Hned za tři dny se v celé nahotě ukazuje mé přesvědčení, ukončit počínající vztah s Lucinou. Moje odhodlání je diametrálně jiné teď, když jsem ji několik dnů neviděl, než okamžitě po milování.
Lucka zvoní u dveří a Káča ji otvírá. Hned míří do děcáku. Slyším, jak se Lucina ptá káči: „Táta není doma?“ „Jo, je v kuchyni.“ „Musím pozdravit.“ Letí za mnou. Je u mne: „Jé, dobrý den pane Vondráčku, nevěděla jsem, že jste doma.“ Naklání se a v rychlosti mne líbá na ústa. Také zdravím a ona mizí. Já jsem zase v tom. Přes všechna svá předsevzetí již myslím na to, jak bych se ji znovu dostal do kalhotek. Při představě mi okamžitě vstává péro.
Nahlížím do pokoje, jak se učí, Káča je zabrána do otázek, ale Lucka mi ihned posílá úsměv č.1 a ptá se, chci li něco. Odpovídám, že ne, ale chtějí li něco ony.
„Něco dobrého a já ti pomohu. Jé pardon, nezlobte se, já se spletla.“ Káča to neregistruje, Lucka se drží za pusu a kouká po ní. Nic se neděje. Vstávám z mdlob a odcházím do kuchyně. Něco tam smolím, a Luca je u mne. „Jdu vám pomoci, co chystáte?“ ptá se s pohledem upřeným na dveře a rukou dráždí penis. Odpovídám a bráním se dotykům. Nemáme rozum ani jeden. Odnáší si občerstvení a mám chvilku klidu k přemýšlení.
Její divoké, bezohledné chování mi nahání strach, ale zároveň ve mně vždy rozproudilo krev. Stejně, jak se toho bojím, zároveň se nemohu dočkat toho mladého, voňavého těla. S chotí nemám žádného nedostatku v sexu, ale mladé maso mi určuje cestu. A celkem se s tím nedá nic dělat. Alespoň mě se to nedaří.
Po nějaké době Lucka nese talířky se slovy: “Ještě jednou děkujeme, bylo to dobré.“ Hlasité hlášení pro Káču. A do ucha potichu: „ Něco vymysli.“ „A co?“ „Něco. Kdy a kde.“ A maká zpět.
Při odchodu domů, ještě nahlíží do obyváku, a loučí se s otázkou: „Něco vymýšlíte?“ „Jo.“ Odpovídám. „Čao.
Celý večer se zaobírám tím, jak to navléknout a nemohu na nic přijít. Večer přichází choť z práce a hned ve dveřích mi organizuje život. Pozítří musím dojet na chalupu, neboť objednala firmu na ta okna a někdo tam musí být již ráno. Musím tedy odjet již ve čtvrtek večer. Ona při odpolední nedostane volno, tak je to na mě. Na oko to odmítám, že možná nedostanu volno. Ale staví to nekompromisně: „Zařiď si to.“ Po chvíli mi navrhuje, že bych mohl sebou vzít holky, aby neseděly pořád jen na zadku doma. A je vymyšleno. Následující den to Káča Lucině oznamuje a obě se nepokrytě těší. I já, ačkoli mám obavy z toho, kam to může vyústit.
Luca mi v jeden okamžik šeptá: „Alespoň něco.“
A jedeme, cesta je dlouhá a holky se těší. Káča sedí vzadu, napříč s nataženýma nohama, Lucka vedle mne a s kolenem neustále vystrčeným u rychlostní páky. Kdykoli řadím, musím si poradit nejprve s ním, je to příjemné a nebezpečné. Holky se mezi sebou baví o svých starostech. Náhle zbystřuji. Káča se ptá: „Lucy a co Robert, už spolu chodíte?“ V tu chvíli je nám ta otázka nepříjemná oběma. Lucka letí letmo pohledem přese mně , v milisekundě se setkává s mým pohledem, a odpovídá: „Ale prosím tě, nic vážného, jen taková známost na chvilečku.“ A myslí si, že je zažehnáno, ale Káča opět:
„Na chvilečku? Tři měsíce jsou chvilečka? A spíš s ním, to je jen na chvilečku?“ Lucka neví kam s očima, jen tiše sděluje:“Já ti to pak povím, teď se to nehodí.“
V hlavě mi to šrotuje a začínám větřit nebezpečí. Lucka se dívá zarytě před sebe a mé letmé pohledy registruje pouze spoře. Jsem rád, že jsme na místě. Holky se rychle přesouvají do chalupy, o mne nedbají. Asi spolu od té výměny názorů v autě nemluví.
