu vám vaší kancelář a kolegyni, která vás bude zaučovat a ze začátku na vás dohlížet“ postavil se do dveří a pokynul rukou Martinovi a ho následoval. Pak si odkašlal a dodal „samozřejmě, že jsem myslel, aby na vás dohlížela pouze ve smyslu chodu naší firmy, ostatní bychom od vás mohli učit my všichni tady.“

„Díky šéfe, ale myslím, že se budu muset hodně učit než celou problematiku pochopím a budu moci dělat samostatně.“

„Nebojte Martine, od toho bude mít u sebe Terezku“ uklidnil ho šéf a vydali se na pochůzku firmou a seznámením se s novými kolegy.

„Tak a tady je Vaše kancelář“ řekl šéf před zavřenými dveřmi po té co mu představil všechny lidi ve firmě. Vešli do příjemně zařízené kanceláře, která byla propojena s další, dveřmi, které ovšem byli vysazené. Šéf nedal Martinovi ani moc času se po svém novém pracovišti rozhlédnout a už ho vedl do té druhé propojené kanceláře a ukázal na ženu sedící za stolem u počítače „a tohle je naše Terezka, ta se o vás bude v počátcích starat, naučí vás o naší formě vše co budete potřebovat.“

Martin se díval na tu nejkrásnější ženu jakou kdy potkal. Nebyla to žádné Barie, žádná umělá top modelka, ale krásná mladá žena ze, které vyzařovala pozitivní energie, živočišnost a ženskost. Byl jí úplně fascinován, zamiloval se na první pohled. Terezka vyskočila zpoza stolu a podávala mu ruku:

„Ahoj, já jsem Tereza, budeme si tykat“ řekla s úsměvem.

„A, ahoj, M, Martin“ koktal a přijal její podání ruky. S dotykem její kůže mu píchlo u srdce, sevřel se mu žaludek a celý se zatřásl. Cítil se jí být uhranutý. Ani nevnímal šéfa, když říkal, že je nechá o samotě ať se vrhnou v klidu do práce.

Zůstali sami a Terezka hned začala mluvit. Martin jí, ale začal vnímat až po několika minutách, stále byl jako ve snách. Naštěstí se mu to nějak podařil před Terezkou zamaskovat a když začal vnímat, začal s ní i celkem normálně a věcně komunikovat. V probírání pracovních záležitostí, chodu firmy se plynule dostali k firemním drbům a k osobnímu životu. Najednou si uvědomil, že si s ní strašně rozumí, že si mají pořád o čem povídat a podobně na tom musela být i Terezka, protože se najednou podívala na hodinky a povídá:

„Jé, víš o tom, že už děláme dvě hodiny přesčas? A k tomu jsem dneska nic neudělala“ usmívala se „a to jsem měla v plánu dneska i jiné věci“ řekla trošku zasněle s takovým podivným, jakoby smyslným výrazem ve tváři a pak dodala „ale když s tebou se tak dobře kecá.“

„No vidíš, uteklo to“ smál se Martin „asi bychom měli pořád o čem mluvit.“

„To asi ano“ řekla Terezka „půjdeme dneska už domů“ rozhodla.

„Už je čas“ řekl Martin a pak se zarazil „a máš dneska něco v plánu?“ zeptal se váhavě.

„Ještě nevím“ mrkla na něj šibalsky.

„Nešla by jsi na večeři“ řekl trochu nervózně „rád bych tě pozval.“

„No“ chvíli přemýšlela „ale jo, klidně, ještě si to dopovídáme a to co jsem chtěla, můžu stihnout ještě pak“ souhlasila a Martinovi se zdálo jako by si smyslně u toho olízla horní ret.

O pár ulic dál se usadili v jedné restauraci, objednali jídlo a pití a dál klábosili o všem možném.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ ptal se Martin opatrně přesto, že s druhou vypitou lahví vína už byla atmosféra naprosto uvolněná.

„Jistě, co by tě zajímalo?“ řekla Terezka.

„Ale neuraž se prosím“ zdůraznil Martin.

