Kamarád mojí přítelkyně Kláry 3.díl

Ať jsem chtěl či ne, moje žárlivost a můj kandaulismus spolu bojovaly a také v tom byla moje zvědavost a touha mít o všem přehled. Snad půl hodiny jsem seděl sám u televize, ale pořad který tam běžel jsem moc nevnímal a přemýšlel. V hlavě jsem měl guláš a bojoval ve mne kandaulista s normálním žárlivým partnerem. Nakonec ta žárlivá zvědavost převážila, vstal a šel ke Klářinu mobilu. Vzal jsem jej do ruky a namačkal přijaté zprávy. Bylo jich tak 12.
Všechny byly od něho, od Martina… Odchozí textovky od Kláry byly směrovány zase na Martina. Bylo jich 8.

Zde je jejich výpis (časy uvádět nebudu, ale první přišla Kláře v poledne)

M: „Klárko, dneska mi přivezli kamarádi z Prahy moje nové auto, jak jsme se o tom posledně bavili… Je to kabrio, můj sen…, červený Meďák SLK 200… Má sice dvacet roků, ale nikdy bys to nepoznala, sedačky v kůži sou vyhřejvaný… To se ti bude líbit, slušel by ti… Chtěla by ses v něm se mnou dneska na večer projet? Já bych tě v šest vyzvedl před vaším panelákem, co ty na to?“

K: „Fááákt? No to je skvělý, to bych moc ráda Martine. Hele, nic neslibuju, ale zkusím Ríšu nějak přesvědčit…“

M: „No paráda, to se budu těšit, Klárko… Aspoň spolu provětráme ty stovky koní pod kapotou, uvidíš, že zažiješ orgasmus“

K: „Tak to věřím, už teď se těším. Půjčiš mi ho na projetí? Byl asi hodně drahý, že?“

M: „Zase tak drahý nebyl, ale to víš, jsou i levnější auta, ale já vybírám srdcem, ženy i auta“

M: „Našel sem ho na internetu v jednom pražském autobazaru a zamiloval jsem se na první pohled“

M: Přišla fotka toho Mercedesu. „Ukecej ho“

K: „Neboj, já to nějak vymyslím, je to mazlík“

M: „To jo, budeš se v něm vyjímat, krásná žena a krásné auto jdou k sobě. Zajedeme si třeba na dálnici, vezmeme to na Soběslav, dáme kafe a pofrčíme zpátky.

M: „Pak dám mazlíka do garáže a autobusem se ze Sezimáku vrátíme do Tábora a sednem někam do vinárny, co ty na to? “

K: „To bude fajn, už se těším… A necháš mě teda řídit?“.

M: „To víš že jó… Docela se mi líbí představa, jak řídíš takovou káru“

M: „Hele, Klárko a nežárlí třeba ten tvůj Ríša? Třeba je mu to blbý…?“

K: „Proč by měl žárlit? Jsi přece muj známý, kamarád…bývalý učitel…“

M: „A vem si na sebe něco sexy, né rifle, prosím tě… Rád provokuju, líbilo by se mi, kdyby si mysleli, že ta sexy kočka v mém autě je taky moje.“

K: „Hele hele, Martine… Nejsme přece milenci, já mám Ríšu…“

M: „No jasně…, ale přece jen, manžel to není. Já se divím, že tě sám někam večer nevezme… Takovou krásnou ženskou má doma, trouba, a sedí s tebou doma u blbý televize. Nebo se bojí se s tebou pochlubit?“

K: „Hele, Martine, ale já nejsem Popelka…“

M: „No právě, že nejsi… ,ty jsi princezna…, princezna Klára, pro kterou tvůj oddaný kočí přijede s kočárem“

K: „Aha, kočí Martin…“

„No Richardeee??! Ty mě lezeš do mobilu?? To sem si teda vo tobě nemyslela, že budeš tak nemožně vlezlej!!?“ ozvalo se náhle za mými zády. Klára se totiž probudila a šla se napít. Smůla. „Dej to sem, prosimtě!“ vyštěkla naštvaně a vzala mi telefon z ruky. „Tak co, ty žárlivče…? Seš spokojenej?? Teda seš trapnej!“ Na to se hned po té, co se napila vody i s mobilem odebrala do ložnic a ten telefon si dala pod polštář. Cítil jsem se trapně, jako školák přistižený při prohlížení si porno časopisu pod lavicí. Bylo mi jasné, že teď jsem v prdeli, že Klára si dá na přístup ke zprávám nějaké heslo, nebo je bude mazat.

Když jsem za chvíli přišel do ložnice a ulehl, Klára nespala a hlasitým šeptem mi začala vyčítat, proč to dělám? Co jsem si od toho sliboval? Jestli jsem tam něco našel? Plísnila mne, že ona má právo na svoje soukromí, že to ode mne bylo hnusné, prostě snad půl hodiny lamentovala a já spíš mlčel jako malý Jarda. Snažila se taky zjistit, co jsem vlastně četl, aby věděla, co všechno vím. Ani nevím, jak jsem usnul.