V chalupě vše otvírám, abych vyvětral, zapínám proud a vodárnu. Chci se ještě podívat na zahradu, ale brzdím a poslouchám. Holky sedí pod pergolou a hádají se. Řeší Roberta. Lucka vyčítá Kačence, že mluvila o Robertovi přede mnou.
Tvýmu tátovi je po tom houby, jestli chodím s Robertem. Jenom jsi mě před ním ztrapnila. „
Káča se brání:“ Tátovi to je jedno, ani nás neposlouchá, má svých starostí dost, než aby se zajímal o nějakýho Roberta. A když se ti to nelíbí, nech si to pro sebe, já už se tě ptát nebudu, myslela jsem, že seš kamarádka.“
„Klidně ti to řeknu, ale před tátou jsem se styděla, „ povídá Lucka a zklidňuje situaci. „Co chceš vědět, jestli s ním ještě chodím? Jo, chodím a spím s ním, teda někdy, teda asi dvakrát. Moc se mu nechce a taky to moc neumí.“
„Jak to, neumí. Proč?“ Káča to nechápe.
„No, myslím si to“ ukončuje o tom Lucy. „A navíc se bojí, i když mám danu. A taky je hned udělanej a nepočká na mě, a mě to trvá. “ Káča mlčí a pak: „A je žárlivej, jsi říkala minule.“ „A hezkej.“ Doplňuje Lucka. A smějou se jak potřeštěnci.
Večer se usazuji v hale a děvčata kuchtí něco lehkého k jídlu. Nesou na stůl a usedají. Lucy se stále vyhýbá mým pohledům. Jako bych nebyl. Chci ji vyprovokovat a ptám se:
„Něco jsem zaslechl, že máš známost, znám ho?“ A je to. Neví, co říci, tak ji vysvobozuji: “ Nemusíš mi nic říkat, to je vaše věc. A kde budete holky spát? Nahoře, nebo dole, nebo se mnou v ložnici. Co jste si vybraly.“ Ještě mezi nimi něco je, vybírají si každá jinou podkrovní ložnici. Vyndávám ze skříní lůžkoviny a ptám se Lucky, kolik chce pod hlavu polštářů. Bázlivě na mě kouká a bere dva.
Krčím rameny a odcházím. Ve dveřích bere odvahu a tiše se ptá:“ Mohu přijít?“ A opět klopí oči. Znovu krčím rameny a bez odpovědi mířím dolů.
Večer ještě čumíme na telku a kolem jedenácté jdeme spát. Ještě nutná očista těla a pod přikrývku. Čekám, co se bude dít.
„Káčo, spíš?“ Bez odezvy. „ Kačko, spíš? Klid a ticho. Po té se ozývá lehké ťapání bosých nohou po schodech a pohyb v pootevřených dveřích ložnice. Je to ona, v noční košilce, bosa a nesmělá.
Chvilku postává u postele, ale když odkrývám cíp pokrývky, je u mě. Přikrývám ji a líbám na líc. Hned ji žádám, aby mluvila šeptem, je zde vše slyšet. Souhlasí a chce mne obejmout. Odmítám její ruce a ptám se: „Tak jak je to s tím Robertem, povídej. Kdy jsi mi to chtěla říci?“
„Neřekla bych ti to, ty taky máš ženu a nic ti nevyčítám.“ Brání se.
„Ale o mé ženě víš a začalas se mnou i přes to. Já nevěděl nic.“ Zlobím se. Lehám na záda a hledím na strop.
„Jen s ním chodím, nemusíš žárlit, ty s ní spíš a já s tím nic nenadělám.“ Pofňukává a dostala by mě, neslyšet jejich rozhovor.
„No jasně, nenaděláš, já také ne, ale musím o tom vědět, abych mohl zaujmout stanovisko“ odmítám. „Na co mě máš, na sex, nebo jen hecuješ, nevím. Měj si známost, ale nelži mi.“ Nesnáším to.
