Naše trojka

Četla jsem zde jeden dotaz v poradně a rozhodla jsem se podělit se s vámi o svůj příběh, který je v mnohém podobný, jen vám ho převyprávím z druhé strany.

 

Jmenuji se Monika, je mi 33 let a jsem bisexuálka. Uvědomila jsem si to o sobě poměrně záhy, již v době puberty, kdy jsem sice měla spíše kratší vztahy s chlapci, ale má pubertální léta byla proložena i experimentováním se stejným pohlavím, tedy děvčaty.

Aby to nebylo špatně pochopeno, nebyla jsem promiskuitní, žádné desítky vztahů na jednu noc, takovou mám snad jen jedinou zkušenost, ale nebyla jsem ani svatá. Prostě dokázala jsem si od života vzít tolik, aby mě to naplnilo, ale stále jsem se držela ve zdravých mezích.

Vím, že pro spoustu lidí je to i tak nepřijatelné, protože jedná-li se o ženu, tak pokud už má v životě více než tři sexuální partnery, tak je skoro za kurvu. Ale mě je to fuk, nikomu jeho názory vyvracet nebudu. Sama vím, co vím a před sebou se v tomto směru stydět nemusím.

Byla jsem dokonce i hodně umírněná, na rozdíl od mnoha mých vrstevnic, při studiu na vysoké škole a dnes mohu říct, že jsem vystudovala hlavně kvůli svých vědomostí a ne díky tomu, jak moc jsem povolná našim vyučujícím. Samozřejmě, podle svého okolí jsem poměrně hezká, štíhlé tělo, pěkná prsa i tvář, a to jistě pomůže a nebudu lhát, že jsem se s podobnými návrhy, jak se snáze dostat k lepší známce nesetkala, ale já touto cestou jít nechtěla. A naštěstí jsem nikdy nestála před volbou, že buď musím a nebo prostě známku nedostanu.

Ale to trochu odbíhám. Podstatnější je, že jsem se během studia seznámila s jednou slečnou. Staly se z nás velmi dobré kamarádky, perfektně jsme si rozuměly, měly jsme na spoustu věcí podobný náhled a neměly jsme před sebou žádné tajnosti. Svěřovali jsme si naše radosti i trápení, trávily spolu hodně času, povídaly si o klucích a zážitcích s nimi. A i když Sabina, tak se jmenovala, nikdy nenaznačila, že by ji přitahovaly ženy, tak se mi ji jednoho večera povedlo svést.

Měla nějaký splín, my si povídaly dlouho do noci a já ji utěšovala. Pak jsem ji začala hladit a nakonec i políbila. Sice byla překvapená, ale nakonec se moc nebránila a my skončily v posteli, kde jsme si užily nádherného dívčího milování. Byla to nádherná noc, která ani ráno nebyla následována nějakými výčitkami, ať již vzájemnými, tak sami k sobě. A ani to nijak nenarušilo náš kamarádský vztah. Naopak. Ještě více jsme se sblížily a naše důvěra se ještě více prohloubila. Naše pochopení jedna pro druhou bylo obrovské.

Během studia jsme si podobnou noc ještě několikrát zopakovali, ale nebylo to na denní bázi. Spíše příležitostně. Ale vždy to bylo velmi krásné.

Musím se přiznat, že jsem se do ni i svým způsobem zamilovala. I proto mě docela zabolelo, když si našla přítele, kterého si po pár letech i vzala. Na druhé straně jsem na ni viděla, že tohle prostě chce. Nevím, zda to bylo výchovou, prostředím ve kterém žila nebo prostě jejím nastavením, ale tohle byla cesta, kterou chtěla jít. Mít muže, s ním domov a rodinu. A já ji v tom nijak nebránila. Nedělala jsem si žádné nároky na ni, i když to někdy bolelo.

Jejího muže jsem i znala, ona nás spolu seznámila. On věděl, že jsem její nejlepší kamarádka a já věděla, že on je její muž. A oba jsme toto nějak respektovali. On ovšem samozřejmě nevěděl, že mezi námi je, nebo bylo, ještě něco více.