„Neboj, proč bych se měla urazit kvůli otázce, když nebudu chtít tak neodpovím“ ujistila ho.

„No, jak bych začal“ váhal trochu Martin jak správně položit otázku „víš, jsi hrozně krásná a příjemná žena, tak mě zajímá jestli máš nějakého přítele, vidím, že vdaná asi nejsi, když nemáš prstýnek“ zeptal se Martin a pak hned rychle dodal „ale jestli mi do toho nic není, tak samozřejmě neodpovídej.“

Terezka pár vteřin přemýšlela, dívala se mu upřeně do očí a pak mu odpověděla otázkou:

„Proč se ptáš? Chceš vědět jestli máš šanci?“

„Upřímně? Ano“ odpověděl bez vytáček Martin.

Terezka zase přemýšlela, jako kdyby si potřebovala v hlavě svou odpověď srovnat a pak odpověděla stručně:

„Ne, nemám.“

„A smím vědět proč? Nepotkala jsi toho pravého nebo zatím nechceš?“

„Asi takhle, ne že bych nechtěla přítele, ale myslím, že by se mnou nikdo nevydržel“ řekla opět po troše váhání Terezka.

„Tak to si asi jen myslíš“ řekl s milým úsměvem Martin „vždyť jsi příjemná, dobře se s tebou povídá. Myslím si, že si to jen nalháváš.“

„Nene, nic si nenalhávám, vím to“ řekla Terezka, tentokrát bez váhání.

„Tak to mi řekni, co by se s tebou nedalo vydržet“ ptal se Martin.

Terezka zase váhala jak odpovědět a pak se mu upřímně podívala do očí, nadechla se a odpověděla:

„Protože mi nestačí jeden pinďour, ráda si jich hodně užívám a potřebuji jich hodně, rozhodně víc než jednoho.“

Martin na ní jen nevěřícně zíral s otevřenou pusou a nevěřil svým uším. Čekal cokoliv, jakýkoliv důvod nebo dokonce výmluvu, ale takovouhle upřímnost nečekal. Nezmohl se na slovo a proto Terezka dodala:

„A proto nemůžu mít přítele, protože žádný by to nesnesl, nedovolil by mi to.“

„Já bych ti to dovolil, když to potřebuješ“ vypadlo z Martina, aniž by si uvědomil co říká.

„To jo“ smála se Terezka „ale dost o mě, změníme téma. Proč nemáš holku ty?“

Martin jí vysvětlil, že se doposud soustředil hlavně na práci a že ještě nepotkal tu pravou:

„Až do dnes“ dodal.

Terezka se začala zase smát, úplně změnili téma, dopili láhev vína a pak už šli domů. Martin jí galantně objednal taxi a sám šel domů pěšky kousek přes park.

Druhý den ráno ještě spolu mluvili o všem možném u kafe, ale k osobním a intimním věcem už se nevraceli a pak začali pracovat.

„Kdybys cokoliv potřeboval tak řekni, ano“ zavolala na něj od svého stolu.

„Jasně, neboj zkusím se tu s tím poprat sám“ odpověděl Martin sebejistě a pustil se do seznamování s novými pracovními záležitostmi. Vůbec nevnímal čas a okolí, ale asi po hodině ho z pracovního zabrání vyrušil telefon ve vedlejší kanceláři. Slyšel Terezku jak někomu říká:

„No to je hezký, ale už nemám kancelář sama pro sebe“ pak chvíli poslouchala a řekla „taky bych chtěla“ zase bylo chvíli ticho a pak řekla „tak přijď uvidíme jestli to půjde.“

Martin moc nechápal z toho co slyšel, myslel, že se jedná o něco pracovního, ale že mu do toho nic není a tak tomu nevěnoval pozornost. V tom se ozvala z vedlejší kanceláře od stolu Terezka:

„Martine?“

„Ano, potřebuješ něco?“ ptal se.

„Ani ne“ řekla „spíš jen. No kolega potřebuje s něčím pomoct, tak jestli nás chvíli necháš.“

„Jasně“ řekl Martin „mám jít pryč? Budete řešit něco tajného?“

Chvíli bylo ticho, stejně jako večer v restauraci, jakoby přemýšlela co říct a pak odpověděla:

„No nemusíš, jen nás neruš.“

„Budu potichu jako myška, neboj“ řekl Martin.

