Kamarád mojí přítelkyně Kláry 2.díl

Od té doby jsme se s Klárou docela často bavili na téma kamarádství mezi mužem a ženou. Přiznám se, že jsem to byl já, kdo s tím neustále přicházel a měl jsem potřebu moji Kláru stále poučovat, že je mnohokrát dokázáno, že kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.

Pokud ten chlap není na kluky a je zcela zdráv, vždycky je jeho náklonnost vůči „kamarádce“ motivována něčím silnějším, než je její zájem o historii, společný hudební vkus, nebo sportovní aktivity. A pokud je to žena atraktivní, je rázem o důvod víc, proč se s ní každý chlap chce kamarádit.

Klárka vždycky dlouze poslouchala, usmívala se a mrkala u toho na mě svýma dlouhými řasami a pak najednou vyprskla a začala se smát. Bylo ji jasné, kdo žene vodu na můj mlýn a že se jí snažím rozmluvit toho Martina. Vždycky se začala smát a naši debatu ukončila slovy : „Ty můj hlupáčku… Ty si myslíš, že mě chce Martin sbalit? Ty jsi snad nikdy neměl žádnou kamarádku? Víš, když jsem chodila na základku v Plané nad Lužnicí a on tam přišel, byly jsme puberťačky. Martin měl pětadvacet, 190 cenťáků vysoký borec s hustou blonďatou kšticí a ležérním strniště… Ty ho vlastně neznáš, ale on v obličeji vypadal jako ten známý rybář Jakub Vágner. Má takový pronikavý uhrančivý oči, ostré rysy zálesáka, prostě jsme byly holky a líbil se nám. On to věděl, ale nic si nedovolil. Mimochodem v té době myslím, že už chodil s tou ženskou, co si pak vzal za ženu, co s ní má dvě děti a co mu i s dětma utekla s tím milencem… Milan je fakt henom kamarád, je zábavný, vtipný, povídáme si o tom, co jsme ve škole zažili, o našich kantorech, spolužácích a spolužačkách… Před třemi lety začal učit tady na táborském gymplu. Bydlí v Sezimáku II… Co je na tom špatného, že si povídáme jako dva staří známí… Snad by jsi na něj nežárlil, Rýšo…?!“

Tím mě dostávala do argumentační tísně, protože bych se sám musel přiznat k tomu, že mé kamarádky, i když jich nemám mnoho, pro mě občas byly něco více. Jenomže ty současné, které mi zůstaly jsou škaredé, opravdu nejsou sexy a opravdu k nim nechovám žádné fyzické sympatie. Ale Klárka? Moje Klárka? To je něco úplně jiného.
Klárka je prostě nádherná ženská, sen každého chlapa.

Je docela vysoká, má 175 cm, není ani tlustá, ani hubená, prostě taková plnoštíhlá, dobře stavěná a plodná samice se štíhlým pasem, krásně oblým zadkemm, dlouhýma nohama a dlouhými hnědými, mírně vlnitými vlasy skoro do pasu, které si v nemocnici ve službě stahuje do copu. Ona Klárka má takový bezstarostný úsměv a skoro dívčí obličej. Ani mateřství se na ní výrazně nepodepsalo, ale právě naopak… Z prsou trojek se jí udělaly čtyřky a také stehna a boky má trošku širší, než-li za bezdětnosti. Mnoho mužů tak uhrane už pouhým pohledem svých jiskrných oříškově hnědých kukadel nebo svým smíchem. Když chodí, (nebo se spíše nese) a vlní boky, celá ulice se za ní otáčí. Díky bohu si nelibuje ve výrazně provokativním stylu oblékání, protože kdyby nosila kratičké sukýnky, hluboké výstřihy a boty na jehlách, muži by jí padali k nohám, nebo by ji měli za milfku či drahou společnici movitých pánů. To se ale neděje, protože Klára dává přednost ležérnímu stylu, nebo elegantnímu oděvu podtrhujícímu její přirozenou krásu a žensḱost. A na to mě vlastně dostala. Že se nikdy neoblékala jako nějaká kurva, přesto se mi vždycky postavil, když kolem mě prošla. Ta živočišná, rafinovaná ženskost z ní přímo stříkala a ve mně se probouzelo zvíře, měl jsem chuť se jí zmocnit a udělat jí to hned, tady a teď.