Trávívaly jsme spolu hodně času, sdílela jsem s nimi i jejich radost, kdy se jim narodil syn, z kterého byli oba nadšeni. Když byla možnost, tak jsem ji pomáhala i se starostí o prcka. Mě samotné to také dělalo radost, protože své děti jsem neměla. Vlastně ani partnera.

A s ní jsem sdílela i to, co sdílí dvě dobré kamarádky. Svěřila se mi, když ji v partnerství něco trápilo a já se snažila ji alespoň vyslechnout nebo ji i, nezaujatě, jak to jen šlo, poradit. Nechtěla jsem se jim vměšovat do partnerství tím, že bych si prosazovala své zájmy, chtěla jsem být vždy objektivní. Chápu, že asi ne vždy to zcela objektivní bylo, také jsem jen člověk a mám své emoce, které ovlivňují mé vnímání, ale nikdy jsem ji neradila něco špatně ze svých zištných důvodů, že bych ji třeba chtěla sama pro sebe. Na to jsem ji měla příliš moc ráda.

Naše intimní chvilky z našeho života vymizely, protože ona byla prostě jeho a já to respektovala.

Přesto roky ubíhaly, já mezitím měla také nějaké vztahy, ale až ke svatbě to nedošlo, a z jejího svěřování bylo čím dál jasnější, že ji ve vztahu něco chybí. Rodina fungovala, z vnějšího pohledu i docela dobře, ale dávala najevo, že manžel je méně pozorný, z milování se mnohem více stává sex a pokusy naťuknout jej, aby si to uvědomil se míjejí účinkem.

Asi nic až tak neobvyklého v manželstvích, že se vytrácí v průběhu let vášeň a vztah přechází do stereotypu. Někde na to ti dva přijdou včas a začnou na tom pracovat a jejich vztah se zlepší, jinde to nechají jako status quo a jinde to nechají dojít do stádia, že se manželství rozpadne.

V jejich případě ona chtěla změnu a on byl spokojen se stávajícím stavem. Nevím zda úmyslně nebo prostě to jinak neuměl, ale byl hluchý i slepý k jejím náznakům. Možná bylo chybou, že mu to nebylo předloženo jasněji a tvrději, ale i když to Monika párkrát zkoušela, tak nedokázala překonat jeho hluchotu.

A tak v tom žila, relativně spokojená, ale ne šťastná. Často mi říkala, jak má manžela ráda a jak je ji s ním jinak dobře a opustit ho nechce, ale často se cítí hodně prázdná.

Nikdy se nijak nevyjádřila a snad ji to ani nenapadlo, aby si našla milence. Myslím, že to by ani nechtěla a nechtěla by být nevěrná svému muži.

Nastal ovšem okamžik, kdy na ni vše padlo trochu více a já byla poblíž. Byly jsme si tak blízké a nebylo to poprvé. Měly jsme trochu vína a tak lehce snížené zábrany a tak našla v mém náručí větší pochopení, než by se asi jejímu muži líbilo.

My opět po letech zažily nádhernou společnou noc, která ovšem tentokráte byla následována menší kocovinou, alespoň tedy z její strany. Měla výčitky vůči svému muži a já ji ještě musela uklidňovat v tomto.

Pár týdnu se mi pak trochu vyhýbala, což mi sice bylo líto, ale nechtěla jsem ji to ještě stěžovat.

Jenže za pár týdnů se ji to docela rozleželo v hlavě. Manžel se ani nezměnil, ani ji v ničem nepodezíral a ona si uvědomovala, jak moc citové to mezi námi bylo. Kolik něhy a lásky ode mě dostala. A to jsem jen její kamarádka.

Zkrátka uvědomila si, že může mít i něhu, i lásku a rodinnou pohodu se svým manželem. A s tím vším se mi svěřila.

Nebudu zapírat, že jsem měla radost, když mi řekla, že se na mě nezlobí a bude ráda, když si to někdy zopakujeme. Byla jsem ráda, že nemá výčitky (i když možná měla, ale povedlo se ji to před sebou omluvit). V podstatě obě jsme se shodli na tom, že se o klasickou nevěru nejedná a ani jedna z nás nechtěla, aby opouštěla manžela a rodinu.

