Před maturitou – 3.díl

Je ráno, a mě se těžko vstává. Holky dnes maturují, a já z toho mám větší strach než ony. Ale strojím se a spěchám do školy, jako podpora. Obě děvenky jsou právě tam. Nezávidím jim. Po hodině vychází Káča a s radostným křikem oznamuje, že udělala. Objímám ji z radosti a poslouchám,  co a jak a jak to zvládla.  Raduji se s ní. Po další půlhodině se děje to samé s Luckou a já je zvu  na oslavu,  jako dospělé ženy do baru. Ale až odpoledne, aby se mohly převléknout a zaradovat s matkami.

V pět se scházíme u baru a jdeme slavit. Objednal jsem atraktivní místa, aby nás nikdo neobtěžoval.

Holky se rozjely s tvrdým alkoholem a netrvá dlouho, Káča je mimo hru. Pospává a já nechávám Lucku pod dohledem barmana a Káču vedu domů. Pak se vracím, ale Lucy nevidím, ptám se barmana, nic neví. Ptám se žen na WC, nikdo tam není. A tak mě napadá podívat se do průchodu na dvůr a hned ji vidím. Je opilá a nějaký kluk ji rejdí rukou pod sukní. V momentu jsem tam a ptám se ho, zdali ji něco zapomněl v kalhotkách. Neodpovídá, ale radí: „Hele dědo, mazej, než budeš muset. “ Další proslov již nestihl. Byl unaven a tak začal s odpočinkem na místě.

Lucy ani neví, co se s ní děje. Beru ji v podpaží, platím a děkuji za starost barmanovi a pomalu spěcháme k nám. Káča již spí a Lucy čeká v koupelně. Odkládám sako a kravatu a spěchám ji pomoci. Sedí na vaně a nepřítomně kouká. Registruje, že někdo přišel, ale kdo to je asi neví. Pomáhám ji z šatů, přičemž mě stále odstrkuje a vrčí na mě. Rozpínám a svlékám ji podprsenku a stahuji kalhotky. Vrčí na mě a  pořád opakuje:“  Roberte, ty dobytku, nesahej na mě, nebo to řeknu a dostaneš přes držku.“

Musím se smát, nevím  o co jde, ale v té chvíli to je směšné. Pokládám ji do vany a pěnou do koupele za pomocí sprchy ji umývám. Pak ji pomáhám vstát, osušuji celé tělo a odnáším do pokoje. Ještě než jí oblékám manželčinu noční košili, zneužívám jejího stavu a chvilku ji ocucávám kozy a buchtičku. O ničem neví. Strojím ji a ukrývám pod pokrývku. Ráno je pro ně očistec. Mají kocovinu a je jim zle.

Při snídani se Lucka nesměle ptá, jestli jsem včera v baru neviděl Roberta. Říkám, že ne. Je ji divné kam se poděl  Pamatuje si jen, že ji vedl na dvorek na vzduch. A pak neví. Jako by do mne uhodil hrom. To jsem tomu dal. Její kluk a já ho srovnal.  Mám výčitky svědomí. Odpoledne Lucku odvážím domů.  Raději  ji říkám vše, co se stalo. Nejprve má starost, ale po tom se z toho částečně těší.

„Je na mne poslední dobou sprostý a tak si to zasloužil. Nechtěla jsem ho a on mi kvůli tomu nadával. Že jsem píča, když mu nepodržím, a ať si tu svou kundu vylížu sama, když jsem taková kráva. Nevím, nikdy mi to neřekl, ale teď prý něco bere a je hnusnej.“  Stěžuje si  a je z toho smutná. Jsme u nich a čekáme vystoupí. Nemá se k tomu a náhle říká:

„Doma nikdo není, přijdou až pozdě večer, nechceš jít k nám, něco ti nabídnu“ přemlouvá. A tak jdu.

V bytě opravdu nikdo není, usedám v kuchyni a čekám co mi nabídne. Jde z chodby rozpíná si halenku a vystrkuje na mne prsa  v podprsence se slovy: „Dáš si mně? Nic jiného nemáme.“  Odpovídám, že mi to bude stačit a svlékám ji hned v kuchyni. Odhazuji i své věci a usednuvší na židli si ji přitahuji na klín a při jejím dosednutí do ní již zavádím penis. Dosedá a s hlavou v záklonu se mi na něm vozí a zavlažuje ho. Je rychlá a chtivá. Poskakuje na něm a kroutí se.  Drží mne kolem šíje natahuje ruce  a obě nohy si dává na má ramena. Já ji držím v bocích a roztahuji stehna, abych mohl hlouběji. To se daří a penis do ní zajíždí téměř celý. Buším do ni, až ji kozičky poskakují. Lucka naříká, ale líbí se ji to.

