Klářiny

Kláře bylo v té době třicet a žila v jednom domě v Praze na Pankráci se svým manželem Honzou a malým synkem. Manžela měla ráda, byl to její první a jediný sexuální partner, a ani v posteli to s ním nebylo úplně špatné. Milovali se jednou dvakrát týdně a dalo by se říct, že jí vlastně nic nechybělo. Protože byla na mateřské, souhlasila s tím, že se nechá zvolit do představenstva bytového družstva, a tak začala docházet na pravidelné schůze. Tříčlenný výbor se scházel v bytě jednoho ze členů, protože současně podnikal a používal byt jako kancelář. Brzy si všimla, že hostitel věnuje víc času letmým dotekům a pohledům na ní, ale protože už mu bylo přes padesát, nevěnovala tomu pozornost.

Jednoho dne ráno ho potkala u schránek, když přicházel do práce a ona šla do samoobsluhy nakoupit.

„Dobré ráno,“ usmála se na něho.

„Ahoj Klárko,“ zatykal jí, přestože si dosud vždycky vykali. Trochu jí to překvapilo, ale protože jí ten věkový rozdíl připadla relativně velký, vzala to tak, že starší chlap prostě tyká mladé žábě.

Otočila se ke schránce, aby ji zkontrolovala, a protože je až nahoře, musela si stoupnout na špičky. V tom ucítila jeho dlaň, jak jí hladí po zadku, který pevně obepínaly modré džíny. V mžiku se otočila a překvapeně se na něj podívala a současně ucítila, jak jí klínem projela horká vlna.

„Moc Ti to sluší,“ usmál se na ní a než stačila něco říct, otočil se a stoupal do schodů ke svému bytu.

Šla na nákup a celou cestu na to myslela. Proč to udělal?! Co si to vlastně dovoluje?! Chvíli se zlobila, že mu nevynadala, ale pak si řekla, že „dědek“ si chtěl prostě sáhnout a zas tak moc se nestalo. Když se vrátila domů, rozloučila se s manželem, který šel do práce a celé dopoledne se věnovala synkovi. V hlavě se jí ještě několikrát objevila ta scéna z rána a pokaždé jí zabrnělo v rozkroku. Sama se tomu divila, protože jí nikdy starší chlapi nijak zvlášť neimponovali.

Odpoledne se vypravila s malým na procházku. Jen tak courat kolem bloku, jak to prckovi půjde.  Když se vraceli, bylo už chvíli po čtvrté a když odemkla dveře domu a došla ke dveřím, uslyšela za sebou kroky, jak někdo schází z patra. Byl to on, ten drzý soused Libor.

„To mám dneska štěstí,“ usmál se na ní. „Klárko, potřeboval bych něco podepsat.“

Ani nevěděla proč, strčila malého do bytu a řekla: „Tak pojďte dál.“

Vešel za ní do předsíně a pak do kuchyně, která byla společně s obývákem, dala malého do pokoje a přivřela dveře.

„Tady to je,“ položil několik dokumentů na stůl. Sehnula se nad ně a krátké letní šaty se vytáhly o kousek výš. Stál za ní a ona si uvědomila, že nejspíš zírá na její opálená stehna. Usmála se mimoděk té představě a hledala, kam se podepsat. Popadla tužku a začala psát datum na příslušný řádek, když najednou měla jeho ruku na vnitřní straně stehna, kousek pod zadkem. Strnula bez hnutí, ale cítila, jak jí ztvrdly bradavky a krev se jí valí do rozkroku. Chvíli se nehýbala, stejně jako ta ruka. Pak začala psát a zlehka, jen trochu povolila stehna od sebe.

Jako na povel se ruka pomalu začala sunout vzhůru. Rychle stehna sklapla k sobě a ruka se zastavila. Spěšně podepsala zbytek papírů a otočila se. Stál proti ní, vysoký s plešatějící hlavou a menším pivním pupkem a drze se usmíval. Na kalhotách v rozkroku měl vyrýsovanou bouli. Upravila si vlasy a zeptala se:

„To je všechno?“

„Asi jo,“ usmál se on. „V pondělí bych s Tebou potřeboval mluvit ohledně opravy fasády.“ Zase jí tykal.

„Stav se u mě odpoledne, můžeš?“

„Jo, Honza bude doma, tak můžu přijít,“ odpověděla.

„Tak snad abych šel,“ zašklebil se otočil a odcházel.

„Nashledanou,“ řekla mu ve dveřích.