Ráno byla taková lehce tichá domácnost. Klára udělala sice snídani a před malou mi už nic nevyčítala, oblékla se a pak odvedla Klára malou Karolínku do školky a odtamtud mazala do špitálu. Já se také oblékl, sedl do naší Astry a jel do práce na Staré město do kanceláře. Ráno jsem tam měl schůzku postupně se dvěma klienty jímž vedu účetnictví, abychom stanovili způsob dalšího vedení daňové agendy, pak jsem měl práci na výpočtu dění z přidané hodnoty pro tři další klientské firmy.
Na přemýšlení o Kláře a o tom Martinovi jsem neměl kdy…, to až po poledni, kdy bylo volněji.
V ulici, kde stojí dům mých rodičů a kde mám kancl je malý obchod s mobilními telefony, který vede můj kamarád Michal. Občas za ním zajdu na pokec. Učinil jsem to i dnes a prostě jsem se mu svěřil se svým podezřením o tom, co jsem včera objevil v mobilu své přítelkyně a o tom, jak stále tvrdí, že ten její bývalý učitel, ten Mgr. Martin Kopecký je jenom jejím kamarádem a že mně se to nějak nezdá a mám důvodné pochybnosti. Kamarád mne vyslechl, pokyvujíc chápavě hlavou a pak konstatoval, že je to pro mě nezáviděníhodní situace. I jemu se to jaksi nezdálo s tím kamarádstvím. A pak řekl jednu pro mne dosti zásadní věc: „A co kdybys, Ríšo, koupil nějakej takovej ten šmírovací program a svojí přítelkyni ho pak v noci nainstaloval do mobilu? Tak jí budeš mít pod kontrolou, aniž by o tom věděla…“
Na internetu mi pár takových programů našel. Vybrali jsme jeden z nich v hodnotě 7 tisíc s funkčností na 6 měsíců. Jde vlastně o program a la virus, který si mám dát do svého notebooku a z něj pak Kláře ten program nainstalovat do chytrého telefonu.
Bylo to až děsivé… Aniž o tom bude vědět, můžu ji odposlouchávat přes mikrofón jejího mobilu, budu mít přehled nad textovkami a mohu se připojit ke každému telefonnímu hovoru, který bude odchozí i příchozí. A je možné také telefon stopovat podle GPS.
Hned jsem si to objednal v onom e-shopu, zajistil si dopravu kurýrní firmou s platbou na dobírku. Adresu určení jsem uvedl tu do své kanceláře.

Na 16. hodinu jsem zamknul kancelář, sedl do auta a jel k mateřské školce, aby tam vyzvedl naší Karolínku. Malá mi po cestě vyprávěla, co přes den dělali, na co hráli, jak byli na procházce. Ona malá je taková dost upovídaná. Zaparkoval jsem na parkovišti před naším domem a šli jsme domů. Klára přišla ze špitálu pět minut po nás. Přivítala se s dcerkou, prohodila s ní pár slov a pak se šla vysvléci a jen v negližé zamířila do koupelny, kde se jala sprchovat. Byla tam snad čtvrthodinku a pak odtamtud vyšla v nové černé podprsence a černých kalhotkách s krajkováním na okrajích nohaviček. Ty si koupila nedávno. Pak si v ložnici fenovala umyté vlasy a Já si s Karolínkou povídal v obýváku. V hlavě jsem ale měl zmatek a vířily mi v ní různé myšlenky.

Nemohl jsem pochopit, co se to děje, připadalo mi, že se Klára chová jako nějaká zamilovaná puberťačka a né máma od dětí. Byl jsem z toho úplně rozladěný, ale když jsem pozoroval jak běhá kolem, pořád si něco zkouší, prohlíží se v zrcadle, tak jsem byl stále více vzrušený. Ten pocit vzteku a bezmoci střídala zvědavost a začal jsem si zase představovat. Zase se probouzel ten kandaulista ve mně a už jsem viděl reálné obrysy toho, jak moje nádherná Klára nasedá do toho drahýho auta, jak si ji odváží, jako nějakou luxusní paničku. Mercedes mám spojený s jakýmsi luxusem a i když je to stará plečka, určitě budí respekt a pozornost. To se o naší sice skoro nové, ale docela usedlé astře říct nedá. Takže jsem si představoval, jak si ten hajzlík vyváží moji princeznu po městě a ukazuje se s ní v té nové káře, všichni mu závidí, jak to auto, tak moji ženu a přistihnul jsem se, jak mi stojí péro. Musel jsem dát nohy k sobě a snažil jsem se to maskovat, ale nešlo to, když jsem viděl Klárku jak si stoupá na špičky, jak se kouká do zrcadla, jak se rýsují její stehna, jak má zase nalakované nehty a jak si na sebe obléká bílou sukni a top, který odhaluje její prsa, na to si bere krátkou bundičku a dlouze rozjímá nad tím, jaká se bude hodit kabelka. Měl jsem plnou hlavu myšlenek. Na ní, jak je krásná. nevydržel jsem to a vyskočil za ní. Začal jsem ji objímat a osahávat, byl jsem jako smyslů zbavený, nechtěl jsem ji nechat odejít, měl jsem chuť se na ni vrhnout tady a teď.

