Pánové pozor, ženy dovedou být vééélmi velmi vynalézavé a opatrnost je jim vlastní. Proto se jim velmi často daří ty své zálety úspěšně utajit. Jakou taktiku používají?
Onehdy se mezi ženami, co zahýbaly či stále zahýbají dělal anonymní průzkum…
Ze zkušeností nevěrných žen tak vyplynulo, že základem jejich úspěchu je hlavně zničení veškerých možných důkazů. takže mažou veškeré textové zprávy a e-maily od milence, hned jak si je přečtou. Ani do diáře nepoznamenávají, kdy měly zchůzku, sex a nepíší jeho jméno. A pokud už, tak přezdívku či nějaké heslo. Také žádné fotky a žádné dárky od milence. A co říkají samy nevěrnice? Že v telefonním seznamu kontaktů nesmí být slova jako „miláček“ nebo třeba „Honzíček“, ale naprosto formální Jan Novák. vysvětlovat svůj zmeškaný hovor od Honzíčka by se asi žádné nechtělo, ale Jan Novák? „Jo, to je kolega, takovej nudnej účetní“ apod. lze vysvětlit.
Opatrnost je ženám vlastní. V jejich mobilu určitě žádné milostné esemesky od milence nenajdete. Nikomu ani muk! O záletech se nemluví ani s nejlepší kamarádkou! Proč? Jsou to závistivé potvory a ono přece potěší cizí neštěstí, že… A když né schválně, mohly by se prokecnout, mít neuváženou narážku, třeba když je mírně ovíněna, a podobně. Kdo nic neví, ten nic nepoví!.
Obdobný zákaz platí i pro různé „anonymní“ chaty, internetové diskuse a podobně. Obzvlášť pokud jsou vedeny z domácího počítače. Jednou se zapomenete odhlásit, a průšvih je na světě!
Neustále se mluví o ženském instinktu, o šestém smyslu, který každé ženě napoví, že je jí partner nevěrný. Ale pozor, ani my nejsme přece slepí a hluší, že…?
Co by nás chlapy mělo trknout, že není něco v pořádku:
Základní pravidlo žen zní: „Nikdy si nezvi milence domů!“ Mohli by ho vidět sousedi, zvláště, když bydlíte v paneláku, a také je mohli i slyšet.
Ale bezpečnostní opatření prý platí i na místa záletů. V rámci konspirace prostě žádné oblíbené restaurace kamarádů, žádná, místa v okolí manželovy práce a podobně. Riziko, že někoho známého potkáte, tu bude vždy, jde ale o to ho co nejvíce minimalizovat!
Proto prý není ani dobré scházet se s milencem v době, kdy by žena byla za normálních okolností doma.
A tak se s milencem schází vždy v době oběda nebo odpoledne po práci, kdy třeba řeknou manželovi či příteli, že jdou cvičit nebo se cournout po obchodech. Některé ženy ale nedodržují absolutní mlčení a své nejlepší kamarádce se svěří. To proto, aby jí mohla případně problémů poskytnout alibi.
„Ženy stejně jako muži mohou někdy svým chováním a pojetím života k nevěře svádět, ale ženy umí nevěru zamaskovat lépe než muži??
A aby jsem tu pořád jen nerozumoval, přidám zase jeden příběh…
Nechtěl jsem být za blbce…
Se svou ženou jsem osm let. Máme dvě děti 4 a 6 let. Zhruba před měsícem jsem zjistil, že je mi nevěrná. Snad bych na to ani nepřišel, ale v pátek večer, když nebyla doma, protože prý byla s kamarádkami na vínku, mi volal anonym. Sdělil mi, že žena má poměr s někým z práce, řekl mi i jméno.