„To doufám,“ zasmál se a šel.

Zavřela dveře a opřela se o ně zády. Bušilo jí srdce, kundičky jí natekla do úctyhodných rozměrů a nejradši by si to hned šla udělat. Ale malý byl proti, takže si musela jít hrát a pak vařit a uklízet.

Večer přišel Honza domů a když založili malého do postýlky, vrhla se na něho. Vášnivě ho líbala a stahoval z něho oblečení. Vytáhla jeho penis a nacpala si ho do pusy, ale sotva se pořádně postavil, nasedla na něj a divoce přirážela. Zavřela oči a cítila, jak se tře o její pochvu a náhle se před ní objevila představa toho obstarožního plešatého Libora, jak jí napichuje na svého ptáka a ona přitom skučí rozkoší. V ten okamžik se udělala. Divoce sebou trhala a ždímala manželův penis, který se následkem toho udělal také a naplnil jí semenem.

Slezla z něho a dala mu pusu.

„Ty jsi nějaká divoká,“ zasmál se.

„Chyběl jsi mi,“ odpověděla a odešla do koupelny. Sedla si do vany a sprchovala se. Manžel se umyl v umyvadle a odešel. Seděla dál a prsty si roztírala jeho semeno mezi pysky. Zajížděla střídavě dovnitř a pak na klitoris a cítila, že to na ní zase jde. Začala zrychlovat a druhou rukou si sevřela bradavku, Štípla se až to bolelo a k tomu si zběsile začala honit klitoris. A k tomu si představovala, jak klečí nahá na zemi a kouří Libora, který jí strká ptáka do pusy až nadoraz. Pak se udělala, potichu, aby to Honza nevěděl.

V noci se dvakrát probudila s rukou v klíně. Zdálo se jí, jak si to rozdává s Liborem. „Já jsem asi blázen!“ říkala si, ale nemohla si pomoct.

Další dva dny Libora nepotkala, protože o víkendu se v domě nevyskytoval a ani jí nijak nekontaktoval. Ale pro ní to bylo peklo. Ať byla doma nebo venku, pracovala nebo odpočívala, měla neukojitelnou chuť šukat. Šukat s Liborem. S manželem to zkusila ještě jednou, ale tentokrát se neudělala, přestože uměla mít při jednom milování i tři orgasmy. Každou chvíli si masírovala prsa nebo rozkrok, ale ta hnusná, šílená, úžasná touha jí neopouštěla. Byla neděle večer a Klára seděla u stolu s Honzou a pili víno. Nedělali to moc často, ale dneska byla ráda, protože se chtěla opít. Taky se jí to poměrně brzy povedlo.

„No Ty vypadáš,“ ušklíbl se Honza. „Jdeme spát.“

„Jdi si sám“ odpověděla, a on pokrčil rameny a zmizel v pokoji.

Chvíli ještě pila zteplalé víno a pak se rozhodla. Vzala papír a tužku a začala psát.

„Dobrý den pane inženýre. Protože jsem si všimla, že Vám nejsem lhostejná, ráda bych, abyste věděl, že bych chtěla být Vaší milenkou. Slovo milenka není úplně správné, to slovo, které se stydím napsat je matrace. Matrace pro Vás a pro všechny, které mi nařídíte obsloužit. Zítra se máme vidět, takže máte celé dopoledne, abyste si to rozmyslel.

Klára“

Strčila papír do obálky a ještě jednou se napila. Pak se zvedla, potichu došla ke schránkám a hodila dopis do té s Liborovým jménem.

 

Ráno se probudila s mírně bolavou hlavou a hned jí došlo, co udělala. Manžel už odešel a malý ještě spal. Vyskočila z postele, přes košilku si přehodila bundu do pasu a vyběhla z bytu. Na schodech nad ní stál Libor a právě byl začtený do jejího dopisu.

Spěšně zalezla do bytu, aby jí neviděl. „Proboha, co to bylo za nápad?! Já jsem ale pitomá!“ letělo jí hlavou. Celé dopoledne se nedokázala na nic soustředit, jen přemýšlela, jak se z toho vymluvit, jestli by nebylo nejlepší se odstěhovat, nebo umřít. A vedle toho cítila neuvěřitelné vzrušení a chuť si to pořádně užít.

V poledne přišla tchýně a vzala si malého do neděle k sobě, protože se tak domluvili už před týdnem. Klára si oblékla krátkou zavinovací sukni a bílé tričko. Trochu jí otrnulo a říkala si, že si nebude brát spodní prádlo, ale pak si vzala bílé krajkové kalhotky a podprsenku.