Dá se říct, že jsem se do ní zamiloval na první pohled a ona si to hezky užívala. Hrála si se mnou jako kočka s myší a proto vím, že i když je to hodná, věrná a milá bytost, tak kdesi v ní dřímá potvůrka, mrška, která si ráda hraje a baví ji omotávat si chlapa kolem prstu a těšit se z jeho zájmu. Zájem jí dělá moc dobře. Nakonec, které ženě ne, že?

Proto jsem si byl zcela jistý, čím je Martinova touha kamarádit se s mojí Klárkou motivována a že otázka není zda, ale kdy sebere odvahu a přejde z nevinného flirtu k činům. Vymyslel jsem tedy plán, no on to nebyl až takový plán, byla to z pohledu mnoha nezainteresovaných možná zoufalost, ale posuďte sami.

Večery jsme s Klárkou trávili mazlením, já jsem moc rád hladil její tělo, masíroval jí záda, zadýnku, nohy a zvláštní péči jsem věnoval jejím chodidlům. Miluji její nohy. Má krásné nohy a skvěle souměrné, kulaté prstíky na nohách. Jak je celá taková nevinná a cudná, tak mě šíleně dráždí její rudé nehty na nohou. Nemá na sobě žádné výrazné a extravagantní doplňky, takže její rudé nehtíky na jejím přirozeně krásném a sexy těle působí velmi výrazně.

Na to že jsem chlap nad takovými věcmi dost přemýšlím a vždycky mi tohle na ženách imponovalo a motalo mi to hlavu. Na jednu stranu cudnost, na druhou stranu vyzývavost, až vulgární. Když chodí bosa, nebo jenom v žabkách, jsem z těch rudých nehtíků úplně mimo a pořád na ně musím koukat. Moje Klárka to ví a tak mě tím často provokuje. Stejně jako dnešní večer.
Hladil jsem ji a ona mi chodidly jemně mačkala mezi nohama, takže musela jasně cítit moje tvrdé péro a vidět, že jsem vzrušený. Její pokerový obličej byl ale dokonalý. Věnovala se svému mobilu. Vypadalo to z dálky asi docela směšně. Já s tvrdým pérem hladím Klárce nohy, ona svými prstíky s rudými nehty hladí displej telefonu a mě si vůbec nevšímá.

Byl jsem z toho vzrušený a toužil po její pozornosti. Proto jsem na chvíli přestal. Aniž by se pohnula, jenom očima přejela z displeje na mě a dlouze se zadívala. Propíchla mě pohledem a já bez váhání začal zase masírovat její nožičky. Zatvářila se spokojeně a přesunula oči na display. Tahle naše neverbální komunikace mě vždycky dostávala. Možná si říkáte, co je na tom tak vzrušujícího, nebo co to tady plácám, ale pro mě tohle v danou chvíli představovalo docela silný sexuální prožitek. Možná v tom má prsty i ten můj kandaulismus, protože během masírování jsem neustále přemítal, s kým si asi píše, o čem si to píše, proč si píše a proč nic neříká.

Připadal jsem si trochu jako blbec, že místo aby se mi věnovala, tak se s kýmsi vybavuje, na druhou stranu mě vzrušovala představa, že já ji masíruju nohy, občas přejedu prsty po čárce mezi nimi, která se jí rýsuje na jejich krajkových kalhotkách a ona si toho ani nevšímá a věnuje se jinému. Moje představivost mě úplně odrovnávala, viděl jsem na druhé straně toho chlapa, kterému určitě tvrdne péro z toho, co mu moje Klárka píše. Představoval jsem si, jak mu popisuje, jak je nadržená, jak má vlhkou kundu, jak by chtěla aby s ní šoustal. Čím více jsem nad tím přemýšlel, tím chlípnější mé představy byly. To vše podtrhovalo to, že tady sedím a starám se o její nohy. Připadalo mi, že se o ni staráme oba. On, ten pro mne zatím neznámý Martin jí způsobuje rozkoš svými písmenky a možná sem tam nějakou tou fotkou své boule v rozkroku, a já se jí dotýkám a způsobuji jí rozkoš konečky svých prstů.

Z toho příjemného snění mě vytrhl hlas Klárky.