Po chvíli se u Terezky otevřeli dveře a on viděl jen projít nějakou postavu. Mlčky se pustil do práce a i z Terezčiny kanceláře se linulo naprosté ticho, jako by tam nikdo ani nebyl. Až po pár minutách se mu zdálo jako by slyšel tiché mlaskavé zvuky, jakoby tam někdy zrychleně nahlas dýchal. Zaposlouchal se a ony zvuky trochu nabrali na intenzitě. Začalo mu to pomalu docházet co se vedle děje a když uslyšel tlumený, přesto dost hlasitý mužský výdech a pak typické mlaskání, došlo mu to. Terezka tam právě nějakému kolegovi kouřila ptáka. Vzápětí bylo slyšet bouchnutí dveří, když ten kolega odešel a pak se už ozvala Terezka:

„Už jsme to vyřešili.“

„Slyšel jsem, že už odešel“ řekl Martin a uvědomil si, že má z předešlého zážitku silnou erekci. A i když věděl, že Terezka to má asi opravdu hodně ráda, nedovolil si jí říct, že chce uspokojit i on, protože k ní cítil víc než jen sexuální pudy a nechtěl nic zkazit.

A měl pravdu. Terezka to měla opravdu ráda. Byla do teď, dokud měla obě kanceláře sama pro sebe, zvyklá, že si v pracovní době užila s nějakým kolegou nebo jen někomu udělala dobře pusou, co měla také moc ráda. Teď poznala, že Martin je diskrétní a v případě potřeby jí nebude nijak rušit. A po tomto nesmělém tichém prvním zážitku se osmělila. Věděla, že Martinovi muselo dojít, co tam dělala.

Hned druhý den ráno, po ranní kávě a povídání si jí několikrát pípnul mobil, vždy v rychlosti odepsala a tak smyslně se u toho usmívala a olizovala si rty. Pak opět poprosila Martina, aby jí chvíli nerušil, že opět potřebuje něco probrat s jedním kolegou.

„Pak ti zase řeknu, ano?“ usmála se na něj s takovou podivnou jiskrou v očích.

„Samozřejmě, nebudu rušit“ řekl Martin a dvojsmyslně dodal „v klidu si udělejte co musíte.“

V ten moment oběma bylo jasné, že oba vědí. Terezka opět měla pár minut v kanceláři nějakého kolegu a pak mu zase dala vědět, že už zase může. Martin měl opět silnou erekci z vědomí co se vedle děje a také ho trochu trápilo, že Terezka dělá dobře kolegům, ale ona si zatím moc neužívá. To se změnilo asi po hodině, když se ve dveřích objevila Terezka a stejným dvojsmyslem jako on před tím mu řekla:

„Jdu si něco udělat do vedlejší kanceláře, tak tu nezlob a počkej na mě, ano?“

„Jasně nikam nepůjdu, neboj“ řekl Martin.

Terezka odešla a on zůstal v kanceláři sám. Párkrát si sáhl mezi nohy, aby urovnal stále stojící ocas v kalhotách a už se těšil domů až si ho v klidu s představou užívající Terezky vyhoní. Z jeho představ ho, ale vyrušilo bouchání na zeď z vedlejší kanceláře. Ne z té Terezčiny, ale z druhé strany. Bylo to rytmické klepání nábytku, které se stále zrychlovalo. Po chvíli mu došlo co se tam děje, kam Terezka šla a co tam dělá.  Po pár minutách klepání ustalo a Terezka se vrátila celá rozzářená a usměvavá.

Takhle to fungovalo celý týden až do pátku. Martin už to skoro nemohl vydržet a byl rád, že přišel víkend a on si od jejího nevědomého sexuálního provokování odpočine.  Celý víkend nakonec Martin nedokázal myslet na nic jiného než na Terezku a pořád si ho honil. V neděli večer už se zase nemohl dočkat, až jí v práci uvidí a zase ho bude nevědomky provokovat. Jenže ono to nebylo nevědomé provokování, ona to Terezka dělala částečně záměrně, protože nemohla z hlavy vypustit jednu větu, kterou od Martina slyšela. Že on by jí to dovoloval.