V půl třetí zvonila se smíšenými pocity na Liborovy dveře.
„Pojď dál, už na Tebe čekám,“ uvítal jí s úsměvem, udělal jí místo ve dveřích a nechal jí projít.

Pozdravila a šla do obýváku, který sloužil, jako pracovna. Jen se lehce otřel o její zadeček, ale jinak se jí ani nedotkl.

„Posaď se,“ nabídl jí místo a sám si sedl za velký jednací stůl. „Mám tady nabídky od tří firem….,“ moc ho neposlouchala, byla hrozně vzrušená a celá červená v obličeji. Asi čtvrt hodiny se bavili o nabídkách a vybrali jednu firmu, která měla provést opravu. Zdálo se, že audience je u konce.

Už se skoro chystala k odchodu, když prohodil:

„Ještě tu mám jednu nabídku, kterou potřebuju probrat,“ a vytáhl její dopis. Slovo od slova, s důrazem na slovo „matrace“ a část „všechny, které nařídíte..“

„Co mi k tomu řekneš?“ uzavřel.

„Já, já byla opilá, omlouvám se,“ zakoktala. „Jste hezkej chlap a přitahujete mě. Tohle jsem ale přehnala.“

„Myslíš? Mně se to líbí. A co bys mi mohla nabídnout?“

„Nezlobte se, to byl opravdu jen úlet,“ měla najednou pocit, že by měla rychle vypadnout. Tváře jí hořely a kalhotky měla provlhlé vzrušením.

Libor se najednou zvedl ze židle, postavil se před ní a rozepnul si kalhoty. Ty se svezly ke kotníkům a Klára upřela oči na jeho napnuté trenýrky.

„Vykuř mě!“ poručil. „Předveď se!“

Pomalu si klekla, stáhla mu trenýrky a vyskočil na ní tvrdý žilnatý penis. Nebyl o moc větší než manželův, ale při jejích mizivých zkušenostech ten největší, který kdy viděla. Podívala se nahoru a přes hrbol jeho chlupatého břicha viděla, jak se na ní usmívá nebo spíš šklebí s potěšením. Chytil jí za hlavu a navedl svého ptáka do její pusy. Otevřela jí a nechala ho vklouznout dovnitř. Pomalu jí přirážel její hlavou ke svému břichu. Nemohla nic dělat a ani nechtěla. Cítila, jak jí to ponížení, ta nezvyklá situace, kdy jí cizí chlap šuká do pusy, strašlivě vzrušuje. Nemohla si pomoct, a vzrušovalo jí to víc a víc. A pak se udělala. Cukala sebou s jeho ptákem v puse, ale kouřit nepřestala. Libor to, že měla orgasmus, nepřehlédl. Ale nic neřekl, jen udiveně zavrtěl hlavou.

Pak ucítila, jak mu pták zapulsoval a Libor se prohnul v bocích, vytrhla ho z pusy a on stříkal mocnou dávku semene do jejích dlaní a na tričko.

„To jsi měla spolknout,“ zabručel.

„To nedělám,“ ošklíbla se. Zvedl jí za vlasy k sobě

„Moje matrace bude polykat, co jí řeknu,“ zavrčel jí do obličeje, ale usmíval. Trochu se jí podlomily nohy. Libor zasunul ruku pod její sukni a sáhl jí na kundičku přes promočené kalhotky.

„To není možný,“ usmál se a odtáhl kraj kalhotek stranou a projel jí prstem mezi pysky. Pak vytáhl mokrou ruku ven a podíval se na Kláru.

„Už musím,“ vytrhla se mu a spěchala ke dveřím.

Nebránil jí, jen na ní zavolal. „Zítra ve stejnou dobu zase přijdeš!“

Vyběhla ze dveří a seběhla po schodišti dolů ke svému bytu.

Když odemykala, zrovna se vracel soused z nákupu. Starý Homolka, byl protivný a skoro plešatý chlap s pivním panděrem. Bylo mu kolem sedmdesáti a bydlel naproti přes chodbu.

„Dobrý den,“ usmála se na něj nuceně.

„Dobrej, Klárko. Copak se vám to stalo?“ řekl s křivým úsměvem a ukazoval na mokrou skvrnu od Liborova semene, která se rozpíjela na jejím tričku.

„Trochu jsem se polila,“ usmála se provinile a zabouchla za sebou dveře. Za ní v chodbě zůstal charakteristický pach spermatu.