Anglina
Paní profesorka se na mne dlouho dívá a čeká, až to přeložím. Pak vyvolává někoho jiného, a mě tiše radí, abych přišel po vyučování do jejího kabinetu. A tak jdu odpoledne za ní. Ťukám a čekám, až mne vyzve vstoupit. Nic se neděje. Opírám se tedy o stěnu vedle dveří, a čekám na ni. Chodbou se ke mně odkudsi nese klapot podpatků na dlažbě a po chvíli zišťuju, že je to ona. Má to ke mně ještě tak dvacet kroků a tak si ji tak trochu prohlížím. Není to žádná stará profesorka, je pár let po vysoké a navíc velmi…