Náš vztah se nijak nezměnil, jen jsme si čas od času užily holčičího milování. Obě nás to nabilo energií a myslím, že obě jsme byli spokojenější. A to se projevovalo i u Moniky doma. I když její manžel to až tak moc nezaregistroval. Stále si jel v zaběhnutých kolejích a vše mu přišlo tak samozřejmé.

Nechtěly jsme mu nic o tom říkat, neviděly jsme důvod, jen by to asi přineslo komplikace a možná narušilo vztah nás všech tří. Sice nás to někdy svádělo, abychom měli všichni čistý stůl, ale toto nutkání jsme vždy potlačily.

Ale stejně se to nakonec provalilo. Došlo k tomu, že mezi nimi jednou došlo k většímu konfliktu, řekli si nehezké věci a ona přišla ke mě a se vším se mi svěřila. Byla rozlobená a tak i když ji volal, tak mu řekla, že je u mě a zůstane tu celý víkend.

Když se pak vrátila domů, byl naštvaný, ale moc se nepídil po tom, proč u mě byla celý víkend, ani nenaznačoval jakákoliv podezření. Ale přesto u nich nastalo období, kdy jakoby se jejich vztah dostal do menší krize a ona byla u mě častěji a někdy zůstávala i přes noc, případně jsme někam jely i na víkend.

On na to zpočátku nijak nereagoval a nebral to jako problém. Až časem začal dávat najevo, že mu to vadí, ale spíš proto, že se musel někdy tu dobu, co byla pryč sám starat o malého a domácnost, jelikož byl příliš zvyklý na to, že se o domácnost i syna stará hlavně ona. On se mu samozřejmě normálně také věnoval, ale spíše ve hrách a odpočinkových činnostech, než v péči a starostech.

Ale protože hádky mezi nimi byly čím dál častější, tak přišla na přetřes i možnost její nevěry. Ale bylo to ve smyslu, že její návštěvy u mě jen zakrývají její možnou skutečnou nevěru. Tu mu samozřejmě důrazně vyvracela, protože věděla, že s žádným jiným chlapem nic nemá, ale jednoho dne se už nechala vytočit tak moc, že mu řekla pravdu. Řekla mu to jak to bylo, i důvody.

Jeho reakce byla dost překvapivá. Nerozčílil se, ale pár dní měli tichou domácnost. Pak za ni přišel a řekl, že nechce dělat unáhlená rozhodnutí. Že ho to sice mrzí, ale chápe, že on sám také dělal chyby a chtěl by vztah zachránit, raději než se rozvádět. Pokud to tedy jde.

Řekl, že se bude více snažit, ale chtěl by aby Sabina přerušila kontakt se mnou. Řekla mu, že ona se také rozvádět nechce, ale že mě by také ztratit nechtěla, že jsem její nejlepší kamarádka od výšky. Nakonec mu řekla, že to zkusí, ale musí mi to říct osobně. Souhlasil.

Přišla za mnou a vše mi řekla, i to, že se teď nebudeme stýkat, že mě prosí, abych pochopila, že chce zachránit jejich vztah.

Radost jsem z toho pochopitelně neměla, ale nikdy bych ji nepřemlouvala, aby dělala něco, co ona sama nechce.

Pak tedy nastalo období, kdy jsme se přestaly stýkat. Asi mu to otevřelo oči a on se doma více snažil a fungování jejich vztahu se zlepšilo. Vypadalo to, že krizi překonali, já od ní dostala jen čas od času sms, jak se to lepší a já už se smiřovala s tím, že jsem přišla o nejlepší kamarádku.

Uběhl asi rok a půl a v posledním roce mi od ní přišly asi dvě smsky, kde mi psala, že jim to funguje docela dobře, ač se to již přeci jen více vracelo do původních zajetých kolejí. Také napsala že ji hodně chybím jako kamarádka. Jelikož si za tu dobu žádnou jinou takovou kamarádku nenašla a i malý se často ptal, kde zmizela teta Sabina.