Přišlo pondělí a Martin na Terezku už čekal v kanceláři s kávou a se snídaní. Mile se na něj usmála, když viděla prostřený stůl. Společně posnídali a zase spolu klábosili o všem možném. Vyrušil je až šéf, který bez zaklepání vlítnul do jejích společné dvojkanceláře:

„Dobré ráno“ pozdravil je a hned spustil „Martine, doufám, že už jste se tu dostatečně rozkoukal a už můžete na plno pracovat.“

„Dobré ráno, myslím, že ano, že většinu věcí už jsem pochopil“ řekl Martin.

„To je dobře. Potřebuji, aby jste mi do středy zpracovali tohle“ řekl a položil na stůl štos papírů, které sebou přinesl „ vím je toho moc, ale dost to spěchá a je to velmi důležité, je v tom hodně peněz.“

Martin projel prvních pár listů, pak je podal Terezce a řekl:

„Co myslíš? Já myslím, že by to šlo, že to dáme. S tím co ještě neznám mi pomůžeš viď?“

Terezka si prohlédla ty předložené listy, podívala se na Martina a pak na šéfa, kterému řekla:

„Jasně to dáme, buďte v klidu.“

„Já věděl, že na vás se budu moct spolehnout, že z vás bude silná dvojka“ řekl šéf se znatelnou úlevou a jak rychle přišel tak rychle odešel.

Martin s Terezkou si rychle probrali kdo co bude dělat a pak si každý sedli ke svému počítači a vrhli se do práce. Po nějaké době Terezce zazvonil telefon s někým se tiše domlouvala a když ho položila, tak vešla k Martinovi s nějakými papíry:

„Uděláš prosím tě tohle?“ a podala mu je na stůl.

„Jojo, není problém“ řekl Martin, když si je prohlédl „ale pak si to raději zkontroluješ, viď?“

„Jasně“ řekla s úsměvem na tváři Terezka a dodala „můžu mít zase chvíli klid?“

„Víš, že já tě nikdy neruším“ řekl a už předem cítil začínající erekci.

Terezka se usmála otočila se a v ten moment jejími dveřmi někdo vstoupil do kanceláře. Martin se snažil soustředit na práci, aby alespoň částečně zahnal své vzrušení. Zpracoval už část dokumentů, které mu přinesla Terezka, když si najednou uvědomil, že tentokrát jen nedělá někomu dobře, ale že si sama užívá sex. Slyšel jemné povrzávání jejího stolu, její tlumené vzdychání, které bylo po chvíli zakončeno jejím už hlasitým vzdychnutím. Udělala se a Martin ho měl v kalhotách jako kámen. Po chvíli podle tichého chroptění poznal, že se udělal i on. Cítil neskutečné vzrušení, závist i žárlivost a přitom si uvědomil jak moc miluje tuhle Terezčinu stránku. Po chviličce klaply dveře a Terezka se objevila u jeho stolu, nenápadně si ještě urovnávajíc svou minisukni.

„Tak co? Víš si se vším rady?“ ptala se ještě trochu zadýchaně.

„No, nevím“ odpověděl Martin a snažil se, aby nepoznala jak moc se mu chvěje hlas. Oba dělali jako by se nic nedělo.

„Ukaž“ řekla Terezka a obešla stůl, aby viděla na monitor.

Martin se židlí odsunul kousek od stolu a ukázal:

„Tady, je to dobře?“ ptal se.