Zprvu jsem tomu ani nechtěl věřit, ale posléze jsem procházel pamětí zpět v čase a nacházel jsem stále více nesrovnalostí. Že se ke mne, jako manželovi se chová chladně, co se manželského milování týká, že se často vymlouvá na bolení hlavy, únavu atp. Přesto jsem tomu nechtěl věřit. Počkal jsem, až žena přišla, a viděl jsem, že měla na sobě erotické prádlo, které nenosí, ani když je se mnou. Byl jsem z toho mimo a začal jsem věřit, že někoho opravdu má. Ještě jsem se jí jen tak mimoděk zeptal, jestli někoho má, odpověděla, že ne, že se nemám bát. Je to skvělá manipulátorka, která vás přesvědší i o tom, že ten prst, jste si uřízli vy sám, a ne ona. A normální komunikace je taková nucená, bez štěstí a lásky.
Nemohl jsem usnout a po dvou hodinách převalování se v posteli jsem dal na radu anonymního telefonátu. Nejsem na to nijak hrdý, ale vstal jsem a podíval se jí do mobilu. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem něco takového udělal. Moje obavy se bohužel potvrdily. Našel jsem tam jednu SMS od jejího milého, ptal se jí, jestli má vzít pěnu do koupele. Odpověděla mu, že může. Za zprávami byly smajlíci, jeden zobrazoval polibek, druhý úsměv. Nespal jsem prakticky celou noc a byl jsem na dně. Nevěděl jsem ani, jak bych se jí na to měl zeptat, navíc jsem nechtěl říct, že jsem se jí díval do mobilu.
Ano, moje žena měla skutečně poslední dobou divné chování jakoby vždy šla na první rande, a všechno nasvědčovalo na to, že je mi nevěrná. Byla nervózní, když šla ven, když jí někdo volá, tak to šla hned vedle do místnosti telefonovatt. Také se mne poslední dobou neustále ptala, jestli se mi už neomrzela, atd. Neměla ale ani zájem si sednout a povídat o nás, spíše stroze vyslechla a hned přitakala a letěla pryč. Říkala, že ke kamarádce, ale tam nedorazila a nebo tam byla chvíli a pak už jinde. Někdy se vracela až ráno kolem 2. hodiny.
Dlouho jsem váhal, byl jsem bezradný, nevěděl, mám-li ještě počkat, jak se to všechno vyvine a nebo jestli se mám dotázat přímo na věc. Nechtěl bych udělat chybu. Leželo mi to ale v žaludku. veškeré věci, které dělala mi jasně říkaly, že má bokovku.
Někdy mi třeba z práce zavolala, že děti chtějí být u babičky a že tedy zase zajede ke kamarádce a doma bude kolem 22. hodiny.
V sobotu ráno jsem jí tedy řekl o anonymu, ale ne o SMS. Byla z toho trochu mimo, ale říkala, že z toho není nic pravda, že je to pomsta někoho z práce. Já už byl ale přesvědčený o tom, že opravdu někoho má. V neděli mi volal anonym ze skrytého čísla znovu a ptal se, jestli se mi žena přiznala a co jsem s tím dělal. Byl jsem opravdu mimo, takže jsem vlastně nic neřekl a telefon zaklapl. Ale sebral jsem zbytek sebevědomí, šel za ženou a řekl jí znovu o telefonátu a vybalil jsem i ty SMS. Opět mi lhala, zatloukala a obvinila mne. Prý: „Ty si fakt debil, žárlivec, to je choroba, dej se léčit! Ty mi lezeš do mobilu, jó?!! Ty si teda hajzl… To nic nebylo, jen takové kecání…!“
Za milencem bych zašel, nevím však, co by mělo být téma hovoru? Nejsem typ, který by se rval. Prostě byl jsem si na 100% jistý, že mne žena podvádí, ale nevěděl jsem, jak to mám řešit. Měl jsem velkou trpělivost a asi nervy jak horolezecká lana, trvalo mi dlouhých 7 měsíců, než-li jsem si to promyslel a zosnoval plán. Zákeřný, ďábelský, ale spravedlivý…
Prostě po dlouhém přemýšlení a plánování se rozhodl, že nejlepší bude konfrontovat ji. Prostě, aby všichni věděli, že za rozpadem manželství stojí ona.