Nakonec to vyústilo v to, že mu to řekla, že ji chybím, že ji chybí dobrá kamarádka a že si s tím neví rady. Že mu slíbila, že se se mnou nebude stýkat a nechce mu ubližovat, ale že ji toto chybí.

Zeptal se ji, jestli ji chybí sex se mnou. Řekla mu, že neví, ale že ji chybí holčičí povídání, svěřování, prostě to, co mají kamarádky a co s ním mít nemůže. Možná i ta dívčí něha, kterou mohla zažívat jen se mnou.

Kupodivu se nerozčiloval, ale vypadalo to, že nad tím přemýšlí. Nakonec přišel a řekl, že jestli chce a tolik ji na tom záleží, že se se mnou zase stýkat může.

Zavolala mi a řekla, že se chce sejít, že má pro mě super novinu. Sešly jsme se a ona mi vše řekla. Popravdě byla jsem překvapená, i když potěšená, ale přišlo mi zvláštní, že tak změnil názor. Ale on ho nezměnil, spíš asi chtěl být vstřícný nebo se mu to rozleželo a chtěl si také něco urvat pro sebe.

My se pomalu začaly opět stýkat, i malý měl radost, ale vše bylo jen ve „vší slušnosti“, žádný sex a intimity.

Manžel se ovšem po jejich návštěvách u mě začal vyptávat, zda jsme se vrátily také k sexu. Odpovídala mu, že ne, což byla pravda. On se ale vyptával stále častěji a dával najevo, že ji nevěří. Zpočátku se jej snažila přesvědčit, ale nakonec rezignovala a řekla mu, ať si myslí, co chce, že ona ví své a pokud chtěl takhle žárlit, tak ji neměl styky se mnou povolovat.

V důsledku toho  jsme se spolu přeci jen vyspaly, ale nebylo to úplně ono, protože myslím, že to udělala hlavně na truc jemu, že ji nevěří, než že by to sama v danou chvíli chtěla.

Jeho žárlivé narážky přicházely v menších či větších časových intervalech, ale celkově asi byly čím dál častější. Nakonec došlo k tomu, že se pohádali a ona mu řekla, že pokud ji stále obviňuje, tak že to zase udělá. Neřekla mu, že udělala, ale teprve udělá.

Nato ji on celkem v klidu odvětil, že to může, ale on z toho chce taky něco mít. Řekl, že by nás při tom chtěl vidět. Byla překvapená a tak se rozvinula mezi nimi debata a on ještě řekl, že by mu ani nevadilo, kdyby se také přidal.

Řekla mi to a chtěla vědět můj názor. Pomohlo by to zlegalizovat náš intimní vztah a nemusely bychom to dělat tajně. Musím říct, že Roman, jak se její muž jmenoval, nebyl úplně můj typ, ale zase nejsem žádná jeptiška a pro dobro nás všech mi to nepřišlo jako až taková oběť, i kdybych měla s ním mít sex jen já sama.

Dohodli jsme se, že se všichni tři setkáme a nějak se na tom všem domluvíme. To se stalo a nakonec tedy došlo i na náš sex před ním. Napoprvé se nezapojoval a pro nás to bylo hodně zvláštní a byly jsme nesvé, takže jsme z toho moc neměly.

Postupně při dalších setkáních došlo i na jeho zapojení, ale bylo to takové dost krkolomné. Šlo zkrátka poznat, že my všichni zúčastnění to děláme spíš jako něco, co vyplynulo ze situace, takříkajíc – „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, než že by to vycházelo z naší touhy.

Prostě tohle nefungovalo. Navíc projevovala se tam stále i určitá žárlivost, hlavně z jeho strany a abych to tedy zkrátila, dopadlo to nakonec tak, že on sám si postupem času našel milenku a i když zůstali ještě nějakou dobu spolu, tak jejich sexuální život se hodně omezil a zůstávali spolu hlavně kvůli syna, ale nakonec se stejně rozvedli.

Pokud jde o nás se Sabinou, tak ani jedna z nás není čistá lesba, tak úplně bez mužů být nechceme a tak nyní vypomáháme jedna druhé a hledáme si někoho, kdo bude mít i pro naši ženskou lásku pochopení. Ale není to vůbec lehké.