K: „Zítra vyzvedneš malou ze školky a pohlídáš ji.“
Hrklo ve mně.
J: „Cooooo… ehm cože?“
Neznělo to totiž jako dotaz. Spíš to bylo oznámení. Nebyl jsem od Klárky na tenhle tón zvyklý, většinou se vždycky na vše ptala a společně jsme se domlouvali. Proto mě to zaskočilo a v situaci a smyšlenkami, kterým jsem se právě oddával mi to přišlo jako rozkaz nafrněné paničky. A taky že jo.

K: „Co nechápeš? Potřebuju prostě, aby ses zítra postaral o malou, něco mám.“
Znovu ve mně hrklo. Co může asi tak mít? No bylo mi to asi jasné, ale nechtěl jsem vypadat jako žárlivý blbec a tak jsem se ovládal, abych nezačal vyšilovat.

J: „Dobře lásko a prozradíš mi, co máš v plánu?“
K: „Jdeme se s Martinem projet. Dneska mu dovezli to nové auto a slíbil mi, že až ho bude mít, že mě sveze a možná mě nechá i řídit. Vzpomínáš si, jak jsem ti říkala, že si chce na léto koupit to kabrio, ne? No to červené, jak jsme se smáli, že bude balit školačky. Tak už ho má a chce mi ho ukázat. Víš, že auta miluju. A říkal jsi mi přece, že s ním můžu jít ven, kdy budu chtít, ne? Že ti to nevadí. No, tak já chci právě zítra.“

Zadívala se na mně a asi uviděla mou zoufalost, která do mě právě vstupovala.

K: „Zlatíčko? Tobě to vadí?“

Zatlačila mi chodidlo mezi nohy a třikrát do mě šťouchla.

K: „No tak, já se jdu jenom projet autem, haloooo. Nebudu mu ho umývat v plavkách, neboj se.“

Okamžitě mi zase zvtrdnul.

K: „Nebo mám? Mám mu ho někdy umýt v plavkách? Vadilo by ti to?“

Moje péro tvrdlo čím dál víc a absolutně nestoudně odhalovalo moje chlípné fantazie. Styděl jsem se sám před sebou, ale nešlo mu poručit, neposlouchal.

K: „Héééj! Tobě se to líbí, že jo? Tobě by se líbilo, kdybych mu to fáro umývala? Chtěl by sis mě u toho fotit? Jako ty kočky ve filmu, když po sobě stříkají hadicí a roztírají si pěnu? Ty seš ale chlípník“

Smála se nahlas a úplně u toho zářila. Já jsem seděl, možná jsem i rudnul a nebyl jsem schopný mluvit, tak jsem mlčel a nechápal, co se to děje. Klárka se evidentně dobře bavila a mi se hlavou honila spousta myšlenek, ze kterých mě vytrhl opět její hlas.

K: „Takže zítra. V šest v podvečer si mě vyzvedne. Tak ne aby ses zdržel v kanceláři. Nachystáš malé večeři a uložíš ji, možná si pak zajdeme ještě na víno.“

Její odhodlanost a rozhodnost mě úplně odzbrojovala, nepoznával jsem ji. Zmohl jsem se jenom na suché : „Fajn, tak zítra“.

Jak jsem to dořekl, Klárka vstala a šla spát. Mobil si položila na stoleček v obýváku a dala si ho nabíjet. I když jsem měl totálně tvrdé péro a jindy bych asi běžel do ložnice škemrat, že mám nevyřešené trápení, dnes jsem svou touhu potlačil a předstíral jsem, že se chci ještě dívat na televizi. Nadešla totiž moje příležitost a já ji nehodlal promarnit.

Ale o tom zase příště.

Poznámka : Tento příběh je reálný, popisuje skutečný pár, já jsem přítel Kláry. Nápad publikovat jej tady na webu paroháči dostal Fanouš, protože je to můj kamarád a já mu popisuji, jak můj vztah s Klárou probíhá a co se děje. Určité situace a jejich popis jsme však ladili tak dlouho, až jsem navrhl, že by bylo možná lepší, kdybych to napsal sám, svými slovy a ze svého pohledu. Dohodli jsme se proto, že se budeme ve psaní střídat, celá série tedy má dva autory, Fanouš + Paroháč 🙂