„Udělej mi to, hned, do kundy, prosím.“ Žadoní a zhluboka dýchá. Bouchám a bouchám do ni a konečně to na mne jde. Vrážím ho do ni a držím, stejně jako ona, pumpuju ji to tam a ona sebou kroutí a trhá a zatíná mi nehty zezadu do krku. Pak se přitahuje a strká mi jazyk do úst. Oplácím ji to a ona mně do krve kouše. Je to divoch. Ale udělala mě nádherně, jako zkušená žena. Ještě chvilku sedíme tak, necháváme sperma vytéct na podlahu a až potom se strojí. Lucy ještě s žínkou smývá semeno na podlaze a nahá se se mnou loučí. Odcházím a dole v mezaninu potkávám její matku. Oznamuji, že jsem ji dovezl domů a jak to včera dopadlo a vše, co jsem uznal za vhodné. Snažil jsem se pro Lucy získat trochu času. Její matka pokládá na zem kabelu a je vidět, že se chce bavit.

„Nechtěl byste k nám , nahoru, já vím, že vás ta kačena ani nepozvala. Dáme si kávu a popovídáme.“  A kouká na mne. Co mi zbývá. Jdeme nahoru. Maminka jde přede mnou,  a já mám možnost si ji prohlédnout. Má stejně pěkné nohy jako dcera, je i podobně štíhlá, ale prsa ji zdobí. Jsou velká, takzvané držáky a dobře je nosí. Líbí se mi i v obličeji.  Blond vlasy na krátko a pěkná malá ouška. Jo, dal bych ji za dvě. Napadá mě, proč si po rozvodu nenašla nějakého hodného chlapa a raději s holkou zůstala sama.

Odmyká a volá do bytu:“Lucy, pojď mi vzít kabelku, prosím.“ Lucy přibíhá a zůstává stát: “Co tu děláš -te, pardon, jdete na kafe?“  Odpovídám, že ano a ona mne vede do kuchyně, abych prý nezabloudil.

Usedám a mé oči hned rozeznávají mokrou skvrnu na podlaze. A co je víc, máma taky.

„Cos tady holka zase rozlila, ty jsi hrozná. A takhle to uklidíš. Ne, co si neudělám sama, to není.Pak musím vytřít.“  Snaží se ji vychovávat, ale smysl to nemá. Kdyby tak věděla od čeho to je, a kdyby tak věděla co to je, měla by to za sebou. Lucka na mě zezadu dělá obličeje a vysílá tázavé pohledy.

Máma vaří kávu a něco švitoří. Lucy si šla odpočinout, ani se nedivím. Matka si ke mě přisedá a ptá se na Lucy a na nás, a jak je vděčná, že se o ni staráme jako o vlastní. Sděluji ji, že ji máme rádi, a není to jen tak nějaké slovo. Opravdu rádi. Ona je velmi ráda a žádá mne z vděčnosti o tykání. Nejsem proti a s Olinkou se seznamujeme. Podávám ji  ruku, chci ji vzít za její, ale ona ji chytá, naklání se ke mně a líbá mě na ústa. Ruku si při tom tiskne do jednoho tvrdého ňadra. Pak se rovná a pouští mě. Hlavou mi dává na jevo, že holka je vedle, a nemusí všecko slyšet. Dopíjím kávu a omlouvám se, že již musím. Lucy asi spí, neboť nepřiběhla. Olina mne vede ke dveřím a než vyjdu rychle mi šeptá:

“Přijď zítra v pět.“ A zavírá za mnou. Šlapu dolů a je mi divně. Nevěřím tomu. Dnes se mi opravdu dařilo. Je divné, že na sebe nejsem nijak hrdý.

Mažu domů. Celý večer mám o čem přemýšlet. Samozřejmě, že jsem přesvědčen o tom, že zítra nikam nejdu. Ale kolem půlnoci mne již jímají pochybnosti. A zázrak. Ráno na to mám úplně jiný názor.