„Nikdy bych ti nelhala.“tvrdí. „ Nespím s ním, jen tak se známe. A co si myslí Káča, to je druhá věc.“
„A co si myslím já je třetí věc. Sice nelžeš, ale chodíš i se mnou, protože vydržím déle, nejsem hned udělanej, čekám na tebe a klidně to do tebe našiju, protože máš danu.“ A je to. To jsem potřeboval ventilovat. Zarazila, kouká se někam do kouta a pak:
“Já jsem tak blbá, tak blbá.“ Kroutí hlavou, zvedá se, leze z postele, sedí na kraji a říká:
„Bála jsem se ti to říci, nezlob se, prosím.“ Zvedá se, ale vtom ji za rameno stahuji k sobě se slovy:
“Na rovinu?“ Hledím ji do očí a ona po chvilce: „Na rovinu, nezlob se, prosím.“
Objímám ji silou a ona se ke mně vine. Líbáme se a i já jsem rád, že to máme za sebou. Přikrývám ji ke krku, líbám ji a pod přikrývkou ji obírám. Mazlím ji prsy, břicho a kundičku. Tlačí se ke mně a kouše mne do rtů. Sedá si a několika pohyby svléká přes hlavu košilku. Má hezká záda, jako osmnáctiletá. Sklání se ke mně a stahuje mi slipy ke kolenům. Bere si penis do úst a ocumlává ho, zatím co levou rukou slipy tlačí níže a níže. Na konec je vykopávám z pod deky na zem. Cumlá mi ho, náhle to přerušuje a šeptá:
“ A nechce mě ani lízat, a nechce ani kouřit.“ Když na rovinu, tak na rovinu. Vzpomněla si a již to vím. Líbám ji za to. Vrací se pod deku a opět mi ho ocumlává. Nacházím její vystrčený zadeček a zasouvám ji do kundičky zezadu prsty. Lehce s nimi projíždím štěrbinkou a tisknu poštěváček. Po té ji stahuji na sebe a lížu ji. Saju a cucám ty malé pysky. Ona se tlačí k mým ústům a kouří mi ocas. Zasunuje si ho co možná nejhlouběji do úst, a rukou jemně mačká koule. Dokonce se snaží o cumlání koulí a daří se jí to. Otáčí se a ptá se:
„Chceš mi to udělat do kundičky, nebo do pusinky.“
„Jak chceš ty, je to na tobě, jsi na vrchu.“ Odpovídám a čekám, co vymyslí.
„Tak do pusy, chtěla bych to ochutnat. Ale vespodu, nevadí?“ Rozhoduje a tlačí se pode mne, lehá si na záda a já lehce usedám pod její prsa. Ptáka ji nechávám na hraní mezi prsy a rukou ji hluboce prstím. Projíždím penisem mezi prsy a ona si ho tiskne rukama k sobě. Při tom kolíbá svojí pánví proti mé ruce na štěrbince. Jsme nadržení a velmi vzrušeni. Po chvíli se mi v penisu připravuje výbuch. Odmítám její ruce a v klidu s ním kloužu. Pak se posunuji dopředu a nechávám ji ocumlávat žalud. Ten krásný výbuch přichází a já ho celý posílám do jejích úst. Ona saje, má propadlé tvářičky a čeká. S posledním záchvěvem v penisu polyká a nechává ho vyklouznout. Bere ho do ruky a celého ho líže a osrkává.
Pokládám se vedle ní a ptám se:
„A kde ses tohle naučila? Ty divoško, udělala jsi mi radost, moc se mi to líbilo“ chválím ji.
„Koukala jsem se na porno, ale stydím se.“
Tulíme se k sobě a s rukou na kundičce se snažím ji udělat. A daří se to. Prstěním ji vzrušuji, až teče. Přiráží k ruce a nakonec v křeči padá do lůžka. Orgasmus ji fascinuje, kromě mne ji ještě nikdo neudělal a ona je mi za to vděčná, jak říká. Nechám ji u mne spát, ale nad ránem ji budím a s hubičkou na kundičku ji posílám nahoru. Líbá mě a šupajdí bosky do lůžka. Já do rána přemýšlím o ní a o něm. Napadá mě…….Vlastně spolu chodíme tři.
Opět moc hezké, jsem rád, že má povídka pokračování 🙂