PAROHÁČI.cz

Ráno je krásné, teplé, řecké. Má sekretářka ještě spí a já se kochám výhledem na moře skrze východně orientované francouzské okno. Eva okno nemá.  Po probuzení se ptá, jsem li již na nohách. Odpovídám, že sedím v křesle a ať se jde podívat z okna na tu nádheru. Zapomíná, že je v noční košilce a přichází k oknu. Je uchvácena. Večer to nebylo vidět. Dívá se, já pozoruji její nádherné tělo, jež východní slunce obnažilo jako by žádnou košilku neměla. Neví o tom a já ji to neprozradím. Silueta jejího zadečku, nohou, a vůbec celého těla je nezapomenutelná. I po těch letech to vidím…

Zakládám malou cestovní obchodní společnost, zaměřenou na Středozemní moře a přilehlé státy. Několik málo let jdou obchody skvěle a mě nezbývá, než přijmout několik málo lidí, aby za mě převzali část pracovních povinností. A já mám od té doby v sezoně dosti volného času pro sebe. Je krásný květnový den, já spěchám po D11 do Hradce Králové a napadá mě dát si u benzínové pumpy kávu. Odbočuji na parkoviště, Objednávám si presso a drobnost k němu.  Ze zadu mi jej přináší dívka, od které nemohu odtrhnout oči. Je asi o hlavu menší než já. Má husté černé vlasy splývající k ramenům, v nich malou…