Takže opakuji, byl jsem si téměř stoprocentně jistý, že mě moje žena podvádí. Bylo to očividné – smála se, když esemskovala a když jsem se zeptal, kdo jí to píše, odpověděla, že jen její máma. Když jsem volal jejím kolegům do práce, jestli tam ještě je, řekli, že před pár hodinami odešla. Poslední kapkou bylo, když mi v půl jedenácté v noci řekla, že jde koupit do Tesca (tam je to nonstop) mléko a přišla domů ve 2 hodiny ráno.
Jsem podnikatel, mám menší firmu se třemi zaměstnanci a nevedu si špatně. Nejsem tedy bez financí. Rozhodl jsem se proto najmout si soukromého detektiva, který mi pak zajistil důkazy, a všechny mé obavy se potvrdily.
Jak jsem řekl…, počkal jsem sedm měsíců, než-li jsem se jí to rozhodl říct … A bylo to v den jejích 28 narozenin.
Možná se ptáte, proč jsem čekal tak dlouho… Chtěl jsem mít co nejvíce důkazů, abych je mohl předat právníkovi, až povede mé rozvodové řízení.. Kromě toho jsem se chtěl zařídit a najít si nový byt, malý, třeba 1+1. Věděl jsem, že i když se prokáže vina na straně mé ženy a to jednoznačně, stejně soud, většina soudců jsou přece ženy, dá naše děti do matčiny péče. Pokud ona nechlastá, nefetuje, není agresivní a dětem nebezpeční nebo pokud není duševně nemocná resp. sama se péče o ně nezřekne, jsem bez šance. A konečně, chtěl jsem počkat na její narozeniny. V tom byl ten můj plán.
Ptal jsem se jí, co chce dělat na narozeniny, ale ona na mě naléhala, že se můžu jít klidně zabavit do města se svými přáteli. Že prostě nechce, abych jí připomněl, že je zase už starší. Bylo mi jasné, že se něco děje. A pak jsem našel v jejím šatníku láhev šampusu a dvě sklenice.
Tehdy jsem udělal něco, co by udělal každý rozumný člověk. Odešel jsem a tvářil jsem se, že jdu opravdu ven s přáteli. Šel jsem ke kámošovi domů, odkud jsem zavolal její rodině a přátelům. Prostě jsem jim připomenul manželčiny narozky a pozval jsem je k nám domů a řekl jsem jim, že chci pro ni připravit velké překvapení. Měli jsme se všichni objevit v našem pokoji – i s dortem, párty kloboučky, píšťalkami a vínem.
Kolem půl deváté večer jsme se setkali před naším bytem, bylo nás asi osm. Její máma držela dort, otec nesl lahve s vínem. Všechny jsem upozornil, že musíme být zticha. Pomalu jsem odemkl dveře bytu a všichni jsme se potichu vyzuli a blížili do ložnice – a každý měl v ústech nachystanou píšťalku.
Otevřeli jsme prudce dveře a společně jsme zakřičeli: „PŘEKVAPENÍ!!!“ a naskytl se nám pohled na její nahý zadek a jejího nahého milence s ústy dokořán. Její matka v šoku pustila dort na zem neschopna slova, její mladší sestra křičela úlekem, její otec křičel na ni řadu neslušných slov o courách a děvkách a já jsem si hrál na rovněž šokovaného. A představte si, moje manželka, tedy dnes již exmanželka na mne řvala: „Jak jsi mohl!!!???“ a její milenec si mezitím oblékal chaoticky kalhoty a snažil se nenápadně zmizet co nejdříve z našeho bytu.
A asi není třeba dodávat, že to byl nejlepší narozeninový dárek, jaký jsem jí kdy dal. Tedy alespoň z mého pohledu.“
