Štítek: nevěra

Tentokrát o překvapení In flagranti  (Ti, kteří to zažili na vlastní kůži…) Richard:  Neříkám to rád, ale ano, svoji partnerku jsem při nevěře nachytal. Nachytal je hnusné slovo, jako bych snad něco chytal, což jsem rozhodně nedělal. Jednou jsem se prostě vrátil ze služební cesty dřív. Souhrou nepříznivých náhod jsem nemohl zavolat, že přijedu, prostě vybitá baterka udělala své. No, pokoušel jsem se telefonovat z automatu, ale zbytečně, nikdo nezvedal. A tak si takhle přijedu domů a bylo to. Měl jsem tehdy domovy dva, takže jsem se sebral a prostě odjel. Ráno druhého dne jsem pobalil všechno, co patřilo tehdejší…

Další z vyznání, co psal život… (Ano, chlap to může řešit i takhle…, ďábelsky) Jitka žije se svým mužem deset let, z toho jsou čtyři roky manželé, a vždy to mezi nimi skvěle fungovalo. „Jenže pak mě začal uhánět jeden muž. Byl krásný, sexy a vtipný. Já ho odmítala, ale dělalo mi to samozřejmě dobře. Až jsem s ním jednou v té posteli skončila. Bylo to naprosto úžasné, takže jsme se sešli znovu a znovu. Dokud nás nenačapal můj manžel,“ popisuje svůj zhruba čtyřměsíční románek Jitka, podle které šlo jen o sexuální poblouznění, žádné velké city v tom nebyly. „Miluju…

Pánové pozor, ženy dovedou být vééélmi velmi vynalézavé a opatrnost je jim vlastní. Proto se jim velmi často daří ty své zálety úspěšně utajit. Jakou taktiku používají? Onehdy se mezi ženami, co zahýbaly či stále zahýbají dělal anonymní průzkum… Ze zkušeností nevěrných žen tak vyplynulo, že základem jejich úspěchu je hlavně zničení veškerých možných důkazů.  takže mažou veškeré textové zprávy a e-maily od milence, hned jak si je přečtou. Ani do diáře nepoznamenávají, kdy měly zchůzku, sex a nepíší jeho jméno. A pokud už, tak přezdívku či nějaké heslo. Také žádné fotky a žádné dárky od milence. A co říkají…

„Nevěra je stejně stará jako lidstvo samo a je jako mor – nezničitelná, zhoubná, dlouho neviditelná. Své ,,viry“ roznesla po celé planetě a léky na ni neexistují. Neumírá se na ni, jen příšerně bolí a duše se dlouho hojí.“ Podvedla mne s kamarádem  Když mi Marek, kterého jsem nebral jako kamaráda, ale jako bráchu, provedl tu sviňárnu, znali jsme se jednadvacet let. Ve druhé třídě se Marek přistěhoval do našeho města a od té chvíle se z nás stala nerozlučná dvojka. A tak bylo logický, že když jsem se před třemi roky ženil, nemohl mi za svědka jít nikdo jiný…