„Prosímt ě, co to děláš?! Nechej toho, hned, zbláznil ses? Vždyť může přijít malá, dej mi pokoj !“ Vyloženě odsekla Klára a mi bylo jasné, že dneska nic nebude, že zůstanu doma, sám, nadržený. Proto jsem vytáhl mobil a začal jsem si svoji princeznu fotit. Ano, jako nějaký úchyl. Fotil jsem si její stehna, její nohy, její zadeček, její oblečení, to, jak si obouvá boty na podpatku. Byly to normální fotky, ale mi připadalo, že si fotím tvrdé porno. Když už tady nebude, budu se kochat aspoň fotkami, blesklo mi hlavou. Možná ukážu nějakou fotku někomu na kandaulistickém webu, jak se moje princezna připravovala na schůzku s kamarádem, říkal jsem si. To zase rozběhlo mé představy a začal jsem přemýšlet nad tím, jak sedí s Martinem v autě, jak mu ukazuje svoje krásné stehna, jak se její prdýlka vrtí v kožené sedačce a jak si možná zuje boty a dá mu svoje krásné nožičky na palubní desku. On sundá ruku z volantu a začne sahat na její stehno, hladí ji, shrnuje sukýnku, ona se dívá z okna, nechává se unášet burácením motoru, ubíhající krajinou a pocitem, že se vrátila do dob mládí a bezstarostnosti, svého žárlivého manžela nechala doma a může si dnešní večer dělat co che, protože se stejně nic nedozvím.

Z rozjímání mě přerušilo její zvolání : „Tak ahoj, lásko a buď hodný, neboj se, já vím, kam a ke komu patřím a do desíti jsem doma, posílám pusu a klidně mi napiš, co Karolínka, jestli usnula. Kdyby něco, volej, hned přijedu.“ Otočila se na podpatku, zabouchla dveře a s klapotem a vrtěním prdýlky zmizela v dáli.

Tak a je to v hajzlu, pomyslel jsem si.

Celý večer jsem byl nervozní, pořád jsem se díval na mobil, pořád jsem si říkal, že jí budu volat, že to zruším, že to prostě nedám, že když nepřijede, tak bude rozvod atd. Pak jsem vždycky začal mít ty představy a postavil se mi. Stál mi vlastně skoro celou dobu, co byla Klárka pryč. Chtěl jsem si ho vyhonit, ale vím, že kdybych to udělal, změnilo by se všechno a já bych se z kandaulisty proměnil na žárlivce. To už mám vypozorováno a mnohokrát jsem to četl, že pokud je žena s jiným, je důležité, nebo minimálně dobré, aby její muž nestříkal a byl nadržený, protože pak se chová způsobně a je více tolerantní 🙂 Zvláštní, že? Ale funguje to. Když jsem si ho vyhonil a pomyslel jsem na Martina, měl jsem chuť ho zabít. Čím déle jsem nestříkal, tím více jsem přemýšlel nad tím, jak se s ním Klára schází, jak se osahávají, jak mi ji balí, jak se líbají, jak ji sahá na prdelku, jezdí rukama po těle, pokládá ji na stůl a hněte rukama její prsa, rozepíná košilku a vyndává její prsa ven, hladí je a pak líbá její tvrdou bradavku, která mu ještě roste mezi rty a když krouží jazykem kolem její druhé bradavky, zcela jasně cítí, jak se Klárka chvěje vzrušením …………………………….

……………. z představy mě vytrhlo rachocení v zámku. Pohlédl jsem na hodinky a bylo pár minut před půlnocí. Asi byla dobrá zábava, pomyslel jsem si… Ale celý nadržený jsem se rozběhl vítat Klárku a byl jsem šťastný, že se vrátila. Tak nějak jsem si uvědomil, že už chápu ty pocity, jaké má pes, když se vrátí panička domů 🙂 Naštěstí jsem neměl ocas, kterým bych v tu chvíli jistě vrtěl, ale myslím že moje boule v rozkroku jasně prozradila, na co jsem celý ten večer myslel 🙂

Bookmark the permalink.

3 Comments

  1. Skvele, honem pridejte dalsi dil, je to napinave, neusnu

  2. Pecka, chci dalšíííííí, ona ho podvádí, žejo

  3. pridrzla_dama

    hltam to skoro jednim dechem,jsem stastna ze jsem natrefila na tuto serii kde uz je uverejneno 5 dilu a nemusim cekat az se uverejni dalsi…jak ja jsem napnuta jak se to posune dal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.