Terezka se naklonila k monitoru, ohnula se v pase ke stolu a její minisukně jí vyjela těsně pod zadeček. Martin seděl za jí na své pojízdné židli a měl na ní krásný výhled. Viděl i její bílé úplně mokré kalhotky, nasáklé semenem, které do ní jejich kolega nastříkal a které jí už začalo téct po stehně. Terezka si prohlédla na monitoru jak Martin zpracoval ty dokumenty co mu přinesla a řekla:

„Jo, takhle přesně to má být.“

Došlo jí, že Martin sedí za ní a jen mlčí, otočila hlavu přes rameno a viděla jak jí zcela upřeně kouká na vyšpulený zadek a kundičku. Usmála se:

„Líbí?“ ale nedokázal odpovědět, tak se zeptala znovu „Líbí? Co tam vidíš?“

Martin jen nepřítomně kýval hlavou.

„Ono to ze mě teče, vid?“ ptala se dál.

„Teče“ vypadlo z Martina, který byl zcela mimo.

„Máš tady papírové kapečníčky? Otřeš mi to prosím?“ zeptala se.

Martin aniž by z jejího zadečku a kundičky spustil oči se natáhl do šuplíku ve stole, vyndal balíček kapesníčků, jeden vyndal a velmi opatrně a něžně jí začal utírat semeno tekoucí po jejím stehně. Terezka nemohla uvěřit tomu co se děje, ale hrozně si to užívala. Když po chvíli přestal, myslela, že už je hotovo. A ono bylo, jen jí nenapadlo jak. Když se narovnala a otočila k Martinovi řekla:

„Děkuji, jsi milý, měl toho opravdu moc“ pak se zadívala na jeho rozkrok, kde se mu a světlé látce kalhot udělal velký tmavý flek. Usmála se a dodala „jsi moc hodný, vidím, že už máme hotovo všichni“ pak odešla k sobě jakoby se nic nedělo.

Ačkoliv je tlačil čas a oba museli do středy udělat hodně práce a museli se na ní soustředit, Terezce se neustále vracela jedna myšlenka. Ta jedna Martinova věta. Byla rozhodnutá si ho vyzkoušet, protože to co zažila, když jí tak něžně utíral chtěla prožívat znovu a znovu. Proto hned druhý den navodila podobnou situaci jen s tím rozdílem, že už zcela bez okolků Martinovi řekla:

„Můžu tě zase poprosit, abys mě chvíli nerušil? Potřebuji to“ stála před jeho stole a smyslně se usmívala, pak se zadívala jako skrz stůl na jeho rozkrok a dodala „a ne, že tu bude zase mokro.“

Terezka si opět užila sex v pracovní době. Tentokrát možná víc, možná se jen míň hlídala, ale opět to byla otázka několika minut. Oproti předchozímu dni, ale hned neřekla Martinovi, že už může opět rušit v případě potřeby, ale až po několika málo minutách na něj zavolala:

„Martine, prosím, můžeš se jít podívat ke mně, jestli to mám dobře?“

„Jojo, už jdu“ řekl Martin, vstal od svého stolu a snažil se urovnat kalhoty, aby nebyla tak moc znát jeho opětovná erekce.

Přišel k jejímu stolu a Terezka vstala ze židle:

„Sedni si, tady“ ukázala na svůj monitor a dodala „zkontroluj to prosím.“

Martin se zahleděl do monitoru a čísla, která tam byla spolehlivě zahnala erekci. Terezka stále vedle něj a tak trochu se neustále ošívala. Nešlo jí ani trochu o to, aby Martin něco kontroloval, jen chtěla podobnou situaci jako byla včera. A tak když Martin konečně odtrhnul oči od monitoru a řekl, že všechno je správně tak mu Terezka řekla pravdu:

„Já vím, já jsem jen chtěla jestli“ na chviličku se odmlčela, jako by jí došli slova a pak pokračovala „mám jí zase hodně plnou, otřeš mě zase?“

Nečekala na odpověď a rovnou se před Martinem ohnula přes stůl, trochu si povyhrnula sukni a ukázala mu svou nahou kundičku, protože si sundala kalhotky, ještě roztaženou a plnou semene, které z ní teklo. Martin stejně jako den před tím byl úplně mimo a nezmohl se na slovo, jen jí tam upřeně zíral.

„Už to mám zase na stehně. Potřebovala bych to otřít“ řekla Terezka a dodala „ale já nemám kapesníčky“ nedala Martinovi žádný čas na rozmyšlenou a pokračovala „tvoje jsou daleko, u to moc teče, utřeš to nějak?“

Martin pomalu zvedl ruku a dlouhou, po jejím stehně, stékající krůpěj zastavil prstem a jemně to stíral opět k její kundičce. Terezka se celá zachvěla, když cítila jeho něžný dotek. Přesně tohle chtěla znovu prožít. A nejen to. Chtěla víc.

„To asi takhle nepůjde“ řekla „vylízej to.“

Martin byl jakoby oněměl, jako by ho očarovala. Pomalu a velmi opatrně se k ní přiblížil svými ústy a začalo jí velmi něžně lízat a líbat. Vůbec mu nepřišlo divné, že v podstatě jen své kolegyni lížu z kundičky sperma nějakého kolegy. I přes své vzrušení byl po celou dobu neskutečně něžný a Terezka se velmi rychle pod doteky jeho jazyka blížila znovu k vrcholu. V momentě kdy ho dosáhla opět ejakuloval i Martin do svých kalhot a opět mu bylo jasné, že si toho Terezka musí všimnout.

A také, že si toho všimla. Když viděla mokrý flek na jeho kalhotách jen na něj mlsně krkla a řekla:

„Líbí se nám to oběma, viď?“

Martin je nepřítomně kývl.

„Dáš si kafe“ zeptala se ho „dáme si chvíli pauzu a promluvíme si ano?“

Martin se začal vracet do reality a předem poděkoval za kafe. Za chvíli mu Terezka podávala hrnek s voňavou kávou, usadila se proti němu na stůj a usrkla horkou kávu ze svého hrnku.

„Možná bych to s tebou zkusila“ řekla „jestli teda chceš.“

„Moc bych chtěl“ řekl Martin a v jeho výrazu bylo vidět, že je stále tak trochu ve snách.

„Opravdu se ti to líbí a dovoloval by jsi  mi jiné pinďoury než je ten tvůj?“ zeptala se.

„Ano, jsi úžasná, ty můžeš všechno“ řekl Martin.

„Tak jo, zkusím to s tebou, ale jen když uděláš něco tímhle“ ukázala na jeho flek na kalhotách a pokračovala „no s tím se nic asi udělat nedá, to chápu, ale tím jak ti pořád stojí, s tím udělat něco můžeme.“

„Promiň, hrozně mě vzrušuješ“ omluvil se Martin.

„To je dobře. Tak jestli chceš, abych to s tebou zkusila, tak spolu po práci půjdeme něco koupit a budeš to používat, jo? Pak to s tebou zkusím.“

„Dobře, budu ten nešťastnější chlap na světě“ řekl už usměvavý Martin a zeptal se „a co půjdeme koupit?“

„Dozvíš se, teď jdeme dělat, ať tu nemusíme být  dneska dlouho.“

Oba poháněni něčím novým se vrhli do práce a skončili až na konci pracovní doby. Pak společně šli procházkou do centra města, Terezka Martina vedla ulicemi a zastavila se až před sexshopem. Společně vešli dovnitř a Martin byl zvědavý co chce Terezka koupit. Pochopil to, až když se zastavila u vitríny s pásy cudnosti. V ten moment k nim přistoupila mlaďounká prodavačka:

„Budete chtít s něčím poradit?“ ptala se.

„Máme asi vybráno“ řekla Terezka a rovnou ukázala na jednu kovovou klícku „tady ten pás cudnosti, tady pro pána.“

Prodavačka zachovala dekórum, přesto bylo znát, že se nepatrně uculila a Terezka pokračovala:

„On pán by chtěl se mnou chodit, ale já mám tolik milenců, že můj partner musí být jiný, musí se odlišovat, musí si mě zasloužit, tím, že něco obětuje“ při těchto slovech se dívala Martinovi upřeně do očí a on pochopil, že to Terezka neříká prodavačce, ale jemu. On si byl jistý, že chce být součástí Terezčina života a tak aniž by ohnul pohledem a i on jí přímo hleděl do očí řekl:

„Ano ten si vezmu, ten nám bude vyhovovat.“